Každému svítání předchází hluboká tma... - 21.

Anotace: No, hezky nám to přibývá. Jednadvacítka je tady, tak klidně dejte vědět, jestli se vám líbila. Je taková pohodová (možná až moc), ale už se blížíme pomalu ke konci celého příběhu.. Hezké čtení

21.

               Dveře se otevřely a Tamara v nich vyšla po boku holohlavého muže v brýlích s výraznými obroučky a v šedém obleku.
Ona sama byla elegantně oblečená. Měla na sobě žlutou halenku, černou sukni do pasu až ke kolenům a černé sako. Vlasy měla vyčesané do drdolu a byla jemně nalíčená. Kabát měla přehozený přes předloktí.
 ,,Děkuju,” řekla a podala tomu muži ruku. Pak se podívala před sebe, kde stál Tomáš. Tamara si zhluboka oddechla a usmála se na něj.
 ,,Takže?” zeptal se a čekal na verdikt. Ona si jen jako odpověď sundala z prstu snubní prsten a hodila ho na dno kabelky, kterou měla navlečenou na předloktí.
 ,,Jsem rozvedená!” řekla a skočila Tomášovi kolem krku. Ten ji objal a zatočil se s ní dokola.
 ,,To je úžasný. Musíme to oslavit!”
 ,,Co chceš slavit? Že jsem právě přišla o velkou část života?” zeptala se ho úplně vážně.
 ,,Ne, zlato. Oslavíme spolu to, že teď budeš jen moje a že jsi se konečně zbavila toho tyrana,” pohladil ji po tváři. Tamara mu na to ale nijak neodpověděla. Zadívala se vpravo, ke schodům. Po nich právě vycházela mladá žena s dítětem na rukou. Tamara ji hned poznala. Byla to ona Marcela, se kterou ji Robert podváděl a která drze přišla až k ní domu.
 ,,To je ona,” řekla tiše.
 ,,Kdo?”
 ,,Robertova milenka. A dítě.”
 ,,No, ta teda vypadá,” řekl nepříliš lichotivým tónem.
Ze soudní síně akorát vyšel Robert. Měl na sobě tmavý oblek a vypadal střízlivý.
Všiml si Marcely a objal jí. Něco jí pošeptal do ucha a ona ho políbila. Pak si to nasměroval k Tamaře. Tomáš ji chytil za ruku a ochranářsky ji strkal za sebe.
 ,,V pořádku,” řekla, aby toho nechal.
 ,,Tak Tamy, kdy budeš schopná vyklidit byt?” zeptal se. ,,Bude ti stačit týden?”
 ,,Cože?” podíval se na něj Tomáš.
 ,,Tome, nech toho,” řekla a stiskla mu silou ruku. ,,Nevím Roberte,” otočila se k němu zpříma. ,,Netuším, jestli si stihnu za týden najít nový byt a ještě se přestěhovat.”
 ,,Víš, bylo by dobrý, kdybys mi tam základní věci nechala. Nastěhujeme se tam s Marcelou a s malým.”
 ,,Hmm,” zamručela. ,,Až něco budu mít, tak se ti ozvu.”
 ,,Tak jo. Tak ode mě pozdravuj děti a až mi budeš ten byt předávat, tak se domluvíme, kdy se s nimi sejdu. Jo?”
 ,,Tak jo,” řekla a Robert odešel.
Pak se ale vrátil a postavil se čelem k Tomášovi: ,,Chtěl bych vám poděkovat za to, co jste udělal pro Ester. Hodně to znamená pro všechny. Hlavně pro Tamy,” řekl a podával mu pravou ruku.
 ,,Udělal jsem to jen a jen pro ně. Záleží mi na nich a nikdy bych Tamaře ani dvojčatům neublížil,” řekl Tomáš s mírným opovržením v hlase a ruku mu nepodal. Robert jen pokýval hlavou a pak od nich odešel se blondýnkou po svém boku.
 ,,Pojď, půjdeme taky,” řekla Tamara a chytla Tomáše za ruku a vedla ho pryč.

