1. Posedlosti osobnosti

Anotace: Nikdy se nelze zavděčit všem

Jako každé jiné dítě vzešla z matčina lůna, tmavého koutku prchavého bezpečí, skrytá před okolním světem. Už od malička nosíc sarkastický úsměv na rtech a na jazyku vždy břitkou odpověď. Vyrůstající v tichého rebela, který vyhledává samotu a přitom je přátelský.

Milovala přítomnost jiných lidí a vždy se chtěla zavděčit, být středem pozornosti, neboť to jí dělalo dobře. Zpočátku z dětského rozmaru, později až s odstupem časem a ohlédnutím se zpátky, doufajíc zaslouženě.

Byla vcelku poslušnou dcerou, ale stávala se rebelantem s pěstičkou zdvihnutou vzhůru. Příčinou byl její mladší bratr, rodiči vždy upřednosťnovaný a v každém rodinném soudu označen jako ,,neviný". Neměla ho ráda a postupem času se jejich vztahy vyostřovaly. Možná proto si nikdy neporozuměla s matkou ke které nakonec nenašla cestu ani později.

-

Čas letěl jako šíp jehož hrot se bliští na slunci a má před sebou zprvu zdánlivě nikdy nekončící pouť.

-

Postupem času, možná částečně díky svému dětsví, se konečně prosadila a vydobila si své místo na slunci. Zakládala si na svém nitru, nikoliv příliš na zevnějšku. Vždy totiž považovala za hlavní přednosti vlastnosti srce a vysokou inteligenci než hezké oblečení a koketní úsměv. Snažila se studovat věci, které ji zajímali a činili ji šťastnou. Milovala zvířata, obzvláště koně a v jejich blízkosti byla vždy volná. Ráda se toulala krajinou, za jakéhokoliv ročního období a času. Milovala západy slunce, stejně jako východy hvěz či ranní rozbřesk. Hodně fotografovala a hodně se smála. Ale především hodně četla. Knihy se staly jejími nejlepšími a spolehlivými přáteli, stejně jako milenci, kteří ji neustále obklopovali a vždy v nich nacházela útěchu.

Postupně přicházely lásky, ale i pády, vítězství, ale i prohry. Události dobré, ale i kruté a špatné. Po každé takové chvíli se snažila vstát a čelit všemu se zdviženou hlavou. Byla svým způsobem hrdá... a měla se ráda. Ale ne tak, jako jiné dívky milují svoji krásu, ale tak, že si sama sebe vážila a bylo jí jedno, že rovnátka, které od útlého dětství nosila, nespravila nevzhlednou mezeru mezi jejími předními zuby. Udělala z toho svou přednost a díky tomu si sama ze sebe i beztrestně dokázala dělat srandu, což se jí vždy kladně vrátilo a vždy byla připravena na nějakou nekalou poznámku z cizích úst.

Nebyla domýšlivá, ani marnivá, to ne. Spíš oddaná a vždy bezmezně milující, ale vždy zrazená a odhozená jako popsaný papír, které již nedokázal vsát přílišné množstvé použitého inkoustu.

Láskyplně oddaná a po nejvíce času svého života vždy zrazená a zasažená nevěrou svých mužů. Připadala si, že se pro tuhle dobu nehodí. Ve svých románech četla o oddanosti a lásce, která je střízlivá a přesto nekonečná, ale především čistá a i s postupem času neposkvrněná. Toho se jí ale málokdy dostalo. Každý jí byl nevěrný nebo ji využil. Lásce se vždy obětovala, protože cítila, že je to tak správné, nikdy se však nikdo neobětoval pro ni a tak si postupně začala dávat pozor, ale s tím zmizeli některé rysy její dřívější osobnosti.

Chtěla být milována taková, jaká je, doopravdy uvnitř, křišťálově čistá a svým způsobem jako každý jiný člověk, výjimečná. Nepila, nekouřila, byla věrná a přesto tak obelhávaná a zraňovaná.

Připadala si nahá, ve světe plném oblečených těl...