Princezna z Terrenu

Anotace: Doufám, že se další díl bude líbit:-)

2.kapitola
Když se vrátila domů už na ni čekala Alexandra. „Takže mladá dámo, myslím, že si musíme promluvit.“„Co je?“ „A nebuď drzá! To je už snad posté, co jsi utekla. Takže budeš ve svém pokoji.“„S tím si dovoluji nesouhlasit.“„Žádný tvůj souhlas nepotřebuji. Padej!“ Když Frederika vešla do pokoje,Saša se spokojeně usmála. „Kdyby něco, tak zakřič.“ Než se Frederika vzpamatovala, zamkla ji v pokoji. Frederika se skácela na postel a rozplakala se. Kris věděl, že má nevlastní matku, ale mu nesvěřila jak ji Alexandra ničí. Styděla se jakou nad ní má Alexandra moc a může jí rozkazovat. Kdyby tak žil Fredin táta! Ten by nedovolil, aby jí Saša ubližovala.
Frederika se probudila a polekaně se posadila na posteli. Všude byla tma a hodiny ukazovaly 1:30. Z náhlého popudu sebrala batoh, naházela do něj pár věcí, otevřela okno a po žebříku, o kterém nikdo kromě jejího táty nevěděl, vylezla ven. Jakmile se dotkla nohama pevné půdy rozeběhla se do lesa. Po nějaké době se zastavila a rozhlédla kolem sebe. Všude byla téměř neproniknutelná tma a ona neměla skoro tušení kde je. Někde poblíž zahoukala sova a dívka sebou poplašeně trhla. Avšak pocit, že je stále blízko domu jí hnal dál i když neviděla kam jde.Větvičky stromů ji šlehaly do tváří, ale Frederika šla dál. Asi po třech hodinách rychlé chůze se vyčerpaně zhroutila na zem a téměř okamžitě usnula.
Polekaně se probudila a hledala zdroj divného zvuku, který ji vytrhl ze spánku. Okolní les byl ponořen do šera i když podle hodinek na jejím zápěstí bylo poledne. Měla příšerný hlad, protože od včerejšího rána nic nejedla. Rozhlédla se, ale nic podezřelého neviděla, ale ke své hrůze neviděla ani nic povědomého. Les rozkládající se mezi její rodnou vesnicí Larinov a vesnicí Haseva byl široký a hustý. Pořádně znala jen tři cesty, které vedly do Hasevy a nazpátek, ale jinak se lesu vyhýbala. Lesem se znovu rozlehl podivný nelidský skřek.
Frederika vyskočila na nohy a rozeběhla se pryč. Byla tak vyděšená, že nevnímala směr, kterým běžela ani co míjela. Několikrát upadla, ale vždycky se zvedla a běžela dál. Když vyčerpala sily, které nabrala spánkem na zemi, zastavila a opřela se o strom. Polekaně se rozhlížela kolem. Tady to přeci jen trochu poznávala! Tudy ji jednou vedl Kris, který les znal mnohem lépe než ona. Nemůže být daleko od kraje lesa. Ale od kterého kraje? Nerada by se dostala zpátky k Larinovu. Zaslechla zapraskání větviček a otočila se vlevo odkud přicházelo. Strachem se jí rozšířily oči.