,,Mám hrozný hlad. Nezajdeme si na oběd?” navrhla Tomovi, když už spolu seděli v jeho autě.
 ,,Soud mu přiklepl byt?” zeptal se ještě než nastartoval.
 ,,Ne. Museli jsme to takhle udělat už v tom vyrovnání předem. Kupoval ho on, takže patří jemu.”
 ,,Takže to víš už dlouho, že se budeš muset vystěhovat?”
 ,,Jo, ale doufala jsem, že se Robert zachová jako chlap a byt mi přenechá. Kvůli dětem.”
 ,,Slyšíš jak to zní blbě? Robert se nikdy nezachová jako chlap.”
 ,,Teď už je to jedno.”
 ,,Tak mě tak napadá. Ty jsi nikdy nebyla v mým bytě, co?”
 ,,Hmm, vlastně ne,” řekla a Tomáš konečně nastartoval.

          Po pár desítkách minut, kvůli kolonám na cestě, zaparkoval před starším domem šedé barvy. Odemkl domovní dveře a vedl Tamaru po schodech až do podkroví. Tam překonali druhé dveře a vítal ji ve svém bytě: ,,Vítej v mojí jeskyni,” řekl a svlékal jí z kabátu.
 ,,V jeskyni? Tak tomu říkáš?” zeptala se, zula si boty a vydala se na obhlídku bytu. Byl to podkrovní byt se skosenými zdmi, ale byl poměrně veliký. Kuchyně nebyla žádná moderní, ale byla zařízená tak, aby v ní chlap jako Tomáš měl všechno co potřeboval. Stůl a čtyři dřevěné židle stál někde mezi kuchyní a obývákem, který byl obrovský. Velká televize, naproti ní velký gauč. Sem tam nějaká ta skřínka a polička, ale všechno se to Tamaře líbilo. Bylo tu vkusné, příjemné a charakterizovalo to všechno Tomáše.
   ,,Přemýšlíš, jak by se sem vešel dětský pokoj?” zeptal se, když jí sledoval, jak stojí uprostřed obýváku a všechno si pečlivě prohlíží.
 ,,Cože? Néé!” rychle zapřela, protože přesně na to myslela.
 ,,Vidim, jak to v té tvé hlavince všechno šrotuje,” zašeptal a políbil jí za ucho. ,,Pojď, ukážu ti ložnici.” Než ji do ložnice pomalými kroky dovedl, tak ji svlékl ze saka.
 ,,Tak tohle je tvoje ložnice?” zeptala se a otočila se k němu zády.
 ,,Od teďka naše,” řekl, otočil si jí zpátky obličejem k sobě. Chytl ji za halenku. Nejdříve jí chtěl knoflíčky rozepnout, ale bylo jich hodně a byly drobounké. Chytl, trhl a knoflíky létaly po celé ložnici.
 ,,Co jsi to udělal?” vyjekla Tamara.
 ,,To já ne,” řekl a začal ji líbat, aby s ním o tom nemohla diskutovat. Držel si ji v pase a udělal s ní pár krůčků blíže k posteli. ,,Jako svobodná líbáš úplně jinak,” řekl a zasmál se.
 ,,A jak?”
 ,,Mnohem líp,” řekl a strčil do ní. Tamara dolétla na postel na záda. Tomáš si svlékl tričko a lehl si k ní. Milovali se spolu jako by to strašně dlouho nedělali. Jako by to bylo mezi nimi poprvé.
          ,,Nepřišlo ti to jiné?” zeptala se Tamara, když ležela po úžasném sexu nahá v Tomášově posteli na břiše a on ji líbal podél páteře.
 ,,Jo. Bylo to úplně jiné. Bylo to svobodné. Bylo to s mou přítelkyní a ne s milenkou.”
 ,,Já myslim, že to bylo tímhle bytem. Má zvláštní atmosféru.”
 ,,Ne. Tenhle byt má duši.”
 ,,A ty chceš, abych jí já a děti zkazily?”
 ,,Ne,zkazily ne. Jen trochu pozměnili. Trocha lásky a dětského smíchu,” řekl a zazvonil mu telefon. ,,Slyším,” přijal hovor. Tamara vedle něj slyšela, jak mu volající doslova řve do telefonu.
 ,,Za půůůl hodinyy vysíílááš!! Kde do prdele jsiii?” volali mu z rádia, kde pracoval.
 ,,Sakra! Byl jsem u soudu. Za deset minut jsem tam,” řekl a vyskočil z postele. Tamara udělala to samé.
,,Já teď musím do práce,” řekl a rychle se oblékal. ,,Ty ale nepospíchej. V klidu si to tu prohlídni. V lednici možná bude něco k jídlu. Nechám tu klíče, takže pak zamkni a sejdeme se u tebe. Hmm?” řekl a zapnul si kalhoty.
 ,,No tak dobře,” souhlasila, dala mu rychlou pusu a už jen viděla, jak se za Tomášem zavírají dveře.

