Z Afriky do divočiny- 4.

Anotace: Snad se i čtvrtý díl bude líbit. Přeji příjemné čtení :)

4.

               ,,Noro!" uslyšela za sebou, když vyšla ze správní budovy a zamířila k pavilónu opic. Otočila se a viděla Bena.
 ,,Ahoj. Co tu děláš?" zeptala se.
 ,,Jdu za tebou. Nemáš teď chvilku čas?"
 ,,Za mnou? Aha. Ehmm, co je to chvilka?"
 ,,Hodina?"
 ,,Mám čas, než dojdu k pavilónu opic."
 ,,Dobře. Takže do kolika dnes máš? " zeptal se Ben.
 ,,Dnes do pěti."
 ,,Ok. V pět jsem tady a zajdeme na skleničku. Ahoj," vrazil ji tvrdý polibek na rty a odcházel. Nora zůstala stát jako opařená a nechápala.

               ,,Teda, paní kolegyně, jsi tu jen chvilku a hned jsi ulovila pořádnou rybu," řekl jí Hans Bauer, když se setkali v pavilónu opic.
 ,,Cože?" nevěděla o čem mluví.
 ,,Mluvím o Stuberovi."
 ,,Stuberovi? Joachimovi? Odkud ho znáš?"
 ,,Noro, tady ho zná skoro každý."
 ,,Jak vůbec víš, že jsme byla s ním?" divila se a nechápala.
 ,,Ukažte jí to," řekl na ošetřovatelku orangutanů Lanu a ta jí podala noviny, na jejichž titulce byla vyfocená Nora jak sedí s Joachimem v restauraci. Na druhé straně byla fotka, jak se ve městě líbají.
 ,,Fotbalista?" zeptala se, když očima prolétla článek a podívala na Hanse.
 ,,Ty jsi to nevěděla?"
 ,,A odkud asi?"
 ,,Neřekl ti to?"
 ,,Řekl, že dělá do sportu. Nemyslela jsem, že je to fotbalista a jak se zdá, tak dost dobrý v tom nejlepším fotbalovém klubu v Německu."
 ,,No. Je fakt dost dobrej. A za celou dobu co hraje si nepamatuju, že by ho někdo někde vyfotil s nějakou ženou."
 ,,Sakra," řekla a noviny Laně vrátila.
 ,,Chcete to vystřihnout a schovat, paní doktorko?"
 ,,V žádném případě. Vůbec mě to netěší, ale dost už toho. Jdeme na to," řekla a chystala se vlézt do výběhu orangutanů.

               ,,Tak jsem tady kotě," řekl Ben, když Nora vyšla z hlavního vchodu ze Zoo.
 ,,Vidím. Bene, nezlob se, ale já dnes nemám chuť."
 ,,Kotě, už jsem tady, takže jedeme," řekl a otevřel jí dveře od auta.
Noře se nikam nechtělo. Chtěla jít domu, dát si dlouhou koupel, cigaretu a jít spát. Místo toho však jela s Benem do nějaké hospody, kde bylo extra zakouřeno, což i jí, občasnému kuřákovi vadilo.
Ben celý večer mluvil jen o sobě, o tom jaké má školy, jaké má úspěchy a kolik měl žen a kolik žen ho chce. Noru nudil a tak se již potřetí vypařila na toaletu.
     ,,Už jsi byla potřetí. Co tam na tom záchodě děláš?" zeptal se.
 ,,Mám asi zánět měchýře, tak chodím často, no."
 ,,Tak to bys měla být asi v teple, ne?" zeptal se a nabídl jí cigaretu. Nora ale odmítla. ,,Co takhle vyhřátou postel? Nabízím tu svou. Luxusně velikou," řekl a jeho ruka pod stolem vyhledala Nořino koleno.
 ,,Ne, děkuju. Nemám zájem."
 ,,Ale no tak. Nejsem fotbalista, ale určitě bych se ti věnoval lépe, než on."
