Nebzpečné známosti 10. kapitola

Anotace: Tak desátý díl tady. Trošku se nám karty zamíchají a Amber bude mít šanci na útěk...povede se jí to?

„Silere hlídej ji pořádně, nezdá se a ty si pamatuj co jsem ti říkal.“ Sykne na mě a teprve teď se na mě podívá. S prázdným výrazem v očích. Ok, je to robot. Bezcitný, divný, nudný s pistolí v ruce. Rachel se rozloučí a dveře se za nimi zabouchnou. Otočím se a jdu do svého pokoje, nestojím o jeho blbý kecy. Nikdo o ně nestojí. Avšak o pár hodin později musím z pokoje vylézt, jinak bych se tam asi unudila k smrti, ne že by mi to nepomohlo, ale musím využít i jiné šance na pomoc sobě. Venku už je tma, stmívá se. Sejdu schody a všimnu si Silera, jak leží rozvalený na velké sedačce a kouká na televizi. Spíše to přepíná z kanálu na kanál. V druhé ruce má sklenku čeho si alkoholické a nijak mě nevnímá. Tím lépe. Jdu do kuchyně si udělat něco k večeři, mám hlad. „Objednal jsem pizzu, takže si nic nemusíš dělat.“ Řekne jakoby nic Siler a projde kolem mě až k baru. Položí sklenku na pult a dolije si trochu whisky. Hodí do toho dvě kostky ledu a usrkne trochu z ní. „Jakou si objednal?“ zeptám se zvědavě. „Vzal jsem mix, nevím co jíš, tak jsem vzal od každého trochu.“ Odpovím úplně normálně, začínám se divit. Pokud to dobře hraje a nebo je normální v osamění. „Dáš si taky?“ zeptá se a nabídne mi sklenku. „Naliji si sama.“ Opáčím, nechci nic riskovat. „Jasně.“ Sykne a odejde do obýváku. „Já bych ti tam nic nenasypal.“ Dodá ještě a zmizí za rohem. Naliji si trochu whisky, hodím do toho taky dvě kostky ledu a jdu za ním. Sednu si do černého velkého křesla a koukám na zprávy. „Víš co je smutný, koukám celý den na zprávy a o žádném únosu, případně tvém únosu, ani stopy. Nikdo se po tobě neshání. Smutné že…“ cekne a už mě sere. „Přestaň.“ Upozorním ho vážně. Najednou se ozve zvonek. „Pizza.“ Hrkne Siler a jde otevřít dveře, chvilku čeká a pak se ozve ťukot na dveře. Příjme od poslíčka velkou pizzu, dá mu pár dollarů a zavře dveře. Položí to přede mě na konferenční stolek a otevře krabici. Zavoní to nádherně a opravdu každý kousek je jiný. „Zabírám si tu se žampióny.“ Hrknu a to mě Siler plácne přes ruku. „Ne tu mám já.“ Ucedí a sebere mi ji. Vražedně ho smažím pohledem a vezmu si šunkovou, ta je také dobrá. V tichosti tam jíme, až je krabice od pizzy úplně prázdná. „Takhle jsem se dlouho nenajedl.“ Utrousí Siler a rozvalí se na sedačce. „No vypadáš na to.“ Okomentuji jeho hubené tělo, ne že by neměl pěkné tělo, ale je moc hubený ostatně asi jako každý kluk a muž v této době, jo hold chlapi to mají ve všem jednoduší. „Já jím hrozně moc, ale hold jsem hubený, nemůžu za to.“ Opáčí a přepíná dál programy, zřejmě ho to po chvíli přestane bavit a vypne úplně televizi. „Trošku si promluvíme, co ty na to?“ navrhne a je mi jasný, že za tím něco bude. „Fajn.“ Odpovím a usrknu trochu ze sklenky. „Jméno?“ optá se. „Amber.“ „Mmm hezké jméno. Kolik ti je?“ „Za měsíc mi bude dvacet.“ „Takže devatenáct, odpovím rovnou.“ Sykne a přemýšlí nad další otázkou. „Kolik je tobě?“ zeptám se taky. „26.“ Odpoví stroze. „A Jamesonovi?“ „Zítra má třicetiny.“ „Tolik? Řekla bych, že jste stejně staří.“ „Nene, bratříček je o čtyři roky starší a byl to vždycky maminkovský mazánek. Měli ho vždy více rádi, více rádi než mě samozřejmě. On měl vždy co chtěl, za vším si hrdě šel. V tom ho udivuji, ale na druhou stranu bych nechtěl žít jeho život.“ „Proč ne?“ zajímám se.






