Přízraky a zázraky - 7.

Anotace: ...

7. kapitola
Francesco vešel do bytu a zamračeně se rozhlédl po Taylor.
Nakonec si uvědomil, že leží v posteli a spí.
Se smutným úsměvem si sedl na kraj postele a pohladil ji po čele.
Dívka se překulila na záda a svou rukou chytla tu jeho.
„Taylor,“ povzdechl si a políbil ji lehce na rty.
Dívka otevřela oči a pohlédla na něj.
„Francesco,“ usmála se.
„Jak ses tu zatím měla?“ zeptal se s očekáváním. Byl si ale jistý, že mu o vzkazu od Manelse nepoví. A nepletl se.
„Normálně,“ pokrčila Taylor rameny.
„Aha,“ přikývl a pocítil příval vzteku. Ruku, kterou měl položenou na polštáři vedle Taylořiny hlavy, zaťal v pěst.
„Co se děje?“ zeptala se Taylor nechápavě a posadila se.
„Myslím, že bys to měla vědět,“ zavrčel.
„Vůbec nechápu o čem mluvíš!“
Francesco ji uchopil za bradu.
„Nechceš mi něco říct?“ pohlédl jí přímo do očí.
„Ne,“ zavrtěla trochu váhavě hlavou.
„V tom případě mne na chvíli omluv!“ vyštěkl, prudce vstal, vyšel z bytu a práskl za sebou dveřmi.
Taylor za ním překvapeně zírala.
„Jak ses to dozvěděl?“ zašeptala tiše a přitiskla si ruce na oči, aby potlačila nevítané slzy.

Francesco vyšel na ulici a rozzlobeně se vydal pryč od domu. Nakonec si uvědomil, že došel ke skladu.
Vešel dovnitř a na bednách vzadu opět spatřil sedět onu dívku. Vypadala úplně stejně jako minule.
„Ahoj, říkala jsem si kdy konečně přijdeš,“ usmála se na něj.
„Ahoj,“ sedl si Francesco vedle ní.
„Taylor to myslí dobře,“ prohlásilo děvče po chvíli ticha.
„Hm…“ ušklíbl se Francesco.
„Opravdu! Nechce, aby se ti něco stalo. Bojí se o tebe, což už ti dala jasně najevo.“
„Jak tohle vůbec víš?“ podivil se.
Děvče pokrčilo rameny.
„Znám Taylor,“ usmála se.
„Odkud ji vlastně znáš?“
„To teď není důležité. Francesco, musíš jí zabránit, aby zítra na tu skládku šla. Nesmí tam jít ani ona, ani ty!“ uchopilo ho děvče za ramena a naléhavě na něj hledělo svýma zelenýma očima.
„Proč?“
„Ještě není ten správný okamžik na setkání s Manelsem. Ten pravý okamžik přijde, ale ještě na to ani jeden z vás není připravený. Slib mi, že zítra na skládku nepůjdete,“ naléhalo dál.
„Dobře, slibuji.“
Děvče se s úlevou usmálo.
„Teď jdi za ní. A brzy zase přijď,“ kývla na něj.
Francesco se pomalu zvedl a zamířil ke dveřím. Po pár krocích se otočil.
„Děkuju. A ahoj,“ mávl jí a vyšel ze dveří. Ještě se ohlédl přes rameno, ale jak očekával, děvče tam už nebylo.

Francesco otevřel dveře bytu a na chvíli se zastavil.
„Taylor, to mi nevěříš?“ zeptal se dívky a zavřel dveře.
Taylor zvedla hlavu z dlaní a on spatřil slzy, které se jí leskly v očích.
„Věřím, ale…“ zavrtěla hlavou.
Francesco si k ní sedl na postel a objal ji.
Zabořila mu tvář do hrudi, ale neplakala. Tentokrát ne. Jen ho objímala a vychutnávala si jeho objetí.
„Nechci, aby se ti něco stalo. A to už ti opakuji nejméně posté,“ dokončila po chvíli předchozí větu.
„To platí oboustranně,“ prohlásil Francesco, „ale to teď nebudeme řešit. Musíš se prospat na zítra. Čeká tě náročný den,“ usmál se přes její hlavu do prázdna.
„Takže se mnou nepůjdeš,“ oddechla si. „Ale napřed musíme do hotelu za Mirandou.“
„Tak jdeme,“ vytáhl ji Francesco na nohy.

„Dobrý den,“ pozdravil je Arnold.
„Dobrý,“ usmála se Taylor. „Kde je Miranda?“
„Je ze včerejška špatná tak odpočívá,“ vysvětlil Arnold.
„Aha,“ pokývla Taylor hlavou.
„Chtěli jsme se zeptat, jak se vaše sestra vlastně jmenuje?“ promluvil Francesco.
„Moje sestra? Dharia.“
„Pěkné jméno,“ usmála se Taylor přívětivě. „A jak zní celé Mirandino jméno?“
„Miranda Dharia Olsenová,“ ušklíbl se Arnold.
„Olsenová,“ zopakovala Taylor.
„Ano. Po svém otci.“
„Povězte nám něco o něm,“ pobídla ho Taylor.
„No… Chudý, nevzdělaný povaleč. Jmenoval se Samuel Olsen. Dhariu si vzal určitě kvůli penězům, já i sestra pocházíme z bohaté rodiny, ale ona si myslela, jak moc ji miluje.“
„Aha,“ pokývla Taylor hlavou. „Můžu na chvíli vidět Mirandu? Už jsem zažila hodně případů, kdy byli lidé ze setkání se svými příbuznými v podobě přízraku vykolejení. Vím, jak tu malou uklidnit.
„Dnes ne,“ zavrtěl Arnold hlavou. „Přijďte třeba zítra.“
„Jak myslíte,“ zamračila se Taylor. „Nashledanou.“
„Nashle,“ kývl jim Arnold a zamířil do patra hotelu.

„Ten chlap se mi vůbec nelíbí,“ zamračil se Francesco.
„Je zvláštní,“ přikývla Taylor.
„Půjdeme si do parku zaběhat?“ navrhl Francesco.
„Jasně,“ usmála se a vydali se do parku.

„Já jsem vyřízená!“ padla Taylor na postel, sotva se konečně dostali domů.
Francesco se zasmál.
„Jdi do koupelny první,“ vyzval ji.
Taylor se zvedla, vzala čisté oblečení a zamířila do koupelny.
Francesco rychle vytáhl mapu a zadíval se do ní. Očima prohledával různé cesty a konečně našel to, co hledal.
Rychle nacpal mapu do batohu, kam dal i pár svých věcí.
„Můžeš jít!“ vešla Taylor do místnosti a usmála se na Francesca unaveně ležícího na spacáku.
Oplatil jí úsměv a zamířil do koupelny. Když vyšel ven, na stole v kuchyni ležely tři namazané chleby, ale Taylor nikde neviděl.
Šel do pokoje a uviděl dívku tvrdě spící na posteli.
S úsměvem zavrtěl hlavou a všechny tři chleby zabalil. Také potichu vzal batoh a naházel do něj další potraviny. Otevřel skříň s Taylořinými věcmi a pár jich také do batohu hodil.
Potom si nandal batoh na záda a přešel k Taylor.
Opatrně ji zvedl do náruče. Dívka ho objala kolem krku a hlavu mu položila na rameno. Francesco zamířil ven z bytu k nedalekým garážím, kde měl své auto.