Z Afriky do divočiny- 3.

Anotace: Ty začátky jsou vždy takové pomalejší na rozjezd, ale všechno to méně důležité jsem shrnula do této kapitoly. Od té další už se to začne rozjíždět:)Tak snad se vám to bude alespoň trošku líbit. PS: První rande a první polibek mají vždy největší kouzlo....

3.

               Nora už druhou hodinu ležela ve vaně. Voda už byla studená a v krabičce od cigaret už byla poslední. Zapálila si i tu.
 ,,Noro? Je všechno v pořádku?" klepala jí máma na dveře.
 ,,Máme víno? Chybí mi víno," řekla z vany a potáhla zhluboka z cigarety.
 ,,Víno? Co tam děláš?"
 ,,Utápím se ve vlastní naivitě."
 ,,Jdu dál," řekla a vešla. Nestačila zírat. ,,Co to tady sakra vyvádíš? Od kdy kouříš? Ještě k tomu tolik?!" ptala se a otevírala malé okénko, aby trošku vyvětrala ten zakouřený vzduch.
 ,,Od té doby, co jsem úplně blbá," odpověděla a zbytek cigarety típla. Lydia si sáhla do vody ve vaně.
 ,,Takovou ledovou vodu?! Zbláznila jsi se? To takhle vyvádíš kvůli Janovi? Kvůli té svatbě?"
 ,,Mami, to bys nepochopila. A navíc nevyvádím kvůli Janovi. Jen kvůli sobě. No dobře, kvůli Janovi jen trochu."
 ,,Já vím, že tě to vzalo, ale nemůžeš se ukouřit k smrti v ledové vodě. Polez ven,"řekla a nastavil ji osušku.
,,Johaness říkal, že se tam o tebe zajímal i někdo jiný."
 ,,Jo, ale ten se mi neozval. Tak asi nic," řekla a zabalila se do osušky.
 ,,No, podívej se na sebe. Jsi celá scvrklá a studená. Nechceš něco udělat? Čaj? Kakao? Něco k jídlu?"
 ,,Ne, díky mami. Usuším se, trochu zahřeju, připravím si věci na zítra a půjdu si lehnout. Jsem nějaká k.o."
 ,,Hlad nemáš?"
 ,,Ne, vždyť jsem měla pozdní oběd."
 ,,Tak dobrou noc," popřála ji Lydia a odešla.

               ,,Dobrý den. Sháním pana ředitele Köpkena,"řekla Nora, když přišla do ZOO na informace.
 ,,Pan ředitel o vás ví?" zeptala se jí žena za pultíkem.
 ,,Ano, pozval si mě na dnešek. Jsem Nora Friedrichová," řekla a žena se podívala do bloku, který měla před sebou a pak zpět na Noru.
 ,,Vy jste nová lékařka? Pojďte za mnou," řekla a vedla ji po schodech do kanceláře ředitele. Od něj se dočkala vroucného přivítání, neboť se znali už z Afriky.
     ,,Tak půjdeme na prohlídku?" zeptal se ředitel, vzal si ze stolu mobil a klíče a odcházel s Norou.
 ,,Teda, ta vaše sekretářka mě hlídala jako pětinásobného vraha," řekla Nora řediteli, když vyšli z budovy ven.
 ,,Už jsme venku, můžeme si přestat vykat."
 ,,To je fajn. Bála jsem se, aby mi to před ní neulítlo," říkala a kráčela vedle něj.
 ,,Jo, tak jsme se na sebe místo podání ruky a přátelského polibku na tváře mohli vrhnout a začít se svlékat a líbat," dělal si srandu.
 ,,Jo, jako se to stalo v Namíbii?"
 ,,Ehm, jo," usmál se a dal jí pramen vlasů za ucho. ,,Klidně bych si to i zopakoval."
 ,,Proto jsi mi dal tohle místo, Martine?"
 ,,Ne, tohle místo jsem ti nabídl proto, že vím, že umíš máknout, veterinu děláš srdcem a rozumíš jí. Ne kvůli tomu, že jsem s tebou spal," řekl a zastavil se u pavilonu ledních medvědů.
 ,,Jo, to jsem ráda. I když bych to vzala v každém případě."
 ,,To že jsi sexy a mladá ocení ale i ostatní," řekl a vzal jí do prostorů pavilónu, kam se dostanou jen zaměstnanci.
     ,,Hansi? Hansi!" zavolal na staršího, vysokého a celkem urostlého muže se začínajícími šediny na skráních.
 ,,Čau, co je?" přišel a zeptal se hlubokým hlasem.
 ,,Hansi, tohle je doktorka Nora Friedrichová. Noro, doktor Hans Bauer. Bude tvůj školitel na tu chvilku, než se tu zaběhneš."
 ,,Bauer, těší mě," podal jí ruku s hrubou kůží.
 ,,Friedrichová, taky mě těší."
 ,,Od kdy nastupujete?"
 ,,Od zítřka. Dnes si ji nechám a vyřídíme všechno papírování," řekl Martin Köpken, pětačtyřicetiletý ředitel Zoo.
 ,,Ty? Ne Ella?" divil se Bauer.
 ,,Ella si vzala volno, tak zaskočím, zvlášť když se s Norou známe."
 ,,Jo, tak to vy jste ta posila z Afriky?" došlo Bauerovi.
 ,,No, ano," usmála se Nora.
 ,,Tak to se budu těšit na naší spolupráci. Takže zítra ráno v sedm?"
 ,,Rozkaz šéfe," řekla Nora a Martin už ji odváděl pryč.
Vysvětlil ji během procházky po nejdůležitějších objektech Zoo všechno potřebné a pak usedli k papírování.

