Z Afriky do divočiny- 12.

Anotace: Hezké čtení dvanáctého dílu přeji :)

12.

               Na nástupiště tři přijížděl příměstský vlak. Lidé se tlačili k jeho okraji, aby nastoupili jako první a mohli se tak posadit. Mezi posledními nastoupila Nora a i ona našla místo k sezení. Zastrčila si do uší sluchátka, pustila si oblíbenou hudbu a nechala se vlakem odvézt o pět stanic dál. Vystoupila a podívala se na mobil, kde měla v sms zprávě od Sandry napsanou adresu švadleny.
 ,,Dobrý den, jsem Nora Friedrichová. Jsem tu správně u paní Steinové?" zeptala se, když se u dveří, na které zazvonila objevila šedivá paní.
 ,,Ano, já jsem Mira Steinová. Pojďte dál. Moc mě těší, slečno Friedrichová. Sandra mi o vás hodně vyprávěla."
 ,,Opravdu? Mě o vás taky. Říkala, že dokážete ušít vše, co si člověk vymyslí."
 ,,No, to nevím. Pojďte dál a odložte si. Nedáte si kávu, nebo čaj?"
 ,,Ne, děkuji," řekla a svlékla si lehký kabátek.
 ,,Tedy, jste vážně velmi štíhlá. Na vás moc látky nespotřebuji," řekla paní Steinová a nabídla Noře černé, kožené křeslo.
 ,,Přemýšlela jste, co by se vám líbilo?"
 ,,Cokoli, co nebude růžové nebo fialové."
 ,,Tak něco vymyslíme, ať jste za měsíc na Oktoberfestu za hvězdu," řekla Mira Steinová, vyhrnula si rukávy na své pletené vestě a ze začátku ukázala Noře pár svých návrhů.
Cestu zpět domu Nora absolvovala zase vlakem.
          ,,Ahoj," pozdravila, když přišla domu a hned za dveřmi se svlékla z kabátku, který hodila přes opěradlo proutěného křesílka, který byl hned u vchodových dveří.
 ,,Ahoj. Kde jsi byla?" zeptal se Joachim, když procházela kolem něj.
 ,,U té paní Steinové, kvůli Oktoberfestu."
 ,,A můžeš mi říct, jak jsi tam jela?" dal si pauzu v hraní hry na playstationu a díval se na Noru.
 ,,Vlakem. A zítra se vracím do práce."
 ,,Cože? Můžeš mi to zopakovat?"
 ,,Zítra se vracím do práce," zopakovala Nora v klidu, ale už věděla, že bude dusno.
 ,,O tom si taky promluvíme. Já chci, abys mi zopakovala tu první část."
 ,,Myslíš to, že jsem jela vlakem?"
 ,,Ano, myslím přesně to," řekl a vstal z křesla a šel za Norou do ložnice. ,,To se vůbec nebojíš?"
 ,,Čeho bych se měla bát? Bena? Ten sedí ve vazbě."
 ,,No, Noro, to snad není možný. Tebe uškrtí, znásilní a ty jdeš sama do vlaku?"
 ,,Jochi, já už jsem v pohodě."
 ,,Tak mi teda řekni, proč jsem ti dával auto? Aby tady stálo před domem?!"
 ,,Jestli ti jde o to auto, tak si ho klidně vezmi zpět. Možná je divný, že přítelkyně úžasného fotbalisty Joachima Stubera jezdí vlakem, ale mě to dělá dobře. Nemůžu přeci pořád sedět doma!"
 ,,To ale neznamená, že půjdeš sama někam bloumat. Ještě mi řekni, že chodíš podchody a asi mě trefí."
 ,,Ne, podchody vynechávám."
 ,,Můžeš prosím se mnou mluvit bez té ironie?"
 ,,Já s tebou nemluvím ironicky. Já chápu, že máš o mě strach, ale nech mě taky trochu dýchat a žít. Kdybych byla v Africe"
 ,,Ale tady nejsi v Africe!" skočil jí Joachim do řeči a rozčilením se málem roztrhl vejpůl.
 ,,Jo a proto mě tu taky málem uškrtili a znásilnili! Kdybych tam zůstala, tak by se to nestalo! Tady je to mnohem větší divočina, než v Africe!"
