Rudé růže - 3.

Anotace: Tak další díl ještě dnes... Doufám, že se bude líbit

Sbírka: Rudé růže

Rudé růže – 3. kapitola
Peny otevřela oči a z části se posadila, aby se mohla rozhlédnout kolem.
Vpravo od ní ležel na zemi Mauricius, nedaleko se pásly koně a asi ve středu paseky, na které spali, byl rozdělaný oheň.
Vydával matné, mihotavé světlo a ozařoval kruh asi v šíři pěti metrů.
Rozhlédla se a hledala Pulfuse a Dracuse. Nikde je však neviděla.
Tiše položila svou přikrývku na stranu a vstala.
„Kam jdeš?“ posadil se Mauricius.
„Kde je Pulfus a Dracus?“ odvětila otázkou a znovu se rozhlédla.
„Nevím, ale asi si jen odskočili,“ lehl si zpět na zem.
„Nejsou tu už alespoň půl hodiny,“ odsekla Peny.
Mauricius se prudce posadil a zadíval se na ní.
„Dobře, zůstaň tady a já je jdu najít.“
Peny se posadila zpět a zabalila se do deky. S podivným pocitem sledovala Mauriciuse jak odchází.
„Mauriciusi!“ zašeptala ještě.
„Ano?“ otočil se na ni.
„Buď opatrný. Něco se mi tu nezdá.“
„Neboj se,“ řekl tiše. V jeho hlase slyšela úsměv a tak se také do tmy usmála.
Mauricius vyšel z mýtinky a pozorně naslouchal okolním zvukům.
Z leva k němu doléhaly tlumené mužské hlasy. Pokročil tím směrem až došel k menšímu kopečku kde uviděl Pulfuse a Dracuse.
Seděli tam a bavili se.
Mauricius se schoval za jeden ze stromů a poslouchal.
„Pane, ona má očividně ráda toho druhého. Myslím, že ji nepřesvědčíte,“ říkal právě Pulfus.
„Ale přesvědčím. Mám plán, ale povím ti ho až potom. Teď bychom se měli vrátit, aby nás nehledali.“
Mauricius se rychle otočil a vracel se k Peny.
Stále seděla na zemi, schoulená v dece a hleděla do ohně.
„Už jsem tady,“ sedl si vedle ní.
„Našel jsi je?“ otočila se k němu.
„Ano, našel,“ přikývl zamračeně. Vůbec se mu nelíbil rozhovor, který vyslechl, ale nevěděl, co měl znamenat. Měl však pocit, že se bavili o Peny.
Sedl si vedle ní a objal ji kolem ramen.
„Ale neukázal jsem se jim,“ dodal.
„Aha,“ přikývla Peny a zahleděla se mu do očí. „Co jsi slyšel?“
„Jak co jsem slyšel?“ zarazil se Mauricius.
„Určitě se mezi sebou bavili a ty jsi zaslechl část jejich rozhovoru. Jinak si neumím představit tvůj ustaraný výraz.“
„Ahh, jo tohle… No…skutečně jsem něco slyšel, ale není to nic vážného, nedělej si starosti Peny,“ políbil ji letmo do vlasů.
„Vy jste vzhůru?“ vyšel na mýtinu Pulfus.
„Ano. Můžete mi říct, kde jste byli?“
„To tě nemusí zajímat!“ odsekl Dracus.
„Ale mne to zajímá,“ ozvala se Peny.
„No dobrá, byli jsme si odskočit a trochu jsme se zapovídali,“ pokrčil Dracus rameny. Peny přitom propaloval žhavým pohledem.
Dívka se přisunula trochu blíž k Mauriciusovi a dotkla se svou rukou té jeho. Ten ji lehce pohladil po prstech a mračil se na muže před sebou.
„Příště mne alespoň probuďte až půjdete někam blíž.“
„Rozkaz králi!“ ušklíbl se Dracus.
„Ne!“ zarazila Peny Mauricia, který se chtěl na Dracuse vrhnout. „Ne,“ zopakoval tiše a hleděla na něj.
„Dobrá,“ povzdechl si Mauricius. Dal na zem svou brašnu s věcmi, opřel si o ni hlavu a zakryl se dekou.
Potom natáhl ruku k Peny. Ta mu položila hlavu na rameno a pravou ruku mu položila na hruď.
„Mám tě moc ráda Mauriciusi,“ zašeptala Peny.
„Já tebe taky malá,“ políbil ji do vlasů a zahleděl se na nebe.
Bylo tmavé, nikde skoro žádná hvězda a srpek měsíce svítil jen matně.
„Mauriciusi… Mně se Dracus a Pulfus nezamlouvají,“ ozvala se po chvíli Penelopa.
„To mně taky ne,“ povzdechl si.
„Nevíš, odkud jsou ty jejich jména? Jsou hrozně zvláštní. Jsou mi naprosto neznámá, ale zároveň povědomá.“
„Nevím, odkud jejich jména pochází,“ zavrtěl hlavou, ale na ostatní nic neříkal. „Spi Peny, zítra zase pojedeme. Musíš si odpočinout.“
„Ano, máš pravdu,“ souhlasila a zavřela oči.

„Peny, vstávej maličká,“ uslyšela Mauriciův hlas.
Otevřela oči a posadila se.
Obloha byla modrá a slunce jasně zářilo. Vše kolem už bylo připraveno na cestu.
Mauricius jí pomohl na nohy a podal jí trochu vody a chleba. Zatímco jedla, zabalil deky.
„Můžeme jet,“ dala nádobu s vodou do brašny a nasedla na koně. ¨
„Pulfus s Dracusem jeli napřed,“ nasedl také Mauricius. „Vyjeli asi před hodinou. Musíme je dohonit.“
„Proč jeli napřed?“
„Nechtěl jsem, aby tu okouněli,“ pokrčil rameny. Ve skutečnosti mu vadilo, jak pořád pokukovali po Peny.