               ,,Jo, neboj se mami, všechno je vyřízený. Zítra v sedm začínám," říkala Nora po večeři.
 ,,Už v sedm? Tak brzy? Jak tam pojedeš?"
 ,,No, doufala jsem, že bys mi půjčila auto."
 ,,No, to bych možná mohla," řekla Lydia a chtěla se s Norou domluvit, ale Noře zazvonil telefon.
Bylo to neznámé číslo
   ,,Prosím?" zeptala se opatrně.
 ,,Slečna Friedrichová? Tady je Joachim. Joachim Stuber. Z té svatby a taky z té hospody," uslyšela z mobilu.
 ,,Ano moc dobře si vás pamatuji. Dobrý večer. Jak se máte?"
 ,,Já moc dobře. Jsem rád, že vás slyším. Jak se daří? Už jste si zvykla na velkoměsto?"
 ,,Ano, ano, pomalu si zvykám."
 ,,No, říkal jsem si, jestli byste se mnou třeba někdy nezašla na kávu?"
 ,,Ach ták. No, proč ne?"
 ,,Opravdu? To je skvělé, děkuju. To jsem nečekal. Tak zítra?"
 ,, Joachime, zítra mě čeká první pracovní den. Nevím jak dlouho mi to bude trvat ani jak budu vypadat potom."
 ,,V pořádku, chápu to. Takže co kdybych vám zavolal třeba ve čtvrtek a domluvili bychom se?"
 ,,No, to by šlo."
 ,,Tak já se budu těšit. Mějte se hezky a ať se zítřek povede," popřál jí Joachim.
 ,,Děkuju. Mějte se," popřála mu a hovor ukončila.

