Z Afriky do divočiny- 16.

Anotace: Všechny moc zdravím a přidávám šestnáctý, jak jinak než ukecaný, ale krátký díl. Snad se vám bude líbit.. Děkuji předem :)

16.

               ,,Ahoj!" zdravila Nora, když přišla k rodičům.
 ,,Ahoj!" odpověděla jí její máma Lydia a šla jí naproti. ,,Máš? Ukaž vezmu to," řekla a brala si od Nory vak, který přinesla.
 ,,Jo, buď na ně opatrná. Nesmí se jim vůbec nic stát," řekla Nora a svlékala si kabát.
 ,,Neboj se," řekla a pověsila je za dvířka skříně.
 ,,Eleanoro? Jsi to ty?" uslyšela Nora hlas, který dlouho neslyšela a kroky doprovázené pravidelným cvakáním.
 ,,Babička?" podívala se na Lydii a ta jen přikývla.
,,Babi!" objala jí Nora jakmile ke své babičce přiběhla jak nejrychleji jí to šlo.
 ,,Eleanorko, moc ráda tě zase vidím" říkala starší dáma, paní Heidy, když Noru objala.
 ,,Jak se máš? Vypadáš moc dobře, sluší ti to," ocenila Nora vzhled své téměř osmdesátileté babičky.
 ,,Tak víš, jsem babka v důchodu. Mojí prací je jen drbání u kadeřnice, proto vypadám tak dobře. No a navíc mi sebrali žlučník, takže jsem kvůli dietě zhubla čtyři kila."
 ,,Ty jsi byla v nemocnici? Proč o tom nevím, mami?" otočila se na matku.
 ,,No, v té době jsme měli všichni jiné starosti, než babičky žlučník."
 ,,Jaké?"
 ,,Tvůj pracovní úraz holčičko," řekla Heidy a prohlédla si Noru. ,,Jak se cítíš teď?"
 ,,Babi, jsem v pořádku. Jsem relativně šťastná, zamilovaná a spokojená. Až na to, že nejsem ve své obvyklé kondici a nemůžu dělat všechno co bych chtěla, hlavně teda jít do práce, tak se cítím dobře."
 ,,Za to, že jsi šťastná může určitě tvůj přítel. Kdypak ho uvidím živě?"
 ,,No, babi, za hodinku je tady. Vyzvedne mě."
 ,,Tak to ho uvidím, to jsem moc ráda. Chci mu dát ohledně tebe pár dobrých rad, protože mít ženu z rodiny Friedrichových je pocta. No, ale než přijede, tak nám ukaž konečně ten poklad v předpremiéře."
 ,,Jaký poklad babi?"
 ,,No, ty šaty na tu zítřejší slávu," řekla babička a Nora tedy rozepla pouzdro a šaty z něj vyndala.
 ,,No, páni, to je ale barvička. Můžu si sáhnout?" zeptala se Lydia.
 ,,Máš čisté ruce, mami?"
 ,,No samozřejmě," řekla a dlaně Noře ukázala.
 ,,Tak si sáhni," svolila Nora a Lydia si lehnouce na látku sáhla.
 ,,Eleanorko, snad si nemyslíš, že nám to bude takhle stačit. Čekáme, až si je oblékneš," řekla Heidy a Nora se tedy do šatů oblékla.
     ,,Wau," řekl Rudolf, který akorát vešel do pokoje, kde se Nora ukazovala matce a babičce v šatech z rudého brokátu s límcem z červeného pštrosího peří.
 ,,Ahoj tati, co na to říkáš?" zeptala se Nora otce a v šatech se zatočila.
 ,,No, já nemám slov. Jsi krásná. Jsi po mě, to je jasné," řekl, když se trošku vzpamatoval z toho, co viděl.
 ,,Nevím, jestli po tátovi, ale krásná jsi. A to i bez těchto luxusních šatů."
 ,,Děkuju babi. Jak dlouho tu budeš?" zeptala se Nora a stále se prohlížela v zrcadle.
 ,,Do konce roku, Noruško."
 ,,To je výborný. To si to pozítří pořádně užijeme, co?"
 ,,No, za deset sekund si užije překvapení Joachim," řekl Rudolf, když se podíval z okna.
 ,,Proč?" zeptala se Nora a odpovědí jí byl zvonek u dveří. ,,Sakra, je tu dřív," řekla Nora.
 ,,Rychle nahoru," zavelela Lydia, popadla vak na šaty, Nořino oblečení, které ze sebe svlékla a pospíchaly. Teprve, když zmizeli v patře, tak Rudolf otevřel.
     ,,Mami? Co máš pro babičku k narozeninám?" ptala se Nora, když jí Lydia pomáhala ze šatů.
 ,,Ještě nic. Vůbec nevím co jí dát," posteskla si Lydia a pověsila šaty na ramínko a soukala na něj opatrně ochranný vak.
 ,,Tak dík za radu," řekla Nora a oblékala se džín a svetru.
 ,,Nemáš za co. Jak to dopadlo s tím svatebním katalogem?"
 ,,Nijak. Ještě žádný nemám."
 ,,Ty si ho nakonec nechceš vzít?"
 ,,Jo, Jochi je ten nejlepší, co můžu mít. Není ideální, to je jasný. Občas mám chuť ho zbít, ale to on mě určitě taky."
 ,,Jochi tě zbít? Ten má s tebou svatou trpělivost. Já úžasný."
 ,,Mami? Nech toho. Pojď už raději, nebo ho dole babička rozporcuje na kousky."
     ,,Ahoj zlato, vidím, že už jsi se seznámil s babičkou," řekla Nora, když sešla do obýváku a přivítala se s Joachimem.
 ,,Je okouzlující jako všechny ženy ve Vaší rodině," řekl a políbil Noru do dlaně.
 ,,Děkujeme. Pokud ti to nevadí, tak bych ráda vyrazila, potřebuju ještě něco obstarat," řekla Nora a Joachim souhlasil.

