Dominika

Anotace: Nenapad mě žádnej good nápad na název..bohužel.. Dominika a její kámošky jedou na léto brigádničit na jednu horskou chatu..

Čtvrtek
Kde ty holky trčej?Nervózně podupávám nohou.Za deset minut máme odjet.Jestli mě nechaj ve štychu, tak je asi zabiju.Naštěstí brzo zaslechnu hlasitý smích a hned potom se mi na obzor dostane rudě zářící hlava kamarádky.,,Ahoj Domi,“přivalí se holky jako velká voda.Denisa afektovaně pohodí svojí blonďatou hlavičkou a pak se zeptá:,,Čekáš dlouho?“Záporně zakroutím hlavou.,,Už jsem měla strach, že se na mě vybodnete,“vyčtu jim.Báře se na tvářích rozzáří nevinný úsměv.,,To bysme si nedovolily, vždyť nás znáš.“zamrká očima.Raději téma, co by si dovolily a co ne rozebírat nechci.Jsme jim vděčná, že obětovali čtrnáct dnů prázdnin, aby je mohli strávit se mnou na skoro horský chatě.A to jako brigádnice, takže žádný lenošení.Autobus dorazí s pětiminutovým spožděním.Ridič je starej neruda, narychlo otevře úložnej prostor na zavazadla, naháže je tam a v další chvíli na nás vyžádá dvacku navíc.Žuchnem s sebou všechny tři na zadní pětku. ,,No teda nic moc,“zhodnotí Bára bus.,,A ani ten obsah,“zakoulí očima Denisa. ,,A to nás čeká ještě dva tejdny práce, dámy,“připomenu neblahou skutečnost, do který jsem mé dvě nebohé kamarádky nalákala.Ale co mi zbejvalo, když si drahý otec usmyslel, že přes prázdniny si musím sehnat brigádu?A výhodná nabídka dělání v horské chatě se mi zdála jako skvělá příležitost.Mělo to jen jeden háček.Sama jsme tam jet nechtěla.A proto se mé drahé přítelkyně rozhodli jet se mnou.,,Jak dlouho tak bude trvat cesta?“vyruší mě z mých myšlenek Bára..,,Celkově dvě hodiny.Takže ještě hoďku a třičtvrtě,“zakření se na nás Denisa.,,No páni, tak doufám, že na nás na konci bude čekat sladká odměna.“zasní se Baruš.,,Třeba v podání pěknejch kluků?“Rejpnu si.,,Třeba.To by úplně stačilo,“vzdychne si Barča.Cestu nějak přežijem, ale že by se nám od busový zastávky chtělo táhnout s těžkejme zavazadlama ještě kilák a půl, to se fakt říct nedá.,,Dámy, tohle fakt ne.“Sedne si Denisa na objemný kufřík pod značku chata Dřevěnice-1,5 km.,,Odmítám chodit.“Dodá.,,Jak já to vidim.Asi nám ale ani nic jiného nezbejvá.“Uvážim celkem logicky.Pomůžeme Denise společnými silami na nohy a pak se vydáme lopotit do kopce.Celý utahaný a zmožený vejdeme do dřevěného sroubku.,,Á děvčata.Vítám vás.“Usměje se na nás pravděpodobně paní domácí a hned nám začne stiskávat ruce a představovat se.,,Tak a tady budete bydlet.Vybrala jsem vám pokoj na východ.Rána jsou tu přenádherný,“mile se usměje.Jen co za ní zaklapnou dveře, padnem všechny na postele.,,Já si beru tohle dvojlůžko,“navrhne Denisa.,,A my dvě se máme smrsknout na tu jednu bo co?“Vyprskne smíchy Bára.,,Mně by to nevadilo.“Ušklíbne se Deny.,,Tak na to zapomeň.“Mrskne po ní Bára polštář, čímž automaticky zahájí bitvu.Píštíme, smějeme se na celý kolo, až přeslechneme zaklepání a následné otevření dvěří.,,Ó pardon.Já jsme šel pro ty brigádnice, nevěděl jsme, že jsme si splet pokoj a vlez do nějaký klece plný šelem,“zašklebí se na nás o něco málo starší kluk, když ho přímo do čela jeden polštář zasáhne.,,Šelem možná, ale jedině koček,“začne hnedka Bára.kluk se mile usměje a představí se nám jako Honza, synovec majitele chatky.,,Bára,“líbne ho na tvář kamarádka.,,Denisa,“zopakuje to stejný druhá a já samozřejmě držim partu.,,Dominika.“,,Tak fajn, kóči.Dostal jsem za úkol,vás seznámit s místními zvyky.A především pracemi, že.“Vyvede nás z pokoje přes chodbu do malý místnůstky, kde je uloženo především nářadí typů koště apod.,,Takže tady jsou vaše budoucí mašinky.