               Nora přišla ze svého prvního pracovního dne absolutně vyčerpaná.
 ,,Ahoj," pozdravila skromně a usedla ke stolu.
 ,,Jak bylo? Co zvířátka? Co ostatní?" vyptávala se hned Lydia.
 ,,Až jindy, mami," řekla a zívla si. Lydia před ní postavila talíř s večeří, Nora ji do sebe naházela, doplížila se do koupelny, dala si sprchu a padla do postele jako zabitá.
Když jí ráno probudil budík, tak se nejdříve lekla a pak ho odkládala jak nejvíc to bylo možné. Na poslední chvíli vstala, skočila do tříčtvrtečních kalhot, košile, popadla jen mobil, peněženku a klíče od auta a spěchala do práce.
Na parkoviště přijížděla ve stejnou chvíli, jako ředitel Köpken.
 ,,Dobré ráno, paní doktorko," pozdravil ji s úsměvem.
 ,,Dobré, pane řediteli," řekla a spěchala za Hansem Bauerem, jejím vedoucím lékařem
      ,,Teda, divím se, že jste vstala. Včera jsem vám dal pořádně zahulit, co?" smál se, když se převlékal do pracovního.
 ,,Sama sobě se divím, že jsem vstala. Sice na poslední chvíli, ale jsem tady. Včera jsem byla úplně hotová. Takhle strhaná jsem byla naposledy, když jsme ve dvou trhali krokodýlovi zub. To byla fuška," řekla a rozepínala si košili.
 ,,Nechám vás se převléknout," řekl a odcházel z jejich společného lékařského pokoje, který kromě pracovního stolu a jedné postele obsahoval ještě dvě křesla, skříň a knihovnu plnou odborných knih.
     ,,Co byste řekla?" zeptal se Bauer, když Nora vyšetřila samici gazely.
 ,,Jsem si téměř jistá, že do půl roku bude o jednu gazelu více. Tahle je na devadesát procent březí. Uděláme ještě test z moči a bude to stoprocentní," řekla Nora.
 ,,No, jste dost dobrá," uznal Bauer ,,třeba kolega Schmidt to nepoznal," řekl a podíval se na hodinky. ,,Není už čas na oběd?"
 ,,Chtěla jsem ještě kouknout na toho leguána," řekla Nora a ukázala směrem k pavilonu plazů.
 ,,Tak zrovna ten vám neuteče. Až po obědě," řekl a odcházeli z výběhu gazel na oběd.
     ,,Super," řekla Nora, když dojedla.
 ,,Jo, to jsem se zase přecpal," řekl a svalil se do křesla. Noře pípl mobil v kapse kalhot. ,,Přítel?"
 ,,Ne, žádného nemám. Leda tak máma," řekla a telefon z kapsy pracovních kalhot vytáhla. Na displeji byl obrázek obálky a pod ním napsáno Joachim. Kliknutím na obálku sms zprávu otevřela a četla:
 -Dobré odpoledne. Vím, že jsem měl zavolat až ve čtvrtek a taky to udělám. Jen jsem se chtěl zeptat jak jste zvládla svůj první den v práci? Pevně doufám, že skvěle. Tak přeji skvělý i ten dnešní den. Joachim-
Nora se usmívala, když si zprávu četla. Udělalo jí dobře, že se o ní někdo zajímá a odepsala mu.
 -I já vám přeji dobré poledne. Včerejšek jsem přežila, i když to bylo náročné. Dnes to bude klidnější. Za chvíli se chystám vyšetřit jednoho leguána. Hezký den.-
     Jak se ukázalo při aspekci leguána, jednalo se jen o plísňovou chorobu, takže ošetřovatelé ho oddělili od ostatních a mazali antimykotickými mastmi.
 ,,Noro, máte jít za Martinem," řekl jí Hans, když dotelefonoval.
 ,,Jako za ředitelem?" ptala se Nora.
 ,,Ano. Prý pokud možno hned," řekl a věnoval se dál své práci. Nora tedy vyšla ze správní budovy, která byla umístěná blízko pavilónu opic, prošla kolem akvária a plameňáků a dostala se k ředitelství.
     ,,Dobrý den, pane řediteli," pozdravila, když vešla do Martinovi kanceláře.
 ,,Jsem tu sám," usmál se na ní.
 ,,Kde máš sekretářku?"
 ,,Irina si vzala dnes volno. V těch lacláčích ti to sluší," usmál se a prohlížel si jí v modrých montérkách a černým tričku s logem Zoo.
 ,,No, posaď se."
 ,,Ne, díky. Smrdím jako zvíře a čistá taky asi nebudu."
 ,,Dobře. Jak to máš s bydlením?"
 ,,Bydlím teď u rodičů. Proč?"
 ,,Máme ve městě dva služební byty. Je to deset minut chůze odtud. Ten jeden se rekonstruoval a jsou z něj teď dva malý byty. Měla bys zájem?"
 ,,No jasně, že bych měla zájem."
 ,,Hans se mnou o tobě mluvil a jen tě chválil, takže není důvod ti ho nedat. Nájem teď nevím kolik je, ale normálně bychom ti to strhli z platu. Je to malý podkrovní byt, takže za to moc nebude."
 ,,Jo, to nevadí."
 ,,Jsem moc rád, že tě tu mám a jestli chceš, můžeme se tam jít hned podívat."
 ,,Já teď nemůžu, musím ještě pracovat."
 ,,Hans říkal, že máte hotovo a za chvilku začíná odpolední služba, takže není co řešit."
 ,,Aha. Tak se zajdu umýt převlíknout a pak se tu zastavím a zajdeme tam?"
 ,,Jasné. Počkám tu," řekl Martin.
Noře se nabízený byt opravdu moc líbil. Byl sice malý, měl miniaturní kuchyňku, dvě malé místnosti a koupelničku, ale byl světlý a vzdušný. Noře vyhovoval a tak si s Martinem ihned plácli.

