Nebezpečné známosti 11. kapitola

Anotace: Tak pro mé příznivce další pokračování, zvláště pro milou a nedočkavou Kes, ať se líbí :D ;) přeji hezké čtení

Stojím tam, jak opařená. Zírám na něj a on na mě. Nevím, jak dlouho se tam hypnotizujeme, ale divím se, že si nás nikdo nevšiml. Poodstoupím krok a narazím na zeď výtahu. Nemá cenu vyběhnout a pokusit se utéct, chytl by mě. Vejde do výtahu a nic neřekne. Zmáčkne tlačítko do jedenáctého patra a výtah se pomalu rozjede. Chce se mi křičet, řvát, rozbrečet se a vztekat. Tak blbá náhoda, opravdu. Zastavíme a výtah se otevře. Jameson vystoupí a počká u dveří výtahu, až vystoupím i já. Se sklopenou hlavou vyjdu a jdu rovnou ke dveřím bytu. Jameson odemkne kartou dveře a vejde dovnitř. „Do prdele, teď jsem ti chtěl volat…“ vyhrkne Siler, stojíc u sedačky celý nervózní. „Chytl jsem ji dole…“ hlesne Jameson a sundá si kabát. Už bych se rozešla do pokoje, ale zastaví mě Jameson, který mě chytne za pas a přitáhne zpátky. „Sedni si.“ Řekne zcela vážně, až jde z těch slov strach. Ihned si sednu na sedačku a Siler na mě pobaveně zírá. „Jak ti zdrhla?“ zeptá se Jameson a povolí si kravatu. „Kopla mě do rozkroku, takový kop jsem ještě nezažil a málem nerozdýchal.“ Odpoví naštvaně Siler. „Kdybys to na mě nezkoušel, tak by se ti to nestalo…“ začnu se bránit. „Co jsi na ni zkoušel?“ obrátí se ihned Jameson na svého mladšího bratra. Siler mlčí a jen pokrčí rameny. „Tohle jsme si nedomluvili.“ Oboří se Jameson a smaží pohledem Silera. „Vím, že ne.“ Uzná Siler, zřejmě má ze svého bratříčka vítr, jak se zdá. Jameson si ztěžka sedne do křesla a povzdychne si. „Běž domů, uvidíme se pozítří. Rachel mi zařídila narozeninovou oslavu, prý tam nemůžeš chybět. Bude to tady.“ „Dobře, každopádně si to nenechám ujít, tak se zatím měj, brácho.“ Hlesne Siler klidně, pobere si své věci a jen se za ním zavřou dveře. Nastane hrobové ticho. „Budu brát, že jsi nic neudělala, ale ještě jednou to uděláš, tak fakt přísahám, že nedopadneš dobře.“ Ucedí Jameson a mě ty jeho výhružky už lezou krkem. Zvednu se a odejdu do pokoje.

