Ovocný sad - Kapitola I.

Anotace: je to jedna z prvotinek tak bych byla ráda kdyby jste to tak brali. Je to čistý příběh lásky, někdy trochu červená knihovna,ale zamilované potěší. Prosím jen kladné komentáře, vím, že to není dokonalé. díky

Kapitola I.
Elizabeth Carbrightová zvedla oči od knihy. Musela zamžourat do zářícího slunce, aby poznala kdo se to k ní blíží zahradou. Byla to matka a nesla čaj. Eliza se na ní usmála a uvolnila jí místo na lavičce.
„ Říkala jsem si, že budeš mít možná chuť na odpolední šálek čaje,“ řekla matka nalila jí.
„ Děkuji,“ usmála se Eliza.
„ Dnes je opravdu krásný den, viď?,“ začala matka konverzaci. Eliza věděla, že bude chtít probírat něco důležitého, vždy když matka začala konverzaci počasím, chtěla Elize říci něco důležitého. Eliza čekala.
„ Drahoušku, chtěla jsem mluvit o tvé budoucnosti,“ řekla matka a odmlčela se.
Eliza mlčela.
„ Víš, už si ve věku ženy na vdávání a my s tatínkem pro tebe chceme jen to nejlepší,“
„ Já vím mamá,“ odpověděla Eliza. Má matce říct pravdu hned nebo až za chvíli.
„ Tvoje starší sestra Suzane je už tři roky šťastně vdaná a možná bude mít v blízké době dítě. My vás máme s tatínkem moc rádi, tak bychom ti chtěli dopřát jen to nejlepší,“ uzavřela matka.
„ Já vím mamá a moc si toho vážím ale - ,“ zarazila se. Matka na ní pohlédla se zvednutým obočím.
„ Cítíš se snad ještě mladá na to stát se manželkou?“ zeptala se matka a z jejího hlasu znělo pochopení.
„ Ne mamá, měla jsem na mysli něco jiného,“ Eliza se nadechovala a cítila jak jí buší srdce,
„ něco jako studium,“ dokončila a čekala. Matka se zhluboka nadechla a poté se na ní podívala hluboce a táhle.
„ Elizo, co to povídáš? Studium? Ty, žena?,“ v jejím tónu znělo naprosté nepochopení.
„ Matko měla jsi sny v mém věku?,“ zeptala se Eliza.
„ Ano měla, ale to s tím nesouvisí –. “ řekla matka, ale Eliza ji přerušila.
„ Vždycky si nám se Suzane trvdila, že musíme mít své sny a že se nám třeba jednou splní a já chci jít studovat. Chci jít na universitu a studovat historii.“ Eliza si myslela, že až tohle matce všechno řekne, spadne z ní velký kámen, ale bylo to naopak, ten kámen byl ještě těžší.
„ Elizo, nevím o čem to mluvíš, ano měly bychom mít své sny, ale ne je plnit. Ty si žena, tvou povinností je být manželkou a matkou. Žádná žena nestuduje historii nebo co, protože to není její povinnost,“ matka zněla rozčileně.
„ Ale mamá já, já budu matkou a manželkou, ale nejprve bych chtěla zkusit studovat na universitě, jako - .“
„ Jako kdo? Jako muži? Nikdy Elizo nikdy. Otec by s tím jistě také nesouhlasil.“
Eliza se cítila zoufalá. Ano chtěla se jednou vdát a mít děti, ale snila o kariéře historičky. Věděla že je to neobvyklé, ale chtěla to zkusit a teď, byly její sny v troskách. Musela se držet aby nezačala plakat, věděla, že na matku slzy neplatí.
„ Chci si o tom promluvit s otcem.“řekla nakonec Eliza. Matka se zvedla z lavičky a povýšeně se na ní podívala.
„ Otec tě miluje Elizo, ale tohle nikdy nesvolí.“ Potom odešla. Eliza zůstala na lavičce sama jen se svými sny.

