Nebezpečné známosti 14. kapitola

Anotace: Tak po dvou dnech přidávám další díl pro nedočkavce, ale myslím, že tento díl bude jen zklamáním ;) Přeji hezké čtení =)

Další den je stejný jako každý jiný, až s tou výjimkou, že jsem zavřená u sebe v pokoji a nějak se mi nechce vylézat. Po včerejšku mám hlavu plnou myšlenek o mamce, co se od té doby událo a celkový přehled o této zpackané situaci. Je to už tok, ale zdá se, jako kdyby to bylo včera. Nechci si přelívat ten okamžik, kdy mi ta strašná věc byla oznámena, ale pamatuju si, že přesně ten večer, začalo poprvé sněžit, stejně tak, jako včera. „Amber?“ osloví mě snad poprvé Jameson. Ohlédnu se z postele na něj, ani jsem neslyšela, že by se otevřeli dveře. „Hm?“ hlesnu jen. „Rachel volá, prý s tebou potřebuje mluvit.“ Řekne Jameson a podá mi jeho mobil, kde je na příjmu Rachel. „Prosím?“ ozvu se do telefonu. „Ahojky Amber, mám pro tebe překvapení, víš, kdo se mi ozval?“ „Kdo?“ zeptám se nezáživně. „George Harrison, prý se chce s tebou sejít, něco pro tebe má.“ „No a?“ utrousím, vážně nemám náladu na Harrisna. „Jak no a? Víš jak je George vlivný člověk, řekla bych, že má pro tebe pár výtisku z té nové knížky…“ nadhodí Rachel vychcaně. To už mě trošku popudí. „Mmm, to by bylo dobrý, kdyby je měl.“ Uznám. „Zařídila jsem vám večeři, takže půjdeš?“ „No, celkem bych šla, sice nemám úplně dobrou náladu, ale je tady háček.“ „O Jamesona se nestrachuj, toho mám v malíčku.“ Řekne zcela jasně Rachel a já můžu jen doufat.
„Jdete nakupovat?“ zeptá se udiveně Jameson na Rachel, když stojí u hlavních dveří a usmívá se od ucha k uchu. „No jo, nemá žádné zimní věci na sebe, musíme vyrazit na dámskou jízdu.“ „Nezdá se ti, že nákupy je velmi množné slovo? Stačil by jí kabát.“ Utrousí podezřele Jameson a měří si mě pohledem. „Musí si ho vyzkoušet, Jamesone. Ježiši, nemluv mi do toho a pusť ji, budeme včas doma.“ Přesvědčuje Rachel i sama sebe. „No tak fajn.“ Odsouhlasí Jameson a už si chodí po svém. Já se okamžitě obléknu, upravím a odejdu s Rachel. „Často mu takhle lžeš?“ zeptám se pobaveně, když sedíme v jejím sporťáku a jedeme k ní domů. „Neee to ne, jenže víš, proč jsem tu večeři schválila?“ „Proč?“ „Protože jsem Georgovi za něco dlužná, a když mi zavolal, řekla jsem ihned ano, vydíral by mě určitě.“ „Chudáček Rachel.“ Syknu ironicky a koukám na silnici před sebe.
Když konečně dojedeme k ní domů, uchvátí mě její byt více než ten Jamesonův. Je modernější, barevnější, hezčí. Pro ženu! „Půjčím ti na sebe něco sexy, ať zapůsobíš a mezitím co s ním budeš na večeři, ti půjdu koupit nějaký ten kabát. Řekla bych, že budeš mít stejnou velikost jako já, takže bez zkoušek tucty kabátů se obejdeme.“ Usoudí Rachel a začne prohrabávat svůj obrovský šatník, který tvoří jednu místnost. No jo no, šéfka módního časopisu. „Půjčím tady ty jednoduchý černý šaty s mašlí, určitě ti padnou jako ulitý a vypadá to tak profesionálně až koketně, běž si je zkusit.“ Popožene mě a už se svlékám. „Proč tak pospícháš?“ zeptám se ji zvědavě. „Protože za půl hodiny si pro tebe přijde sem.“ Odpoví mi. „Proč sem?“ „Zapomněla si? Vymyslela sis tu historku, že jsem tvoje vzdálená sestřenka a tak jsem mu řekla, že na nějaký čas bydlíš u mě.“ „Lhář, lhář, lhář.“ Rýpnu si do ní a navleču se do těch šatů. Jsou celkem upnuté, ale nevypadají tak koketně a vyzývavě, jako ty šaty co mi přinesla Rachel na Jamesonovu oslavu. Bleskově si musím i umýt hlavu, vyfénovat a Rachel mi ji ještě nakulmuje. Jako kdyby mě připravovala na mé první rande v životě. Půl hodina uběhne jako voda a on přijde přesně na čas. Otevřu dveře já a nahodím milý úsměv. „Ahoj Amber.“ Pozdraví a usměje se. Musím uznat, že mu to i sluší, až na růžovou kravatu v černém saku, to jde. „Dobrý večer, skočím si pro kabelku a můžeme jít.“ Řeknu, přivřu dveře a dojdu si do obýváku pro černou mini kabelku. Také Rachel, jak jinak. „O co ti teda vlastně jde?“ zeptám se ještě tišeji Rachel. „Sežene mi rozhovor do mého časopisu s Beyoncé a Celine Dion.“ „Aha no super.“ Ucedím, čapnu kabelku a odejdu s Georgem.
„Doufám, že jíš italská jídla?“ utrousí George a vede si mě za loket do obrovské haly, kde je restaurace. Řekla bych, že i snad ta nejdražší v celé Atlantě. „Ne nevadí mi, s ním pomalu vše.“ Přiznám se a začíná se mi to líbit. Komu vlastně ne, že? Posadíme se zhruba doprostřed haly k bíle prostřenému stolu se svíčkou. Jak romantické. „Abych popravdě řekl, nic pro tebe nemám, řekl jsem to Rachel záměrně, abys se mnou šla na večeři. Ten večer si mě velmi okouzlila.“ Zalichotí mi. „Okouzlila a čím pro boha.“ Zasměji se. „Tvým úsměvem, ty oči, které říkají, pomoc mi, nebo tvá vášnivá chůze, jsi tajemná a zvláštní, přitahuje mě to.“ Řekne zřejmě popravdě a v očích se mu zableskne. „Eh, děkuji.“ Utrousím a začíná mi být horko. Nesnáším taková vylití srdce. I ty komplimenty byly přetahaný přes uši, na to já moc nejsem. Naštěstí celý večer proběhne pak více méně v klidu. Pár krát se zasmějeme, poslechnu si jeho historky, dobře se najíme a můžeme jít domů, hurá! „Doufám, že se ti dnešní večeře líbila.“ Řekne s úsměvem George a po zaplacení odcházíme k východu. „Bylo to příjemné.“ Opáčím. „Jen příjemné?“ otáže se, zastaví mě a trošku k sobě přitáhne. „No, jo.“ Utrousím a cítím jeho pevný stisk, jak mě drží a natahuje se ke mně pro polibek. „Ale ne!“ pomyslím si a chtěla bych být zachráněna. „Amber?!“ uslyším a ohlédnu se. „Záchrana, Jameson. No do prdele, Jameson!“ projede mi blesk v hlavě. „Jamesone, zdravím.“ Pozdraví ho s úsměvem George. „Co tady sakra děláš?!“ ucedí Jameson a opět nasadí ten svůj tvrdý výraz. Krom toho, že mu nejsem schopna odpovědět, všimnu si ženy vedle jeho boku. Je to ta z oslavy. Christine, co o něj tak usiluje. „Klid kámo, je tu se mnou jenom na večeři, že?“ opáčí klidně George, avšak tím ještě víc pobídl k činu Jamesona. Jameson udělá pět velkých a rychlých kroků, vezme mě hrubě za loket a odtáhne pryč. Opět!