 ,,Nerad bych teď řekl něco, co by mě mrzelo, takže jdu připravit večeři, ano?" říkal Joachim se zatnutými zuby.
 ,,Nemám teď hlad," řekla a odešla do zahrady.
          Byla zamyšlená. Seděla na zahradním lehátku, kolena měla skrčená, přes ně přetažený svetr a bradu si o ně opírala. Zírala na kouř, který vycházel z cigarety, kterou držela v ruce.
Pak ale uslyšela dveře na zahradu a tak se snažila cigaretu co nejrychleji uhasit, aby na to Joachim nepřišel. Beze slova přišel až k ní a položil před ní talíř s vaječnou omeletou, na které bylo kečupem napsáno Miluji tě.
Chvíli se na to jen dívala a po chvilce promluvila.
 ,,Já tebe taky."
 ,,Myslíš, že na tu naší menší výměnu názorů můžeme zapomenout?"
 ,,Když mi k té omeletě uděláš hranolky, tak jo."
 ,,Tak si dokuř tu poslední cigaretu ve tvém životě a pak přijď," řekl a odešel ze zahrady.
Nora zaklela, cigaretu si znovu zapálila a když už to měla být ta poslední, tak si dala hned po dokouření té poloviční ještě celou. Poslední.
          ,,Zlobíš se, viď?" promluvil Joachim do ticha, když už oba leželi v posteli. Nora k němu byla otočená zády a on ležel na zádech s rukama za hlavou.
 ,,Proč myslíš?"
 ,,To si nemyslím, to vím."
 ,,Víš, já tě chápu, ale nejsem pes, kterého musíš mít na vodítku, aby se náhodou nezaběhl. Když mám z něčeho strach, tak to nedělám. A věř mi, že když bych se cítila v úzkých, tak bych ti zavolala, abys pro mě třeba přijel. Já vždycky měla ráda jízdu vlakem nebo autobusem."
 ,,Dobře, věřím ti. A omlouvám se."
 ,,Odpuštěno."
 ,,Ale když už jsi se zmínila o psovi, tak doufám, že ti nebude vadit, když tu budu mít psa ségry přítele. Jede za ní do Švýcarska. Jen na dva týdny."
 ,,Tak jo," zívla si a pak už jí konečně nechal Joachim spát.

          Nora moc dobře nespala, a tak si chtěla ráno přispat, protože měla až odpolední službu. Jenže jí probudilo něco těžkého, co si jí lehlo přes nohy.
 ,,Jochi, já chci ještě spát," zamumlala do polštáře, ale pak uslyšela divné funění, které Joachim nevydával ani po velmi intenzivním tréninku. Otočila se a údivem ani nedutala. Na nohou jí ležela obrovská, šedivá chlupatá věc s vyplazeným jazykem a funěla jako lokomotiva.
 ,,Dolu! Falco, pojď dolu!" snažil se ho Joachim přimět jít z postele a z Nory dolu, ale psovi se nechtělo.
 ,,Co to sakra je?" ptala se Nora.
 ,,To je Falco. Říkal jsem ti o něm včera. Ten pes."
 ,,To vidím, že je to pes. Ale představoval jsem si něco podstatně menšího. Určitě ne vlkodava," řekla a vyprostila své nohy zpod psa.
 ,,No, já taky nevěděl, co to bude za psa. Nečekal jsem tele. Ségra je s Wolfem teprve chvíli, ale za dva týdny se oba vrací. Jak jsi se vyspala?"
 ,,Nic moc. Doufala jsem, že to dospím."
 ,,Jo, celou noc jsi se mrskala jak ryba na suchu. Chtěl jsem tě nechat, ale Falco se mi vytrhl," řekl Joachim a Noru políbil na líčko.
 ,,Tak s ním něco uděláme," povzdechla si a pak jediným povelem přiměla Falca, aby slezl z postele.
 ,,Wau, jak jsi to udělala?"
 ,,Zapomínáš kdo tu s tebou bydlí. Jdu do sprchy," řekla a prošla kolem Joachima. Pes se ale vydal za ní a čekal před sprchovým koutem, až bude hotová.

