Z Afriky do divočiny- 14.

Anotace: Po ,,tvůrčí prázdninové pauze" přidávám již čtrnáctý díl. Snad se vám bude líbit. :) Hezké čtení..

14.

               ,,Co se děje?" zeptala se Lydia, když dorazila do nemocnice, před jednotku intenzivní péče, kde byla Nora hospitalizovaná. Nikdo ji nedokázal odpovědět. Počkali tedy, dokud doktor nevyjde z pokoje.
 ,,Pane doktore, co se děje?"ptal se Rudolf, když se lékař v bílém plášti objevil ve dveřích.
 ,,Pane a paní Friedrichovi, vaše dcera se probudila," řekla lékař a všem přítomným, se ulevilo.
 ,,Jak jí je?" ptala se Lydia.
 ,,Kdy ji můžeme vidět?" ptal se Johaness.
 ,,Reaguje dobře, komunikuje a je stabilizovaná. Pokud bude všechno v pořádku, tak jí můžeme přeložit na normální pokoj. Myslím, že na pár minut byste k ní mohli."
 ,,Ví, že?" zeptal se Johaness.
 ,,Ano, informoval jsem jí," řekl a odcházel.
     ,,Ahoj zlatíčko," řekla tiše Lydia, když do pokoje vešla. Nora tam ležela v posteli a v mírném světle se ještě zvýrazňoval její bledý obličej. 
 ,,Mami?"
 ,,Jo, zlatíčko. Jsem tu. Jak se cítíš?"
 ,,Jako by mě porazil nosorožec," řekla Nora.
 ,,To není vtipný ségra, málem jsi tu ani nemusela být. Proč jste sakra hned nevolali záchranku?" rozčiloval se Johaness.
 ,,No tak, teď na to není vhodná chvíle," řekla mu důrazně Lydia.
 ,,Mami? Kde je Joachim?"
 ,,Jochi tu byl celou noc. Chodil po chodbě sem a tam a tak jsem ho dnes vyhodil, aby se šel domu trochu prospat. Jinak by jsi se ho lekla," řekl Rudolf.
 ,,Vy víte, co se mi stalo?"
 ,,Jo, ale není to voje vina, Noruško, vůbec tě nic takového nesmí napadnout."
 ,,Jochi to ví taky?"
 ,,Jo a málem jsme ho tu sbírali ze země," řekl Rudolf a Lydia po něm střelila nepříjemným pohledem.
 ,,Dost ho to vzalo. Ne přímo to o té operaci, ale má o tebe strach. Miluje tě," řekla Lydia a stiskla Noře ruku, do které ji neproudila infuze.
 ,,Hmm," povzdechla si Nora a přivíraly se jí víčka. ,,Jsem unavená."
 ,,To je jasné. Vždyť jsi bojovala jak jen to šlo. Odpočiň si. Doktor říkal, že když všechno půjde dobře, tak tě dají na normální pokoj."
 ,,Já vím. Taky mi to říkal."
 ,,Neboj se, pořád tu někdo z nás bude. A zítra, až se proudíš, tak už tu bude i Jochi a hned ti bude líp."
 ,,Mám vás všechny ráda."
 ,,My tě máme taky rádi," řekl Rudolf a políbil jí na čelo, následovala ho i Lydia a Johaness počkal, až oba odejdou z pokoje. Pak si prohlédl všechny hodnotách na přístrojích a k Noře se posadil.
 ,,Nejdeš?"
 ,,Já tu s tebou budu celou noc."
 ,,To nemusíš. Čeká tě Astrid."
 ,,Astrid to doma zvládne sama. Ty teď potřebuješ podporu."
 ,,Víš, co se stalo v té Zoo?"
 ,,Jo, vedlo se vyšetřování. Byl se tu na tebe podívat ten tvůj kolega."
 ,,A co se stalo?"
 ,,Prý za všechno mohl nějaký vandal. Až se budeš cítit líp, tak se tu určitě zastaví a všechno ti vysvětlí," řekl a zapípal mu mobil v kapse pláště.