***

               ,,Kam mě neseš? Kde to jsme?” ptala se Tamara, když ji Tomáš nesl v náručí do nějakých schodů. Celou cestu od školky jela se zavázanýma očima.
 ,,Ještě chvilku počkej. Však uvidíš,” řekl a vyšel s ní další patro.
 ,,Tak mě polož na zem! Já půjdu sama. Jsem těžká.”
 ,,Nejsi, neboj se. Luky, Esterko. Tady zastavte,” řekl dvojčatům, které šly před nimi. Tamaru postavil na zem. ,,Esterko, dávej pozor, aby maminka nekoukala,” řekl Esterce. Ta ji svědomitě hlídala a když si Tamara nepatrně nadzvedla šátek, tak jí její kočička hned nahlásila.
 ,,Strejdo, kouká! Máma kouká! Ona kouká!”
 ,,Zlobí,” řekl Tomáš a plácl Tamaru přes zadek. ,,Tak. Jako první půjde dovnitř maminka,” řekl a nasměroval Tamaru do otevřených dveří. Protože měla stále zavázané oči, tak jí dovnitř dovedl. ,,Všechno nejlepší, lásko,” řekl a šátek z očí jí sundal.
     Tamara zírala kolem sebe jako blázen. Byla v Tomášově bytě, který se změnil. Ten velký obývák byl přepažen moderně vypadající knihovnou, po které se pnula zelená květina. Obývák se zmenšil, jinak zůstal stejný. Tamara vešla za knihovnu, kde se schovávala manželská postel. Byl to sice otevřenější prostor, ale i tak to na ložnici působilo intimně a soukromě.
Tamara přešla do kuchyně, která získala jen dětské pojistky na šuplíky s nebezpečnými věci. ,,Tome, ty jsi se zbláznil?”
 ,,To není všechno,” řekl a vedl ji ke dveřím, kde dříve byla ložnice. ,,Esterko, Luky, pojďte taky,” zavolal je a oni přiběhli. Tom otevřel dveře a všichni vešli do dětského pokoje. Byl vymalovaný čtyřmi různými barvami. Jedna zeď byla červená, druhá modrá, třetí žlutá a ta poslední zelená. U žluté zdi byla poschoďová postel. Všude bylo plno hraček. Nechyběla kuchyňka pro Esterku, nebo koberec se silnicemi pro Lukyho.
,,Komu se to líbí?” zeptal se Tomáš.
 ,,Mě!” hlásila se dvojčata sborově.
 ,,A kdo si půjde hrát?” zeptal se a oba se rozeběhli do pokoje. Ester ke kuchyňce, Lukáš k nákladnímu autu. ,,Nepůjdeme si taky hrát?” podíval se na Tamaru.
 ,,Ty jsi neuvěřitelný!” řekla a usmála se.
 ,,Já? Proč?”
 ,,Tys to tady udělal pro nás, viď?”
 ,,No samozřejmě. Já chci teď dělat všechno jen pro vás. Ale pro tebe mám ještě něco jinýho. Pojď, necháme je tady,” řekl a vedl ji do obýváku.
Tamara se posadila do křesla. ,,Jak jsi to všechno stihl?”
 ,,Ty jsi měla noční a tady se sešlo plno lidí. Martin, moje ségra s tátou a tvoje ségra s tátou.”
 ,,Tady byl táta?”
 ,,Jo. Je to náhodou moc dobrej chlap. Půjdeme spolu na fotbal.”
 ,,Já se nestačím divit. Tohle jsou ty nejúžasnější narozeniny.”
 ,,Počkej, to ještě není všechno. Tohle bylo pro všechny, ale tohle je jen pro tebe,” řekl a podal jí dárkovou krabičku.
