Nebezpečné známosti 32. kapitola

Anotace: Navazuji ihned dalším dílem, který upozorňuji není finální, aby si někdo nemyslel :D Avšak další bude opět až za dva týdny, musím si dát na příští víkend oraz :D Takže přeji hezké čtení a omlouvám se za krátkost a uspěchanost tohoto dílu! ;)

Ze sladkého spaní mě vyruší bouchnutí dveří a se mnou to málem zalomí do hrobu, jak jsem se lekla. „Kruci.“ Zasyčím a podívám se kolem sebe, nikde nikdo. Podívám se z okna a tam svítí sluníčko a třpytí se sníh. Podívám se na mobil a překvapí mě, že je jedna hodina po poledni. „To už je tolik?“ zahrozím se, a když vstane, málem se přerazím sama o své nohy, protože přede mnou vede cestička malých svíček až ke dveřím. „Svíčky?“ utrousím, obléknu si župan a pantofle a vyjdu z pokoje. Jdu podél nich, až dojdu do naší společenské místnosti na našem patře a vidím tam stát, všechny moje přátelé. Jameson se Silerem a Rachel s Aaronem. „Všechno nejlepší!“ vykřiknou na stejno a začnou tleskat. Nemůžu tomu uvěřit, tak čekala jsem, že mi poblahopřejí, ale až tak. Ihned ke mně nakluše Jameson, aby mi osobně popřál. „Tak ty moje malá kamarádko, přeju ti všechno nejlepší k tvým dvacetinám, užívej ještě rok, protože pak budeš právoplatně dospělá, a to teprve budou časy. Hodně štěstí, zdraví a hlavně lásky.“ Popřeje mi a dá mi sladkou pusu rovnou na pusu. „Tady máš.“ Dodá a podá mi velký puget rudých růží a něco menšího zabaleného s červenou stužkou. „Aaah děkuju moc.“ Poděkuju a položím to mimo, protože se už hrne bráška s dárkem. „Nemuseli jste mi kupovat dárky, stačil jeden ode všech.“ řeknu skromně a to už mi blahopřeje Aaron. Od něj dostanu v sametové krabičce stříbrné náušnice. „Děkuju moc, bráško.“ Poděkuju a obejmu ho pořádně. Pak ke mně dojde Rachel s velkou zabalenou krabicí. „To zase bude něco zpešl co?“ rýpnu si do ní. „To si piš, že jo.“ Usměje se a začne mi též blahopřát lásku, štěstí, zdraví a sex, asi jako jediná. „A rozbal si to teďka hnedka!“ poručí mi a já teda roztrhám papír. „No to snad ne!“ zakňučím nevěřícně. „Ale jooo…“ řekne natěšená Rachel. V krabici byly moje vysněné bílé lodičky na sedmi centimetrovém podpatku. „Jsou úžasný!“ vyhrknu, ale nezapomenu na Silera, který stojí také v řadě přejících. „Tak já ti přeju taky vše, co už tu bylo řečeno a dárek ti předám, až večer, takže to je ještě překvapení.“ Popřeje mi mile a líbne mě na tvář. „Tak vám strašně moc děkuju za dárky, opravdu jste mě překvapili.“ Přiznám se a jde na mě dojetí. „Přece nebudeš brečet, vždy´t jsi skoro dospělá!“ rýpne si bráška a Rachel mě ještě obejme. „Dole máš zařízený narozeninový oběd, tak se půjdeme najíst ne?“ navrhne Aaron a všichni se vydají dolů na oběd.