„Má moc nudný život. Řekni mi, kdo by byl zavřený celý den a celou noc doma, jen aby napsal nějakou blbou knížku, které nikdo nerozumí. Je mu třicet, má si užívat života, pak si může napsat nějakou autobiografii a je to, ale teď.“ Řekne Siler a kroutí přitom hlavou. „Třeba by ho nebavil tvůj život. Chlast, paření, děvky…“ řeknu odvážně. „Jak můžeš vědět, že něco takového děláš, vidíš mě po druhé v životě.“ Sykne Siler s přimhouřenými oči. „Už jenom, že jsi mě koupil za dva a půl milionů mluví za vše. Jsi takový ten zmetek, který má prachů pytel, ale dělá velký kulový. Máš velký zámek pro nic, s nikým nežiješ, jsi v podstatně sám.“ „Tshe, hrozně se to poslouchá, ale v podstatě máš pravdu.“ Přizná až mě to přiznání udiví. „Ale stále na to mám právo, jsem mladý a chci toho využít, ne jako bratr, který se oženil už ve dvaceti.“ Hrkne Siler a mě to zarazí. „Ve dvaceti?“ překvapí mě to. „No jo, jeho „velká láska“.“ Sykne ironicky. Tak trochu se nad tím zamyslím, ale v myšlení mě opět přeruší jeho další otázka. „Máš někde tam venku přítele?“ zeptá se jakoby nic. „Nemám.“ Přiznám. „Jak to?“ „Co bych ti to říkala.“ Ucedím a chráním si své soukromí. „Ještě řekni, že jsi žádného neměla.“ Řekne pobaveně. „Měla, ale nikdy to pořádně neklaplo.“ „Kvůli sexu?“ naváže další otázkou. „Co ti je do toho!“ zvýším na něj hlas, je fakt vlezlý. „No co, taky ses mě ptala na otázky, tak já se tě taky ptám.“ „Neptala jsem se tě na sex.“ Obořím se. „Klidně ti odpovím, já se nestydím, nemám za co.“ „Je mi jasný, že klátíš každou na potkání.“ Ujede mi. Začne se hodně smát, zřejmě jsem ho dost pobavila. „Ještě řekni, že ty jsi s Jamesonem ještě nespala? To bych se divil.“ Sykne po jeho záchvatu smíchu. „Ne nespala, nemyslím, že on je v tomhle ty.“ Opáčím a zvednu se na odchod. „Hm, se uvidí, jak dlouho mu to bude trvat.“ „Hele nech si ty tvoje slizký kecy…“ ucedím a mám se na odchod do pokoje. Avšak on v rychlosti, mě čapne za loket a přitáhne k sobě. „Co kdybych ti to vynahradil já hm?!“ navrhne a zablýskne se mu v očích. Myšlenky s rozběhnou na plné oprátky a moje koleno ho praští do rozkroku. Zaskučením se skácí na zem a já mu vezmu klíče z kožené bundy, kterou má celou dobu přehozenou přes sedačku. „Ty čubko…“ zasyčí na zemi bolestí a svíjí se tam. Doběhnu ke dveřím a odemknu. Jo! Konečně. Vyběhnu ven a zamknu ho, tak aby za mnou nemohl. Usměji se nad mým výkonem a přeběhnu k výtahu, ten se otevře a já do něj skočím. Rychle mačkám tlačítka, abych už s dostala pryč. Sjedu do posledního patra, kde musí být východ na ulici. Už se výtah zastaví, jenže když se otevře…stojí tam Jameson.