Každému svítání předchází hluboká tma... - 22.

Anotace: Omlouvám se, za tu obrovskou prodlevu od posledního dílu ,,Svítání". Napravuji to tímto již 22.dílem. Doufám, že se vám bude líbit a přeji příjemné čtení:)

22.
               ,,Jasně,” říkal Tomáš do mobilu, když vešel do bytu. ,,Jo, pomohla mi ho vybrat Táňa. Má s Tamy stejnou velikost. Neboj se, to víš, že to udělám stylový. Jo, jasně. Tati, promiň, ale musím končit. Za chvíli jdeme na besídku, Lukášek tam bude zpívat. Jasně, že vám to natočím. Tak čau,” řekl a hovor ukončil. V obýváku si svlékl bundu a hodil ji na pohovku. Převlékl se, vyndal ze skříně kameru, chňapl bundu do ruky a pospíchal z bytu pryč.
Jel ke školce, kde vyzvedl Esterku a pak k nemocnici, kde k nim přistoupila Tamara.
 ,,Ahoj zlato,” políbila se s Tomášem, když nastoupila do auta.
 ,,Ahoj. Čekáš dlouho?”
 ,,Ne. Teď jsem přišla. Musela jsem ještě rychle pro pacienta na sál. Beruško, jak bylo ve školce?” podívala se na Ester, která seděla připoutaná v autosedačce.
 ,,Hezky mamí, malovali jsme Vánoce,” říkala Ester.
 ,,A budeš mít ten obrázek na nástěnce?”
 ,,To nevím,” řekla a ohrnula spodní ret.
 ,,Tak se necháme překvapit,” řekla a cestou k malému divadlu, kde se vánoční besídka Lukášovo školky konala, se za jízdy líčila.
     ,,Neblbni zlato, vydloubneš si oko,” řekl Tomáš a zastavil na semaforu.
 ,,Stihnu to než padne zelená,” řekla a rychle si na řasy nanesla trochu řasenky.
 ,,Jsi krásná i bez toho,” pohladil ji Tomáš po koleni a pak se rozjel.
 ,,Vidíš, stihla jsem to,” řekla Tamara a uložila si řasenku do kabelky. ,,Byl jsi doma, než jsi vyrazil?”
 ,,Jo. Musel jsem se převlíknout.”
 ,,A vzal jsi tu kameru?”
 ,,Neboj se. Volal mi akorát táta a připomněl mi to.”
 ,,Tak fajn. Škoda, že taky nemohli dorazit.”
 ,,Na Esterky besídku už dorazí,” řekl a hledal místo k zaparkování. Nakonec ho našel dvě ulice od divadla.
     ,,Támhle jsou tvoje rodiče,” řekl Tomáš a kývl hlavou směrem dopředu, do druhé řady.
 ,,Chceš jít takhle blízko?” zeptala se Tamara.
 ,,Jo, jdeme. Alespoň budu mít dobrý záznam,” řekl a pozvedl do výšky ruku, ve které držel v pouzdře kameru.
 ,,Tak jdeme.”
 ,,Hele mamí, babička a děda!” vykřikla nadšeně Ester.
 ,,Tak jdeme za nimi,” řekla Tamara a nechala se Esterkou vést do druhé řady.
Vánoční besídka trvala necelé dvě hodinky, během které se představili dětičky, které hrály na hudební nástroj, tančili, cvičili, hráli divadlo nebo recitovali.
     ,,Tamy? Támhle vzadu u dveří,” řekl Tomáš tiše Tamaře. Ta se otočila a uviděla ho. Roberta.
 ,,Jak o tom ví?”
 ,,Řekl mu to Lukášek, když byli s Robertem v cukrárně. Pak se mně na to ptal.”
 ,,Proč jsi mu řekla, aby přišel?”
 ,,Neřekla jsem, aby přišel. Jen jsem mu řekla, kde a kdy to je.”
 ,,To vyjde úplně na stejně,” zamručel Tomáš a začal si připravovat kameru.
Na jevišti se zatím řadily děti z pěveckého sboru.
