Z Afriky do divočiny- 2.

Anotace: Děkuju za reakce na první díl, byla jsem moc potěšena a tak vám sem přidávám i druhý. Pro některé všímavé čtenáře: Podobnost některých postav či jejich jmen je čistě NÁHODNÁ :D :D

2.

               Bušení na dveře ji probudilo ze sice bezesného, ale za to z tvrdého spánku. Otevřela oči a nikde žádná moskytiéra, jen papírový lust ve tvaru lampionu.
 ,,Ségra! Dělej!" zabušil a zakřičel na ní Johaness znovu.
 ,,Já chci ještě spát! Na žádnou svatbu nejdu!" zakřičela a schovala si hlavu pod polštář.
 ,,Jdu dovnitř!" řekl a vešel do pokoje..
,,Ty jsi pořád ještě v posteli? Za hodinu musíme být v hotelu a ty se ještě válíš v posteli!"
 ,,No sorry, ale jsem vyčerpaná ze včera. Vždyť tam dojedeme za deset minut."
 ,,A ty se nepotřebuješ obléct? Nalíčit a učesat?"
 ,,Právě proto máme být v tom hotelu o hodinu dřív. Oblíknu se až tam. Eva mi v noci psala smsku," zamručela Nora.
 ,,To je jedno. Vstávej!" řekl a odešel z pokoje.
,,Normální křovák se z ní stal," řekl, když procházel na schodišti kolem matky.
     ,,Noro, nesu ti snídani," vešla k ní Lydia s tácem plným jídla.
 ,,Díky mami. Nevíš, koho si to Eva bere? Johan mi nic nechce říct."
 ,,No, ehm, musím jít do kuchyně," řekla a z pokoje zmizela.

          Nora si dala snídani, potom osvěžující sprchu, oblékla se jen do džínsů a halenky, šaty a boty vzala přes ruku a odcházela s Johanessem k autu a vydali se cestou k historickému hotelu, kde se celý obřad i navazující hostina a oslava konala.
V hotelu byla od recepční nasměrovaná Nora jinam, než Johaness a tak se rozdělili. Nora zaklepala na pokoj, který ji recepční řekla a otevřela ji nevěstina maminka.
 ,,Noro? Jsi to ty? Málem bych tě nepoznala," řekla a pustila jí dál.
 ,,Noro! Konečně jsi tady! Jsem tak ráda, že jsi tady!" objímala jí nevěsta Eva oblečená jen do podvazkových punčoch a bílém, saténovém korzetu.
 ,,Já taky. Moc ráda tě vidím a ještě jednou gratuluju."
 ,,Děkuju moc. Máš šaty?"
 ,,No jasný."
 ,,Já už mám vlasy hotové, kadeřnice se může pustit do tebe," řekla Eva a posadila se zpátky ke kosmetickému stolku a kosmetička pokračovala v jejím makeupu.
     Nora nečekala, že se jí bude Eva ptát na to, jak se v Aftice měla, bylo jí jasné, že má myšlenky úplně jinde. Ale Eva se jí neptala už vůbec na nic. Přišla, jakoby byla na svatbě cizího člověka a ne na svatbě své nejlepší kamarádky.
Nechala si od kadeřnice udělat volné lokny na svých vlasech a připíchnout do nich bílou růži, kterou si musela připnout i na šaty. Měla je temně olivové a byla ráda, že není jednou z družiček, které je měly pastelově růžové s volánky.
 ,,Evi, tak už mi to řekni. Kdo je ten tvůj vysněný?" zeptala se, když pomáhala Evě do spodničky s obručí.
 ,,Neboj se, dočkáš se. Bude to pro tebe opravdu překvapení, ale já ho miluju."
 ,,Tak to ti přeju. Jsem ráda, že jsi šťastná. A moc ti to sluší, jsi krásná nevěsta," řekla a upravila jí závoj. Pak již byla připravená.
 ,,Děkuju moc, jsi moje nejlepší kamarádka," objala jí Eva, vzala svou kytici růžových růží a odcházely společně z pokoje.