               ,,Miláčku, potřebovala bych zapnout!" volala Nora z ložnice, kde se připravovala na gala večer.
 ,,Můžu u toho mít otevřený oči?" zeptal se a jeho silueta se objevila za skleněnou výplní dveří.
 ,,Jestli to jinak nedáš, tak budeš muset."
 ,,To víš, že to jinak nedám," řekl, když vešel. Nora stála zády k němu. Joachim se chopil jemného jezdce zipu a šaty zapnul.
 ,,Tak co říkáš? Neudělám ti dnes ostudu?" zeptala se, když se k němu otočila čelem a on ji tak v krásných šatech viděl celou.
 ,,No, do prdele," řekl Joachim, podlomila se mu kolena a dosedl na postel, u které na štěstí stál.
 ,,Vypadám blbě?" zeptala se Nora.
 ,,Já, já z tebe nemůžu vůbec dýchat. Pane bože, jsi tak dokonalá, čiší z tebe luxus. Já, já nevím co mám říct," řekl a padl před Norou na kolena.
,,Eleanoro, miluju tě," řekl a Nora začala zrychleně dýchat. ,, Nevím jestli je tohle vhodný okamžik, ale je mi to teď úplně jedno. Miluju tě a," nedořekl co říct chtěl, protože ho přerušilo zatroubení limuzíny.
,,Zřejmě to není vhodný okamžik," řekl smutně, vydechl a podíval se na hodinky.
 ,,To už je pro nás?" zeptala se Nora a stále byla v šoku z toho, v co doufala, že Joachim udělá.
 ,,Ano. Jsi připravená?"
 ,,Když dostanu pět minut, tak se zlobit nebudu."
 ,,Tak jo, řeknu to tomu řidiči. Jaký budeš chtít kabát?"
 ,,Ten černý, prosím. Jo a miláčku?" zastavila ho ještě ve dveřích. ,,Moc ti to sluší," řekla a Joachim se na ní jen usmál a zmizel z ložnice. Nora se otočila k zrcadlu, natřela si rty tmavě červenou rtěnkou, zkontrolovala své nalíčení a pak rtěnku uzavřela.
,,Sakra!" řekla a rtěnku hodila někam k zrcadlu. Moc si přála, aby to Joachim dořekl, místo toho šel za nějakým řidičem.
 ,,Zlato!" zavolal Joachim a Nora si tedy vzala malou kabelku a zamířila k němu.
          ,,Pane bože, ty máš ale překrásné šaty. No, vypadáš báječně," říkala Sandra, když se s ní Nora setkala na gala večeru, kde dlouhou dobu pózovala s Joachimem před fotoaparáty novinářů a usmívala se.
 ,,Děkuju. Tobě to taky moc sluší," usmála se na ní Nora.
 ,,Pane jo, to je ale materiál," říkala, když si ohmatávala Nořiny šaty.
 ,,Co mi saháš na přítelkyni," přišel Joachim a vsunul Noře ruku kolem pasu.
 ,,No jo, máš být proč dnes pyšný. Máš dnes večer tu nejkrásnější ženskou," řekl Tobias.
 ,,Já mám vždy tu nejkrásnější," řekl Joachim a vtiskl Noře polibek na spánek. Ta se jen pousmála a pak se všichni vydali na svá místa.
          ,,S potěšením Vám oznamuji," řekl slavnostně předávající ceny pro druhého nejlepšího fotbalistu roku. ,,že v boji o nejlepšího fotbalistu roku se na druhém místě umístil Joachim Stuber!" dořekl a Joachim zůstal opět bez dechu.
 ,,Jochi, miláčku, gratuluju," řekla Nora a Jochimu gratulovala jako první.
 ,,Jsem v šoku," řekl, Noru políbil a pak odcházel na podium, kde si převzal cenu a květinu.
     ,,Ehm, já absolutně nevím co říct. Jsem v šoku. Ale asi se sluší poděkovat. Děkuji mé matce, děkuji mému klubu, který mi dává příležitost být stále lepším a lepším. Děkuji spoluhráčům v klubu, trenérovi, přátelům, samozřejmě fanouškům. A to nejlepší si nechám na konec. Tím je má přítelkyně Nora. Noro," řekl a vyhledal její pohled ,,miluji tě a děkuji, že jsi to zrovna ty, kdo naplňuje můj život. Jsem vděčný za každou vteřinu ztrávenou ve tvé blízkosti. Děkuji. Děkuji všem," řekl, vzal si stříbrnou sošku, kytici a odcházel z pódia na své místo. Když přišel, dostal za svou řeč od Nory obrovský a vášnivý polibek.
 ,,I já tebe miluju a chci být s tebou pořád," pošeptala mu, vzala si od něj květinu, kterou dostal a vzala ho za ruku. Za tu ho ale za chvilku pustila, aby mohla pogratulovat Tobiasovi, který jakožto nejlepší fotbalista kolem ní procházel pronést svou řeč na pódium.