Milostný trojúhelník 2

Anotace: ...

Takže, když mě v 5 hodin Anet vyzvedne, přesně jak slíbila, nemůžu si pomoct, ale prostě se ji musím zeptat jestli náhodou ta párty nemá ten účel, co si myslím.
„Jak jsi na to přišla, prosím tě?“ dělá, že tohle by ji v životě nenapadlo.
„No, jelikož jsi mi říkala v prváku, že je hezkej, sexy“ začnu ukazovat na prstech „myslím, že tam padla i nějaké slova o jeho zadku“ mrknu na ni a jen vidím, jak se šklebí „jsi do nej zamilovaná a chceš jej získat?“ shrnu to vše.
„Prosím tě, to nic neznamená“ mávne nad tím rukou, ale já se na ni zadívám tím svým pohledem, přičemž ona chvilku mlčí a snaží se soustředit na řízení, ale pak to z ní vylítne vše.
„Fajn. Souhlasím. Odhalila jsi mě. Myslíš, že mám nějakou šanci?“
„No.. I on po tobě kouká, tak snad jo. Uvidíš dneska“ pokrčím rameny a jde vidět na ni vidět, že tahle odpověď se ji zamlouvá.
„Ty Kiki, tobě se nikdo nelíbí ze třídy? Že bychom toho využili dneska obě dvě“
„Víš moc dobře, že já jsem ráda sama. Mě to tak vyhovuje. Nechci se omezovat někým“ pokrčím rameny a naštěstí se objevíme před jejich domem, takže tohle téma odložíme na neurčito. Teď se přece musí vyzdobit dům, zahrada a vše se připravit. Ještě štěstí, že mě vyzvedla tak brzy, protože to možná do těch 8 stihneme vše. I když opravdu jen možná.
Jen co si odnesu věci do pokoje, pustíme se do toho. Anet začne zdobit dům a zahradu balkónky, různými, jak by řekla mamka, blbůstky, ale později, když se setmí a Anet vše rozsvítí a zapálí, je to krásné. Já měla na starosti různé občerstvení, které měla nakoupené snad tak tři dny dopředu. A když se v půl osmé posadíme na zahradu do křesel a odddychneme si, že jsme vše zvládly, párty může co nevidět začít.
„To je fakt super rozloučení se třeťákem“ přiskočí ke mně Bára, která už je v půl desáté mírně víc v náladě. To je prostě její styl na každé párty. Opít se co nejdřív, vyvádět, dělat různé scény a nakonec se rozbrečet, že ji nikdo nemá rád. A že má výdrž holka. Párkrát jsem s ní byla na diskotéce a byla jsem až moc ráda, že pro mě přijel Milan nebo mamka a odvezli mě domů.
„Paráda, tak se běž bavit“ pošoupnu ji od sebe dál a ona se upne na chudáka Petra, který si myslím bude její obět pro dnešní večer a noc.
„Neviděla jsi někde Martina?“ přiběhne ke mně už snad po sté Aneta se stejnou otázkou. A moje odpověď je pořád stejná.
„Ne, ale určitě se objeví“
„Někde tady byl,“ pronese a začne se všude rozhlížet. „ach jo“ obrátí se zpátky ke mně a rovnou mi vezme kelímek z ruky, aby dopila jeho obsah. To jsem měla v plánu pít celý večer, pomyslím si, ale nahlas neřeknu ani slovo.
„Jdu si ho najít“ a v mžiku je pryč. Jen nechápavě zakroutím hlavou a vydám se dovnitř, abych si doplnila pití. Naliju si vodku s džusem, ale venku se dělá docela chladno na to, že je červenec, tak si skočím ještě nahoru do pokoje pro mikinu.
„Co ty tu?“ zeptám se překvapeně, když v pokoji narazím na Martina, který sedí na posteli a jen se rozhlíží kolem.
„Sedím,“ usměje se na mě „nebo spíš, schovávám se před tvou nejlepší kamarádkou“
„Proč?“ zasměju se
„No, pořád mě uhání, pořád za mnou utíká a vůbec ji nezajímám, že já utíkám před ní schválně. Nechceš se posadit?“ napadne ho.
„Je trochu mimo, musíš ji pochopit“ zasměju se a posadím se vedle něj.
„Vždyť není opilá“ podíví se.
„Není, ale myslím, že s jejím tempem za chvilku bude. Hledá tě, všech se ptá a stále žádná odpověď“
„Je do mě zamilovaná nebo co?“ a já se zasměju nad jeho chytrostí. Sice patří mezi premianty třídy, ale tohle mu opravdu došlo pozdě.
„Už asi tak 3 roky?“
„Ježiši, že ji to baví“ zasměje se spolu se mnou.
„Ona je už taková, že když si něco vezme do hlavy, jde si za tím dokud to nedostane“ vysvětlím mu problematiku své kamarádky a on jen zírá.
„Možná bys ji měla oznámit nějak šetrně, že mám rád někoho jinýho“ mrkne na mě a nenápadně se přisune blíž ke mně.
„Jo, to bych asi měla, ale s ní je to tak strašně složité..“ povzdychnu si a teprve teď ucítím jeho přítomnost až moc blízko sebe. Otočím se na něj a dívám se mu přímu do očí. Nikdy jsem si nevšimla, jak moc krásné je má. Úplně se v nich ztrácím. Už se nedivím Anet, že je do něj zblázněná. Umí okouzlit už v pár momentů.
Dívám se mu do očí a zároveň i na to, jak se ke mně přibližuje, zadívá se mi na rty a ani se nenadám a cítím je na svých.
„To bychom neměli“ odtáhnu se od něj po chvilce, když si vzpomenu na Anet, jak ho tam teď marně hledá a jak moc touží, aby ten polibek patřil jí.