 ,,Sloužíš celou noc?"
 ,,Jo. Musím na oddělení, ale hned pak půjdu zpět sem za tebou," řekl, políbil svou sestru na tvář, pak ji tu tvář utřel hřbetem ruky a odcházel.
Nora se cítila unaveně a celá bolavá. Pohledem se ani nechtěla zastavit na svém břiše a tak se dívala do stropu a vedle sebe na všechny ty barevně svítící přístroje, dokud neusnula.
Probudilo ji pípání, které ale hned někdo vypnul.
 ,,Pššt, spi, to je jen infuzní pumpa. Sestra ji vymění a bude zase všechno dobré. Nemáš bolesti?" ptal se jí Johaness. Nora jen zavrtěla hlavou a v klidu zase usnula.

               Nora se probudila a rozhlédla se. Na posteli, vedle její ruky ležela mužská hlava. Podle blond vlasů ihned poznala Joachima. Byla moc ráda, že tam je. Zvedla ruku a po hlavě ho pohladila.
On se lekl a z ruky se jí vyškubl. Díval se na ní úplně malinkýma očima.
 ,,Miláčku? Ahoj, ahoj, jak je ti?" ptal se mezitím, co se snažil jí políbit na rty, tváře, čelo nebo hřbet ruky.
 ,,Ahoj," pozdravila ho a když viděla, jak je unavený, otlačený v obličeji a oblečení má pomačkané, tak se jí zalily oči slzami.
 ,,Ne, lásko neplakej," řekl a pohladil jí po tváři.
 ,,Já se ti moc omlouvám," řekla a otírala si oči.
 ,,Za co, pane bože?"
 ,,Za všechno. Za to jak jsem pitomá a neopatrná a teď jsem o tebe určitě přišla."
 ,,Cože? Proč si to myslíš?"
 ,,Protože moc chceš děti a já teď mít žádné nemůžu."
 ,,Ne, to teď řešit nebudeme. Teď je přednější, abys se brzy uzdravila a mohla jít domu. Protože podívej se na mě, já bez tebe spát nemůžu," snažil se situaci trochu odlehčit.
 ,,Jochi, já," stále plakala.
 ,,Pššt, zkus se uklidnit. Všechno bude v pořádku. Za chvíli přijde primář na vizitu a řekne nám co a jak."
 ,,Dobře."
 ,,Teď musíš být silná a pak bude všechno jako dřív."
 ,,Nebude."
 ,,Zlato, co jsem ti teď řekl? Všechno bude v pořádku," dořekl a do pokoje vešel po zaklepání lékař se sestrou.
     ,,Dobré ráno, slečno Friedrichová. Jak se daří?" zeptal se a vzhlédnul od její dokumentace k Noře. ,,Copak se stalo? Máte bolesti?"
 ,,Ne, pane doktore, bolesti jsou v pořádku. Cítím je, ale není to tak hrozné," řekla a otřela si oči.
 ,,Tak proč pláčete?"
 ,,Je to všechno pryč. Všechno teď bude jinak. Jsem úplně vyřazená."
 ,,Slečno Friedrichová, jediný problém je v tom, že nebudete mít děti. Ve Vašem věku je to určitě velká rána, ale všechno se dá dnes zařídit. Nechali jsme vám vaječníky i vejcovody. Takže možnosti jsou. Jak se jinak cítíte?"
 ,,Unavená, rozlámaná, jako po nárazu nosorožce."
 ,,Pokud to byl pokus o humor, tak jste na dobré cestě. Pane Stubere, budu slečně kontrolovat ránu i drény, tak kdybych vás mohl poprosit," řekl lékař Joachimovi a ten jen kývl a odešel na chodbu.
Sestra odkryla z Nory přikrývku, nadzvedla nemocniční košili a opatrně odlepila obvaz z rány.
 ,,No, rána vypadá dobře, drén odvádí a močový katétr také."