 ,,Ne, já už další dárek nepřežiju.”
 ,,Jen to otevři,” pobídl jí a Tamara krabičku otevřela. V ní se skrýval jemný řetízek ze stříbra s destičkou, na které byly vyryté fotky dvojčat, které nedávno pořídil.
 ,,Pane bože. To je nádherné. Děkuju moc. Miluju tě.”
 ,,Já tebe lásko,” řekl a nechal se od ní líbat.
Už měla ruce pod jeho tričkem, když se do obýváku přiřítil Lukáš s náklaďákem, na kterém přivezl Ester. U křesla ji vyklopil a Ester se skutálela na zem.
 ,,Pojďte ke mně,” řekla Tamara a dvojčata si k ní vlezli. ,,Líbí se Vám tady?” Zeptala se a setkala se se souhlasem od obou. ,,Chtěli byste tu zůstat?”
 ,,Jo. Ale bude tu s námi i Corny?” zeptala se Esterka na Tomášovu kočku, která byla v Tamařině bytě.
 ,,Neboj se. Corny přivezeme zítra se zbytkem vašich věcí,” řekl Tomáš.
Všechno bylo jasné. Dětem se u Tomáše líbilo, Tamaře také a tak to nyní byl jejich společný byt.
,,Můžeme si jít zase hrát?” zeptal se Lukáš.
,,To víš, že můžete,” dovolila jim Tamara. Luky vzal svoje nákladní auto a odjel.
          ,,Ty jsi prostě dokonalý,” usmála se na Toma Tamara.
 ,,Já vím,” usmál se tak široce, jak jen to dovedl. ,,Neboj se, kouřit jsem začal chodit na chodbu.”
 ,,Výborně. Víš co mě ale tak napadá? Ty kytary bych nenechávala jen tak volně. Měl by jsi si je zamknout do skříně.”
 ,,Proč myslíš?” zeptal se a odpovědí mu bylo brnkání. ,,Kdo se dotkne těch kytar, tomu ukousnu prstíčky!” zvolal výhrůžně. Brnkání ihned přestalo.
 ,,Mamí,” objevila se Esterka vedle křesla, kde Tamara seděla.
 ,,Zlato, já se tě lekla.”
 ,,Já jsem něco našla.”
 ,,A co Esterko?” zeptala se a byla napnutá. Esterka se sehla a něco hodila Tamaře do klína a křičela: ,,Bombá!!!!” pak se smíchem utekla do pokojíčku.
Tomáš se začal smát a Tamara vzala do ruky to, co jí Ester hodila do klína.
 ,,Beru zpět to, že jsi dokonalý,” řekla a v ruce držela pánskou ponožku, podle odéru použitá a podle díry na prstech už dosloužila.
 ,,Ta bude asi Lukyho, ne?” řekl a snažil se tvářit jako svatoušek.
 ,,Ponožkami to vždycky začíná,” smála se Tamara. ,,Vyhodím jí, jo?” vstala z křesla a došla k odpadkovému koši.
 ,,Ehmm, tak dobře,” souhlasil Tom, ale chvilku to vypadalo, jako by si jí chtěl nechat. Tamara stoupla na šlapku odpadkového koše a hodila tam starou, smradlavou a špinavou ponožku.
 ,,Ách, první uklizená věc. Už se tu začínám cítit jako doma,” řekla a její slova opět doprovázelo brnkání na kytaru. Tomáš padl na pohovku, obličej zabořil do polštáře a otřásal se smíchy.
          Bylo jim všem dobře. Tamara přemýšlela, co by na tom bytě mohla vylepšit a Tomáš přemýšlel, jak má požádat Tamaru o ruku.