Přízraky a zázraky - 9.

Anotace: ...

9. kapitola
Odtáhl se od Taylor a zadíval se jí do očí.
Hleděla na něj a po chvíli odstoupila o krok dozadu.
„Ehm,“ odkašlal si. „Já…“
„Nic neříkej,“ zarazila ho. „To nejhorší co můžeš říct, je obvyklé, ale kruté ´byl to omyl´.“
„Musím jít,“ mávl rukou ke dveřím a odešel z pokoje.
Slyšela jeho kroky, rychle se vzdalující po chodbě a sedla si na postel.
Francesco ji políbil. Ale proč? Byl to jen náhodný čin nebo to udělal schválně? Tedy jako, toužil po tom nebo to prostě udělal?
Vzhlédla a teprve teď si všimla dveří, které zřejmě vedly do koupelny.
Zvedla se a otevřela je.
Ocitla se v prostorné koupelně s černými dlaždicemi na zemi a bílými na zdech. Velká vana zabírající pravou stranu. V levém rohu blíž dveří bylo umyvadlo a v tom vzdálenějším sprchový kout.
Přešla k umyvadlu a studenou vodou si omyla obličej.
Potom se vrátila do pokoje a lehla si na postel.
Zamyšleně hleděla do stropu a vybavovala si Francescův polibek.
Cítila jeho teplé ruce, které ji objímaly kolem zad. Cítila jeho vůni, která byla velmi příjemná…
„Taylor, tady máš nějaké oblečení a přijď dolů na jídlo,“ nakoukl dovnitř Francesco a položil na zem její batoh.
„Děkuji,“ vstala a vydala se k batohu.
Vytáhla z něj oblečení, které jí Francesco zabavil.
Začervenala se, když si uvědomila, že jí Francesco balil i spodní prádlo.
Vzápětí ji rozpaky přešly a tváře se jí rozpálily hněvem.
„To není možné!“ zavrčela.
Na postel vyndala jedny kratičké džínové šortečky, upnuté džíny, černé legíny, bílé a černé tílečko, dvě upnutá trička a plavky.
„To může sbalit jedině chlap,“ mumlala si nespokojeně.
Toto oblečení jí koupil Francesco a doslova jí ho vnutil.
V tomhle přeci nemůže jít před lidi! Navíc ještě před jeho rodiče!
Položila si hlavu do dlaní a chvíli přemýšlela co si počít.
Mohla by jít v tom, co má na sobě, ale jít tam ve volných teplákách a vytahaném tričku se jí také nechtělo.
Nakonec si vzala džíny a zelené tričko. Světlé vlasy si nechala rozpuštěná na záda, ale až potom, co s nadáváním zjistila, že nemá hřeben.
Nazula se do svých černých botasek a sešla dolů.
„No jupí!“ zašklebil se na ni Francesco a sjel ji pozorným pohledem.
Neuniklo mu, jak džíny obepínají její štíhlé boky a zvýrazňují dlouhé nohy.
„Ty radši nemluv!“ obořila se na něj.
„Co jsem provedl?“ zeptal se se zájmem.
„Vážně to chceš vědět?“ zeptala se sladce.
„Ano,“ pokýval hlavou.
„Za prvé: odvezl jsi mne z města v noci, a já o tom neměla ani tušení. Za druhé: sbalil jsi mi úplně příšerné věci a za třetí: nevzal jsi hřeben!“
Francesco se rozesmál a když se Taylor zamračila ještě víc, přistoupil k ní a vzal ji do náručí.
„Takže, odvezl jsem tě proto, abys byla v bezpečí. Sbalil jsem ti věci, které ti velmi sluší a hřeben tu je,“ pochechtával se.
Taylor se mu zahleděla vážně do očí.
„Přestaň se mi laskavě smát,“ požádala ho tiše.
Když slyšel její vážný tón, přestal se usmívat.
„Já se ti nesměju,“ ujistil ji a rukou jí obkroužil tvář. „To bych si nedovolil,“ zašeptal.
Dívce se nahrnuly do očí slzy.
„Co se děje?“ hladil ji konejšivě po tvářičce.
„Tak pojďte,“ stanula ve dveřích Melisa. Usmívala se a v rukou držela mísu s těstem. „Na stole jsou míchaná vajíčka s chlebem.“
Francesco se od Taylor odtáhl a držíc ji za ruku, odvedl ji do jídelny, kde ji usadil za stůl před talíř vrchovatě naložený jídlem.
Pousmála se na něj, poděkovala Melise a pustila se do jídla.
Francesco si sedl proti ní, ale více pozornosti věnoval jí než svému talíři.
„Vážně ti nic není?“ zeptal se, když viděl její bledý obličej a velké smutné oči.
„Jsem v pořádku,“ řekla s pohledem sklopeným k talíři.
„Taylor…“
„Ne Francesco, já… Mám v sobě zmatek. Potřebuji si utřídit myšlenky… city…“ zadrhla se.
„Vždycky tu budu pro tebe Taylor,“ ujistil ji Francesco vážně a sklopil pohled k jídlu.
„Já vím a děkuji ti,“ zašeptala vděčně.