A život jde přece dál

A život jde přece dál

Anotace: Tak začínám s prvním dílem. Doufám, že se bude líbit:)

"Zítra se na Vás pro změnu těší Romana s Pavlem ve stejnou večerní dobu. Nashledanou a přejeme poklidný zbytek večera s naší televizí." Popřeju s úsměvem na rtech do kamery, která posléze zhasne, a my konečně končíme. Dneska už toho bylo fakt dost. Málem mě srazilo auto, to když jsem chtěla přejít přes přechod, pak jsem na sebe vylila kávu, pohádala se se šéfem a teď ještě ten blbý přeřek v přímém přenosu.

"Táňo, ale dneska jsi fakt dobrá. Koho by napadlo říct místo organismus, orgasmus? Hahaha, k tomu ještě v přímém vysílání. Téda, ty dneska ale perlíš. Vsaď se, že budeš zítra v novinách." Směje se mi můj televizní partner Tomáš, neboli děvkař všeho druhu, a plácá se při tom do kolen. No jasně, ať se pobaví. Nejlepší je to na cizí účet, že? A že budu zítra v novinách? Tak to je mi fakt putna. Ať si píšou, co chtějí. Zezačátku jsem to hrozně řešila, jaké nepravdy tam vypisují, například že můj tehdejší přítel měl nemanželské dítě. Právě proto jsem se s ním i rozešla. Tehdy mi zničili celý život. Probrečela jsem kvůli tomu celé dlouhé večery. Teď už jsem moudřejší, už se tomu, co píšou, jen směju.

"To bylo kvůli tobě. Byl jsi nějaký zamračený, tak jsem tě chtěla rozesmát." Mrknu na něj a obleču si svůj nový, béžový kabátek.
"Tak to se ti fakt povedlo. Ale ještě víc bys mě potěšila, kdybys šla se mnou dneska na večeři. Vánoce se blíží a já jsem pořád sám...čekám na tebe. Tak co ty na to?" Tomáš se ke mně přiblíží a pozdvihne mi vlasy, abych si mohla uvázat svou bílou šálu.

Vím, že to na mě zkouší už dlouho. Ale já to beru s humorem, protože je Tomáš typ kluka, který si myslí, že dokáže omotat holku kolem prstu za 10 sekund. Je pravda, že většinou každá odolá, ale já mám přeci Nikolase.
"Už jsem ti říkal, že máš nádherný vlasy?" Tomáš si otočí jeden můj tmavý pramínek kolem prstu a nechá ho pomalu sklouznout."Tomáši…" Vzdychnu jenom a sklopím oči. Už mě fakt nebaví mu pořád dokola opakovat, že jsem zadaná, a že i kdybych byla volná, nikam s ním nejdu. Nezůstalo by totiž určitě jen u večeře. Byla bych fakt naivní, kdybych si myslela, že jo.

"Vždyť ten tvůj bouchač by se to nemusel vůbec dozvědět. Znám tady jednu takovou malou, zapadlou hospůdku...nebo můžeme jít zrovna ke mně." Tomáš mi sjede hřející rukou po linii zad a zastaví se těsně nad mým zadkem, jakoby váhal, jestli smí nebo ne. Nesmí, a proto se taky od něho hned odtáhnu.
"Hele, Tome...pokud máš choutky, tak se jdi vyřádit někam do bordelu a normální, slušné a zadané holky nech na pokoji." Směju se mu a zdůrazním slovo "zadané", aby to konečně pochopil. Když už se chci rozloučit, Tomáš mě najednou přeruší a dokonale překvapí.

"Jo? A tak co to bylo minulý rok, když jsi byla ještě s Pavlem? Nejsi takový andílek, jakého ze sebe děláš." Ušklíbne se.

Mám chuť mu vrazit pár facek. Má sice pravdu, ale neví, jak moc toho ještě teď lituju. Měla jsem přítele - Pavla (ten, o kterém psali v novinách, že má nemanželské dítě). A na firemním večírku jsem se seznámila s fakt prima a hlavně přitažlivým chlápkem - Petrem. Petr byl typický magnet na holky – tmavovlasý, tmavooký, dohněda opálený, s náušnicí v uchu a s veselými rarášky v očích. Prostě se to nějak zvrtlo. Opili jsme se a skončili spolu v posteli. Vím, že jsem měla i pořád mám strašné výčitky svědomí. A to byl další důvod rozchodu s Pavlem. Nedokázala jsem mu lhát. Ale takovou podpásovku jsem od Tomáše teda opravdu nečekala.

"Právě proto už to nikdy nechci opakovat. Ale tobě se to mluví, fotříkovi, který se na své dítě úplně vykašlal, co?" S tím odcházím. Vím, že se chovám jako hrozná mrcha, ale on si začal. A navíc mu někdo to jeho přerostlé ego musel konečně srazit. Už to nebralo meze. Tomáš si totiž něco začal s mladou holkou, která byla do něho tak zakoukaná, že by pro něho snesla i modré z nebe. A on toho podstatně využíval. Jenže když se dozvěděl, že s ním ta jeho čeká dítě, dal jí sbohem a šáteček. A ona, matka s právě narozeným nádherným miminkem, skončila na psychiatrii. Tak to je všechno, co o tom vím. Jo a ještě něco – mu je to šumafuk.