               ,,Dobrý den," zdravila Nora paní Steinovou, když k ní přijela na zkoušku kroje na Oktoberfest.
 ,,Dobrý den, pojďte dál Noro, posaďte se zatím," řekla a Nora usedla do koženého křesla, jako na první zkoušce.
 ,,Dobrý den, Noro," vykoukla zpoza paravánu Sandra.
 ,,No ne, slečna Sandra, dobrý den," pozdravila jí Nora a obě se pak začaly smát. ,,Tak se ukaž, ne?" pobídla jí Nora.
 ,,Dobře, ale ještě to není hotové úplně," řekla a ukázala se jí ve zlatofialovém dirndlu se sukní ke kolenům.
 ,,Ty víš, že bych si takovou kombinaci barev nezvolila a když bych si vzala tuhle délku sukně, tak bych vypadala ještě menší, než jsem, ale tobě to sluší."
 ,,Děkuju. Paní Steinová, já jsem spokojená. Přijdu si pro ně příští týden?"
 ,,No, klidně. O víkendu je dodělám."
 ,,Tak jo a teď ty, Noro," řekla Sandra a vyměnily se za paravánem.
     ,,Ach jo. Proč ti to vždycky tak sluší?" povzdechla si Sandra, když se jí Nora ukázala ve svém, černo-červeném dirndlu se sukní do půli stehen, pod kterou byla bohatá spodnička.
 ,,No, ty si tak stěžuj. Co říkáš na ten výstřih?"
 ,,Ten je exkluzivní. Joachim se z tebe - posere."
 ,,Myslím, že mi k tomu spíš sežene nějaký rolák, abych se nevystavovala," řekla Nora a obě si to živě představily a začaly smát.
 ,,No, nesmíš se mu divit. I pro něj to bylo těžké."
 ,,Já vím. Všechno procházel se mnou. Je to hrdina," řekla Nora a prohlédla se v zrcadle.

               ,,Můžeme?" nakoukl Joachim do kuchyně a v ruce držel vodítko.
 ,,Jasný, jdeme," řekla a vodítko si od něj vzala a připnula ho Falcovi k obojku a vyrazili všichni tři na procházku.
 ,,Zlato, co kdybychom si taky pořídili psa?"
 ,,Jo, proč ne. Ale ne vlkodava."
 ,,Klidně čivavu, to je jedno."
 ,,Ne, ani čivavu. Chtěla bych afghánského chrta."
 ,,Nevím sice jak to vypadá, ale dobře. No a nebo by bylo lepší nejdřív dítě a pak pes?"
 ,,Dítě?" zastavila se Nora v chůzi.
 ,,Jo. Naše dítě," řekl Joachim a Falcovi se nelíbilo, že se zastavilo a tak zatáhl a Nora kvůli němu popoběhla, než si opět srovnali tempo. ,,Myslel jsem, jestli by nebylo lepší nejdřív dítě a pak psa, aby si ten pes zvykl i na dítě. Kdyby byl pes první, tak by mohl na to dítě žárlit a třeba mu i ublížit."
 ,,Žádný náš pes žádnému našemu dítěti neublíží, protože nemáme ani jedno."
 ,,No to já samozřejmě vím, ale do budoucna."
 ,,Joachime, jsme spolu jak dlouho? Skoro čtyři měsíce. Ano, měli jsme celkem rychlý začátek, brzy jsem se k tobě nastěhovala pak jsme si prošli tím, čím jsme si prošli, ale ta krize tu ještě pořád je. Myslím si, že mluvit teď o dětech je hodně, hodně, hodně předčasné."
 ,,El, miluju tebe, miluju děti a možná i psi. Co nám brání?"
 ,,Třeba to, že já nemám zatím vůbec žádné mateřské pudy. Necítím se na to, mít dítě, připravená. Ani nevím, jestli se cítit připravená budu. Debatu o dětech bych odložila na neurčito," řekla a dala Falcovi pokyn a ten se rozběhl.

          ,,Ahoj mami, ahoj tati," pozdravila Nora své rodiče, když i s Joachimem přišli k Friedrichovým na oběd.
 ,,Ahoj zlato, dobrý den Joachime," vítala Lydia oba dva. Rudolf hned po ní také.