 ,,Lukášek, Lukášek!” radovala se Ester.
 ,,Pššt, zlatíčko, potichu,” napomenula ji Tamara. ,,Musíš být hezky tiše, abychom Lukáška slyšeli zpívat,” pošeptala ji do ucha.
 ,,A nyní bychom se s vámi chtěli rozloučit prostřednictvím našeho pěveckého sboru a jejich blokem písní. Přejeme Vám krásné Vánoce a Šťastný Nový rok,” popřála ředitelka školky, která celou besídkou provázela a jedna z učitelek začala hrát na klávesy.
 ,,Teď konečně vím, po kom Luky je,” řekl Tomáš, když sbor dozpíval.
 ,,Ano? Po kom?”
 ,,No přeci po mně,” řekl hrdě Tomáš a Tamara ho za to políbila.
 ,,Tamaro, Tomáši? Co kdybychom si vzali dvojčata přes noc k sobě?” přišla s nečekaným návrhem Tamařina matka.
 ,,Proč?” nechápala Tamara.
 ,,Měli byste si udělat večer jen vy dva pro sebe. A my už je neměli hodně dlouho. Že jo?” otočila se na Vaška, svého manžela.
 ,,Však ano,” mrkl na Tomáše jedním okem.
 ,,Je to na tobě,” řekl Tomáš.
 ,,Tak jestli chtějí děti, tak jo,” řekla Tamara a Ester se začala radovat.
          ,,Zlatíčko, byl jsi úplně nejlepší,” řekla Tamara, když si Lukáše vyzvedla v šatně divadla.
 ,,Viděla jsi mě?” ptal se.
 ,,I jsem tě slyšela. Zpíval jsi opravdu nádherně.”
 ,,Až vyrostu. Chci být jako strejda Tomáš.”
 ,,Vážně? To mě těší. Ale strejda na nás čeká venku i s babičkou a dědou a něco pro tebe mají,” řekla mu Tamara a Lukáš si hned pospíšil s převlékáním.
          ,,Ahoj Lukášku,” uslyšeli všichni za sebou, když se chystali odejít z divadla do šatny pro kabáty.
Tomáš stál zády, ale moc dobře věděl, kdo za ním stál.
 ,,Ahoj tati,” řekl Lukáš.
 ,,Co tady děláte?” zeptal se Roberta Vašek, dědeček dvojčat.
 ,,Přišel jsem se podívat na besídku svého syna,” řekl Robert.
 ,,Tati, to je v pohodě. Já mu to řekla,” vložila se do toho Tamara, aby náhodou nenastal nějaký problém.
 ,,Luky, pojď sem. Byl jsi moc šikovný. Kdo to s tebou trénoval? Maminka?” sehnul se Robert ke svému synovi.
 ,,Ne, strejda Tomáš,” odpověděl po pravdě Lukáš.
 ,,Aha, tak strejda Tomáš. No, tady jsem vám něco přinesl,” řekl a z náprsní kapsy saka, které měl na sobě, vyndal dvě čokolády a jednu dal Lukášovi, který si ji hned vzal a jednu podával Esterce.
 ,,Esterko, pojď si taky vzít,” natáhl k ní Robert ruku s čokoládou, ale Ester o krok ustoupila a chytila se Tomášovo ruky.
 ,,Copak princezno? Pojď ke mně,” řekl Tomáš a vzal si jí na ruku.
 ,,No, tak my už musíme jít,” řekla Tamara Robertovi.
 ,,Na, ta je pro Ester. Zavoláš mi, kdy si je můžu vzít k sobě?” zeptal se Robert a podal Tamaře čokoládu. ,,Nebo třeba jen Lukáše, když Ester zase nebude chtít.”
 ,,Jo, zavolám. Tak ahoj,” řekla Tamara a odcházeli. Před divadlem hodila čokoládu, která už byla napůl rozteklá do popelnice.

     ,,Lásko, podívej se dozadu,” řekl Tomáš, když zastavil u domu. Tamara se otočila a nic neviděla.
 ,,Nic tam není.”
