Dominik a Sina VII.

Anotace: Střídavé vyprávění o Sině a Dominikovi..

Lidi, co jsem si to zase nadrobil. Mejdan. To mě spontánně napadlo, když se mě Sina tak přímo zeptala. Ale třeba to není zase tak špatný nápad!Jenže, co tomu řekne táta? Jestli bude chtít o víkendu pracovat doma, zakáže mi to. Jako na potvoru pracuje nejradši v noci. No, uvidíme, třeba se nechá přemluvit.
Sedíme s tátou u jídla. Připravil opečené špekáčky, bramborovou kaši a salát. Smůla, táta má mizernou náladu, jedna herečka dnes utekla ze zkoušky.
"Víš co mi řekla, Dominiku? Váš povýšený styl se nedá vydržet!"
"Jak to? Co jsi udělal?"
"Ale nic zvláštního. Její věčné diskuze o každé scéně mi už lezly na nervy, tak jsem řekl, že režisér jsem tady já."
Polknu poslední sousto a opatrně změním téma.
"Ty, taťko, mohl bych si v sobotu pozvat pár lidí?"
Táta si mě měří trochu déle než jindy.
"Copak máš na srdci, hošánku? Vždycky, když mi řekneš taťko, chceš ode mě něco extra."
Nedá se nic dělat, prostě mě zná až moc dobře.
"Rád bych uspořádal uvítací mejdan pro novou třídu."
"Hm.." Táta kývne. "A kolik lidí by přišlo?"
"Och..asi tak dvacet."
"A polovina z nich děvčata, že?"
"Nejméně.."
Táta se začíná šklebit. "Máš štěstí. V sobotu večer tu vůbec nebudu. Jedu se podívat na jedno představení do Kolína a přespím u Stefana."
Stefan, lékař z Kolína, je tátův nejlepší kamarád.
Když se ti dva sejdou, je z toho většinou pořádný flám. Ze srdce mi spadl kámen. "Díky, táto. Uděláme mejdan ve sklepě, okay?"
"Hm, ale ruce pryč od mých LP desek. Cédéčka si můžeš klidně půjčit, ano?"
"Slibuji," říkám. "Ach, ještě něco, táto."
"Hm?"
"Menší finanční injekce by byla velmi vítaná."
Dvě sekundy se na mě dívá cize, pak sáhne do zadní kapsy kalhot, vytáhne šrajtofli a dá mi pětistovku.
"Dík."
Tak, první pevnost byla ztečena. Uklízím nádobí a odnáším ho do kuchyně. Taky chci tátovi trochu pomoct. Pak zavolám Tomovi, musím s ním hned všechno probrat.
Myslím, že mejdan je nejlepší příležitostí, jak se víc sblížit s dívkou. S Lu to kdysi klaplo přesně stejně. Byl to první mejdan, který jsem směl uspořádat. Táta přebudoval sklep na opravdovou k oslavám se světelnými efekty a skrytými reproduktory. Na začátku dělal DJe a pak zmizel.
Lu byla mou přítelkyní více než rok. Byli jsme tenkrát stejně staří, patnáct. Byla moc hezká, měla dlouhé, temně rudé vlnité vlasy a byla o kousek vyšší než já. Byl jsem hrozně pyšný, že s ní chodím. Ale kromě polibků a trošky pettingu mezi námi k ničemu nedošlo. Lu se vždycky hrozně zdráhala a já si netroufl víc ze strachu, abych ji neztratil. Opustila mě kvůli staršímu klukovi, náfukovi s mobilem a kabrioletem.
Doteď jsem políbil jen tři holky. Tedy doopravdy, i s jazykem. To v sedmnácti není zrovna moc. Brzy se musí stát víc. Přece se celý můj sexuální život nemůže odehrávat jen tak, že si to dělám sám u sebe v pokoji.
Druhá byla něco jako prázdninová láska. Anna-Katrin, sladká, malá, zavalitá. Ale došlo jen na polibky, držení za ruku a pak dva, tři dopisy. Víc nic. Potřetí to bylo na školní slavnosti, na níž hrála kapela The Fame s Tomem jako sólovým zpěvákem. Ani nevím, jak se jmenovala. Směl jsem ji líbat jen proto, že Tom byl můj kámoš. Ve skutečnosti měla oči pouze pro něj.
Teď už jsem zase půl roku sám a mám toho dost. Ale myslím, že ani kámoši zatím nic moc neprožili. Nezdá se mi, že by někdo z nich už doopravdy spal s holkou. Tedy Tom určitě ne. Ten by mi to řekl. Kromě toho je o pět dnů mladší než já, a mě by hodně štvalo, kdyby to "zvládnul" přede mnou.
Šancí má víc než dost. Se svými dlouhými, černými, vlnitými vlasy vypadá super. Je vysoký, má širší ramena než já a navíc hraje ve školní kapele a na to holky letí. Ale je tak nějak divný, protože si vždycky vybírá holky, které o něj nestojí. Při vystoupeních se kolem něj vždycky točí tři nebo čtyři holky, ale o ty nemá nikdy zájem. S naprostou jistotou si vybere takovou, která na něj kašle. Nevím sice proč, ale takhle to u něj probíhá.