 ,,Nazdar bratře," plácla Nora Johannese po rameni
 ,,Kam chodíš zvedat činky? To je hrozný, ta tvoje rána," mnul si Johannes rameno.
 ,,Vrátila jsem se do práce, tak zase posiluju víš. Ahoj Astrid," pozdravila i přítelkyni svého bratra a posadila se ke stolu.
          ,,Myslíte, že vám můžeme něco říct?" zeptal se Johannes během oběda, ke kterému byla ryba.
 ,,Jo, mluv a neptej se," řekl mu Rudolf a ani nezvedl oči od talíře.
 ,,My s Astrid jsme těhotný. Teda, jen Astrid je těhotná. Čekáme spolu dítě," řekl a Nora se začala dusit.
 ,,Kost?" ptal se Joachim a plácal Noru po zádech.
 ,,Ne, jen mi zaskočilo," řekla a vzala si sklenici vody, kterou ji Joachim podával.
 ,,Johannesi, už to pro zdraví své sestry neopakuj. Jen mi vysvětli, jak se to stalo," řekla Lydia.
 ,,No, mami, myslím že asi víš, jak se to stane. Samozřejmě, že při sexu," řekl Johannes a Joachim se snažil zadusit smích.
 ,,No, tedy chci tím říct, že je to brzy. Jste spolu teprve chvíli. Kdyby s tím přišla Nora, tak to uvítám, protože je s Joachimem déle," říkala Lydia a Joachim se na Noru významně podíval. Ta byla stále ještě rudá od zaskočení sousta, ale i tak po něm šlehla všeříkající pohled.
 ,,Mami, ty nejsi ráda? Budeš babička a já navíc Astrid miluju. Už spolu i bydlíme," říkal Johannes a Astrid se dle barvy obličeje necítila dobře.
 ,,Dobře, já taky miluju Rickyho Martina a hned s ním nemám dítě," řekla Lydia.
 ,,Ricky Martin je teplej," řekl Rudolf a pokračoval v obědu.
 ,,Rudi, ty na to nic neřekneš? Tvůj syn z tebe udělá dědu a tobě to je jedno."
 ,,Mě to nevadí. Když se mají rádi, tak jo. Věk na to má, na rozdíl od Nory."
 ,,Ale to s tebou zásadně nesouhlasím. Nora už je připravena mít dítě."
 ,,Tak to Astrid určitě taky, ne?" řekl Rudolf a stále jedl.
 ,,Můžeš alespoň přestat jíst, když s tebou mluvím?" řekla Lydia a Nora pozorovala Astrid, jak bledne a chytá se okraje stolu.
   ,,Napij se," přistrčila k ní vodu.
 ,,Je ti špatně?" všiml si toho nyní i Johannes.
 ,,Myslím, že je tu na ní moc dusno. Půjdeme ven," řekla Nora a vedla Astrid ven. Tam ji posadila na zahradní křesílko.
          ,,Nemá mě ráda," řekla Astrid.
 ,,Naše máma? Tak bych to asi neřekla. Je fakt, že tě zná málo a Johannes byl vždycky její chlapeček. Ne, že bych snad cítila, že mě nemá ráda stejně, to ne! Ale on byl kluk a tak se od něj skoro nic nevyžadovalo. Já jsem holka a tak se ode mě vyžadovaly samé jedničky ve škole a nyní i dítě, na které nejsem vůbec připravená."
 ,,Po tom co se ti stalo se tomu nesmí nikdo divit."
 ,,Je to lepší, na tom vzduchu?"
 ,,Jo, děkuju."
 ,,Na dítě se necítím. Ještě si myslím, že je brzy. Ale ty jsi přeci jen starší a vyzrálejší navíc si myslím, že brácha bude dobrý táta. No a mámu to za nějaký čas přejde a pak toho budeš mít zas dost z té druhé stránky."
 ,,Myslíš?"
 ,,No jasný."
 ,,Ale Joachima má raději než mě."
 ,,Když by si jedno tvoje dítě přivedlo domu Michaela Jacksona a to druhé zedníka, kterého by jsi měla raději?" zeptala se Nora.
