Každému svítání předchází hluboká tma... - 17.

Anotace: Budu ráda, když si tenhle sedmnáctý dílek přečtete a třeba dáte vědět, jestli se vám líbil, protože doufám, že se vám líbit bude alespoň trošku..

17.

                Tamara se svými dětmi seděla v Tomášovo autě, který je vezl zatím neznámo kam.
Byl pátek odpoledne, sluníčko krásně svítilo a vál jemný větřík.
Tomáš za volantem právě míjel informační ceduli Hradec Králové.
 ,,Tome? Řekni, že to není pravda,” došlo Tamaře o co jde.
 ,,Co není pravda?”zeptal se a rozhlídl se, zda je křižovatka volná a on může jet.
 ,,My jedeme na tu kliniku, že jo?”
 ,,Ano. Míra na nás čeká.”
 ,,Míra?”
 ,,To je ten doktor.”
 ,,Tome,” povzdechla si Tamara.
 ,,Tamy, zlato, alespoň to zkusíme. Co kdyby znal způsob, kterým by mohla Esterka zase vidět?”
 ,,Tobě vadí, že nevidí?”
 ,,Ne! To rozhodně ne! Chraň bůh. Ale, musíme prostě vyzkoušet všechny možné způsoby. Nemyslíš?” vzal ji za ruku a políbil ji na její hřbet.
 ,,Tak fajn. Nechám jí vyšetřit tím tvým Mírou.”
 ,,A pak pojedeme k našim. Už se na tebe moc těší,” řekl a škodolibě se usmál.
 ,,Tomáši! To snad nemyslíš vážně?”
 ,,Proč ne? Vždycky jsem rodičům představoval svoje přítelkyně.”
 ,,Ale vždyť já,”
 ,,Co? Nejsi moje přítelkyně? Podívej se, jestli něco jede z tvojí strany.”
 ,,To stihneš,” řekla na jeho požadavek.
 ,,Tak co? Jsi moje přítelkyně?”
 ,,Já bych to tak asi nenazvala. Jsi pořád vlastně můj milenec.”
 ,,Neřeš to miláčku. Naši i ségra jsou super a oblíbí si tebe i ty dva ďáblíky vzadu. Uvidíš,” řekl a zajel k oční klinice, jak hlásal nápis na cihlově červené budově. ,,Jsme tady,” řekl, zaparkoval a vypnul motor.

          ,,Ahoj Tome,” podával mu ruku světlovlasý muž kolem čtyřiceti let s malou jizvou nad obočím, když vešli do moderně zařízené ordinace.
 ,,Ahoj Míro. Tohle je Tamara, moje přítelkyně.”
 ,,Dobrý den, jsem doktor Mirek Kosař,” podal doktor ruku i Tamaře.
 ,,Tamara Skřivánková. Těší mě.”
 ,,I mě. Tak na koho z vás se mám podívat?” zeptal se a podíval se po všech čtyřech.
 ,,Na naší princeznu. Esterku,” řekl Tomáš a Mirek Kosař se k ní nejdříve sklonil a seznámil se s ní. Během vyšetřování si od Tamary poslechl všechno o Esterčiným stavu i její diagnóze.
     ,,Tak co?” ptal se Tomáš, který byl nervóznější než Tamara.
 ,,Vydrž,” řekl oftalmolog Mirek a stále si prohlížel Esterčiny oči. Tamara čekala co řekne, protože větu, že Ester už nikdy neuvidí slyšela nesčetněkrát. Teď jen stála před Tomášem a klidně čekala až bude Ester vyšetřená. Mirek se na své židli otočil, podíval se do kalendáře a pak se podíval na Tamaru a Tomáše.
,,Takže co říkáte na poslední týden v srpnu? Nebo první týden v září? To tu je docela dost místa, takže bychom mohli Ester odoperovat,” řekl lékař.
 ,,Odoperovat?” zeptal se Tomáš. Nemohl věřit svým uším, stejně jako Tamara, na kterou ta informace byla tak silná, že se pod ní podlomila kolena. Tomáš byl naštěstí při smyslech a tak Tamaru zachytil a posadil jí na židli.

 ,,Tamaro, jste v pořádku?” přišel k ní Mirek.
 ,,Ano. Já jen, říkal jste odoperovat?” musela se zeptat.
 ,,Říkal,” potvrdil svá slova. ,,Esterčina retinopatie není na stupni, který vám říkal váš oční doktor. Je to tak třetí stupeň.”
 ,,To není možný,” nevěřila Tamara tomu, co Mirek říká.
 ,,Vydržte, zavolám sem kolegu,” řekl a telefonem zavolal svého kolegu, který vypadal o pár let mladší, než doktor Kosař.
Mladý doktor také prohlídl Ester obě oči a pak se podíval na Tamaru a z ní na Kosaře a pak se zeptal: ,,Z čeho je ta retinopatie?”
   ,,Je to novorozenecká retinopatie. Podle ošetřujícího lékaře stupeň čtyři,” řekl Mirek svému kolegovi.
 ,,Tak s tím nesouhlasím. Je to neléčený stupeň tři. Operace by všechno vyřešila.”
 ,,Jo, já vím. Chtěl jsem jen aby to řekl i někdo další. Ne, jen já. Díky,” řekl Mirek a pak se podíval na Tamaru, které se po tváři koulely slzy.
   ,,Jsou to slzy radosti?” zeptal se a podíval se na Tomáše, který místo odpovědi kývl hlavou a objal Tamaru. Mirek pak vysvětlil všechno ohledně zákroku, který Ester podstoupí a i všechno co se bude dít po něm.

