Americký sen

Anotace: XXIX.díl Sbližování

Nemohla jsem uvěřit vlastním uším. Opravdu to řekl? Nebyla jsem si jistá, jestli se mi ta slova pouze nezdála. Ovšem když jsem se zadívala do jeho očí, nepotřebovala jsem je slyšet znovu, byla v nich napsána.

Déle už jsem neotálela a s nesmírnou radostí ho objala. Na všechno ostatní jsem v tu chvíli zapomněla. Začala jsem se smát a plakat zároveň.

Malinko jsem se odtáhla, abych mu viděla do tváře. Usmál se a palci z mých tváří setřel pramínky slz.

Ještě nikdo mi nic podobného neřekl. Když jsem byla mladší, často jsem si představovala, jaké to asi bude, až nastane takováto chvíle. Tolikrát jsem ji viděla ve filmech a snad ještě vícekrát o ní četla, ale nic z toho se nemohlo vyrovnat skutečnosti. Byl to ten nejkrásnější pocit, jaký jsem kdy zažila.

Ephraim. Můj Ephraim mi právě řekl, že mě miluje.

Vím, že ženy obvykle nemívají ve zvyku odpovídat hned. Ale já si v tu chvíli byla naprosto jistá, že k němu cítím to samé a strašně moc jsem si přála, aby to věděl. Roztřeseně jsem se nadechla a řekla: „Taky tě miluju!“

Ephraim si mě k sobě přivinul svými pažemi a dlouze mě políbil. Pak si opřel čelo o mé a šťastně se usmál.

Teprve po pár dalších vteřinách jsme si uvědomili, že nejsme sami a své pohledy upřeli na Audrey a Tobyho.

Toby se tvářil dost zaskočeně, zato Audrey se v očích zračilo dojetí. Překvapilo mě to – nepamatovala jsem si, že bych ji kdy viděla dojatou.

„No, tak my asi půjdeme a necháme vám chvilku…“ pronesl Toby, jakmile se vzpamatoval z prvního šoku. Oba vstali od stolu a Toby ovinul paži kolem Audreyina pasu. Než odešli do druhé místnosti, usmála jsem se na ně a zastrčila si pramínek vlasů za ucho. Poté jsem se vrátila pohledem k Ephraimovi. Potutelně se usmíval a tvářil se spokojeně.

Zavrtěla jsem hlavou, jako by pro mě stále nebylo pochopitelné, co se právě stalo. „Ty jsi blázen!“ zasmála jsem se a padla mu do náruče tak prudce, že jsem ho povalila na zem a dopadla na něj. Naštěstí jsem mu stačila podložit hlavu svými dlaněmi, aby si neublížil. Okamžitě jsem se přestála smát a při pohledu do jeho očí zvážněla. Chtěla jsem se mu omluvit, ale on mě pevně objal a umlčel polibkem. Vnímala jsem jeho blízkost a srdce mi tlouklo do rytmu emocí, které jsem právě prožívala.

Po chvíli mě přestal líbat a zvedl se se mnou do sedu. Otevřela jsem oči a usmála se. Ephraim mě hřbetem ruky láskyplně pohladil po tváři a pak mi dal pusu na čelo.

„Měli bychom se vrátit k tvým přátelům. Jsme trochu nezdvořilí…“

Zasmála jsem se. „Jo, to máš pravdu,“ souhlasně jsem přikývla a vstala z jeho klína. Ephraim se vyhoupl na nohy hned vzápětí a společně jsme se vydali za Audrey a Tobym.

Našli jsme je na zahradě. Toby rozdělával oheň na grilu a Audrey si hrála s kočkou.

Přicházela jsem k nim s mírným ostychem, zatímco Ephraim se sebevědomě usmíval. Udělalo mi to radost, protože tím dával najevo, že to co řekl, myslel opravdu vážně. Kdybych se právě nacházela v komiksu, kolem hlavy by mi vyskákala růžová srdíčka a do tváře by se mi vkradl přihlouplý výraz podtržený zamilovaným mrkáním.

Audrey se vzpřímila a ruce si oprášila o kalhoty. Přistoupila k nám a usmála se na Ephraima. „Nevadilo by ti, kdybych si Miu na chvíli půjčila?“ zeptala se a ovinula prsty obou rukou kolem mé pravé paže.

Ephraim se pousmál. „Jasně, že ne,“ ujistil ji sebevědomým hlasem. Věnoval mi krásný pohled, strčil si ruce do kapes a přesunul se k Tobymu.

Audrey mě mezitím odtáhla k dřevěnému stolu s lavicemi, který stál o pár metrů dál. Posadily jsme se naproti sobě, abychom si viděly do tváře, avšak můj pohled neustále ujížděl Ephraimovým směrem. Byla jsem z něho úplně vedle.

Audrey mi dlaní zamávala před obličejem. Neochotně jsem se k ní otočila.