 ,,Kdy mi to sundáte? Hlavně ta cévka je hrozná."
 ,,Až se vše ustálí. Jak jsem vám řekl už včera, utrpěla jste velice ojedinělý úraz. Při nárazech na břicho je děloha vždy neposkvrněna. Vám praskla právě jen ta děloha. My jsme to břicho prohlédli celé. Je to strašně zvláštní a svým způsobem je to tak trochu výhra, protože kdyby to místo dělohy byla slezina, bylo by to horší. Nejhorší byl na tom všem ten šok. Krvácení už bylo velké a proto jste upadla do šoku. Ale všechno jsme zvládli a brzy budete doma," dořekl a povzbudivě se na Noru usmál. Byl to starší lékař, s bílými vlasy i knírkem a úzkými brýlemi.
,,Sestro, ten drén vyměníme, ránu překrýt jen na sucho, ta je krásná a po snídani vás přeložíme na normální oddělení. Takže se zatím držte," řekl a odcházel.
     ,,Tak co?" zeptal se Joachim, když se do pokoje vrátil.
 ,,Po snídani mě přeloží na normální oddělení."
 ,,Tak to je dobře," řekl a na svou přítelkyni se usmál.
 ,,Takže teď pojedeš domů,"
 ,,Ne, v žádném případě," skočil jí Joachim do řeči.
 ,,Poslouchej mě, teď pojedeš domů, dáš se trošku do kupy, vyspíš se a přijdeš až odpoledne, až budu na normálním oddělení a přineseš mi pár věcí. Je to jasné?"
 ,,Dobře tedy, co chceš přivézt?" zeptal se a Nora mu nadiktovala co chce přivézt.

               Třetí den po operaci už Nora konečně stála ve sprše a nechala na sebe stékat proud vody. Měla sice stále ještě drén, i když už to byla jen stříkačka. Naproti ní stála sestra a kontrolovala jí, ale Noře to vůbec nevadilo.

Pátý den se cítila mnohem lépe. Seděla na posteli, kterou měla nastavenou na polosed a surfovala po internetu, když někdo zaklepal na její dveře.
 ,,Dále!" zvolala a do dveří strčil hlavu Hans.
 ,,Můžu?"
 ,,Ahoj, jasné. Pojď dál," řekla a byla ráda, že ho vidí.
 ,,Co se stalo v zahradě?" zeptala se po všech těch řečech jak se má a jak se cítí a tak.
 ,,No, za všechno mohl nějaký vandal."
 ,,Jak za všechno?"
 ,,No, provedli jsme pitvu malého nosorožce A v jícnu měl uvízlou hlávku zelí, ve které byly napíchané obrovské hřebíky. Zapíchlo se mu to do jícnu a kvůli tomu nežral ani nepil."
 ,,Pane bože."
 ,,A také byla poničená vrata u výběhu. Proto se Bethany dostala k tobě. Jak tam ty posuvné dveře zapadají, tak to bylo celé zkřížené. Vypadalo to, jako by do nich někdo něčím tloukl."
 ,,A co kamery?"
 ,,Na nich samozřejmě nic konkrétního vidět nejde a nikdo také nic neslyšel. Ty kamery nesahají až k výběhu nosorožců a webkamera byla v noci mimo provoz. V celé zahradě v tu chvíli nešel internet."
 ,,To je nějaký divný. Proč si vybrali zrovna nosorožce?"
 ,,Taky nad tím pořád přemýšlím. Hlavně už se vandalismus objevil jednou."
 ,,Jo, pořád jsem to Martinovi říkala a předhazovala, ale on řekl, že se na tom pracuje. Jsem zvědavá, co udělá teď."
 ,,No, dává si to za vinu. Jednak teda ten ošetřovatel, co zjistil, že Nico nežere okamžitě dostal výpověď. Ten co zahnal Bethany přišel o hodnocení, protože se měl ujistit, že je zabezpečená, když jsme byli ve výběhu a hlavně si to dává za vinu sám sobě. Hlavně proto, co se ti stalo."
