Prodána ve 21.století

Anotace: 13.kapitola

Když ráno otevřela oči oslepilo ji světlo.. hrozně ji bolela hlava a celý svět se s ni točil. Vstala šla rovnou do koupelny. Vyslékla si pyžamo a vstoupila do sprchy. Nechala na sebe proudit teplou vodu asi půl hodiny až se ji udělalo lépe. Osušila si vlasy a oblékla si tepláky a volné triko. Poté se vrátila nazpět do ložnice a vybalila věci z kufru. Čisté uložila do šatny a to špinavé dala do koše a odnesla ho do prádelny. Po cestě nazpět ucítila lákavou vůni kávy a čerstvého pečiva. Šla do kuchyně kde nikdo nebyl a nalila si kávu. Sedla si ke stolu a dívala z okna do zahrady, všude byl sníh a musel tam být i zima. Přemýšlela o včerejšku a o plese který má být za dva týdny. Co si vezmu na sebe, má to být maškarní a já nemám nic. S hrnek v ruce šla do pracovny a usedla do pohodlného křesla, vzala si tužku a papír. Aniž věděla co přesně by to mělo být začala na papíře vytvářet různé šaty. Všechno bylo špatně, nic se nehodilo. Otočila se a znovu pohlédla z okna a v ten moment ji napadly šaty pro zimní královnu. Ihned je začala vytvářet na papíře, po skončení byla spokojená. Zapla si notebook a hledala na internetu zakázkové krejčovství někde poblíž. Když ho našla, šla se převléct do něčeho lepšího. Na chodbě si vzala z věšáku klíče od auta a vyjela na cestu.


Zastavila před malým domkem a musela poděkovat moderní technologii a navigaci. Zazvonila na zvonek u dveří a přišla ji otevřít paní ve věku asi 45let.
„Co byste si přála.“
„Chtěla bych se Vás zeptat jestli jsme tu správně, šijete oblečení?“
„Ano, jistě. Pojďte dál.“ Otevřela dveře a pustila Nikol dovnitř. Vedla ji chodbičkou někam do zadu do pracovní dílny. Byla malá a pěkně zařízená. Všude byli papíry a látky.
„Posaďte se a řekněte mi co byste chtěla.“ Sedla si na židli a ukázala ženě návrh šatů.
„No to bude složité, ale myslím že by to neměl být problém. Za jak dlouho je potřebujete?“
„Za dva týdny, myslíte že to zvládnete?“
„S tím by neměl být problém, pokud to spěchá, tak se podle toho zařídím. Teď vybereme látky a já si vezmu Vaše míry.“ Vstala a donesla vzorník látek. Nikol si vybrala vše v barvě světlé modré a stříbrné. Švadlena ji vzala míry a ona zaplatila zálohu na látky.
„Přijďte za tři dny to bych je měla mít již nastříhané a sestehované. Zkusíte si je a já to upravím.“ Podala ji vizitku a ona odešla. Nechtělo se ji domů a rozhodla se jít nakupovat. Vyrazila k nákupnímu centru. Vešla do velké haly a ihned zamířila do obchodu z botami, musí si vybrat něco k těm šatům. Koupila si stříbrné páskované lodičky a ve stejné barvě i malou kabelku ve tvaru pytlíčku jen na šňůrku. Poté se jen procházela po obchodech a zabíjela volný čas. Uviděla nápis kosmetický salon a vstoupila dovnitř. Byl zařízen v červené a bílé barvě. U stolu stála žena a prohlížela si katalog otočila se a v tom spatřila Moniku. Zářivě se na ni usmála a šla k ní.
„Teda tebe bych tu nečekala, co tu děláš?“ Prohodila s úsměvem Monika.
„Vydala jsem se na nákupy a zařídit si šaty na maškarní ples.“
„Už jsem o té slavě slyšela, prý to bude ohromné. Pojď posaď se, přece nebudeš stát.“ Sedla si do křesla před velké zrcadlo a podívala se na svůj odraz, vypadala hrozně. Tmavé kruhy pod očima a zplihlé vlasy.
„Prosím tě, můžeš s tím něco udělat?“
„Ale to víš že jo.“ A dala se do práce. Po dvou hodinách, když odcházela ze salonu vypadala jako někdo jiný. Monika ji upravila prodloužené vlasy. Nalíčila ji a pěkně učesala, dohodla se s ni že ji namaluje a učeše i na ples a přijde k nim domů. Sdělila ji svou představu a Monika souhlasila.

Když dorazila domů Michal už tam byl. Pozdravil ji polibkem.
„Tobě to sluší a co jsi dělal celý den?“ Posadili se na gauč a ona si položila hlavu do jeho klínu.
„Byla jsem nakupovat a potkala jsem se s Monikou, pokecali jsme a přijde mě nalíčit na ten ples. A co jaký si měl den?“
„No nic moc, už jsem se těšil domů.“ Vzal ji hlavu do dlaní a políbil ji, nejdříve jenom letmo,ale poté vášnivě. Rukou zamířil pod černý svetr. Rychle se od něj odtáhla.
„Promiň, ale dneska ne. Není mi ještě moc dobře. Pojďme se raději najíst.“ Vstala a zamířila do jídelny kde již bylo prostřeno, usedla ke stolu. Michla šel pomalým krokem za ní a sedl si naproti. Ani ne za pět minut s objevila Marie s jídlem, vypadalo to lákavě a krásně to vonělo. Nandala Nikol na talíř zeleninové lasagně. S chutí se pustila do jídla a ještě si přidala. Michla nad tím nechápavě kroutil hlavou.
„Bude ti špatně, nehltej to tak.“ Usmál se na ni.
„Nebude, neboj.“ A znovu si dala sousto do pusy. Marie jim k tmu nalila bílé víno a odešla. Michal uchopil sklenku a řekl:
„Tak na co si připijeme.“ Nikol pohlédla od talíře a vzala si též skleničku do ruky.
„Já nevím, co třeba na Nás?“
„Dobře tak na nás.“ A s tím se oba napili. V ten monet se jí udělalo tak špatně že rychle vstala a utíkala směrem do koupelny kde celou večeři vyzvracela. Slyšela jak někdo klepe na dveře, byl to Michal
„Jsi v pohodě?“ Slyšel zpoza dveří jak zvrací.
„Já jsme ti říkal že nemáš tak hltat.“ Čekal tma na ni dokud nebyla hotová a když vyšla málem se zhrozil, byla úplně bílá. Vzal ji do náruče a odnesl do ložnice kde ji uložil. Zavolal na Marii ať donese bylinkový čaj a zůstal u ni dokud neusla.