U večeře bylo ticho. Eliza tušila, že to matka otci řekla. Čekali kdo začne první. I když bylo pečené kuře se zeleninou, které Eliza tak milovala, neměla vůbec chuť k jídlu a otec si toho všiml.
„ Elizabeth, jestli si myslíš, že hladovkou nás donutíš, abychom přistoupili na tvé přání tak se mýlíš,“ řekl rázně.
„ Ale otče, proč nemohu -.“ Otec Elizu zastavil rychlím gestem ruky.
„ Elizo si žena, ženy nestudují, jsou manželkami a matkami. Navíc, neznám žádnou universitu v okolí, která by přijala ženy. Všechno jsou to mužská studia a tak to také zůstane. Žena má svou práci doma. Její povinností je starat se o manžela, děti a domácnost.“
„ Já ale nechci být jako jiné ženy, chci studovat, psala jsem na university a jedna by mě přijala.“
„ Elizo, jak si mohla bez otcova svolení?“ rozčílila se matka.
„Otče prosím. Jenom to zkusím a když to nepůjde vdám se,“ prosila Eliza a cítila vlnu zoufalství, která jí zaplavuje.
„ Ne! Nikdy! Navíc už jsem slíbil panu Buttonovi, že se vdáš za jeho syna,“ řekl otec a jako by nic ukousl velký kus kuřete.
„ Cože? Otče jak si mohl? Nic jsem nedovolila, já se nechci vdávat, nechci a už vůbec ne za nějakého syna továrníka!“ Eliza už nevydržela a po tvářích se jí linuly slzy zoufalství.
„ Jak to mluvíš s otcem? On má naprosté právo, tě zasnoubit s kým bude chtít.“řekla matka.
„ Jsme domluveni, že k nim zítra přijdeme na večeři, když vše půjde hladce oznámíme vaše zásnuby.“řekl otec naprosto klidně.
„ Ne! Nikdy na tu večeři nepůjdu i kdybych měla být ve svém pokoji do konce života.“rozkřikla se Eliza a teď už byly její slzy jako dva vodopády.
„ Říkám ti, že budeš poslouchat na tu večeři půjdeš i kdybych tě tam měl dotáhnout za vlasy. Víš kdo já jsem a jaké bych měl na soudu ponížení s tím, že nedokážu přikázat své dceři? Nikdy mi takovou ostudu neuděláš!“ Teď křičel už i otec. Eliza skovala zoufale hlavu do dlaní a plakala. Bylo ticho. Otec zuřivě oddychovala pozoroval kousky kuřete, které vyprskal na ubrus. Matka seděla jak přikovaná a nic neříkala. Služebnictvo se semklo u dveří a tiše naslouchalo. Když se otec uklidnil, obrátil se na Elizu a řekl: „ Teď běž do svého pokoje a vyspi se, ať nemáš zítra kruhy pod očima.“
Eliza se zvedla od stolu a s letmým pohledem na matku a otce odešla do svého pokoje.