 ,,Teď už je na to pozdě," řekla Nora a všechno jí to přišlo líto.
 ,,Ale ty na to vůbec nemysli a dej se do kupy. Hlavně ať je Joachim na tebe hodný."
 ,,Jo, to se neboj. Dneska jsem mu sem zakázala chodit."
 ,,Proč?"
 ,,Protože má zápas, ale chtěl být tady."
 ,,Je od tebe hezké, že chceš, aby hrál. A od něj je zase hezké, že tě před fotbalem upřednostňuje. Nebudeš se zlobit, když tě tu nechám samotnou? Mám odpolední."
 ,,Jé, tak to utíkej. To se nenech zdržovat," řekla, pokusila se o úsměv a Hans se s ní tedy rozloučil.

               Nora se právě vrátila ze sprchy, kam chodila už sama, bez doprovodu sestry, když jí do pokoje vešlo celé procesí vizity v čele s primářem.
 ,,Dobré ráno, slečno Friedrichová," pozdravil jí nejhlasitěji ze všech ostatních.
 ,,Dobré ráno," odpověděla a pomalu se posadila na lůžko.
 ,,Tak jak se daří?"
 ,,Bez všech těch drénů úplně skvěle. "
 ,,Koukám, že už můžete chodit."
 ,,Lépe se mi chodí, než sedí."
 ,,I tak to ale nepřehánějte. Můžu?" zeptal se a Nora vyhrnula noční košili pod prsa. Pan primář jí prohmatal břicho, zkontroloval jizvu, zeptal se jí ještě na pár věcí a pak se podíval do chorobopisu.
 ,,Takže. Pokud mi slíbíte, že se budete doma šetřit, nebudete nic namáhavého dělat, budete pravidelně chodit na kontroly a do práce půjdete, až já to uznám za vhodné, tak byste mohla zítra domů."
 ,,Opravdu?" zazářily jí oči.
 ,,Ano. Slibujete tedy?"
 ,,Samozřejmě. Budu dodržovat všechno, co mi řeknete."
 ,,Takže na zítra všechno připravíte a zítra dopoledne byste nás mohla opustit. Přijde za vámi dnes někdo?"
 ,,Určitě, minimálně přítel."
 ,,Ať se pak za mnou zastaví. Dnes tu budu do pěti hodin."
 ,,Vyřídím, pane primáři," kývla Nora a usmívala se.
 ,,Tak jo, tak se zatím mějte. Na shledanou," řekl primář a vyšel z pokoje jako první, za ním jeho zástupce, pak lékaři, vrchní sestra, staniční sestra a pak ostatní sestry.
          Nora měla sbalenou tašku už po obědě. Nechala si venku jen věci, co bude potřebovat na zbytek dne a na kousek toho následujícího. Poletováním po pokoji, samozřejmě v rámci možností, se unavila a tak si na chvilku lehla a chtěla si číst, ale po druhém odstavci usnula.
 ,,Pššt, neber jí tu knížku, vzbudíš jí," uslyšela někoho šeptat. Otevřela oči a nad ní stála Sandra s knihou v ruce.
,,Já ti to říkal. Vzbudila jsi jí," řekl Tobias.
 ,,Tobi? Sandro? Ahoj, co tady děláte?" byla Nora překvapená.
 ,,No, mysleli jsme, že ti uděláme radost a trochu ti to tady oživíme," řekl a ukázal kytici, kterou jí přinesl, ,,ale ty to tady máš jako květinářství," dodal, když se po pokoji rozhlédl.
 ,,Jsem moc ráda, že jste tu. No a ty kytky, už jsem některé dala i sestřičkám, protože Jochi mi sem nosí každý den čerstvou, rodiče mi je sem nosí, Hans mi taky přinesl kytku, kterou mi posílají kolegové ze Zoo, od Evy taky, od bráchovi přítelkyně a tak. Ale moc děkuju. Je krásná. Mám ráda tulipány. Sandro, prosím, najdi nějaké místo ve váze a někam ji přidej," poprosila jí a podala Sandře, ta úkol hned splnila.