„Povíš mi, odkud se vzal ten tvůj princ?“ Zvedla obočí a čekala.

Usmála jsem se a opět se na Ephraima podívala. „Několik let jsme se neviděli. Teprve nedávno se vrátil a má v plánu zůstat v New Yourku…“ vysvětlila jsem a Audrey se zatvářila nesouhlasně.

„Promiň, ale jsem z toho fakt zmatená. Co se stalo s Damianem?“

Povzdychla jsem si. Damian byl poslední člověk, o kterém jsem se teď chtěla bavit. „Nic, ukázalo se, že nebyl ten pravý…“

Audrey se uchichla. „Nebyl ten pravý? A Ephraim snad ano?“

Zamračila jsem se na ni. „Chceš mi kazit radost?“

„Ne, tak to není. Jen mám pocit, že se chováš trochu nedospěle,“ řekla mírně.

Pokrčila jsem rameny. „Nevím, jestli je Ephraim ten pravý, ale mám ho vážně ráda.“ Usmála jsem se, když mi krátce zamával. „Víš, on byl mou dětskou láskou,“ pohlédla jsem Audrey do očí a všimla si, že její výraz zjihl.

„Je to skoro až neuvěřitelný, že ve mně ten cit přetrval až do teď. Je to jako v pohádce,“ zasnila jsem se.

Audrey se na mě usmála a chytla mě za ruku. „Já ti to přeju, Mio, jen mám o tebe starost.“

Přikývla jsem. „Já vím, jsi skvělá kamarádka, ale nemusíš se o mě bát,“ ujišťovala jsem ji.

Audrey se podívala jeho směrem. Právě pokládal plátky masa na rošt. Tvář měl osvětlenou ohněm, vlasy mu ledabyle spadávaly do čela a jeho rty se stále usmívaly. Tolik mu to slušelo.

„Zdá se, že je to pan Dokonalý,“ poznamenala a nezdálo se, že by to myslela ironicky.

„Jo,“ přikývla jsem s úsměvem, „to opravdu je.“

„Tak jim půjdeme pomoct?“ nadhodila a já souhlasila.

Než se maso ogrilovalo, příjemně jsme si povídali a smáli se Tobyho historkám. Poté jsme se společně najedli a přesunuli se zpátky do domu, neboť venku už byla pořádná zima.

„Dáte si něco k pití?“ zeptala se Audrey. „Můžu vám nabídnout cider, vodu nebo čaj…“

Když jsme se všichni shodli na cideru, Audrey se odebrala do kuchyně a my zůstali v obývacím pokoji.

„Jak se má dědeček, Toby?“ zajímala jsem se.

Toby se usmál. „Skvěle. V pondělí se s ním uvidíš, Audrey tě vezme do čokoládovny…“

„Díky, to je senzace,“ zaradovala jsem se.

„No a my s Ephraimem bychom si zatím mohli udělat pánskou jízdu,“ navrhl.

„Fajn!“ souhlasil Ephraim s úsměvem.

Do pokoje vešla Audrey s tácem. Položila jej na dřevěný konferenční stůl a každému z nás podala sklenici naplněnou zlatou tekutinou.

„Půjdu vám povléknout postele,“ řekla a vydala se ke schodům, vedoucím do patra. Rychle jsem vstala z křesla, na němž jsem seděla společně s Ephraimem.

„Pomůžu ti,“ nabídla jsem se.

„Dobře,“ souhlasila a společně jsme se vydaly do ložnice.

„Nemám v pokoji pro hosty dvojlůžko, tak jsem si říkala, že vám nafouknu velkou matraci. Dva lidé se na ní pohodlně vyspí. Počkej tady, hned ji přinesu,“ řekla a vyběhla z pokoje.

Posadila jsem se zatím na postel a rozhlížela se kolem sebe. Zdi pokoje byly pokryty pruhovanou tapetou v barvách světle zelené a starorůžové. Postel byla přitisknuta ke zdi pod oknem, vedle ní stál noční stolek a nad ním bylo zavěšené staré zrcadlo, jehož odraz nebyl úplně pravdivý. Dřevěná prknová podlaha při chůzi tajemně vrzala a skrz okno do pokoje proudil zbytek denního světla.

„Tak jsem tady!“ Audrey se přiřítila do pokoje s velkou krabicí, z níž následně vytáhla matraci a malou pumpičku. Pomohla jsem jí matraci rozložit na podlahu a poté nafouknout a povléknout.

„No a je to,“ řekla nakonec a postavila se mezi futra. „Koupelna je na konci chodby vpravo,“ ukázala paží tím směrem. „Kdybyste ještě cokoliv potřebovali, stačí říct, máme ložnici hned naproti.“

Usmála jsem se. „Děkuju, Audrey, jsi zlatá.“

Audrey přešla zpátky ke mně a krátce mě objala. „Jsem vážně ráda, že jsi tady!“

„To já taky!“

„Tak ahoj zítra,“ rozloučila se se mnou a poté odešla z pokoje.