„Kvůli Anetě? Ta mě nezajímá, mě zajímáš ty“ a bác. Jsem v tom až po uši. Vstanu, abych se vydala ke dveřím s tím, že odejdu, nemůžu přece být taková mrcha, která vyjede po klukovi, kterého miluje vaše nejlepší kamarádka. Ale v momentě si to rozmyslím a ani nevím co to do mě vjede, ale zamknu dveře a otočím se na Martina, kterému hraje úsměv na rtech. Připadám si jako největší mrcha pod sluncem, když se k němu vrátím a nechám se stáhnou na postel, abychom pokračovali tam, kde jsme před chvilkou skončili.
Vím, že pokud se tohle Anet někdy dozví, tak mě zabije v momentě, ale poté co mi Martin přetáhne halenku přes hlavu, přestanu na ni myslet, vypnu a jen si užívám tyhle krásné chvíle.
Vůbec neregistruji to, že někdo cloume s klikou od dveří a podle nadávek poznám, že je to právě ta, která by měla být na mém místě!
„Ještě, že jsem zamkla“ zasměju se potichu a Martin se ke mně přidá, když uslyšíme Anet jak řve, ať si to užijem, že ona si půjdu lehnout jinam. Nezapomene kopnout do dveří a za chvilku už ji neslyšíme. Nejspíš splnila to, co slíbila. Šla spát jinam. Vůbec nevím kolik je hodin, nevnímám čas, nevnímám nic, jen jeho přítomnost, polibky a Martina samotného.
Když je po všem, Martin nás oba dva zakryje peřinou a po krásných chvilkách mě políbí naposled.
„Miluju tě“ zašeptá a já štěstím zavřu oči a poté už nic nevnímám.
Probudím se díky hlasité hudbě, která zní přes celý dům a když se otočím vedle sebe, Martin tam není.
„Co jsem to provedla?!“ zašeptám a v tu chvíli se rozbrečím. Zklamala jsem svou nejlepší kamarádku, vyspala se s klukem, se kterých jsem celý tři roky nemluvila a navíc si teď o mě musí myslet, že jsem kurva!!! Bože, co jsem to jen udělala?! Teď se nemůžu ani vidět! Nemůžu se na sebe ani podívat! Co si o mě bude myslet? Že.. Já vlastně ani sama nevím! Jediné co vím je, že teď budu dělat, jako by se nic nestalo.
Posbírám ze země oblečení, trochu se upravím a vydám se dolů, kde právě Anet tančí na stole, zpívá a všichni ostatní s ní.
Ta je na mol, pomyslím si a vydám se k ní, abych ji ušetřila ostudy, která už sice tak je, ale ne až moc velká.
„Kristýnko!“ zakřičí jen co mě uvidí „ ty jsi moje nejlepší kamarádka a jsi ta nejlepší kamarádka pod sluncem!“ a hup. V momentě ji mám kolem krku. Začne mě pusinkovat, objímat a já mám co dělat, abych to vůbec ustála.
„Pojď si lehnout“ zašeptám a začnu ji táhnout nahoru.
„Né, já nechci ležet. Já chci tancovat!“ zakřičí a zase vyskočí na stůl. Nechápu jak se tu mohla tak rychle střískat. Vždyť jsem byla pryč jen tak možná dvě hodiny? Kouknu se na hodiny, které hlásí, že je skoro půl třetí ráno!! To jsem opravdu byla tak moc dlouho pryč?!, zděsím se.
„Víš o tom, že odešel?“ zakřičí na mě Anet ze stolu. Do háje, pomyslím si, už je to tu. Ta mě zabije.
„Víš Anet...“ začnu, ale ona mě znovu přeruší.
„To nevadí, prostě o mě nemá zájem víš? Ale i tak. Zajímalo by mě, koho sbalí, nevíš? A víš o tom, že se někdo zamknul v mým pokoji? To je síla, co?“ zasměje se. Kruci, kruci, kruci!!!
„Anetko, pojď si lehnout. Je pozdě, jsi unavená a trochu víc mimo. Pojď“ táhnu ji dolů.
„Ne!!“ zakřičí na mě. Vytrhne se mi a mě nezbývá nic jiného než to, že zajdu vše povypínat. Vytáhnu z elektriky vše. Svíčky, které sem natáhala, i muziku.
„Párty skončila!“ zakřičím na celý dům. „Pití došlo, muzika dohrála a všichni domů!!“
„Ach jo“ nese se všude a jde jen vidět to obrovské zklamání. Popadnu Anetu, která je úplně mimo a začnu ji tahat do postele nahoru. Cestou poslouchám ty její řečičko, o tom, jak ji nikdo nemá rád a hlavně ne Martin, který se na ni úplně vykašlal. Potom začne o tom, že tahle párty byla jen pro to, aby ho sbalila a on si ji ani nevšiml. Na to prý ještě zmizel neznámo kam a když se znovu objevil, vyběhl z domu jak raketa. Tohle přirovnání mě sice rozesměje, ale pak si uvědomím, že utekl z domu jako raketa, jen kvůli mně!!
„Najdeš si jiného“ uklidňuji ji a snažím se ji doslova přitlačit do postele, aby tam zůstala, protože se stále zvedá s tím, že mi ještě něco musí říct.
„Anet, vyspi se z toho a zítra si promluvíme“
„Kiki?“ zašeptá a já se po ní otočím.
„Copak?“ zajímám se.
„Já tě mám tak moc ráda. Jsi opravdu ta nejlepší kamarádka jakou jsem jen mohla mít. Mám tě táák moc ráda“
„Já tebe taky a teď spi“ a s tímhle odejdu z jejího pokoje ven, abych se sesunula podél dveří a nehorázně moc se rozbrečela.