 ,,A jak se cítíš?" zeptala se, když si k Noře přisedla.
 ,,No, teď už je to lepší, už nemám žádné drény, můžu sama chodit, tak je to v pohodě. Sice jsem taková unavenější, občas to břicho bolí, ale jinak to jde."
 ,,A už víš, kdy tě pustí?" zeptal se Tobias.
 ,,Zítra," řekla a do pokoje vešel Joachim. Samozřejmě až po zaklepání. Nora se s ním přivítala a hned ho poslala za primářem.
     ,,Tak co ti říkal?" zeptala se Joachima, když se vrátil k ní.
 ,,Že tě zítra konečně pustí domů."
 ,,Jo, už se nemůžu dočkat."
 ,,To já taky. Ale řekl mi co všechno musíš dodržovat a já ho ujistil, že na tebe dohlédnu."
 ,,No, to je snad samozřejmé, ne?" řekla Sandra.
 ,,Tak určitě, budeš se mít možná lépe než u maminky."
 ,,No, to tedy máš pravdu,"řekla Nora a usmála se na Joachima.

               ,,Vítej doma, miláčku," řekl Joachim, když zaparkoval před domem a vypnul motor.
 ,,Děkuju. Ani nevíš, jak jsem ráda, že jsem tady," řekla Nora a na Joachima se usmála.
 ,,Já jsem moc rád že, tě mám zase zpátky. Měl jsem o tebe šílený strach. Pořád ho teda mám, ale když tě budu mít u sebe, tak to snad bude lepší. No, ale vystupujeme, ne?" řekl, vystoupil, oběhl auto a otevřel Noře dveře, nabídl jí při vystupování ruku a pomohl ji z auta. Pak jí vzal ihned do náruče a nesl ji do domu.
,,Jsi lehoučká jako pírko," řekl, když ji donesl až do obýváku, kde pro ní měl rozestlanou pohovku.
 ,,To se ti jen zdá, protože máš sílu."
 ,,Já teď ale potřebuju a moc chci, abys měla sílu i ty. Ne ale tu fyzickou, ale psychickou, abys to měla tady všechno srovnané," řekl a políbil jí na temeno hlavy. ,,Udělám ti čaj?"
 ,,Heřmánkový."
 ,,Upps, ten jsem včera dopil."
 ,,Já ti taky neupíjím kafe. To je nefér," řekla a zapnula televizi. Projela úplně všechny programy od začátku až do konce a pak televizi zase vypnula. Do té doby ji stihl Joachim připravit čaj a i se sušenkami ji ho přinesl na tácku.
     ,,Co je? Nic nedávají?" zeptal se a přehodil přes ní pléd.
 ,,Ne, vůbec nic. Na sportu je basketbal, jinde se zase někdo potápí, pak nějaký trapný romantický filmy, války a tak. Takže nic."
 ,,Ten basket nezní špatně. Ale nechceš třeba pustit film?"
 ,,Ne, ani ne. A co třeba si něco zahrát? Nebo třeba si něco přečíst? Surfovat na internetu? Mám ti uvařit něco speciálního? Nebo něco nespeciálního? Nebo mám třeba někomu zavolat, aby sem přišel? Třeba Evu?"
 ,,Ne, nemám náladu se dívat na to její těhotenský břicho," řekla Nora otráveně.
 ,,Vždyť ještě skoro žádný nemá," řekl Joachim.
 ,,Ale já vím, že ho má a tak ho vidím."
 ,,To máš jen vsugerované," řekl a políbil jí n spánek.
 ,,Teda, já vůbec nevím, co tady budu dělat tři měsíce. Dokážeš si to představit? Tři měsíce budu jen doma."
 ,,Však ty na něco přijdeš," mrkl na ni Joachim a sám surfoval po televizních kanálech.