Společná pomsta 39

Anotace: Tak po dlooooooouhé době další díl. Omlouvám se, že se tomu moc nevěnuji, ale slibuji, že o prázdninách se Maxík dočká spousty dalších pokračování;)

„Zlá a zákeřná. Zvykej si. Teď!“ Odstartovala Zoe a pobídla Viléma. Max pobídl Pegase, ale ten byl zmatenej, že na sobě nemá sedlo, že se opozdil o pořádný kus. Bylo vidět, že Zoe nemá problémy s ježděním bez sedla, zato Maxovi chvíli trvalo, než zjistil, jak sedět, aby nesjížděl na stranu a pak Pegase pobídl. Jenže na to nebyl zvyklý, takže nakonec jeli cvalem a Max byl rád, že nepadá. I když občas se nebezpečně naklonil na stranu. Zoe mu ujížděla a už přeskakovala klády. Max pochopil, že tenhle závod prohraje. Popohnal Pegase a držel se, co nejvíc mohl, když skákali přes klády. Zoe už je ale přeskočila znovu a hnala se zpátky. Pegas neklidně házel hlavou, nechtěl prohrát, a jeho jezdec mu v tom vadil. Max vycítil, že se Pegas na něco chystá a ještě než mu to došla, postavil se Pegas na zadní a Max z něj sjel na zem.
Pak Max jen viděl, jak Pegas předhání Zoe na Vilémovi a ta zastavuje a rozhlíží se po chybějícím jezdci. Se smíchem pak dojela zpátky k Maxovi a nabídla mu ruku, ať vyskočí za ní. Pegas už mezitím stihl doběhnout ke stanu a divil se, že ho nikdo nechválí.
„Ne, na koni bez sedla už nejedu.“ Protestoval Max a zbytek ke stanu došel pěšky. Zoe skrývala smích v dlaních, ale když pak viděla Maxův výraz, rozesmála se naplno. Max se po ní natáhl a stáhl ji z Viléma dolů.
„Hej, to, že jsi spadl, já nezavinila. Pusť mě, chci zase nahoru.“ Bránila se Zoe a snažila se Maxovi vysmeknout.
„Ani omylem.“ Pacifikoval ji Max a další námitky udusil polibkem. Zoe už neprotestovala a poddala se mu. Max se na ni pak usmál a ruku v ruce došli zpátky ke stanu. Sedli si a užívali si, že jsou zase spolu.
Za nějakou dobu se setmělo, museli jít nasbírat dříví a rozdělat oheň. V sedlových brašnách našli ještě nějaké zbytky jídla a opekli je nad ohněm. Stačilo jim, že se k sobě mohou tulit, že už se nemusí jeden o druhého bát.
Ohniště ze zvyku zakryli, aby ho nikdo neviděl, a odešli do stanu. Max nechtěl, aby to vypadalo, že se Zoe mu jde jen o sex, takže si u ohně umanul, že se s ní tuhle noc milovat nebude, ale když ji měl u sebe a cítil její vůni, neodolal, a zajel jí rukou pod šaty. Chvilku si hrál s prsama a Zoiin šibalský úsměv se pomalu měnil v tiché vzdechy. Sundala Maxovi tuniku a přitiskla se k němu, Max nahmatal šněrování jejích šatů a rozvázal ho. Šaty sundal a přikryl ji pláštěm, aby jí nebyla zima. Hladil ji a vychutnával si její polibky na ústech, tvářích i krku. Pak Zoiinu ruku nasměroval k poklopci.
„Ale, copak bys chtěl?“ Zeptala se ho Zoe škádlivě.
„Tebe.“ Odpověděl jí Max do ucha a rozšněroval si poklopec sám. Zoe mu kalhoty sundala a Max si na ní potom lehl.
„Miluju tě.“ Zašeptal jí do ucha a při těch slovech do ní vnikl. Cítil, že sevřela svaly, byla ráda, že jsou zase jedno tělo a pak se v ní začal pohybovat. Zoe mu vzdychala do ucha a on jí do ramene. Když vyvrcholila, kousla ho do ramene a on jí brzy následoval. Chvilku na ní ještě potom ležel, Pak si lehl vedle ní a pěvně jí objal.
„Doufám, že si o mě nemyslíš něco špatnýho.“ Zašeptal jí s obavami do vlasů.
„Jen to nejhorší.“ Usmála se Zoe a Max se na ní polekaně podíval. „Trdlo, nevím, co špatnýho bych si o tobě měla myslet.“
„No, že jsem tě dneska zachránil a pak se s tebou hned v noci miloval.“
„Maxi, kdybych si myslela, že ti jde jen o tohle, už dávno s tebou nejsem. Tak nebuď smutný.“ Usmála se na něj Zoe a políbila ho. Max se jakž takž uklidnil a spokojeně vedle sebe usnuli.