Prodána ve 21.stoletím

Anotace: 9.kapitola....Je krátká, ale aspoň něco :D

Od příjezdu uplynuli dva týdny. Krásné dva týdny, celou dobu byla buď na pláži, nebo u bazénu. Ani jeden den nepršelo. Vánoce prožili v míru a pohodě, ale Michal se o nic nepokusil. Ložnici měli společnou. Do odjezdu zbývali ještě dva týdny a ji se odtud nechtělo čím dál tím víc. Byl to ráj.


Jeden večer když jedli na zahradě a obsluhovala je Katarina. Krásná zrzka v Nikolinem věku, malá a hubená. Všimla si, že po Michalovi celou dobu pokukuje, ale nedávala tomu moc velkou váhu.
On je přece můj manžel, je jen můj. Ano za tu dobu co tu byli, ho měla ráda čím dál tím víc. Milovala ho z celého srdce a on si jí vůbec nevšímal. Byla jen vzduch, který večer a ráno políbil na čelo. Po večeři se šla vykoupat. Dala si vlažnou sprchu a oblékla tričko a šortky. Vešla do ložnice, ale Michla nikde. Bosa se vydala chodbou do obýváku a poté do jídelny. Nikde nikdo, ale z kuchyně šli hlasy a světlo. Pootevřenými dveřmi se podívala dovnitř a nemohla uvěřit svým očím. Katarina měla ruce v Michalových vlasech a vášnivě se líbali. Po tváři ji tekly slzy. Vysadil ji na pult a ona ho obejmula nohama. Couvala od dveří a neviděla skrze slzy, co ji tekly z očí. Zády vrazila do stolku z vázou a ta spadla na zem. Dívala se na tu spoušť a sehnula se, aby to posbírala.
„Nikol, co tu děláš.“ Jeho hlas zněl divně, jako by přiškrceně. Bez toho aby se na něj podívala, dál sbírala střepy. Chytl ji za ruku a znovu zopakoval svou otázku. Teď se na něj podívala, uviděl zarudlé oči a slzy, které ji máčeli tváře.
„No tak přece nebudeš brečet kvůli rozbité váze.“
„Okamžitě mě pusť a už na mě nesahej.“ Zakřičela na něj a vyškubla mu ruku. Rychle vstala, vyběhla z jídelny a poté z domu rovnou na pláž. Celou dobu na ni křičel, ale ona ho neposlouchala. Běžela dál až ji došli síly, spadla do mokrého písku a rychle dýchala. V dáli uviděla blížící se postavu. Byla čím dál blíž, až rozeznala Michala. Neměla sílu vstát, jen brečela. Jak mi to mohl udělat? Jak? Proč?
Viděl ji, jak leží na mokrém písku u moře a nohy ji omývá moře. Byla krásná. Nevěděl, proč udělal to co se stalo v kuchyni, ale víc ho bolelo že ona to ví. Poznal to, podle jejich oči a proč by jinak utekla. Doběhl až k ní a převrátil ji na záda. Uvěznil její křehké tělo pod svým.
„Okamžitě mě pusť, ty hajzle.“ Křičela a z očí ji dál tekly slzy.
„Nikol, poslouchej mě, není to tak jako to vypadá. Vyslechni mě!“
„Není to, jak to vypadá? Nedělej ze mě debila Michala. Já, nejsme slepá. Okamžitě mě pusť.“ Bušila do něj pěstmi. Už nebrečela, byla vzteky bez sebe.
„Ty žárlíš Nikol. Ty žárlíš na Katarinu.“
„Jasně že na ni žárlím si můj manžel a Miluju tě.“ Ona to řekla, pane bože ty si tak hloupá. Díval se na ni s úsměvem.
„Ty mě miluješ? Nikol proč si mi to neřekla už dřív?“
„Vždyť si mě vůbec nevšímáš? Já nechtěla jsem, aby sis o mne myslel, že jsem běhna.“
„Nikol já na tebe nic nezkoušel kvůli prvnímu pokusu, málem ses zabila.“ Jeho obličej se blížil k jejímu čí dál tím blíž, až se rty dotkl jejich. Pod tou tíhou je otevřela, pustila ho dovnitř. Líbal ji nejdříve pomalu, ale čím déle se líbali, tím to nemohl vydržet a líbal ji vášnivěji.