          ,,Tak co? Jaké bylo uvítání?" zeptal se Johaness, když si Nora vedle něj sedla.
 ,,Myslím, že uvítání bude až po návratu ze svatební cesty. Teď má v hlavě jen jedno."
 ,,Jen jednoho."
 ,,Jo. Ehm, neviděl jsi Jana? Byl to i Evin kamarád, tak bych předpokládala, že tady bude."
 ,,No, ehm," řekl a ukázal dopředu, k oltáři. Tam už nervózně postával Jan, černovlasý, středně vysoký mladý a sympatický muž, který byl Nořiným přítelem.
 ,,Jan je svědek?" zeptala se Nora, ale to už na zahradě začala hrát hudba a přicházela nevěsta. Všichni hosté povstali a Nora se nestačila divit.
Její nejlepší kamarádka už od dětství přicházela k Nořinýmu bývalému příteli.
 ,,Jan je ženich," řekl tiše Johaness.
 ,,Cože? To není možné. To takhle nejde," říkala Nora a chtěla vstát z bílé židle, na které seděla, ale Johaness ji rychle chytil za předloktí a vstát jí nenechal.
 ,,Seď a buď tiše," řekl jí přísně a stále ji držel, dokud obřad neskončil. Každou chvíli se díval, kdy ji začnou téct slzy, protože jan byl její první a jediná velká láska. Jenže ani slzička, za to jakoby z Nořiných očí létaly blesky.
          ,,Chceš jít domu?" zeptal se Johaness.
 ,,Já se musím hlavně napít."
 ,,Já jim půjdu pogratulovat. Jen ze slušnosti."
 ,,Jo, dělej si co chceš," mávla rukou a odcházela k baru, kde nikdo nebyl, jelikož se všichni hrnuli k novomanželům.
     ,,Whisky," řekla číšníkovi. Ten jen nadzvedl obočí, ale nalil jí. Nora ji do sebe obrátila naráz.
 ,,Další?" zeptal se číšník.
 ,,Ne, druhá by se mnou sekla. Tahle byla jen na kuráž," řekla a seskočila z barové židličky.

Míjela svatební hosty, kteří novomanželům již popřáli. Když k nevěstě a ženichovi přišla, právě se spolu líbali a užívali si jeden druhého.

     ,,Noro!" všimla si jí Eva a od Jana se odpojila.
 ,,No, když jsi mluvila o překvapení, nemyslela jsem, že tím bude moje největší láska."
 ,,Noro, sluší ti to. Ta Afrika ti svědčí," řekl Jan.
 ,,Mohla jsi mi to alespoň říct. Teď si připadám jako kráva. No, i přesto ale přeju všechno nejlepší. Teď když vám to nebude vadit, vrátím se zase na bar ke skleničce," řekla, otočila se na podpatku a odcházela.

          ,,Co jsi jim říkala?" přišel za Norou Johaness.
 ,,Popřála jsem jim," řekla a napila se bílého vína.
 ,,Jsi v pohodě?"
 ,,Jo, jasně, že jsem v pohodě. Musím si odskočit," řekla, otočila se a narazila do svalnatého, mužského těla.
 ,,Pardon, neviděl jsem vás," promluvil a podíval se na ní. Oči se mu rozšířili údivem.
 ,,Vy?" zeptala se a dívala se do modrých očí.
 ,,Já, ehm, ještě jednou se omlouvám," řekl a až teď jí pustil.
Nora se jen nechápavě dívala na muže, se kterým večer lehounce flirtovala v hospodě a nyní se na ní usmívá na svatbě Evy a Jana.
 ,,To je v pořádku," sklopila oči a odešla do hotelu.
Tam si na toaletách opláchla obličej studenou vodou a snažila se zachovat si racionální myšlení. Věděla, co dělat když potká třeba lva nebo hrocha, ale co dělat na svatbě nejlepší kamarádky a její největší lásky netušila. Odejít domů? Zůstat a dělat že se nic nestalo? Zůstat a dělat, že jim to přeje? Zůstat a udělat skandál?
,,Do hajzlu, nejraději bych trhala krokodýlovi zub," řekla sama na sebe do zrcadla, potom se znovu nalíčila a vracela se na oslavu.

          ,,Noro? Jsi to ty?" uslyšela za sebou mužský hlas nepříliš uchu lahodící.
 ,,Ano, jsem Nora," řekla a muže si prohlížela. Věděla, že ho odněkud zná, jen nevěděla kam s ním.
 ,,Ben," řekl a rozhodil rukama.
 ,,Ben?" zeptala se a v tom jakoby se jí žárovka nad hlavou rozsvítila. ,,Ben Mayer z gymplu."
 ,,Správně," řekl a objal ji. ,,Jsi moc pěkná. Opravdu jsi vyrostla do krásy. I když tedy s tou výškou jsi to moc nepřehnala," zasmál se.
 ,,Jak se máš, Bene?"
 ,,Dobře. Dělám teď právníka u zdejších fotbalistů."
 ,,Jo? Hm," nereagovala nijak nadšeně.
 ,,Slyšel jsem, že jsi byla tři roky někde v Americe."
 ,,V Africe."
 ,,A co kdybychom si dali skleničku a ty jsi mi řekla co jsi tam dělala? Moc spolužaček z gymplu v Africe nebylo."
 ,,Jasně," souhlasila a odcházeli do altánu, kde bylo připravené posezení.
     ,,To muselo být vzrušující," říkal světlovlasý Ben, Nořin bývalý spolužák, když mu vyprávěla o Africe.
 ,,Jo, bylo, ale tady mi to přijde teda divočejší."
 ,,No, přišla jsi na svatbu svého bývalého, kterého si vzala tvoje nejlepší kamarádka. To chtělo odvahu," řekl a dotkl se její ruky.
 ,,Nevěděla jsem kdo je ženich. No, zjistila jsem to až tady," řekla a dopila své víno.
 ,,To muselo být krutý. Noro, bude se podávat oběd, každý máme své místo jinde, ale budeme pak pokračovat?" zeptal se Ben.
 ,,Jo, klidně," usmála se na něj.