 ,,Michaela Jacksona? Vážně? Tak to bych asi moc neuvítala, zvlášť kdyby to byl kluk," řekla Astrid a usmívala se.
 ,,Jo, máš pravdu. To mi nějak nedošlo," začala se Nora smát taky. Po chvilce se debata u stolu uklidnila a Astrid s Norou se vrátily ke stolu.
          ,,Ne, nic neříkej!" řekla Nora Joachimovi hned, jakmile přišli k autu.
 ,,Chtěl jsem ti říct, že dnes řídíš ty. Já měl pivo."
 ,,Ne, Jochi, já nechci řídit. Myslím, že tě nikdo nechytí. Jedno pivo je navíc jak nic."
 ,,Ha! Mám tě. To že ráda jezdíš vlakem je kec. Ty nerada řídíš! Že je to tak? Proto sama autem moc nejezdíš. Odhalil jsem tě!"
 ,,No dobře, tak nemám ráda řízení auta, no."
 ,,Proč?"
 ,,Protože se toho prostě trochu bojím. Nestíhám sledovat značky, semafory, auta přede mnou, auta za mnou, chodce a ještě třeba poslouchat rádio nebo se dívat co se děje na zadních sedačkách."
 ,,Takže od zítřka řídíš jen ty. Budeš mě vozit na tréninky, z tréninků, na zápasy, ze zápasů, všude. Ať se to naučíš. Tak a teď jeďme prosím domu," řekl a hodil jí klíče od auta.
          ,,Vidíš, jak jsi to zvládla. Jezdíš dobře," řekl Joachim, když Nora zaparkovala u domu.
 ,,Dobře, ale nerada."
 ,,Já tě chápu, ale co až JEDNOU budeme mít děti. To je budeš vláčet vlakem do školy a ze školy?"
 ,,Cože? Až budeme mít děti? Doufala jsem, že na tohle téma nedojde."
 ,,Ale pro mě je to zásadní bod v životě, který chci trávit s tebou."
 ,,Já teď děti nechci! Nechci se o nich ani bavit! Je to jasné?" řekla, vešla do domu a zabouchla mu dveře před nosem.
   ,,Noro! Sakra!" nadával, když si musel otevřít klíčem. ,,Co to do tebe vjelo? Proč tak odmítáš děti? Bojíš se toho? Nebo je to od té doby co jsi byla napadena."
 ,,Nevím. Nevím, ale nechci o tom mluvit. Určitě přijde čas, kdy mě to popadne, ale teď to rozhodně ještě není. A to, že brácha čeká dítě s Astrid a přitom spolu nejsou tak dlouho jako my sem vůbec nevytahuj!" řekla a Joachim zavřel pusu. Právě mu Nora zatrhla to, co měl na jazyku. ,,Já, jdu za Evou," řekla a zase se otočila a odešla. Joachimovi nezbylo nic, než jen se dívat, jak odchází pěšky z domu a míří k autobusové zastávce.

      ,,Ahoj, ráda tě vidím. Jak se máš?" objímala Eva Noru, když se objevila na prahu jejích dveří.
 ,,Ahoj. Máš na mě chvilku? Chtěla jsem ti zavolat, ale asi jsem nechala mobil doma."
 ,,No jasný. Pojď dál. Jan šel s klukama do hospody. Jak se cítíš? Přijdeš mi rozčilená."
 ,,Ani se neptej. Zase jsme se s Jochim chytli."
 ,,Zase?"
 ,,Jo, je toho víc. Jestli máš víno, tak ti to všechnu řeknu, ale před tím, si musím dát cigáro. Jdu na balkon. A nebo ne, nedám si cigáro," otočila se ve dveřích na balkon a podívala se na Evu.
 ,,Na to víno nepomůže. Jan tu má někde whisky. Co ty na to?"
 ,,Nalej," řekla a sedla si ke stolu a všechno Evě vypověděla.
     ,,No, víš, Joachim už je takový. Tím jak přišel o tátu je na rodinu dost fixovaný. Byl jediný chlap v rodině a tím, že máma na něj a jeho sestru zbyla sama a jediné co pro ní mělo smysl byly právě děti, tak vidí, jak jsou děti v rodině důležité," vysvětlovala Eva Joachimovu situaci a postoj k dětem.