Venku se mezitím setmělo a na mě padla únava. Vydala jsem se pro kufr, který zůstal stát na chodbě pod schody. Ephraim a Toby byli stále v obývacím pokoji. Zaslechla jsem je, jak si povídají, a zdálo se, že si spolu dobře rozumějí, skoro jako by byli dlouholetí přátelé. Udělalo mi to radost. Usmála jsem se, chopila se svého zavazadla a vrátila se do patra.

Vzala jsem si pyžamo a kosmetickou taštičku a zamkla se v koupelně. Příjemně voněla po vonných svíčkách, které byly rozestavěny na umyvadle pod zrcadlem. Jak romantické – pomyslela jsem si s úsměvem.

Nechtěla jsem ostatní příliš zdržovat, snažila jsem se proto umýt co nejrychleji. Oblékla jsem se do flanelového pyžama, rozčesala si vlasy a vrátila se do pokoje.

Právě jsem seděla na posteli a navlékala si teplé ponožky, když do pokoje nakoukl Ephraim a opřel se o futra. Usmála jsem se na něj a zkřížila nohy do tureckého sedu. Naklonil hlavu k rameni a celou si mě prohlížel.

Znervózněla jsem. „Tak půjdeš už dál?“ vyzvala jsem ho s pozvednutým obočím.

Zacukaly mu koutky. Odlepil se od futer a konečně vykročil směrem ke mně. Polkla jsem a celá se napjala. Měla to být naše první společná noc. Představa, že usínám po jeho boku, se mi sice moc líbila, ale zároveň jsem se bála toho, jak by to mohlo dopadnout. Stále jsem měla v živé paměti nepříjemné zakončení večera s Damianem v jeho autě. Nechtěla jsem, aby se něco podobného opakovalo…

Ephraim si ke mně přisedl a zadíval se mi do očí. Srdce mi tlouklo jako splašené, když prsty pročísl pramen mých vlasů a při tom se něžně dotkl mého ucha. Naklonil hlavu na stranu a prsty uchopil moji náušnici. „Ty jsou krásný,“ řekl a jeho hlas zněl neuvěřitelně smyslně.

Pohladila jsem ho po hřbetu ruky a usmála se. „Jsou od mámy,“ odvětila jsem, i když se na to neptal.

„Strašně ti sluší.“

Zasmála jsem se. „Děkuju!“

Najednou jsem si vzpomněla na odpoledne, kdy mi je máma darovala, a vybavila jsem si i to, co mi řekla, než jsme se rozloučily. Cloumala mnou zvědavost a čím dál víc jsem se chtěla Ephraima zeptat na to, co se stalo jeho mamince, ale nakonec jsem dala na máminu radu a rozhodla se čekat, dokud mi to sám neřekne.

Naklonila jsem se k němu, pohladila ho po tváři a políbila. Ephraim mi začal polibky oplácet a pak své rty přesunul k mé šíji. Dlaněmi sevřel má ramena a jemně mě položil na záda. Čechrala jsem mu vlasy a vychutnávala si každý jeho dotek, kterým mi dával najevo, jak moc mu na mně záleží.

„Ephraime?“ zavolala Audrey a následně se objevila ve dveřích. Asi nebyl moc dobrý nápad, nechávat je otevřené.

„Ehm, omlouvám se,“ pousmála se a podívala se na Ephraima, „jen jsem ti chtěla říct, že koupelna už je volná…“

Ephraim se hbitě posadil a zatvářil se trochu rozpačitě, možná dokonce zčervenal, a vypadal naprosto rozkošně.

„Díky!“ hlesl. Audrey přikývla a pak se rychle vytratila.

S Ephraimem jsme se na sebe podívali a tiše se zasmáli.

„Tak já radši půjdu do té koupelny. Dneska už bylo těch trapasů docela dost,“ řekl potom a políbil mě do vlasů.

Dívala jsem se za ním s pocitem štěstí, a když zmizel na chodbě, zhasla jsem světlo a přesunula se na naši společnou matraci. Zalezla jsem si pod přikrývku a čekala, až se vrátí. Víčka mi sice po letu padala únavou, ale těšila jsem se, že budu usínat v jeho blízkosti, proto jsem se je snažila udržet nahoře.

Po chvíli jsem zaslechla jeho tiché kroky, jak opatrně našlapoval na vrzající podlahu. Nejspíš si myslel, že už spím.

Uchopila jsem cíp deky a nadzvedla ji. Poslušně si ke mně přilehl a já ho přikryla. Poté mi dal paži za hlavu a umožnil mi položit si tvář na jeho hruď.

„Hezky voníš,“ špitla jsem neuváženě.

Cítila jsem, jak mě jeho dech pošimral ve vlasech, když se usmál. Druhou paží mě pevně objal a já mohla spokojeně usnout.