“Ukáže na kbelík, hadr, kartáč a smeták.,,No já tu moc mašinek nevidim, ale jestli to tady v horách máte trochu jinak,“usoudí Bára a my všichni vybuchnem smíchy. ,,Takže holky dneska Vás ještě žádná prácičky nečeká, ale zejtra přijedou noví hosti.Budete si muset lehce přivstat.“Zakončí Honza exkurzi.,,Jak moc lehce?“Nadzvihne Bára obočí.,,Jenom trošku.V osum se hlaste v jídelně.“,,Tak brzo.Vždyť jsou prázdniny,“namítne Denisa.,,Já za to nemůžu.První návštěvníci dorazej už v deset:“Pokrčí Honza rameny a opustí nás.,,To si fakt dělá srandu,“durdí se Barča celou cestu do pokoje.,,Myslim, že ne,“ujistim ji.,,Každopádně dámy, nevim jak vy, ale já mu to s chutí odpustim.“usměje se Denisa.Ihned mi dojde význam jejích slov.Honza totiž patří do kategorie ,,fakt křen“, což v překladu znamená, že zasáhl první místo v Denisině hodnocení kluků. ,,Nevyjdem si někam?“Navrhnu holkám.,,No to není zas tak špatnej nápad,“zamyslí se Bára.,,Třeba na disku?“Rozzářej se Denise oči.,,Já myslela jako na nějakej výlet, když už jsme v horách ne?A pochybuju, že by teď někde nějaká dýza byla.Trochu brzo ne?“zaklepu si na čelo.,,Tak třeba sem.“Ukáže Bára na mapě na jedno nedaleký městečko.,,To vypadá dobře.A je to jen kousíček.A třeba tam bude trochu živo.“Obě s Denisou souhlasíme.Převlíknem se, na malujem pro případ, že by se v městu objevili nějaký pěkný chalani a vyrazíme.,,Podle mejch výpočtů bysme tam měli bejt za půl hoďky,“nadhodí Bára s úsměvem u první křižovatky.Za půl hodiny dojdeme na náš cíl, ale že by to tu bylo nějak extra aktivní místo, se říct nedá.,,Tomuhle říkáte civilizace?“Zhrozí se Denisa.,,No ale tady píšou, že by to mělo mít pár tisíc obyvatel,“ukážu jí mapu.,,Spíš pár set, ne?“Zamračí se.,,Hele tamhle je nějaká samoška.Já mám hlad, že bych padla,“zvolí další směr naší trasy Baruš.Automaticky narazí do skleněných dvěří, ale ty se nepohnou ani o píď.,,To si dělaj srandu ne?Maj otevřeno jen do půl pátý,“rozčílí se Denisa.,,Fakt zapadákov.“Usadíme se všechny tři na schody před krámem.,,Co teď?“Odkopnu kamínek na zemi.,,Asi se vrátíme ne?“Řekne Bára.Nic jiného nám ani nezbejvá.Zvedneme se a dáme se po zelený směr chata.Na první křižovatce zabočíme doleva.Po hodině chůze, ale furt ještě nejsme ,,doma“..,,Nemyslíte si, že jsme se ztratili, že ne?“Zakvílí Denisa, když s Bárou vytáhneme mapu a začnem jí pečlivě studovat.,,Obávám se, že jo.Asi jsme špatně ubočili.“Zhodnotím.,,Jak je daleko chatrč?“Vyděsí se Deny.,,Pět kilometrů.To bysme do tmy měli dojít.“Zabalí Bára mapu a mi s náladou v bodě mrazu vykročíme.Do tmy nedojdem, ani kdybychom chtěli.V deset večer potichu otvíráme Dřevěnici.Všude je tma jak v pytli.,,Au,“vykřikne Bára a srazí se s něčím, co trochu připomíná Honzu.,,To jste vy?Co tu děláte?“Podíví se nad naší trojkou.,,Hrajem si na indiány,“řekne smrtelně vážně Bára.,,Trochu pozdě ne?“,,Lepší někdy, než nikdy,“sejme ho a pak se vypaříme pryč.,,Už nikdy v životě víc, nějaký výlety,“vydechne Denisa s velkým, hlasitým žuchnutím, ještě ve tmě, na postel.Následuju jí.Přistanu v posteli a na rukou se mi něco rozmázne.,,Fuuuj,“vyskočim rychle během toho, co Bára rozsvítí.,,To je chleba,“vrhne se Denisa na jeden ze tří krajíců, který zůstal bez následků mejch náletů.,,Tys nám zničila večeři!“Vyčte mi hladově Bára.,,Panebože, to je dobrota,“vychvaluje si Deny.,,Holky, já umřu hlady fakt!“Potvrdí Bára hlasitým zakručením v břiše.,,A co takhle akce vyrabování kuchyně?“Vytáhnu z tašky baterku.Obě dvě souhlasej.Potichu se vykradem z pokoje.Jdu první a svítím na cestu.Kuchyně je jen o dvě patra níž.Celej barák evidentně spí.,,Na,“podám Báře pět rohlíků, sejra, okurku, nějakej dortíček a tři jogurty.,,A mizíme,“zavelim.Jako myšky doťapkáme do našeho pokojíků.,,Tak dámy, tohle my maximálně vyhovuje,“olízne se Bára až za ušima a mně nezbejvá nic jiného, než s ní ve všem souhlasit.