Prodána ve 21.století

Anotace: 8.kapitola komentáře potěší :D

Byla ráda že měli přímí spoj do Madridu, nechtěla nikde přesedat. Vzbudila se asi po dvou hodinách letu a ještě další dvě ji čekali. Michal se díval na film a ona pozorovala mraky okolo letadla. Dala si něco na jídlo a vyžádala si časopisy. Nic ji nebavilo, měla ztuhlé nohy a špatně se ji sedělo. Prošla kolem Michala, který spal a vydala se na wc. V první třídě byly obsazené záchody a tak se vydala po schodech dolů do druhé třídy. Neměla tohle místo ráda, lidé se tu mačkali a obzvlášť před Vánoci byla druhá třída upěl narvaná. Vešla na wc a když odcházela uviděla ji letuška.
„Tady, ale nemáte být slečno.“
„Já vím, ale u nás byli záchody obsazeny a tak jsme šla sem. Omlouvám se.“
„Váš spolucestující Vás hledá. Měla byste se vrátit.“ A s tím opustila Nikol. Šla zpět do první třída a uviděla Michala jak se rozhlíží na všechny strany. Musela se usmát. Dopajdala na své sedadlo a posadila se.
„Kde si byla, měl se strach.“
„Snad si nemyslíš že bych se tu mohla ztratit. Jedině že bych vyskočila za letu! Byla jsem se trochu projít, špatně se mi sedí a bolí mě noha.“
„Měla si mi to aspoň říct, šel bych s tebou. Co kdyby si spadla.“
„Spal si a já tě nechtěla budit, příště se ti ohlásím. Ok?“ Nevnímala co říká, bylo ji to jedno, pohodlně se usadila a zavřela oči. Ještě hodina a budou u cíle.

Letadlo se chystalo přistát na letišti v Madridu. Pršelo a foukal silný vítr i tak bylo přistání bez problémů. Nikol s Michalem vystoupili mezi posledními cestujícími a vydali se pro zavazadla. Už se chystala s těmi svými jit k východu, ale Michal ji zarazil.
„Tady naše cesta nekončí, čeká tu na nás soukromé letadlo. Konečně poznáš mého otce.“ Vzal ji za ruku a táhl ji směrem k soukromé ranveji. Vešli do malého letadla a byli celý mokří.
„Kam poletíme teď? Neříkal jsi že se chystáme na návštěvu k tvé rodině. Mohl si mě aspoň upozornit.“
„Táta bydlí na ostrově kousek od těch kanárských, není to daleko asi tak hodina až dvě letu. Jestli se chceš upravit vzadu je menší pokoj a za ním koupelna.“ Vzala si příruční zavazadlo a šla se převléknout. Opravdu nechtěla před svým tchánem vypadat takto. Jen rifle a bílé triko.
„Jo a prý je tam teplo tak nemusíš mít kalhoty.“ Zakřičel na ni ještě Michal. Oblékla se do bílé skládané sukně a k ní si vzala černá top vzadu spojený jen tkaničkami. Namalovala se a vlasy si nechala rozpuštěna. Dala si do nich černé sluneční brýle a na nohy bílé sandálky na 2cm podpatku. Kulhala zpátky za Michalem a sedla si naproti němu. Změřil si ji tázavým pohledem.
„Co je, něco se ti nelíbí?“
„Ne já jen že kvůli mně se takhle neoblíkáš.“ Usmál se na ni a ona mu úsměv oplatila.
„Můžu se tě na něco zeptat.“ Vyhrkla do ticha.
„Jistě jen se ptéj.“ Zavřel oči a čekal na její otázku.
„Vy budete asi hodně při penězích že?“
„No tak normálně bych řekl, nic zvláštního.“
„Nekecej, se stačí podívat v čem žiješ a co nosíš na sobě. A teď mě vtáhneš do luxusního soukromého letadla a tvůj otec bydlí na ostrově. Ještě aby ho tam vlastnil a je to jasný.“
„No abych ti řekl pravdu, tak ten ostrov si vlastně koupil nedávno. Do té doby bydlel v Madridu.“ Němě na něj koukala a nemohla uvěřit svým uším. Kam sem se to vdala? Co je to za lidi?
„A to mi chceš tvrdit že nejste bohatí? Si ze mě děláš srandu?“
„Já neřekl že nejsme bohatí, jsme tak normálně. Nepatříme k těm nejbohatším abys věděla jsou na tom i líp.“ Už mu nic neřekla, pochybovala že někdo může mít tolik peněz aby si mohl koupit vlastní ostrov. Ona co vyrůstala v paneláku a s tetou čekali na každou výplatu jako na smilování. To je nefér.


Z úvah ji vytrhlo hlášení pilota že budou přistávat. Dívala se z okýnka a uviděla azurové moře a nádherný dům. No dům spíš malý zámek postavený u moře. Svítilo tu sluníčko a když vystoupili z letadla čekal je malí džíp. Nasedli do něj a Nikol si zakryla oči brýlemi. Bylo tu něco okolo 25 stupňů, ani teplo, ale ani zima. Přijeli k obrovskému domu a na verandě stál vysoký muž v kraťasech a bílém triku.