Dominik a Sina IV.

Anotace: Střídavé vyprávění o Sině a Dominikovi..

Po škole ještě stojíme u stojanu na kola.On už pár měsíců jezdí na Vespě. Prima dopravní prostředek. Dostal ji od táty.
"Co si myslíš o našem novém třídním?" ptám se.
"Pořádně nevím, zdá se, že je pěkně ostrý."
"Hm, možná si chce od začátku získat víc respektu, co myslíš?"
"To je možné. Ale sympatický mi není."
Rusta jsme doposud znali jen z doslechu. Na gymnázium přišel teprve vloni a říkalo se, že je hodně přísný. Tom si natáhne helmu a našlápne Vespu.
"Doprovodíš mě kousek?" ptám se a nasedám na své horské kolo.
"Ne, Dominiku, nejde to. Musím ještě do Kytary podívat se, jestli přišel ten nový zesilovač. Už mi ho slibují tři týdny."
V Kytaře, jediném obchodě s hudebninami v našem městě, je Tom štamgastem. Už tam nechal malé jmění. Jeho vášeň pro hudbu převažuje nade vším. Jeho rodiče jsou v balíku, táta je hlavoun ve stavebnictví.
Šlápne na startér, motor nenaskočí. Chytím ho za ruku. "Počkej ještě!"
"Co je?"
"Ještě jsem chtěl vědět, jaké se ti zdají?"
"Kdo?" ptá se Tom.
"No, nové holky."
"Hm..je mezi nimi pár milých, myslím. Ta černá s vlnitými vlasy se mi zdá docela obstojná.."
Lidi, když Tom mluví takhle, znamená to už moc. Znám ho, "docela obstojná je u něj velký kompliment.
"A ta druhá, ta s těmi dlouhými blond vlasy?"
Tom vrtí hlavou. "Moc hubená a moc bledá."
Musím se usmát tomu, jak tu holku dvěma slovy oštempoval.
Hravě mě šťouchne do boku. "A ty..ta Angie po tobě hodila pěkně vyzývavý pohled!"
Takže si tedy přece jen všiml, jak jsem na ni reagoval. Otočím se na stranu a nedbale zamávám.
"Hm, tamhle je Bill a už zase rýpe."
"Bill a rýpání je jedno a totéž," prohlásí Tom.
"Ale to není nic než mlácení prázdné slámy, pokud se mě ptáš."
"Ale já se tě neptám," zašklebím se na něj a vyhoupnu se na kolo. "Čau."
O deset minut později jsem doma. Nejdřív jdu k dopisní schránce a prohlížím poštu. Dva dopisy pro tátu a jeden pro mě. Od mámy. Její rozevlátá, velká písmena si nelze splést.
Ve dveřích mě zdraví Woody a jako vždycky se mi otírá o nohy. Je to tátova kočka, mourovatý kocour, hrozně mazlivý, ale jenom když chce on sám. Už tři roky bydlím s tátou v polovině hezkého, malého, samostatného domku.
Na komodě v předsíni leží lísteček:
AHOJ DOMINIKU,
PŘIJDU TAK KOLEM JEDNÉ,PŮL DRUHÉ. POČKEJ NA MĚ. PAK BYCHOM MOHLI NĚCO SPOLEČNĚ SNÍST. ZDRAVÍM TĚ. TÁTA

Táta ještě není doma, inscenuje teď divadelní hru. Je něco jako dvorní režisér v jediném místním divadle. To také bylo důvodem, proč jsme se sem nastěhovali. Zpočátku mi přišlo zatěžko jít pryč z Mnichova, ale teď už jsem si tady zvykl.
Jdu do svého pokoje, praštím sebou na postel a roztrhnu obálku. Dopis je z Gran Canaria. Máma tam musí ze služebních důvodů být šest týdnů. Píše o své práci, jak je tam úspěšná a jak ostrov vypadá. Až na konci napíše dvě řádky o mně. Jak se mám, jaká je nová třída a jestli se o mě táta řádně stará a jestli mi nechybí peníze?
Ne,mami, peníze mi nechybí..
Woody vyskočí na postel a lehne si mi na břicho. Líbí se mu, když takhle klidně ležím. To ke mně většinou přijde. Na postel svítí slunce a za chvilku začne Woody pochrupovat.
Máma dělá už pár let realitní makléřku, před tím byla herečka, tak se také seznámila s tátou, ale v tomhle povolání nebyla moc úspěšná. Od té doby, co si buduje novou kariéru, jí rozumím čím dál méně.
Před několika lety, tenkrát mi bylo jedenáct, se o mě rodiče soudili. Rozvedli se, odstěhovali od sebe a oba chtěli, abych za každou cenu bydlel u nich.
O tom, že jsem se nastěhoval k tátovi, rozhodla moje výpověď před soudcem pro mladistvé.
Byla to zvláštní situace. Soudce si mě zavolal do malé místnosti, rodiče museli odejít, a pak se mě vyptával. Jak se cítím doma? Kdo je doma častěji, táta nebo máma? Jak se mnou máma jedná? A jak táta? Jestli jsem už dostal výprask? Chtěl všechno přesně vědět.
Úplně nakonec se mě zeptal: "Tak, Dominiku, teď mi úplně upřímně pověz, u koho bys chtěl bydlet? U mámy nebo u táty?"
"U taťky," řekl jsem bez dlouhého přemýšlení.
On pak dlouho pokyvoval hlavou a prohlásil:
"Tak..u taťky."
Pouštím mámin dopis a zavírám oči.
Co si vůbec pamatuji, rodiče se hádali.
Woody pomalu vstane, udělá kočičí hřbet a lehne si níže na postel, kam svítí slunce. Na posteli je příjemně teplo. Musím myslet na Angii. A na její obtažený svetřík a holé břicho. Představuji si, jak si svetřík pomalu stahuje. Teď přede mnou stojí jen v podprsence. Její velká prsa ukazují přímo na mě. Usměje se a jde ke mně. Proboha! Teď sedí na mé posteli, vezme mě za ruku a položí ji na jeden nádherný prs. Oh, to je krása.
Slyším nějak zvuk. Domovní dveře se otvírají. Táta!