 ,,Hele Bene, tohle nikam nevede. Asi půjdu," řekla a seskočila z barový židličky.
 ,,Odvezu tě. K sobě," dodal, když do sebe nalil zbytek whisky, kterou celý večer pil a vydal se za Norou.
 ,,Nechci, díky. Pil jsi a já s tebou do auta nesednu."
 ,,Můžeš řídit," řekl, když ji pře barem dostihl.
 ,,Opravdu ne. Zavolám si taxíka," řekla a sáhla po telefonu.
 ,,Ale neblázni. Nebuď tak úzkoprsá," řekl a za ruku ji chytil. Přitáhl si ji k sobě a zaútočil na její rty. Na svatbě si Nora říkala, že je fajn, ale teď jí byl odporný. Snažila se ho od sebe odstrčit, ale nedal se. Odlepil se od ní až za pomoci někoho třetího.
Nora se podívala na jejího zachránce, který stál mimo světlo pouliční lampy. Tyhle oči by ale poznala i kdyby byla slepá.
     ,,Hele, Bene, neřekl bych, že se jí to líbilo. Běž domů a vyspi se z toho. Maličko jsi dneska přebral," řekl Jan, který ho od Nory odtrhl.
 ,,A co ty se do toho cpeš? To ty jsi tady Noru odhodil."
 ,,A ty nejsi zrovna typ, co sbírá po mně odpadky," řekl Jan a po těch slovech se Nora otočila na patě a odcházela, ať už ta cesta vedla kamkoliv. Netušila, co tam spolu dělá Ben s Janem a bylo jí to jedno.
     Uslyšela za sebou rychlé kroky a tak přidala.
 ,,Noro!" zavolal na ní Jan.
 ,,Popeláři jezdí ve středu, dnes je pondělí. Dej mi pokoj," odsekla a pokračovala v chůzi.
 ,,Zastav se!"
 ,,Nezastavím!"
 ,,Musíme si promluvit!"
 ,,Nemusíme!"
 ,,Udělal ti Ben něco?"
 ,,Neudělal."
 ,,Kdybych ho ale nezastavil, tak by možná udělal," šel dva kroky za ní.
 ,,Takže ti mám poděkovat za záchranu?" zastavila se z ničeho nic a Jan měl problémy do ní nevrazit. ,,Ty jsi mi teď ublížil víc než deset Benů dohromady. Nazval jsi mě odpadkem. To je od tebe dost hnusný."
 ,,To bylo jen aby tě nechal být. Nebyla to žádná urážka. To bych si k tobě nikdy nedovolil. Vážím si tě."
 ,,Kdybys si mě vážil, tak bych ti stála alespoň za jeden blbej email o tom, že si bereš mojí nejlepší kamarádku!"
 ,,Já věděl, že v tom bude problém. Říkal jsem Evě, aby ti to řekla, ale bála se že nepřijdeš. Moc tě tam chtěla."
 ,,Jo a co z toho mám?"
 ,,Přátelství s Joachimem?"
 ,,Jdi se vycpat," řekla a přeběhla ulici na druhou stranu. Zašla za roh a když se Jan za ní nevydal, tak si zavolala taxíka.
               Byla ve sprše své nové, malé koupelny, když slyšela zvonit mobil. Rychle vodu vypnula, zabalila se do osušky a po špičkách běžela do obýváku, kde jí ležel mobil.
 ,,Ano?" přijala hovor.
 ,,Ahoj, tady Jochi," uslyšela z telefonu.
 ,,Áh, slavný pan fotbalista," neodpustila si.
 ,,Omlouvám se, že jsem ti to neřekl hned, kdo jsem a musela jsi se to dozvědět z novin, ale nevěděl jsem, jak bys na to reagovala."
 ,,Měla jsem si říct, hmm fotbalista, to určitě bude nějaký ufňukaný teploušek a nebo se z toho posadit na zadek úžasem?"
 ,,Já právě doufám, že neuděláš ani jedno."