 ,,Jak je možný, že ho znáš tak dobře?" zeptala se Nora a podpírala si hlavu.
 ,,Je to asi něco přes rok, co měl něco s kolenem a Jan, jako jeho fyzioterapeut byl často u něj a on často u nás. Neboj se, já s ním nic neměla."
 ,,To doufám, stačí, že jsi mi odloudila jednoho chlapa, kdybys to udělala i s Jochim, tak bych tě musela zabít a nakrmit tebou obyvatele pavilonu šelem," řekla a se zíváním si nalila další skleničku whisky.
 ,,Mě z tebe jednou švihne," řekla Eva a natáhla se pro svůj zvonící mobil. ,,Ano? Ahoj Jochi, jasný, že tu je. No, plení tady Janovu whisky. Ne, Jan není doma. No, až nebude schopná mluvit a chodit, tak ti zavolám, neboj se. Jasný, dám pozor, aby nešla sama domu. Nemáš za co, ahoj," dotelefonovala a podívala se na Noru, která do sebe obrátila dalšího panáka whisky.
 ,,A vůbec. Já se s tebou nemám co vybavovat, jsi nepřítel. Vdaná, těhotná a ještě na mě bonzuješ Joachimovi."
 ,,A ty se vdávat třeba nechceš?"
 ,,Ale," mávla rukou ,,já bych se klidně vdávala, jenže pak by Jochi začal tlačit s dítětem ještě víc a já bych mu asi podlehla a pak by se mi narodilo dítě, které bych neměla ráda a to já nechci. Chci chtěné dítě, které budeme milovat oba dva. Jochi ho bude rozmazlovat a já ho budu přísně vychovávat. A bude to kluk a bude hrát taky fotbal," říkala Nora, ale její artikulace už nebyla moc dobrá. Červenýma očima se podívala po láhvi whisky, ale Eva po ní sáhla dřív a schovala jí pod stůl.
 ,,Jsi zrádce. A já se zítra ráno pozvracím, řekla a padla jí hlava.
 ,,Budeš spát?" řekla a odhrnula jo pramen vlasů z obličeje.
 ,,Ne, budu očkovat papoušky," zadrmolila a zavřela oči.
 ,,Tak zavoláme Jochiho," řekla Eva a volala Joachimovi.
          ,,Elo, zlato," budil ji jemně Joachim, když si pro Noru k Evě přijel.
 ,,Je tuhá. Vypila čtvrt láhve," informovala Eva.
 ,,Tak půjdeme domu," řekl a vzal jí do náruče a odnášel jí z Eviny kuchyně. Ta přes ní přehodila její pletený kabátek a kabelku.
Joachim s Norou v náručí došel ke dveřím, do kterých akorát vešel Jan.
   ,,Co se děje? Já byl celou dobu pryč," řekl rychle, když viděl Joachima, jak odnáší Noru.
 ,,Cože? Kolik jsi měl těch piv? Běž dovnitř," řekla Eva a pak se rozloučila s Joachimem, který si domu odvážel opilou Noru.

          ,,Pššt, zlato, to jsem já. Nic se neděje," říkal, když jí doma svlékal z kalhot. Nora se vzepřela na loktech a malinkatýma červenýma očima se na něj podívala.
 ,,Víš, že tě miluju?" zeptala se.
 ,,Samozřejmě," řekl a stáhl z ní kalhoty.
 ,,Ale jsem na tebe ošklivá," řekla a začala brečet.
 ,,Ne, kdepak, nejsi na mě ošklivá."
 ,,Jsem, já to vím. Ale já nechci. To samo. Chci si tě vzít a mít s tebou klidně i děti, ale až za dlouho, víš?"
 ,,Jsem rád, žes mi to takhle řekla, i když za střízliva to bude lepší. Snad si to budeš zítra pamatovat. Teď už se tím ale netrap. Lehni si a pořádně se z toho vyspi," řekl a přikryl jí.
 ,,Zůstaneš tu se mnou?"
 ,,To víš, že jo," řekl a lehl si k ní. Nora však během chvilky usnula, ale Joachim zůstal s ní.