Dominik a Sina VI.

Anotace: Střídavé vyprávění o Sině a Dominikovi..

To bylo poprvé, co jsem se Sinou mluvil o samotě. Moc se mi líbila její odpověď: "Ale herci se teď vyměnili." Musel jsem se smát, a když jsem řekl to o novém obsazení, pořádně zrudla.
Jako bych jí složil kompliment. To jsem také udělal, ale nechtěl jsem to vlastně říct tak přímo.
Pozoroval jsem ji chvíli, jak píše na tabuli své teze. Má hezké dívčí písmo, které najednou zase smazala, nevím proč.
Na sobě má jasně modré džíny, Levisky, perfektně jí sednou. Její zadeček je malý, ale pěkný. A kolem krku má, tak jako skoro pořád, takový legrační šátek. V současném teplém počasí to je zvláštní. A pořád za něj popotahuje. Možná má na krku cucflek a stydí se.
Zkoušel jsem si její krk prohlédnout více. Je hezký a trochu delší, než je obvyklé, téměř jako u mladé labuti. A skutečně je pořádně červený.
Sina upustila houbu, nevšimla si toho, já potichu vstal a připlížil se k ní zezadu. Chtěl jsem ji překvapit přímo za ní jsem si klekl a natáhl se po houbě a vtom se prudce otevřely dveře.
"Hej, vy dvě hrdličky, copak se to tu děje?"
Dunivý hlas Svalovce Billa. Stál ve dveřích vedle Angie a šklebil se na nás.
Sina se otočila a udiveně se podívala, jak tam za ní klečím.
A Angie si ještě přisadila: "Nenechte se rušit v důvěrnostech!"
Pomalu jsem vstal a trochu hloupě natáhl k Sině ruku s houbou. Proboha, připadal jsem si tak trapně!
Angiin úsměv se rozšiřoval. "Copak to tu provozujete za zábavné vodní hříčky?"
Ona i Bill se prohýbali smíchy.
"Co je to za pitomé řeči?" řekl jsem. "Já..já jsem jí jen zdvihal houbu, to.. to je všechno." Krev se mi nahrnula do hlavy. Určitě jsem zrudnul jako pivoňka! Rychle jsem položil houbu před tabuli a šel pryč. Přitom jsem vrhl rychlý pohled na Sinu. I ona, krvavě rudá, utíkala zpátky do své lavice.
"Ach bože, jak rozkošné, koktavý džentlmen," ševelila Angie.
Kráva pitomá! Nejradši bych jí jednu vrazil. Na té blbé koze je doopravdy všechno nadměrné: její klapačka, její sebevědomí i její prsa.
Do třídy teď proudilo čím dal tím víc žáků a pak nás konečně vysvobodilo zvonění. Přesně, jako vždycky, vstoupil do třídy Rust, požádal o klid a vyvolal Sinu k tabuli. Ta chudinka byla pořád ještě celá rudá. Začátek jejího referátu byla naprostá katastrofa, cítil jsem, jak je nervózní, přestože navenek působila klidně. Když ji Rust pochválil za podařený úvod o Bertoltu Brechtovi, trochu se uklidnila a její přednáška vyzněla jistěji. Zvláštní důraz kladla na zanedbávané role žen v Brechtových dílech. Z přineseného kazeťáku nám přehrála jednu píseň z Třígrošové opery. Krátce před koncem referátu se Sina začala potit a svlékla si svetr. Pod ním měla tmavě modré, přiléhavé tričko, které zřetelně rýsovalo tvar jejích ňader. Nebyla velká, ale krásně kulatá, a protože měla štíhlý pas, působila horní polovina jejího těla křehce a přesto velmi žensky.
Zvláštní, už více než dva týdny sedím ve třídě jen pár metrů za ní a nikdy jsem si nevšiml, jak dobře vypadá a jak milá je. Možná je to tím, že se neobléká příliš nápadně a nešminkuje se tolik jako druhé holky.
Mně se zmalované holky stejně nelíbí.
Zazvonilo.