 ,,Jochi, mohl jsi mi to klidně říct. Mně to nevadí. Nemám proti fotbalistům nic, nejsem ani vypočítavá mrcha co by šla po tvé slávě a chtěla se zviditelnit."
 ,,To jsem moc rád. Před chvílí jsem se vrátil z Rakouska, takže dnes už asi nikam nevyrazíme, co?"
 ,,Dnes ani zítra."
 ,,Noro, opravdu mě to mrzí. Nenapadlo mě, že by nás mohl někdo vyfotit."
 ,,To není kvůli té fotce. Já má zítra odpolední službu. To je do půl jedenácté."
 ,,To jsem si oddychl, já už se lekl, že se zlobíš. Ve čtvrtek mám volno, v pátek mi přijede sestra, ale jestli chceš, klidně tě s ní seznámím."
 ,,Ne, to je v pořádku. Uvidíme se tedy ve čtvrtek?"
 ,,Jo. Mám něco vymyslet?"
 ,,Jo. Půjdu si lehnout, mám za sebou náročný den. Tak přeju dobrou noc."
 ,,I já tobě. Pořádně si odpočiň a ještě jednou se omlouvám za ty noviny. Pa," rozloučil se a pak oba zavěsili.

               ,,Ahoj mami! Ahoj tati!" volala Nora, když vešla do domu rodičů.
 ,,Ahoj zlato, táta tady není a já jsem v kuchyni!" volala Lydia na dceru.
 ,,Co jsi tak akutně potřebovala?" ptala se a přicházela do kuchyně. Tam u stolu seděla její matka a také Eva.
 ,,Ahoj Noro," usmála se na ní Eva.
 ,,Ahoj mami," řekla Nora a otočila se na patě a odcházela zpět ke dveřím.
 ,,Noro! Dej mi minutu," vyskočila Eva ze židle a běžela za ní.
 ,,Jste se na mě snad všichni domluvili? Předevčírem tvůj povedený manžel a teď ty? A máš mou mámu jako komplice?"
 ,,Eleanoro Bergová Friedrichová! Okamžitě si sedni na zadek a Evu si vyslechni!" zavelela Lydia a Nora ji poslechla.
 ,,Noro, já se omlouvám, že jsem ti to neřekla, ale nepřišla bys a já chtěla, abys na mé svatbě byla. Vždyť jsme si to slíbily snad už ve školce."
 ,,To jsme si slíbily, ale to jsme byly mladé a naivní a myslely jsme si, že naše přátelství vydrží na věky. Nevydrží. Není to možné. Nejde to, jsme každá jiná," řekla Nora zatvrzele.
 ,,Ale proč? Protože jsem si vzala Jana?"
 ,,Jan byl jediný, kdo mě měl snad alespoň trošku rád i přes to, že jse, byla hnusná a tlustá."
 ,,Ale ne, taková jsi nebyla."
 ,,Evo nech toho, na to nemám čas."
 ,,Já si myslím, že teď už jsme obě jinde. Já jsem si vzala muže, kterého ty jsi milovala. Jenže kolem tebe se teď bude točit spousta mužů. Jsi překrásná určitě i v práci v montérkách a určitě nemáš o nápadníky nouzi. Důkazem toho jsou fotky s Joachimem, co?"
 ,,Milá Evo, s kým se já kde ukazuji a kdo mě kde a s kým fotí ti může být asi úplně jedno."
 ,,Noro prosím, chci být zase tvá kamarádka."
 ,,Na to ti teď nejsem schopná nic říct. Nech mě, aby se mi to trošku rozleželo v hlavě."
 ,,Určitě. Ozvi se kdykoliv budeš chtít," řekla Eva, vzala si kabelku a odcházela. ,,Na shledanou, paní Friedrichová a moc děkuju," rozloučila se a odešla.
     ,,Máš puding?" podívala se Nora na Lydiu.
 ,,Když mi řekneš kdo je ten fešák z novin."
 ,,Je to Joachim. Fotbalista. To jsi si pod tím mohla přečíst," řekla a vzala si od matky puding.
 ,,No to jsem si taky přečetla. Líbí se mi. Seznámíš mě s ním?"
 ,,Cože?"
 ,,No tak nemusíš hned. Ale nerada bych se nějaký zásadní věci dozvídala z novin."
 ,,Mami, prosím tě."
 ,,No a kde jste se potkali?"
 ,,Jednou v hospodě a pak na té Evině svatbě jsme se seznámili."
 ,,No vidíš. Měla by jsi jí být ještě vděčná."
 ,,Mami, už musím jít," vstala od stolu a odcházela. U dveří se zastavila, otočila, došla si do kuchyně pro puding a vzala si ho s sebou. Lydia se nad tím jen usmála a nesnažila se jí zastavit.

               ,,Příští týden bude mláďatům Aishy devět měsíců, co?" řekla Nora, když se dívala do výběhu tygrů.
 ,,Jo, to bude. Musíme jim vybrat ty jména, co navrhovali návštěvníci," řekl Hans.
 ,,No, hlavně je musíme ovakcinovat a načipovat. A pokud možno i zvážit."
 ,,Hmm," zamručel Hans. ,,Máš nějaký plán na víkend?"
 ,,No doufám, že jo. Proč?"
 ,,No, co kdybychom si teď ty návrhy od lidí rozdělili a příští týden bychom je očipovali, odčervili a navakcinovali a u toho jim rovnou přidělíme jména. Já to navrhnu takhle i Martinovi a když bude souhlasit, tak se do toho dáme."
 ,,Hansi, je pátek, nechci trávit večer se jmény pro tygříky."
 ,,Máš rande?"
 ,,No to taky."
 ,,Tak Joachim ti třeba pomůže," usmál se uličnicky Hans. ,,Jdu se mrknout na toho tučňáka a pak domu. Čau," rozloučil se a odcházel.

          ,,To bylo fajn. Jsem příjemně unavená," řekla a zabořila se do sedačky Joachimova audi.
 ,,Unavená? Myslel jsem, že bychom mohli zajít ještě někam na skleničku," řekl Joachim a zastavil na semaforu.
 ,,Necháme to na sobotu, prosím?"
 ,,Tak jo," souhlasil nadšeně.
 ,,Přijdeš ke mě? Něco připravím, něco si popijeme, pojíme, koukneme na nějaký film, zápas nebo cokoliv."
 ,,To zní moc dobře. V kolik tak?"
 ,,Jak se ti bude chtít. Mě čeká jen oběd u rodičů."
 ,,Takže si zavoláme?"
 ,,Jo. Dneska padnu únavou ještě v letu do postele," řekla, když Joachim zastavil před jejím domem.
 ,,Hodláš usnout až doma? Nebo tě mám raději doprovodit do postele?"
 ,,Do postele?" zeptala se a povytáhla tázavě obočí.
 ,,Ne, ne tak jsem to nemyslel. Myslel jsem to tak, abys neusnula někde na schodech. Nemyslel jsem, to tak, jak to asi vyznělo," řekl celý rudý v obličeji.
 ,,To je v pořádku," řekla a pohladila ho po tváři, kterou měl hladce oholenou. ,,Myslím, že domu to zvládnu."
 ,,Tak jo. Já už raději pojedu, abych neplácl něco dalšího blbýho. Tak teda dobrou noc. Moc jsem se s tebou bavil a neboj se, tu hru vychytáme," řekl a Noru políbil. Polibek, jistější než ten první, si užila a pak odcházela. Po dvou hodinách squashe se cítila, jako když má ruce delší než nohy a usnula opravdu okamžitě.

               ,,Čau brácha. Nevěděla jsem, že přijdeš," pozdravila se s Johanessem, když i on přišel k rodičům na sobotní oběd.
 ,,No, to si nemůžu nechat ujít, ne?" řekl a posadil se naproti Noře ke stolu.
 ,,Tak co?" zeptal se a mrkl jedním okem.
 ,,Co co?"
 ,,No, co Joachim? Jak jsi vůbec reagovala?"
 ,,Úplně normálně a vyrovnaně. Sice jsem chvíli byla v šoku, ale ustála jsem to. Nevím, proč bych měla reagovat jinak."
 ,,No, tak je to hvězda a ty se celé dny hrabeš ve sloním trusu," řekl Johaness a přistál mu pohlavek utěrkou od Lydie.
 ,,To bylo za co, mami?" otočil se, odkud pohlavek přišel.
 ,,Za to, že jsi drzý na sestru. Noro, už jsi se nějak spojila s Evou?"
 ,,Ne a ani se s ní spojovat nebudu. Je to zrádkyně," řekla a v kapse kalhot ji zavibroval mobil. Myslela, že to bude Joachim, ale bylo to jiné číslo. Zatím neznámé.
-Ahoj, dostal jsem na tebe číslo od Jana, abych se omluvil za to, jak jsem se choval. Tak se tedy omlouvám. Můžeme na tu skleničku zajít znovu? Ben
Nora si zprávu od Bena přečetla, ale vůbec na ní neodpovídala. Soustředila se raději na to, že večer přijde Joachim, tak co mu uvaří.
Žádnou inspiraci si od rodičů neodnesla a tak doma sedla k internetu a hledala o Jochim nějaké drby. Moc toho opravdu nebylo a tak byla odkázaná jen na sebe a svou fantazii.
Když už měla konečně jídlo vymyšlené a předpřipravené, tak stanula před svým šatníkem a opět přemýšlela co na sebe. Vyřadila sukni jako nepohodlnou, některé šaty jako neslušivé a jiné zase jako nevhodné. Kraťasy nezvládly překrýt modřinu na stehnu, kterou si způsobila při prohlídce březí samice nosorožce. Do toho ji vyrušila další zpráva od Bena, kterou Nora zatím ignorovala.

     ,,Ahoj," pozdravila Joachima, když otevřela dveře od bytu.
 ,,Ahoj," opětoval pozdrav a prohlédl si jí od hlavy až k patě. ,,Moc ti to sluší."
 ,,Děkuju," odpověděla a byla ráda, že nakonec nic nepřehnala, když zvolila prosté džíny a bílé tílko na širokých ramínkách. Dlouhé vlasy si svázala do culíku a jen jemně se nalíčila. ,,Pojď dál," pokynula mu rukou a zavřela za ním dveře.
 ,,Na, tady," řekl a podával ji luxusně vyhlížející láhev vína. ,,Říkala jsi, že piješ jen červené a já mám zase rád bílé, tak jsem zvolil kompromis. Doufám, že růžové nevadí."
 ,,Nevadí. Děkuju," řekla a chtěla odejít do maličké kuchyňky, ale Joachim ji stačil chytit za ruku a stáhl zpátky k sobě.
 ,,To není všechno. Když jsem byl v tom Rakousku, tak jsem tam na tebe myslel, nebo spíš jsem o tobě přemýšlel a vždy mě to dotáhlo k tomuhle," řekl a do ruky, za kterou ji držel ji dal kulatou dózu s čokoládou.
 ,,Mozartovy koule? Ah, to je moje nejoblíbenější pochoutka z čokolády. Jak jsi to věděl?" zeptala se a skoro se u toho rozplynula.
 ,,No, asi intuice, nebo nějaké podvědomí? Opravdu nevím. Na ten squash jsem to zapomněl vzít, protože jsem jel hned z tréninku."
 ,,Moc děkuju," řekla a dala mu pusu. ,,Zatím se posaď, já to hned budu mít hotové," řekla a odcházela do kuchyně. Z obýváku, kam se Joachim posadil na ní měl skvělý výhled. Viděl ji sice jen zezadu, ale to mu vůbec nevadilo.
          ,,To bylo naprosto skvělé. Jsi úžasná kuchařka," chválil Joachim Noru, když odnášela nádobí do kuchyně.
 ,,Chutnalo? Tak to jsem ráda. Normálně nevařím, ale občas udělám výjimku," řekla, když procházela kolem vchodových dveří, kde měla vyskládané kartonové krabice.
 ,,Otevřeš ho?" zeptala se a podala mu láhev vína, kterou přinesl.
 ,,A máš vývrtku?"
 ,,Možná," řekla a odešla štrachat do kuchyně. Nakonec ji našla a nesla Joachimovi. Cestou zkoumala, jak funguje a když procházela kolem krabic, tak do jedné z nich nabourala malíčkem u nohy. ,,Au, sakra!" zaklela.
 ,,Copak je?" vyskočila Joachim z pohovky.
 ,,Ukopla jsem si malíček. To je bolest," sykla a odskákala s Joachimovo pomocí do křesla.
 ,,Ukaž mi ho."
 ,,Ne, to je dobrý. Už to přestává. Na, otevři raději to víno," předala mu vývrtku a mnula si svůj naražený prst.
 ,,To máš ještě nevybalené věci?" zeptal se a nalil víno do připravených skleniček.
 ,,Kdepak. To jsou návrhy od návštěvníků zoo na jména pro tygřata. Musím do pondělí nějaká vybrat."
 ,,A chceš s tím pomoct?"
 ,,Nevadilo by ti to?"
 ,,Rozhodně ne."
 ,,Tak jo," řekla a natáhla se pro svou sklenku.
 ,,Tak na zdraví," řekl Joachim a přiťukli si. V ten samý moment přišla Noře sms zpráva. Další.
          Joachim jména od návštěvníků Noře diktoval a ona je zapisovala a pak přidávala čárky dle četnosti.
 ,,Bob," nadiktoval Joachim Noře.
 ,,Bob? To rovnou zahoď. To je spíš pro králíka. To psát nebudu," odmítla Nora jméno Bob pro mládě tygra a tak Joachim přečetl další.
 ,,Myslím, že tohle je jedno z nejhezčích jmen, které tu může být," řekl, když si ho přečetl.
 ,,Jaké?"
 ,,Nora," řekl a lístek jí ukázal.
 ,,Nora? Ne, to není pěkné."
 ,,Eleanora je hezčí, viď?"
 ,,Ani jedno se nehodí."
 ,,A co třeba Ela. Nebo Lea. Tak ti nikdo neříká?" zeptal se a sedl si k ní na zem.
 ,,Ne, nikoho to nenapadlo."
 ,,A co kdybych byl první?" zeptal se a stále se přibližoval.
 ,,No, to bys mohl," odpověděla a ani se nehnula.
 ,,A co kdybych tě teď políbil, Leo? I to bych mohl?"
 ,,To musíš," zašeptala a Jochi ji začal líbat. Bylo to jiné. Nové. Jiné, než první líbání v noci, než polibek na rozloučení i než letmá pusa během squashe, který spolu hráli. Tohle bylo intenzivnější, vášnivější a pro Noru téměř paralyzující. Najednou jakoby nedokázala myslet na nic jiného, než na Joachima, na jeho polibky, na jeho prsty, které ji zajely do vlasů a nebo na jeho tělo, kterým se k ní tiskl. Cítila jak je svalnatý, cítila jeho vůni a cítila, že on je na tom podobně, jako ona. Překazilo jí to však sms, která ji zapípala na mobilu, který měla v ložnici. Ihned to ale vytěsnila z hlavy a pokračovala v oplácení polibků a nechala se od slavného fotbalisty položit na zem, přímo mezi hromádky papírů se jmény pro tygříky.
          Když Jochi po několika hodinách odešel, tak se Nora s odporem podívala na mobil. Sedm zpráv od Bena. Všechny si je přečetla, ale na žádnou neodpověděla. Místo toho se celá nabitá příjemným elektrickým chvěním uvnitř sebe odebrala pod sprchu.