Když dojedeme domů, ihned jdu do pokoje, jenže Jameson mě zastaví. „Co sis jako myslela co?!“ křikne na mě Jameson. „Přestaň na mě řvát! A dej mi pokoj.“ Ucedím a chci se mu vymknout, jenže on mě hodně pevně drží. „Nikam teď nepůjdeš sakra!“ „Jdi do prdele jasný, žij si svůj vlastní život a mě nech být!“ „Chováš se jako malý parchant, přesně jak jsem říkal, jak člověk s tebou má jednat, když pokaždé něco provedeš co? To prostě nemůžeš dodržet to zkurvený slovo?!“ „Kdo by ho s tebou držel, když mě tu držíš. No jo vlastně, já jsem zajatec!“ syknu a mrsknu s jakou si vázou, co byla nad krbem. Jako manželská hádka, úplně vyšitá! „Co by si s ním dělala pak, kdybychom se nesešli co? Vychrápala by ses s ním?!“ „Co? Ne, byli jsme sakra jenom na večeři.“ Osočím se. „Jsi děvka.“ Ucedí zcela vážně a tahle slova hodně zamrzela. Rozmáchnu se a vlepím mu takovou facku, že se z toho ani já nemůžu vzpamatovat. „Tohle, už nikdy neříkej!“ řeknu hrozivě. Z jeho naštvaného obličeje se stane ještě hrozivější. Strčí do mě a já narazím do zdi. „Co to!“ ucedím, jenže on se na mě přitiskne svým tělem a násilně políbí.