Tajemství stříbrné růže 12. kapitola

Anotace: 12.

Sbírka: Tajemství stříbrné růže

Nad Perringtonem se strhla prudká bouře. Přívaly deště neustávaly a blesk střídal blesk. Loraine škobrtala v blátivém terénu co mohla, do vesnice jí zbývalo ještě pár set metrů. Zmáčené vlasy se jí lepily na obličej a mokré těžké šaty velmi ztěžovaly pohyb. V boku ji silně píchalo a sotva popadala dech. Musela zastavit. Loraine zaběhla na kraj cesty a zprudka dýchala. Byla špinavá, mokrá a nohy ji bolely.
"Nemohl déšť počkat do rána!" hartusila.
Náhle zpozorněla a nastažila uši. Zaslechla rytmické plácání. Loraine vystrašeně poslouchala. Byly to kroky! I přes hučení deště si byla jistá, že se nemýlí. Někdo běžel z kopce za ní. Loraine nemeškala a znovu se rozběhla, žaludek stažený strachem.
"Ještě pár metrů, pár metrů!" povzbuzovala se.
S vypětím sil doběhla do vesnice. Na okamžik zastavila a rozhlédla se. Stála uprostřed návsi a nedokázala se rozhodnout, kterou ulicí by měla jít. Všimla si dopravního kočáru, který jezdil každý den směr Londýn. Zapřažení koně stály s hlavou svěšenou, vozku nezahlédla. Znovu se polekaně rozhlédla. V přístavu byla všehovšudy jednou a kruhový rynk ji situaci neulehčil.
Kroky se přiblížily. Loraine zalila vlna paniky. Zdálo se jí, že pleskot bot slyší ze všech stran. Intuitivně se rozběhla do uličky, která ji měla přivést k přístavní hrázi. Najednou jí její zběsilý útěk připadal, jako nejhloupější nápad na světě. Zpomalila, aby se trochu vydýchala. Bolest v boku se stávala nesnesitelnou. Kroky utichly. Ve vesnici bylo ticho, jen hustý šumící déšť tančil po střechách domů. Loraine bezděky sáhla na krk a sevřela malý medailonek. Zašeptala pár povzbudivých slov a volnějším krokem pokračovala temnou ulicí. Oči měla široce rozevřené, zkoumala každý temný kout. Jak se blížila ke konci uličky, zesiloval se hluk přicházející zřejmě z hospody. Loraine zajásala, jde správným směrem.
"Slečno, nemáte nějakej drobák navíc?" ozvalo se jí přímo za zády. Loraine leknutím téměř vyletěla z kůže. Za ní stála shrbená stařena a žadonila o pár peněz. Loraine vylekaně zavrtěla hlavou a couvala před ženou šeptajíc omluvy. Žebračka zaklela a zmizela ve tmě. Loraine si oddychla, hukot rozbouřeného moře ji ujsitil, že konec její cesty je na dosah. Míjela přístavní hospodu, ve které hučelo jako v úle.
Blesky osvětlovaly siluetu lodi a Loraine se k ní rozběhla. Oslepena vidinou teplé kajuty dopravní lodi s nepříliš povzbudivým jménem "Nejistá" se řítila po mole jako zběsilá. Tvrdý náraz ji však brzy probudil.
Loraine pocítila ocelové sevření, srdce ji bušilo a plna bázně se odhodlala vzhlédnout.
Muž, který ji držel se zlověstně usmíval. Loraine cítila jeho zkažený dech páchnoucí po laciném rumu.
"Copak tady dělá taková pěkná panenka, sama.. A v noci??" zaskřehotal.
Loraine jen vyděšeně zírala, nohy ji vypověděly službu.
"No a tady máme nějaký šperk." Všiml si muž jejího drobného medailonku. Sevřel ji těsněji, aby se nemohla hýbat a sahal jí do dekoltu pro medailon.
Loraine se vzpamatovala. Jediná cenná věc, kterou kdy vlastnila. To ji rozčílilo, sebrala zbytky svých sil a s vervou dupla muži na nohu. Ten překvapen jejím výpadem zavrávolala a povolil sevření. Loraine ho prudce odstrčila a dala se na útěk zpátky na náves.
Muž se však velmi rychle zmátořil a vydal se jí pronásledovat. Loraine panikařila, nikoho ve vesnici neznala, nevěděla kam utéct. Doběhla na náves.
Za ní se ozýval dusot. Před ní se vynořoval stín další mužské postavy.
Loraine pomalu omdlévala. Zahlédla dopravník. Z posledních sil se vydala ke kočáru, ale nohy ji zklamaly. Nedokáže to. Její zoufalý pokus uniknout ji bude stát život. Loraine se podlomila kolena. Pomalu se sunula k zemi a s myšlenkou, že je to její konec, ztratila vědomí.

Roderick se rozzuřeně hnal za dívkou. Na návsi se mu ztratila z dohledu. Obdivoval její houževnatost. Byla drobná, ale očividně odhodlaná. Stál na návsi a přemítal, kam se mohla vydat, když tu najednou se vynořila jako duch. Bílá, urousaná a k smrti vyděšená. Rozběhl se k ní, chtěl ji zachytit, ale poté si všiml jejího pronásledovatele. Cizí muž se k dívence blížil a Roderick neměl na výběr. Vztekle zařval a vrhl se na útočníka. Muž se zastavil a bojovně se obrátil k Roderickovi. Hrabě byl o hlavu větší a bezesporu silnější. Zdálo se snadné překonat pobudu z přístavu. Roderick se rozmáchl a snažil se zasáhnout protivníkovu tvář. V oslnivém světle blesku se zaleskla čepel dýky, kterou držel pobuda v ruce. Roderickovy se úžasem rozšířily zorničky, ale bylo pozdě. Muž ho zasáhl prude a Roderick pocítil silnou bolest v boku.
"Já tě zabiju!" zařval lord a v tu chvíli se protivník zastavil.
"Hrabě!" zvolal překvapeně a obrátil se na útěk. Roderick neměl sílu muže pronásledovat. Chtěl ochránit Loraine.
Držíc za bok se obrátil a zkoprněl. Dívka i kočár byly ty tam.
Je pryč. Jeho krásná divoženka zmizela.
Roderick cítil horku krev, stékající mu mezi prsty.
Z dálky slyšel dusot koní, ale nemohl se rozběhnout. Tělo ho neposlouchalo.
"Loraine!" zavolal a poté se propadl do hluboké tmy zapomění.



P.S: Doufám, že se vám díl líbí, i přestože je kratší a budete s napětím očekávat pokračování :-)