 ,,No právě. Žádné děti,” řekl a políbil jí.
 ,,Jo tak takhle to myslíš. Jdeme nahoru?” mrkla na něj Tamara. Tomáš se nenechal dvakrát pobízet a rychle vystupoval z auta.
Když za nimi klapli dveře, tak se okamžitě začali líbat a zbavovat se bund a kabátů.
 ,,Já už se nemůžu dočkat, až budeš celá nahá,” říkal Tomáš a svlékal Tamaru cestou do obýváku, kde se pak oba najednou zhroutili na pohovku.
,,Jsi úžasná,” řekl a zbavil jí svetru.
 ,,Já už to nemůžu vydržet,” zasténala mu do ucha. Tom si rychle svlékl košili a akorát rozepínal Tamařin pásek u kalhot, když se rozezněl její mobil. Vůbec si toho ale nevšímal a pokračoval ve svlékání.
,,Počkej, zvoní mi mobil.”
 ,,Nech to. Neber to.”
 ,,Co když je to máma kvůli dětem?” řekla a odstrčila ho od sebe a došla si do předsíně, kde odhodila svou kabelku.
,,Skřivánková prosím,” zvedla telefon a v něm se ozvala sestra Libuška z nemocnice. ,,To je z práce, Tome. Je to důležitý. Jen to vyřídím a jsem jen tvoje,” řekla Tomášovi.
 ,,Jdu zatím do sprchy. Přijď pak za mnou,” zamručel jí do ucha a políbil jí na něj.
Tamara se během pracovního hovoru posadila na kraj pohovky.
     ,,Tak jo Libuško, nic se neděje, ahoj,” dotelefonovala Tamara s kolegyní a když hovor ukončovala, tak jí mobil vypadl z ruky a zapadl k opěradlu pohovky. Tamara tam sáhla, ale nenahmatal mobil, nýbrž něco úplně jiného.
 ,,Tak zlato, kdepak jsi? Málem jsem se rozpustil,” přišel mokrý Tomáš z koupelny. Tamara stále seděla na kraji pohovky.
,,Stalo se něco v práci?” zeptal se.
 ,,Ne, to ne.”
 ,,Tak kdepak se couráš?”
 ,,Tome? Já jsem něco našla. Ale ne, že bych hledala. Zapadl mi sem mobil,” ukázala na opěradlo, ,,a vytáhla jsem tohle,” řekla a na dlani měla položenou malou zlatou krabičku.
Tomáš strnul: ,,Kde jsi to vzala?”
 ,,Tady to bylo.”
 ,,Sakra, musela mi vypadnout z bundy,” řekl a rychle si šel zkontrolovat kapsy.
 ,,Tak na,” řekla a krabičku mu vrátila.
 ,,Já jdu do sprchy, tak si to zatím třeba schovej někam jinam,” řekla a odcházela do koupelny. Doufala, že na ní nebyla vidět zvědavost. Těžce odolávala touze krabičku otevřít a jen do ní rychle nakouknout. Nakonec ale nepodlehla zvědavosti, ale před Tomášem se snažila dělat jakoby nic.
          V koupelně se svlékla a vešla do sprchového koutu. Pustila na sebe proud teplé vody a sáhla po sprchovém gelu, když se najednou prudce otevřely dvířka. Tamara se lekla a lahvičku s gelem upustila.
 ,,Tamy, vezmi si mě,” řekl Tomáš jen tak.
 ,,Co, co, cože?” vykoktala. Tomáš ji naprosto zaskočil a ona teď stála ve sprše, nahá a voda tekla na záda.
 ,,Tamaro, vezmeš si mě?” zeptal se a z oné krabičky vyndal prstýnek.
 ,,Pane bože,” řekla, když prsten uviděla.
 ,,Tamy? Smím?” zeptal se a na mokrou ruku ji navlékl zásnubní prsten.
 ,,Ano, ano smíš. A ano, vezmu si tě,” řekla a vtáhla ho k sobě do sprchy, kde vášnivé polibky přešel k bouřlivému milování.