No a pak Svalovec Bill. Ten už víckrát tvrdil, že nějakou holku položil, ale nejsem si jistý, jestli trochu nekecá. Pořád u sebe nosí nový baliček kondomů a nikdy nezapomene strčit nám je až pod nos.
"Hele, znáte už ty s chutí jahod? Ty musíte vyzkoušet, pánové."
O půl hodiny později scházíme s Tomem po schodech do sklepa. Tom jde první, vyzná se tu, protože už tady byl na dvou mejdanech. "To je nářez, tvůj fotr tu vůbec nebude, to budeme mít barák jen pro sebe?"
"Jo."
"Super. Budu dělat DJe. Tedy pokud mi dovolíš pouštět, co budu chtít."
"No, dobře," odpovím, "ale chtěl bych do toho mít také trošku co mluvit."
Schodiště se dole zatáčí doleva a vede ke dvojici dveří. Tom otevírá pravé. Za nimi je místnost pro party, levé jsou zamčené a je za nimi prostor pro odkládání věcí. Mačkám vypínač. Za denního světla to nemá žádnou atmosféru.
"Je tu smrad," konstatuje Tom, "otevři okno."
Jdu k protilehlé stěně a otvírám dvě malá okýnka, která dovnitř pouští trochu světla a vzduchu, protože vedou jen ke dvěma mřížovým rohožím nahoře. Po obou delších stranách úzké, podlouhlé místnosti se nalézají různé vysloužilé matrace, židle tu nejsou, jen pár odkládacích stolků. Na jedné ze širších stran stojí něco jako bar, před ním dvě stoličky a za ním stereo s CD přehrávačem a gramofonem a spousta elpíček a cédéček. Tom se jimi začne hned přebírat, vytáhne pár cover desek a prohlíží je.
"Tatík je fanouškem Stinga a Police, co?"
"Dá se to tak říct. Ale desky nesmíme brát. Slíbil jsem mu to."
"Hm. To je škoda," odpoví Tom. "Hele, Princové!" Vytáhne ze stojanu cédéčko.
"Dej to sem." Než se naděje, vytrhnu mu kotouč z ruky a pustím přehrávání.
"Aja-ja-ja..!" Předzpěvují a my hned opakujeme: "Aja-ja-ja..!"
"To je nářez," křičí Tom. "Zesil to!"
Udělám to a pak začneme řádit.
Tančíme a podupáváme v rytmu techna za zvuků naší nejoblíbenější písničky a vyřváváme s Princi: "Máš uhry v obličeji a nemáš holku. Nevadí."
A pak refrén:
"Je to tak, jak to je. Hlavně, že jsi na tom fajn.
Je to, jak to je. A když padneš, zase vstaň."
Ještě pořád to funguje. Tom mě kdysi vzal na Prince a Mrtvé kalhoty. Byla to jedna muzika a dělala dobrou náladu. Při hitu Princů V tomhle světě musíš být svině všichni stáli. Ale naším favoritem vždycky byla: Je to tak, jak to je.
Písnička končí. Zastavuji přehrávání. Usmíváme se na sebe.
"Tome, pamatuješ se ještě, jak jsi tenkrát po téhle písničce zhasnul?"
"Jasně. Všichni vykřikli.. A pak jsem pustil ploužák."
"Jo." Vzpomínám, jaký to byl tenkrát nádherný pocit.
"Hele," povídá Tom, "nebyla to písnička, při které jsi ty a Lu poprvé ..?"
"Ano, byla..," odpovím zamyšleně.
"Co vlastně teď dělá?"
"Lu? Nemám ponětí a je mi to šuma fuk. Nejspíš je šťastná se svým majitelem kabrioletu."
"Takže je pořád s ním?"
"Hm." Přikývnu. Nechci o tom mluvit.
Tom se na mě chvíli dívá a pak pronese tónem reportéra, který hlásí senzační zprávu: "Ale nyní se na Dominikově nebo objevila nová hvězda: Sina, obklopena sluneční září."
"Bež..nech toho."
"Ale, jen se nedělej. Celý ten mejdan přece děláš jen kvůli ní, né?"
"Možná..," řeknu. "Možná také ne. A co ty, nemáš v merku žádnou?"
"Hm..," Teď se tváří tajuplně. Možná mi to chce jen vrátit.
"Ale jedno musí být jasné, Tome .. ruce pryč od Siny, okay?"
"No, zase až tak skvělá není, ta tvá bledá blondýna."
Na něco takového vůbec neodpovím.
"Dáš si limonádu nebo vodu?" zeptám se ho.
"Nejmilejší by mi bylo pivo."
"Hned to bude."
Naliji nám pití a pak probereme ještě pár věcí.
Kdo se bude v sobotu starat o pití, kdo o jídlo. V jakém pořadí budeme pouštět písničky. Kdy se ztlumí světlo, na jaké znamení pustí ploužáky a všechny podobné důležité podrobnosti. Takový mejdan se musí přesně naplánovat..