Celý den probíhá v oslavování mých narozenin a příprav Nového roku. Všude se věší balónky, stužky, konfety a připravuje se občerstvení na večer. Já si na chvilku zalezu do osamění svého pokoje a užiju si jen na malý okamžik svých nových dárků. V lodičkách se div nezabiju, ale náušnice perfektně drží a ta maličkost od Jamesona, je fotka těch čtyř před touto chatou, jako malá vzpomínka. Všichni se smějí a drží velký nápis, vše nejlepší. Vážně povedený! Je i příjemné vidět, že se směje i Silar, sluší mu to a opět mě to navede k němu. Přemýšlení. Uvažování pro a proti. A když si vzpomenu na to, co říkala Rachel, že lepší je věci zkusit, než jen o nich přemýšlet, měla pravdu. Zkusím to.
Nastal večer, všichni oblečení ve svátečním, všichni úsměvy do kořán a v chatě se sešlo kolem dvaceti lidí a to nepočítám personál! Všude samé dobroty, alkohol, dokonce i známý punč, který miluju ze všeho alkoholu nejvíce! Těší mě vidět, všechny v takové idilické náladě. Bavící se, smějící se a milující se. „Co se tak culíš?“ rýpne si Siler, který se objeví vedle mě a nalije si taky punč do skleničky. Opět mu to sluší, tmavomodrá košile, lehce rozhalená, džíny, upravený, no prostě mu to sluší a já si uvědomila, že to že se mi opravdu líbí, jsem si sama sobě nechtěla přiznat. „Líbí se mi, jak jsou všichni veselí.“ Odpovím mu. „Jo to jsou, opravdu na to vypadají, tak přeci při slavení Silvestra jsou vždycky všichni takový.“ Hlesne a usměje se. „Jsem zvědavá na to tvoje překvapení.“ Rýpnu si zvědavě. „Haha, už je připravené, chceš to vidět teď, nebo až o půlnoci?“ „No, tu hodinu si ještě počkám.“ Odpovím a opravdu zbývá hodina do konce tohoto roku.

http://www.youtube.com/watch?v=j5iFxpkz40o&feature=related (Doporučuji teď spustit, aby jste nasákli atmosférou) :D

O něco později se už všichni vyhrabou ven v podnapilé náladě, i mně se trošku nohy motají, s tím punčem jsem to trošku přepískla. Rachel celá vysmátá v šatičkách a kabátků stojí na verandě spolu s dalšími, odkud máme nejlepší pohled na ostatní chaty a domy pod námi. „Aby ti nebyla zima.“ Utrousí Jameson a hodí přese mě jeho sako a zlehka mě obejme ze zadu. „Díky.“ Poděkuju mu, protože mi zima byla, ale chtěla jsem to vydržet. „Jsem zvědavý, co pro tebe připravil Siler.“ Utrousí a já jsem ještě více zvědavá než on. „To jsme dva.“ Usměju se. „Tak připravena?!“ přilítne nadšeně Siler v kabátu a čapne mě za ruku. „Jo jasně.“ Odpovím mu a on mě odvede kousek dál od domu. „Už!!!“ křikne Siler kamsi. Tím křikem by spíše vyvolal lavinu. Chvilku se nic neděje, ale za domem se odpálí několik rachejtlí a začnou dělat obrovské obrazce na nebi. Jsou to ty nejkvalitnější ohňostroje, které můžou být. Tvoří různé obrazce, květiny, kola, a další. Mnoha barev a jsou hlavně nádherné. „Všechno nejlepší k narozeninám!“ popřeje mi s úsměvem a kouká se dál na tu parádu. Všichni za námi začnou vřeštět a radovat se a já se podívám na Silera. Ok, teď je moje šance. Usmívá se a raduje, barevná světla ho osvětlují a odráží se v jeho hnědých očích. „Silere.“ Utrousím a upoutám ho. „Hm?!“ hlesne a otočí se s úsměvem na mě. Přistoupím k němu a pomalu mu skočím do obětí. Přitisknu mé rty na jeho a pěvně ho přitisknu. Myslím, že byl v šoku víc, než kdy já z něj, ale jedno vím jistě, že tohohle okamžiku nikdy nebudu litovat.
„Ehm, myslím, že bychom měli spíše odpočítávat, než tu na ně čučet!“ řekne pobaveně Rachel a všichni začnou odpočítávat konec roku a příchod nového!