Jen co za sebou zabouchla dveře spustila usedavý pláč. Lehla si na postel a ponořila obličej do polštáře. Všechny její sny se rozplynuly. Už nikdy nebude studovat jak si přála a měla takovou radost, když jí přišel dopis z university, že by jí vzali. Po chvíli někdo zaklepal na dveře. Eliza si otřela oči rukávem šatů a vyzvala osobu ať vstoupí. Byla to její chůva a teď služebná Dolly. Dolly byla žena, které táhlo na padesát. Její vlasy už propletly stříbrné nitě a tvář zdobily pavučiny vrásek. K Elize se ale chovala mileji než její vlastní matka. Znala jí odmala, od batolete a byla s ní až do teď. Přisedla si k Elize na postel a hladila jí po kaštanových vlasech.
„ Neplačte slečno. Všechno bude dobré,“ konejšila ji.
„ Dolly, Dolly, jak mi to mohli udělat? Nechat mě takhle napospas osudu a nemoci si vybrat?“ vzlykala Eliza.
„ To víte rodiče, chtějí jen to nejlepší a nakonec nám spíše pokazí život,“ vzdychla.
„ Copak ty ses také musela vdávat za někoho cizího?“ zeptala se Eliza.
„ Ne slečno, mě rodiče v sedmnácti vyhodili z domu a řekli ´starej se´, a tak jsem si našla práci v továrně a tam potkala Boba. Bob byl můj manžel jak víš. Ale neměli jsem děti. A pak měl Bob nehodu, umřel a já byla vdova. Nakonec jsem našla místo tady u vás a bezdětnost jste mi vynahradila vy slečno, byla jste jako moje vlastní. Oni to rodiče myslí dobře, ten pan Button je velmi bohatý, budete se mít jako v bavlnce a nakonec si zvyknete a už vám to ani nepřijde,“ dokončila Dolly a nepřestávala hladit Elizu po vlasech.

Eliza už si ani nepamatovala jak usnula. Možná vyčerpáním, možná nekonečným smutkem,který ji pohltil. Když otevřela oči, slunce už svítilo vysoko. Vlastně ji probudilo intenzivní klepání na dveře. Promnula si oři a řekla: „Vstupte.“
Do pokoje vešla matka. Byla jako vždy perfektně upravená. V tomto byla naprosto precizní, každý den jiné šaty, žádné nevzala dvakrát týdně. Podívala se na rozespalou dceru a posmutněla.
„ Vypadáš příšerně. Jako by si celou noc nespala, takhle se svému snoubenci moc nezalíbíš,“ rozhrnula těžké závěsy a začala připravovat věci na raní hygienu. Do porcelánového umyvadla nalila vlažnou vodu, připravila mýdlo a ručník. Potom se podívala na Elizu a naznačila ji, aby vstala. Eliza neochotně vylezla z postele a cítila jak se jí podlamují nohy. Matka jí pomohla umýt si tělo, alespoň jak to bylo možné, učesala jí vlasy a poté ji začala šněrovat do korzetu.
„ Otec chce pro tebe jen to nejlepší. Frank Button je výborná partie. Bohatý a rozjíždí politickou kariéru. S ním ti nebude nic chybět,“ vysvětlovala matka a utahovala jedno oko za druhý.
„ Proč nepřišla Dolly? Vždycky mě šněruje Dolly,“ řekla s mírným zívnutím Eliza.
„ Má nějakou práci v kuchyni. Já ti chci vybrat šaty, aby si vypadala skvěle. Dolly nemá žádný vkus, je i proti korzetům, no jo, ona by to své břicho do žádného nenarvala. Stůj rovně Elizo!“okřikla jí matka. Eliza věděla , že nemá Dolly ráda, protože byla na její dceru hodnější než ona. Často se chovala více jako matka. Eliza si začala připadat jako dobře prodejné zboží, které si nějaký továrníkův syn koupí, aby zdobilo jeho domácnost. Ovšem oči už měla od slz úplně vyschlé a tak nijak neodporovala. Pořád doufala, že bude moc před zásnubami couvnout.
Celý zbytek den proseděla na zahradě v houpačce. Koukala se do korun stromů a poslouchala ptáky. Když slyšela odbíjení čtvrté hodiny, přišla pro ni služebná, že se má jít chystat. Rezignovaně vstala a šla do své ložnice. Čekala tam matka a Dolly, obě jí oblékly do nejlepších šatů co měla. Tmavě zelených, jako její oči. Matka jí pak na krk zavěsila náhrdelník ve tvaru vážky a do uší dala náušnice se smaragdy, které Eliza dostala k šestnáctým narozeninám. Eliza se snažila po celou dobu tvářit patřičně otráveně, aby matka viděla jak moc nesouhlasí s dnešní večeří. Nakonec bylo vše hotové a ona spolu s otcem matkou odjela kočárem.