Podíval jsem se na hodinky. Úžasné, hodina už uběhla. Sinin referát byl doopravdy skvělý, ani vteřinu nudný. To jsem jí chtěl hned říct. Vlastně jsem jí chtěl říct ještě mnohem víc. Že dobře vypadá, že je moc milá, že je chytrá, že se mi líbí a ... že bych se s ní někdy chtěl setkat i mimo školu.
"Hej, Dominiku, co tak hloupě čučíš?" Tomův loket mě dloubl do boku.
"Jauvajs, co je?"
"Tady!" před obličejem mi držel sešit. "Matika. To sis přece chtěl opsat."
"Díky. Už to mám," řekl jsem.
"Od koho?" ptal se Tom.
"Od ní."
"Ach. A kdo je ona?"
"Od Siny."
"Ale? A jak jsi k tomu přišel?"
Neodpověděl jsem.
"Člověče, to byla ale nudná hodina," sténal Tom.
"To si vůbec nemyslím."
"Co?" Překvapeně se na mě podíval. "Jak to, že ji tak bráníš? Myslel jsem si, že jedeš spíše po Angií?!"
Do třídy vešla paní Šostáková, naše učitelka matematiky, všichni se zase posadili na svá místa a Tom mi konečně přestal lézt na nervy.
Z téhle hodiny jsem nevnímal vůbec nic. Pořád jsem pošilhával k Sině a přemýšlel, jak ji mám nejlépe oslovit.
Měl bych ji pozvat na kafe? - Ne, to je příliš fádní.
Měl bych ji vzít na fotbal? - Ne, třeba se jí fotbal zdá nudný.
Měl bych se jí zeptat, jestli má čas o víkendu? - A když řekne ano, co pak?
Ó jé, to je těžké! Co se říká ženě, kterou člověk vlastně vůbec nezná, ale kterou moc chce poznat?
Rád bych tě poznal? Člověče, to zní pěkně blbě.
A co když má stálého přítele?
Táta vždycky říká: "Buď přímý, to na ženy platí nejvíc." Takže řeknu: pojďme spolu do kina, rád bych seděl vedle tebe ve tmě a mazlil se s tebou. Sakra, to nikdy nevyslovím.
Pak jsem dostal nápad. Počkám na ni po vyučování a pokusím se ji zastihnout o samotě, pak už mě něco napadne.
Zbývající čtyři hodiny do konce vyučování jsem seděl jako na žhavém uhlí. Konečně škola skončila. Šel jsem za ní, ale nebyla sama. Pořád s ní byla její kamarádka. Snad deset minut jsem v bezpečné vzdálenosti za nimi jel. Jednou se přece ta Katrin musí rozloučit! A co jestli bude Sinu doprovázet až domů?
Konečně odbočila a Sina se vydala opačným směrem. Honem za ní. Šlápl jsem do pedálů. Vypadala báječně, když jela na kole letním dnem. Její dlouhé blond vlasy vlály ve větru. Zezadu vypadala jako mladá bohyně. Ještě deset metrů. Co jí řeknu?
Najednou zabrzdila a já, ponořený v myšlenkách, jsem jí zezadu narazil do blatníku.
"Hej, co to má být?" Vykřikla a téměř spadla z kola.
Proboha, jsem to ale pitomec!
"Ehm, promiň, já jsem ti chtěl jen.." koktal jsem.
"Aha, to jsi ty, Dominiku."
"Ano, sorry..nestalo se ti nic?"
"Ne, ne už je to dobré, nic se nestalo. Jen jsem se hrozně lekla. Co se děje?"
"Hm, chtěl jsem ti jen říct, že se mi tvůj referát moc líbil."
"Fakt?"
"Hm.." asi stokrát jsem kývl.
"A jenom kvůli tomu jsi za mnou extra jel?"
"Ne..ano, vlastně spíš tamhle.." neurčitě jsem mávl na druhou stranu.
"Zvláštní, nikdy jsem tě tu na kole neviděla."
Lidi, co bych měl teď říct? "Tedy, měla bys v sobotu večer čas?"
Sina se na mě dlouze podívala a pak řekla. "Ano. Proč?"
"Proč? Ano, ehm..dobrá otázka," řekl jsem.
Žádný z nás nic neříkal. Pak se začala smát.
Vysmívala se mi.
Teď nebo nikdy. Ty debile.
"V sobotu večer pořádám mejdan.."

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ ..