Martina I.

Anotace: Můj první románek..Martina je nenápadná a obyčejná holka,ale život v partičce jí změní..

Natáhnu hluboce dým z cigarety.Ucítím dusivý pocit v plicích.Moje tělo okamžitě zareaguje na něco nepřirozeného a já se začnu dusit a zárověň kašlat.Do tváří se mi nahrne červená barvička a v očích se objeví slzy.Někdo mi vezme tu dýmící trubičku a já se pomalu uklidním.,,No tak vítej v klubu,"ušklíbne se na mě Marcela a zhluboka natáhne.Ostatní holky se k ní přidaj.Chvíli ještě sedíme na lavičce, ale pak náš kouřící kroužek rozpustíme.Popadnu bágl a zamířím směr náš panelák.Vyhupkám schody až do šestýho patra, odemknu a vlezu dovnitř.,,Ahoj,"zavolám někam směr kuchyně, kde tušim maku, jak vaří něco dobrýho k večeři.,,No nazdar.Můžeš mi vysvětlit, kdes byla?"Vyleze od sporáku a koukne na mě.,,S holkama.Venku."Odpovím rádoby v klidu.,,A to ses nemohla aspoň na chvíli stavit doma a dát si sem aspoň učení?"Zeptá se.Obrátím oči vsloup a mamča nade mnou jen mávne rukou.Zalezu do pokojíčku a pustím si rádio.

,,Jandová,posloucháte mě vůbec..?"Hrkne ve mně.,,Ano,pane profesore..?"A líbezně se zašklebím.,,Ptal jsem se,jestli víte, kdy byla doba bronzová.."Se sklopenejma očima zakroutím hlavou.,,Takže nevíte?"Povytáhne dějepisář obočí.,,Ne,"zašeptám.,,Áha,"vítězně se usměje, vytáhne bloček, začne si do něj něco zapisovat a já uslyším jen slova ,,Takže to by bylo, kdepak Tě máme,..aha..tady..ano..Jandová..za pět.."Je mi z toho na nic.,,Váchová zodpovězte otázku za Jandovou."Vyvolá spolužačku.Dál už jeho hlas neposlouchám.Pětička hned koncem září fakt nepotěší.Někdo do mě ze zadu dloubne.Otočím se a Tomáš mi dá do ruky psaníčko.Otevřu ho a dočtu se zprávičku od Lindy.DNESKA VE TŘI V PARKU U ZDI JU.?? :-) Kouknu na ní a přikejvnu.Linda se na mě usměje.A já ji ještě napíšu.JDE I MARCELA..??Linda hned odpoví.JASNĚ,BUDE SRANDA. :-D PREJ VEZME I NĚJAKÝ KLUKY.Nestačím ji na to nic napsat, protože zazvoní a naše celá třída se nahrne na oběd.