Princezna z Terrenu - Epilog

Anotace: Tak přidávám ještě epilog... Doufám, že se bude líbit... xD

Epilog
Frederika se usmála na Krise a pohladila po vlasech malou holčičku, která seděla Krisovi na klíně.
„Gábinko, utíkej si hrát s Danielem,“ řekla holčičce.
„Ale on si se mnou hrát nechce!“ postěžovala si.
„Ale určitě chce,“ ozvala se Verča vedle Fredie.
Gábina tedy seskočila z klína svého otce a rozeběhla se do zahrady za Danielem, synem Verči a Robinem.
Verča a Robin se vzali asi tři měsíce po Krisovi a Fredie.
„Jsem ráda, že jste přijeli na návštěvu,“ usmála se Fredie.
„My taky,“ opětoval úsměv Robin. „Ale příště musíte zase přijet vy. A David s Katherine vás také chtějí vidět.“
Kris s Fredie se totiž odstěhovali na hrad do T’errenu. Král Milan a královna Ester se odstěhovali na menší a především nedaleký hrádek, aby měli novomanželé soukromí.
Verča s Robinem zůstali s Kristiánovým otcem a matkou.
Nejpozději každého půl roku se navzájem poctili svou návštěvou.
Od nedaleké skupinky se ozval dětský pláč.
Verča s Fredie se rychle zvedly a obě šly k dece, která byla ve stínu stromů rozprostřená.
Na ní seděla asi roční holčička. Verča ji vzala do náruče a políbila do světlých vlásků.
Fredie vzala svého pěti měsíčního synka a vydaly se zpět ke svým manželům.
„Podej mi Jenny,“ natáhl se Robin po své dcerce. Vzal ji do náruče a šel si s ní kousek stranou hrát na trávník.
Fredie se posadila Krisovi na klín a pohladila chlapečka po hlavičce. Ten znovu zaplakal.
„Ale no tak, Patriku, neplakej,“ zašeptala maličkému a usmála se na Krise.
„Mami, Patrik pláče?“ přiběhla Gábinka a za ní běžel hnědovlasý chlapec. Byl o půl hlavy vyšší než Gabča, ale o měsíc mladší.
„Ano, Gábi, nejspíš má hlad. Ale neboj, maminka ho nakrmí,“ posadil Kris Fredie vedle sebe a vzal do náruče svou osmiletou dcerku.
„Pojď Dane, půjdeme k potůčku?“ zeptal se chlapce.
„Jasně,“ přikývl nadšeně Daniel a hned napřed odběhl k potůčku, který protékal zahradou.
„Počkejte! Já s Jenny jdeme s vámi!“ křikl za nimi Robin a i s holčičkou se za nimi rozeběhl.
Verča se podívala na Fredie.
„Vypadáš opravdu šťastně,“ usmála se na kamarádku.
„Jsem moc šťastná. Ale ty taky celá záříš!“
„Ano. Robin je úžasný táta! Má Dana i Jenny moc rád a často jdeme do přírody na dlouhé procházky nebo jezdíme na projížďky,“ zahleděla se do nebe.
„Kris také Gabču s Patrikem zbožňuje. Trávíme celé hodiny v zahradě a u potůčku...“
„A kde je vlastně Peny?“ zeptala se.
„Peny jela za jednou ze svých kamarádek. Jmenuje se Klára. Je to milá dívčina. Dříve bydlila tady, ale potom se odstěhovali a Peny za ní občas jezdí.“
„Kolik, že jí teď je?“
„Je o sedm let mladší než já, takže teď je jí devatenáct let.“
„To je hrozné jak ten čas letí,“ zavrtěla Verča hlavou.
„Ano, utíká to hrozně rychle,“ přikývla Fredie. „Jdeme také k potoku?“ zvedla se a pohoupala Patrika v náručí.
„Jasně,“ nadšeně přikývla Verča.
„Dáme si závod, kdo tam bude dřív?“ nadhodila Fredie.
„Jo!“
Obě se rozeběhly za svými rodinami….