               ,,Wau, kam se chystáte?" zeptal se Hans, když v pátek v pět odpoledne končili svou službu a Nora vyšla z koupelny v krátkých černých šatech, lodičkách na vysokým podpatku a vlasy svázanými do drdolu.
 ,,No, mám jednu schůzku."
 ,,Teda, ten někdo se bude mít."
 ,,Snad," pokrčila rameny.
 ,,Noro, myslíte, že bychom si mohli tykat. Jsme tu jako rovnocení kolegové, tak nevidím důvod, abychom si pořád vykali," nabídl Hans.
 ,,Budu moc ráda," řekla a potykali si. Pak už ale vzala kabelku a odcházela.

          ,,Dobrý večer, moc vám to sluší," řekl Joachim, když se s Norou sešel.
 ,,Dobrý večer. Děkuju moc. I vy vypadáte moc dobře."
 ,,Díky. Jak jste se měla?"
 ,,V práci? Dobře, je to tam fajn."
 ,,To jsem rád," usmál se na ní svým zářivým úsměvem.
 ,,Nevím, kdo by to měl navrhnout, jestli vy, jako starší z nás dvou a nebo já, jako žena, ale nemohli bychom si tykat?" zeptala se Nora.
 ,,Velmi rád," řekl a zastavil se. ,,Joachim, ahoj,"
 ,,Nora, ahoj," potykali se spolu a Joachim ji pak spontánně letmo políbil na rty, jako na seznámení.
 ,,Takže Joachime, nebo můžu Jochi?"
 ,,Jo, klidně."
 ,,Fajn Jochi, odkud se znáš s Evou?"
 ,,S Evou se znám přes Jana. Ehm, chodil jsem k němu na ošetření s kolenem."
 ,,Aha. Jak dlouho se s Janem znáš?"
 ,,Nevím, asi rok? Rok a půl? Ty se s ním znáš odkud?"
 ,,No, chodili jsme spolu na gympl a pak sami se sebou. A Eva, tu znám už od školky, byla to má nejlepší kamarádka a věděla, že jediný chlap, kterého jsem kdy milovala byl právě Jan. Přesto mě pozvala na jejich svatbu, aniž by mi řekla, že si bere zrovna jeho, mého bývalého."
 ,,Tak už chápu, proč jsi se na té svatbě necítila dobře. To bylo opravdu zlé. Ty jsi kvůli tomu přiletěla až z Afriky. Měla ti to říct alespoň před tou svatbou. To musel být šok."
 ,,Jo, to byl. Nevěděla jsem co dřív. Kam vůbec jdeme?"
 ,,Řekla jsi, že výběr necháš na mě."
 ,,Jsem jen zvědavá."
 ,,Může být Mangostin?"
 ,,Mangostin? Ta japonská restaurace, kde musíš mít rezervaci dlouho předem?"
 ,,Jo."
 ,,A máš tam rezervaci?"
 ,,Ne."
 ,,Tak to se určitě nechytáme."
 ,,Jen se neboj," usmál se a sešli z mostu, který vedl přes řeku Isar.
 ,,Musí být super, bydlet hned takhle blízko Zoo. Ráno ti řvou za domem sloni a lvi," řekl Joachim, když procházeli kolem domků v blízkosti zahrady.
 ,,No, já to tak budu mít."
 ,,Vážně?"
 ,,Jo, dostala jsem služební byt. Mám to pět minut chůze od Zoo. Zítra se stěhuji."
 ,,A nechceš pomoc? Pomůžu ti moc rád."
 ,,To je v pořádku, ale děkuju. Tady?" zeptala se a ukázala na dům, ve kterém byla ona restaurace.
 ,,Ano."
          ,,Jochi, můžu se zeptat co děláš? Myslím jako povolání," zeptala se Nora během výborné večeře.
 ,,No, dělám ve sportu."
 ,,Víš, že jsem si to myslela?"
 ,,Jo?" zeptal se a bylo mu divné, že se vůbec ptá.
 ,,No, tak máš sportovní postavu a jsi dobře oblečený. To sportovci většinou bývají."
 ,,Máš zajímavé postřehy. Řekni mi, jak může tak droboučká žena jako ty být veterinářkou?"
 ,,Úplně jednoduše. Vystuduje veterinu a je to."
 ,,To je jasný, ale proč jsi si vybrala Zoo? Kdyby nějakou soukromou ordinaci, kde by jsi vyšetřovala jorkšíry a nějaký kočky bych pochopil. Ale zrovna Zoo? To musí být strašně těžká práce, ne?"
 ,,No, docela i jo. Ale jsem z té Afriky docela zvyklá."
 ,,Co všechno jsi tam dělala?"
 ,,Úplně všechno. Tam nebyly žádní ošetřovatelé, takže když nějaký místní vesničan našel v buši zraněné zvíře, sedla jsem s ním do džípu a jeli tam. Já ho prvotně ošetřila, naložila a odvezla k sobě, kde byla rezervace pro raněná a odložená zvířata."
 ,,Takže jsi naložila slona do džípu? Jak?"usmíval se šibalsky.
 ,,Zářivě jsem se na něj usmála, koketně zamrkala a slon byl najednou v pořádku," zařertovala.
 ,,Přesně to jsem si myslel. Co jsi dělala nejnebezpečnějšího?"
 ,,Nejnebezpečnější asi bylo trhání zubu krokodýlovi. Dělali jsme to jen ve dvou."
 ,,Cože? No, teda, ty jsi ale odvážná," řekl a usmíval se na ní.
          ,,Copak?" zeptala se, když byl Jochi už dlouhou dobu tiše a jen se na ni díval, poslouchal jí a usmíval se.
 ,,Nic, nic."
 ,,Moc mluvím, že jo? Já se omlouvám, ale od té doby co jsem se sem vrátila mluvím pořád. Neustále. Ale pokusím se být chvíli tiše."
 ,,To je v pořádku. Moc hezky se tě poslouchá. Je to všechno zajímavý," řekl a opřel se do židle a pozoroval ji.