Celý příští den jsme spolu nemluvili. Byl zavřený ve své pracovně, nebo telefonoval neustále s Rachel. I když byly chvíle, kdy jsme měli šanci spolu mluvit, oba dva jsme mlčeli. Večer nás dokonce navštívila Rachel a zařizovala vše ohledně oslavy. Mělo by přijít kolem padesáti lidí, tak jsem zvědavá, nabídla jsem se, že budu pomáhat v kuchyni, ale Jameson to odmítl, chtěl, abych byla za trest v pokoji, ale Rachel ho jednoznačně přemluvila.
Další den, hnedka ráno přijela jaká si služba, která dělá pokrmy na různé párty. Už po obědě byly připraveny různé druhy chlebíčků, rolek, salátů a mnoho dalšího. Mnoho alkoholu a dva druhy punčů. I když přijde padesát lidí, je tu jídla až až, ale zřejmě to má svůj účel. „Tady jsem ti něco přinesla.“ Hlesne Rachel, když zrovna čistím skleničky na šampaňské. V ruce drží opět nějaké šaty, ale tentokrát ještě překryté vakem, aby se nezašpinily. „To jsi nemusela Rachel.“ Řeknu popravdě a utřu si ruce do utěrky. „Přece tu nebudeš chodit v džínách, ne? Budou ti určitě slušet.“ „Tak děkuji.“ Utrousím a převezmu ty šaty. „Byly to moje nejoblíbenější, jenže teď už se do nich nijak extra nevejdu, tak si je můžeš nechat.“ Dodá ještě Rachel a já se jen usměji, nemám k tomu co říci, je opravdu hodná, ale mě ta její dobrota ubíjí, kdyby mě raději dostala domů. Přenesu si ty šaty do pokoje a když zrovna přecházím kolem Jamesonovi ložnice, vidím ho tam stát před zrcadlem, jak si snaží zavázat kravatu. Chvilku tam tak stojím a zírám na něj, jenže on si mě potom všimne v odrazu zrcadla a já se vydám dál. Položím si ty šaty na postel a nechám je ještě zabalené. Když se opět zamyslím, musím uznat, že když jsem oběť únosu, žiju si celkem dobře, snad ještě lépe, než u tety, když to vezmu v prostorech a tak trochu i v penězích. Ano mám spoustu omezení, ale kolikrát ty únosy končí hůř, i smrtí. Já nejsem od toho kolikrát daleko, ale budu se muset krotit. Pak zamířím zase do kuchyně, dokončit utírání skleniček a pustit se do desertových talířků. Kolem sedmé se začnou slízat hosté a většině případů, jsou to samé ženy. Je tu asi deset mužů, ale ve většině jsou to opravdu ženy. Je tu i malá roztomilá holčička, která neustále otravuje maminku, když už půjdou domů. Když je přípitek a zbytek jídla připraven, odeberu se nenápadně do pokoje se převléknout. Rozbalím ty šaty a ihned bych se rozmýšlela, zda chci jít v tomhle nebo v džínech. Myslím, že džíny by zahalily vše, na rozdíl od těchto tmavě modrých šatů ze sametu, těsně nad kolena a velkým řezem na zádech. „Pane bože…“ utrousím a ne-dobrovolně se do toho navleču. Naštěstí to mám ještě jedny silonový punčochy a nazuju se do černých lodiček. V podpatcích moc chodit neumím, ale příležitost se to naučit. Rozpustím si vlasy, které mám tak po lopatky a trošku se nalíčím, aspoň nějak to využiji. Připravena se studen v očích, vyjdu z pokoje a uslyším příjemnou pomalou hudbu, která se nese dole. Když scházím schody, naštěstí mi nikdo nevěnuje pozornost, jak to většinou bývá ve filmech. Všichni se věnují oslavenci. Ten je obklopen dary a především krásnými ženami. Zajdu do kuchyně, kde zrovna spolu mluví Siler a Rachel. Řekla bych, že ji zrovna nabaluje, protože ona se chychotá, jak nějaká náctiletá. Pak si mě všimnou. „Ahoj.“ Pozdravím je s lehkým úsměvem a natočím si skleničku vody, je mi strašné vedro. To bude tím studem, jsem tím tak zapálená, že hořím. Oba dva na mě zírají, co se zase děje. „Páni, ani mě ty šaty tak neslušely.“ Utrousí Rachel a obkrouží mě jak sup. „To ti teda neslušely.“ Uzná Siler a to ho praští po rameni Rachel. „Tu pravdu sis mohl nechat.“ Zasyčí Rachel na něj a na mě se usměje. „Dávej si pozor na chlapy, aby tě znova neunesli. Jsi totiž k nakousnutí.“ Rýpne si Rachel. „Zřejmě se půjdu převléknout.“ Syknu jízlivě, ale v tom mi zabrání Rachel. „Ale no tak, sluší ti to.“ „Díky.“ Poděkuju a povzdychnu si. „Na, vezmi si sklenku a pojď mezi společnost.“ Podá mi šampaňské a už mě táhne do obýváku. Siler je nám ihned v závěsu. „Já tu s nimi nechci být, myslela jsem, že budu roznášet pití nebo tak.“ Utrousím tiše na Rachel. „Tshe zbláznila ses, v těchto šatech na to zapomeň. A ne že je sundáš.“ „No jo.“ Syknu a proplétám se mezi lidmi, abych se dostala aspoň ke schodům. Rachel jsem naštěstí v závěsu ztratila, ale toho slizáka ne. Stoupne si vedle mě a já se na něj opravdu zle podívám. „Co?“ opáčí. „Děláš mi stráž nebo co?!“ syknu. „Ne, ale ty jsi asi ta nejnormálnější společnost tady ze všech.“ Odpoví a zadívá se na svého bratra v obklopení žen. „Vidíš, ženy mu padají do náruče, protože je to dobrák. Já jsem ten zlý a mě ženy do náruče nepadají, teda když neukážu kreditku.“ Usoudí Siler a napije se šampaňského. „Není to spíše tím, že je slavný a má peníze?“ usoudím. „Mmm převážné většině ano, ale vidíš třeba támhle tu zrzku.“ Hlesne Siler a nenápadně na ni ukáže. Zaměřím jedinou zrzavou ženu a musím uznat, že vypadá asi ze všech nejlíp. Jemné kudrliny, lehký make-up a krásné černé dlouhé šaty. „No vidím.“ „Tak ta o Jamesona usiluje už asi čtyři roky. Možná déle, znají se i dlouhou dobu, ještě snad před tím než si Jameson vzal Kate.“ Řekne Siler a já se na něj podívám. „Ona umřela?“ zeptám se narovinu. „Jo, bohužel.“ Odpoví Siler a vypije zbytek skleničky. „Myslíš, že se s její smrtí ještě nevyrovnal, když nemá jinou?“ navážu další otázkou. „Bude to tak tři roky od její smrti, ale myslím, že on žádnou už nechce, vyhovuje mu být sám, proč myslíš, že jsem mu tě pořídil, aby nebyl sám. On se do sebe uzavře a co potom s tím.“ „Hm, jak šlechetné od tebe.“ Syknu ironicky. „Tshe, já vím, že jo.“ Řekne pobaveně a rozhlíží se dál. „A kdo je ta žena se zrzavými vlasy?“ „To je Christina O´mallyová, je to žurnalistka zpravodajských novin. Je velmi populární mezi spisovateli.“ „Přijde mi jako milá a rozhodná žena, proč by se několik let pokoušela o Jamesona, když to viditelně nemá cenu a mohla by mít sto dalších mužů?“ udivím se. „Zřejmě je po uši zamilovaná už hodně dlouho.“ Usoudí Siler a obrátí se ke mně. „Došlo mi pití, chceš taky přinést?“ zeptá se mě vážně. „Mmm ne díky.“ Poděkuji a koukám, jak odchází do kuchyně, musím uznat, že ten oblek a povolená bílá košile mu opravdu sluší. Zadívám se zpátky do davu hostů a pozoruji je.