          ,,Ségra?" přisedl si k ní Johaness.
 ,,Čau, bavíš se?"
 ,,Na mě nezáleží. Chceš tu zůstat na oběd?"
 ,,No jasně, proč ne?"
 ,,Ok. Co to bylo s tím, ehm, z té hospody?"
 ,,No, netuším. Ty ho znáš, že jo?"
 ,,Jen od vidění," řekl a rozhlédl se po ostatních hostech.
Číšníci hotelu začali nosit oběd, který Nora ani z poloviny nedojedla, protože jí nechutnal.
Po obědě ale pokračovala s Benem u baru v pití a stačila jí pouhá hodina na to, aby se cítila opilá a Ben toho značně využíval, ať už to byly letmé doteky na rukou, nebo dlouho položená ruka na jejím stehni, Noře to bylo jedno.
 ,,Nezlobte se slečno, můžu si ho půjčit?" přišel k nim jiný muž a Bena si chtěl odvézt.
 ,,Není můj," řekla Nora a Ben ji opustil.

     ,,Pane číšníku? Můžu dostat dvojku červeného?" zeptala se Nora a jejímu přání bylo vyhověno. Moc dlouho se sklenkou ale sama nebyla.
 ,,Máte tady volno?" zeptal se muž z hospody.
 ,,Už ne," řekla a usmála se.
 ,,Chtěl jsem vás pozvat, ale vidím, že máte plno," řekl a sjel očima na skleničku.
 ,,Za chvilku bude prázdná," usmála se a prohlížela si ho. Byl tak vysoký, jako když ona seděla na barové židličce. Měl světlé vlasy příjemně upravené a i v obleku s bílou košilí a klasickou černou kravatou bylo vidět, že je to sportovně založený člověk, o čemž také svědčily svaly, které cítila, když do sebe narazili.
 ,,Je to náhoda, že jsme se potkali zrovna tady, co říkáte?"
 ,,Jo. Máme na sebe zjevně štěstí," usmála se na něj a přišla k nim Eva.
 ,,Ahoj vy dva," říkala a smála se.
 ,,Ahoj," pozdravil Evu on, Nora ne.
 ,,Už se znáte?" zeptala se Eva, ale na žádnou odpověď nečekala.
 ,,Joachime, tohle je moje nejlepší kamarádka snad už z porodnice. Nora," představila jí.
 ,,Eleanora Bergová," řekla Nora tvrdě a podala mu ruku.
 ,,Joachim Stuber, moc mě těší," stiskl pevně její ruku.
 ,,Jochi, Nora je veterinářka, pracuje v Africe a já jsem moc ráda, že mi přijela na svatbu. Bez ní by to prostě nebylo ono. Jen je škoda, že se zase vracíš." řekla Eva a přátelsky se usmívala.
 ,,Jediná pravda na tom, co jsi řekla je, že jsem veterinářka. Je opravdu škoda, že jsi mi neřekla k téhle svatbě podrobnosti. Pokoušela jsem se to tady snést a nedělat scény, zřejmě s tím jsi počítala. Ty i Jan. Jasně, proč taky ne. Já nikdy nedělala scény. Ale už se to nedá," řekla a sklenku s červeným vínem, kterou měla v ruce upustila na zem. Sklenka se rozbila a rudé kapky vína se rozstříkly na Eviny svatební šaty.
 ,,Noro!" zapištěla.
 ,,Omlouvám se Joachime," vyslala k němu omluvný pohled a odcházela.

          Nora odešla do hotelu, kde se z šatů převlékla zpět do svých džínsů a halenky, v čemž se cítila o moc pohodlněji. Když z pokoje vyšla, tak se málem opět srazila s Joachimem.
 ,,Joachime?"
 ,,Omlouvám se, že tu na vás čekám jako nějaký úchyl, ale víte, jen jsem se chtěl zeptat, kdy odlétáte zpět do Afriky? Rád bych se s vámi ještě někdy viděl," řekl a prohlížel si jí.
 ,,Ach tak. Já už se do Afriky nevracím. Zůstávám tady."
 ,,A myslíte, že bychom se mohli vidět? Někdy? To je jedno kdy."
 ,,Já myslím, že ano."
 ,,Mohl bych vás tedy poprosit o telefon?"
 ,,Jo, jasně," řekla a nadiktovala mu svůj telefon. Potom ji doprovodil před hotel a počkal, než taxikem odjede domů.