Sledoval její ruce, které doprovázely vyprávění, její oči, jak se při zmínkách o Africe vždy rozzářily. Vábily ho Nořiny rty,ze kterých se ani po třetí sklence vína nesmyla sytá barva rtěnky a posledních asi třicet minut ho fascinoval pramen černých vlasů, který se z drdolu pomaličku uvolňoval a byla jen otázka času, kdy z hezkého účesu vypadne.
Joachim si začal uvědomovat, že ty rty ho vábí tolik, že by je chtěl ochutnat, kůže se leskne a doslova na něj křičí, aby ji pohladil a vlasy že by chtěly sevřít v jeho dlaních. Chtěl by ji a to se mu ještě nestalo. Ne, že by nikdy nechtěl nějakou ženu, ale ne po tak krátké době. Nikdy neměl ženu jen na jednu noc, příčilo se mu to a nechtěl to ani s Norou. Ona ho fascinovala a snad všechno co řekla nebo udělala mu podlamovalo kolena. Byl rád že sedí na zadku.

     ,,Noro?" zeptal se, když se procházeli nočním městem.
 ,,Copak?"
 ,,Kdo byl ten, co jsi s ním byla v té hospodě a na svatbě?"
 ,,To byl brácha. V té hospodě jsem byla skoro hned po příletu."
 ,,Aha. Ehm, není ti zima?"
 ,,Ne, je mi příjemně," řekla a podívala se na něj a právě v tu chvíli vypadl ten neposlušný pramen vlasů.
 ,,Mě taky," řekl Joachim a zastavil se. Nora teda zastavila taky a postavila se čelem k němu. ,,S tebou," dodal, zastrčil ji uvolněný pramen vlasů za ucho a pohladil po tváři. Viděl, jak Noře zajiskřilo v očích. To mu dodalo ještě více odvahy, aby se k ní sklonil a políbil jí.
Nedovolil si odhadovat její reakci na polibek, čekal od ní téměř cokoliv, ale ta kterou vyjádřila ho potěšila. Nora mírně sklonila hlavu ke straně a položila pravou ruku Joachimovi na prsa. On si ji chytil v pase a maličko přitáhl.
     ,,Děkuju za krásný večer," řekl, když taxík zastavil před domem jejích rodičů.
 ,,To já děkuji." Čekala jsem, že návrat bude drsný, ale dost jsi mi ho zpříjemnil. Všemi těmi telefonáty, zprávami, večeří a hlavně tou procházkou."
 ,,No, za to děkuju hlavně já. Taky jsi mi mohla vynadat do úchyláků a zbít mě kabelkou."
 ,,Náhodou, líbilo se mi to."
 ,,Tak to jsem moc rád. Smím ještě?" zeptal se a otázku doprovodil povytažením pravého obočí.
 ,,Musíš," řekla a nechala se od něj zase políbit.
 ,,Dobrou noc," usmála se, když se od něj mírně odtáhla.
 ,,Dobrou noc, Noro," řekl a díval se, jak vystupuje a odchází k domu.