          ,,Pane bože, pane bože, pane bože. Ester bude vidět. Pane bože,” byla Tamara dojatá a měla z toho obrovskou radost.
 ,,Půjdeš někdy za tím debilním očařem, co se staral o Ester? Rád bych mu rozbil hubu,”zeptal se Tomáš, když vyšli z budovy kliniky.
 ,,Já si to s ním vyřídím. Hlavně, že uvidí!”řekla a nečekaně skočila Tomášovi kolem krku. ,,Děkuju.”
 ,,Za co?”
 ,,Že jsi nás sem vzal.
 ,,Já ti říkal, že se to musí zkusit. A vidíš? Ester uvidí úplně všechno.”
 ,,Jo, já tomu pořád nemůžu uvěřit. Ani nevíš, kolikrát jsem si to tak moc přála. Každý půlrok jsem doufala, že se něco změní. Když jsem si všimla, že Ester rozlišuje světlo a tmu, tak jsem byla plná naděje, ale ten doktor mi sebral i tu poslední. Kdyby nebylo tebe, tak by zůstala nevidomá pořád.”
 ,,Ale no tak,” řekl něžně a palcem ji setřel slzu z tváře. ,,To už stačilo. Pojďte,” vzal Ester na ruku a nesl ji k autu. ,,Pojedeme. Čeká na nás děda a babička,” řekl Tomáš.

          Tamara se seznámení s Tomášovými rodiči a sestrou bála, ale po pouhé hodině s nimi už věděla, že nebylo čeho. Tak perfektní náladu, která u Frodů byla nezažila nikdy v životě.
Všichni v rodině uměli hrát na nějaký hudební nástroj, byli veselí, bez přetvářky, byli okouzlení dvojčaty i Tamarou, pořád jí něco nabízeli, chovali se k ní, jako by k nim patřila už spoustu let. Lukáš si okamžitě oblíbil svého nového dědu Ivana, se kterým si kopal míčem a koupal se s nim v bazénu. Ester po pečlivém prozkoumání terénu, samozřejmě za Tomášovo asistence, se také brzy uvolnila a byla jedno velké, zářivé sluníčko, ze kterého byla převážně nová babička, Tomášovo maminka Jana, naprosto okouzlená.
         

     ,,Tak co? Jak se ti tu líbí?” zeptala se Renáta, Tomášova sestra Tamary, když už pomalu zapadalo sluníčko a Tomáš se svým tátou Ivanem připravovali oheň.
 ,,Je to tu úžasný. Klidně bych za to vyměnila Prahu.”
 ,,A co brácha?”
 ,,Tak toho bych za nikoho nevyměnila.”
 ,,On je z tebe i dětí úplně vyplesklej. Ale nedivíme se mu. Nejdřív jsme nechápali co blbne, ale teď, když jsme vás poznali ho zcela chápeme.”
 ,,Takže jsem prošla?”
 ,,Na plné čáře,” řekla Renáta a ticho srpnového večera prořízlo ostré zavrzání strun nenaladěných houslí. Obě dvě se otočily po zvuku a zjistily, že Ivan dal Esterce do ruky staré housle a Ester byla ve svým živlu. 

          ,,Maminko,” šeptala Ester, když už byla všude tma a Tamara pomalu usínala.
 ,,Copak broučku?” zeptala se jí.
 ,,Já chci spát u strejdy.”
 ,,Já chci taky spát u strejdy,” posadil se na posteli i Lukáš.
 ,,Strejda už určitě spí.”
 ,,To nevadí,” řekl Lukáš a tak tedy Tamara vstala a odvedla děti přes chodbu do protějšího pokoje, kde spal Tomáš v jeho bývalém, dětském pokoji.
      ,,Zlato, vedu ti nájemníky,” zašeptala Tamara. Tomáš byl ještě vzhůru. Měl rozsvícenou lampičku a četl si.
 ,,Jak to, že ještě nespíte?” zeptal se a zavřel knihu.
 ,,Strejdo, já chci spát u tebe,” řekla Ester.
 ,,Já chci taky spát u tebe,” přidal se Lukáš.
 ,,A s kým bude spát maminka?” zeptal se a nejraději by byl, aby maminka spala s ním.
 ,,Sama,” odpověděla pohotově Ester.

Lukáš najednou z pokoje odešel, ale za chvilku se vrátil i s velkým plyšovým zajícem, kterého mu dala nová teta Renda. dal ho Tamaře do ruky,  řekl: ,,Na, maminko, spinkej,”  a vyškrábal se k Tomášovi do postele.
   ,,A co takhle dát mamince pusu na dobrou noc, když už musí spinkat sama?” navrhl Tomáš a Lukášek tedy dal Tamaře ještě pusu.
 ,,Tak dobrou noc a moc strejdu nekopejte,” políbila na čelíčko Lukáše i Esterku a pak odcházela z pokoje.
 ,,Strejda chce taky pusu,” ozval se Tomáš. Tamara se k němu vrátila, políbila ho na rty a pak odešla z pokoje.

          ,,Jdeš spát a nebo si dáš se mnou víno?” zeptala se Tamary Renda, když se potkaly na chodbě.
 ,,A víš, že si trošku dám,” řekla Tamara a odcházela s Tomášovo sestrou, která byla o dva roky mladší, než její bratr, do kuchyně. Povídaly si dlouho do noci, smály se všemu možnému a nemožnému.
Tamaře bylo fajn a moc si přála, aby to tak zůstalo.