Vyjdu ven do toho mrazu a hned poznám auto Nikolase. Musí na mě už dlouho čekat. Ihned se mi rozletí motýlci v břiše do všech stran a tep mi vyskočí z 80 na 130. Jsem do něho pořád děsně zamilovaná.

Nasednu do jeho nablýskané, černé audiny a vášnivě ho políbím. Nik se nechá ihned strhnout a polibek nadšeně opětuje.

"Pojedem ke mně?" Zeptá se, když se ode mě na chvilku odpojí a s úsměvem se opře o volant.
"Jasně, můžeme. Asi to bude i lepší, protože já jsem si dneska zase zapomněla klíče a poslouchat kecy té babizny odvedle, že mi musí zase chodit otvírat, už bych fakt nepřežila. Musela bych jí vyškubat všechny vlasy." Nakvašeně se opřu a zavřu oči.

"Perný den?" Zeptá se Nikolas a nastartuje. Auto ihned tiše zavrní a motor naběhne.
Přikývnu. Přitom ale vím, že on se musel mít o dost hůř. Jako coby nejlepší hokejista Česka na sobě musí tvrdě makat. Každý den dělá sto i více kliků, každý druhý den trénink, každý týden zápas a ještě zvládat mě a každodenní starosti...jsem na něho pyšná. Nikolas je krasavec s nádhernou postavou a hlavně ví, co chce. Nesnáším kluky, kteří se ve všem spoléhají na maminku nebo svou přítelkyni.

Když jsme se spolu s Nikolasem dali dohromady, byl toho okamžitě celý veřejný svět. Padaly samozřejmě různé poznámky typu, že už neví, koho sbalit, nebo že se k sobě absolutně nehodíme. S Nikolasem jsme si tohle všechno četli u něho doma při sklence červeného vína a jen se smáli.
Já si například myslím, že se k sobě hodíme maximálně. Nik má všechno, co bych u svého protějšku chtěla. Je to můj vysněný mužský. A taky je mezi námi viditelná ta megalománská chemie a přitažlivost.

Nejvíce to samozřejmě dostalo Nikovy fanynky. Poslali mi dokonce i několik výhružných anonymních dopisů. Ale teď, po pěti měsících chození s Nikem, už se mi zdá, že si na to společnost docela zvykla.

Nik zaparkuje u svého luxusního rodinného domku a oba vystoupíme. Vedeme se za ruce a vypadáme jako šťastný, zamilovaný pár. Což také jsme.
"Tak nějak jsem s tím počítal, že půjdeme ke mně. Doufám, že ti to nevadí." Usměje se na mě Nik a pevněji mi stiskne ruku.

Pořádně se rozhlédnu po jeho červeno-černém obýváku. Na stole jsou nachystané svíčky, šampáňo, dvě skleničky na víno a dva talířky. A z kuchyně se line nádherná vůně...
"Páni! Čím jsem si to zasloužila?" Vykulím oči, Nik se ihned galantně chopí mého kabátku a pověsí ho na věšák.

"Tím, že jsi." Chytne mě do náruče a něžně políbí. Přivinu se víc k němu a chvíli si jen tak užívám tenhle nádherný okamžik...Miluju ho!
"No, ehm...první si půjdeme dát asi tu večeři, ne? Jinak za sebe neručím. A ty bys šla do postele hladová. Úplně." Mrkne na mě Nik a s těžkým srdcem a povzdechem odejde do kuchyně. Pohodlně se posadím na židli a dokonce na stole přečtu své jméno udělané z malinkých srdíček. On je tak hrozně pozorný!

Nik vytáhne z trouby krásně vonící kuřátko s hranolkama, nakrájí porce a s úklonem mi to donese přímo až pod nos. Pak zapálí všechny svíčky, zhasne světla a sedne si ke mně. Miluju tuhle romantickou atmosféru! Ihned se pustíme do jídla.

"Hm, nevěděla jsem, že umíš tak skvěle vařit." Tohle je totiž poprvé, kdy mi Nik ukázal i své kulinářské schopnosti. On je snad dokonalý úplně ve všem. Na všechny strasti i starosti dnešního dne úplně zapomenu. Co z toho, že byl na mě Tomáš hnusný, když mám Nika!

"A něco umím dělat ještě parádněj." Nahne se ke mně přes stůl a políbí mě. Hmm, tohle si nechám teprve líbit...
Autor Janča, 05.07.2014
Přečteno 207x
Tipy 3 ... Tip / Supertip
Poslední tipující: misulevals, Romanita
ikonka Komentáře (2)
ikonka Komentujících (2)

Komentáře

Při čtení jsem se bavila! Bylo to skvělý! To, jak vždycky setřela Tomáše... z toho jsem fakt nemohla.:D Docela s ní soucítím, každý jistě zažil takovýto den... A to, že se přeřekla? No co, to se stává i těm nejzkušenějším.:D Docela jí závidím toho hokejistu, je vidět, že ti dva jsou šťastní jako blechy.:D Opravdu se mi to líbilo a doufám, že bude brzy pokračování.:)

06.07.2014 10:47:34 | Romanitareagovat

Děkuju, moc mě to potěšilo! :)

06.07.2014 12:57:33 | Jančareagovat

© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.5 | Facebook, Twitter