Z Afriky do divočiny- 17.

Anotace: Tak, snad se vám bude sedmnáctý díl líbit. Hezké čtení :)

17.
               ,,Pane bože, já jsem děsně unavená," řekla Nora, když vešla do domu.
 ,,Ale doufám, že jsi si to užila," řekl Joachim, když zavřel dveře a tak jak byl, v kabátě a se stříbrným oceněním v ruce, padl na pohovku.
 ,,To určitě. Jsem moc ráda, že jsem tam byla. S tebou. Jsem na tebe pyšná," sklonila se a políbila ho na temeno hlavy. ,,Sundáš mi vázu?" pošeptala mu do ucha a pak ho políbila na spánek.
 ,,Proto se ke mě tak lísáš?"otočil se k ní čelem.
 ,,Nechci aby mi ta kytička uvadla," řekla a usmála se. Joachim, stále oblečený v obleku a kabátě přelezl opěradlo pohovky a ocitl se v kuchyni. Svou stříbrnou trofej si položil na stolek.
 ,,Tu máš," podal ji skleněnou vázu, kterou sundal z vrchu kuchyňské linky, kam Nora nedosáhla.
Ta do ní natočila vodu a ponořila stonky kytice, která byla součástí Joachimova ocenění, do vody. Když ji naaranžovala tak, jak nejlépe to šlo, tak se otočila a narazila do Joachima, který stál v naprosté tichosti těsně za ní.

Zadíval se jí do očí a ona se v těch jeho mořsky modrých očí začala utápět. Skončilo to , až když jí pozvedl hlavu a začal jí líbat. Chytil ji kolem pasu a přitáhl víc k sobě. Jeho polibky byly nenasytné, vášnivé a i maličko ovlivněné množstvím vypitého šampaňského, které vypil na oslavu svého vítězství.
Nora se snažila mu nejdříve vyjít vstříc, ale pak své ruce sunul výš, na její prsa, jednou rukou si ji pak chytil v zádech, aby mu nemohla ucuknout a druhou ruku pomalu sunul přes ňadra až na krk. To Nora zřetelně ucukla.
 ,,Jochi, to ne," zavzdychala a Joachim se sklonil k její šíji a začal jí na ní líbat. Svými rty a jazykem přejížděl její kůži až k ušnímu lalůčku. Rukama vyhledal zip šatů, rozepnul ho do poloviny a stáhl Noře šaty pod ramena. Pak ji chytl za boky a vysadil ji na desku kuchyňské linky.
,,Jochi, zlato, nech toho," prosila Nora, ale Joachim na to nedbal a začal jí vyhrnovat sukni šatů. Tiskl se k ní a ona tak cítila míru jeho vzrušení. Zatlačila dlaněmi do jeho prsou.
,,Dost!" křikla a vší silou ho od sebe odstrčila.
 ,,Co je?" zeptal se udýchaně a o krok od ní ustoupil.
 ,,Já to nechci. Ještě ne," řekla a seskočila z linky.
 ,,Nechceš mě?"
 ,,Neblázni, miluju tě a chci tě, ale ještě nechci sex. Je to moc brzy, bojím se," klopila oči do země.
Joachim jí chytil za bradu a donutil tak, aby se mu dívala do očí. ,,Tak ještě počkám. Teda, pokusím se."
 ,,Pokusíš?"
 ,,No, pokud nebudeš od teď chodit stále v takovémhle oblečení, tak bych to mohl zvládnout," zasmál se a Nora si stoupla na špičky, jemně ho políbila na rty, natáhla si šaty zpět na ramena a pak odcházela do koupelny.

               ,,Ahoj Martine," zdravila se s ním Nora, když za ním v pondělí dopoledne přišla do ZOO.
 ,,Noro, ahoj, moc rád tě vidím," řekl a na uvítanou jí objal a přitiskl k sobě. ,,Jak se máš? Vypadáš moc dobře," řekl, když si jí přidržel na délku paží.
 ,,Děkuju, mám se docela fajn."
 ,,Pojď, posaď se. Nedáš si něco?" ptal se a odsouval jí židli, aby se mohla posadit.
 ,,No, možná bych si dala čaj," řekla Nora a rozepínala si kabát. Ředitel vykoukl ze své kanceláře do pracovny jeho sekretářky, houkl na ní, že chce kávu a čaj a zase zavřel dveře. Vzal Noře kabát a pověsil ho na věšák. Nora mu za to poděkovala a posadila se.
 ,,Viděl jsem tě v televizi. Vypadala jsi úchvatně," promluvil Nořin současný ředitel a usmál se na ní.
 ,,Děkuju."
 ,,Manželka málem pukla, když věděla, jaký kočky zaměstnávám."
 ,,Nic se nedozvěděla?"
 ,,O nás dvou? Ne, to víš, v Namibii nezná nikoho, tak se nemá co dozvědět."
 ,,To je fajn," pousmála se Eleanora.
 ,,Jo, to je. Ale co ty? Jak se cítíš?"
 ,,Já se cítím dobře. Akorát ještě nejsem v takovém stavu, jako před tím."
 ,,Noro, to je pochopitelné. Já jsem o tom všem hodně přemýšlel a vlastně je to moje vina."
 ,,Tvoje?"
 ,,Kdybych udělal pořádné opatření kvůli těm vandalům, tak by se to zelí nedostalo k tomu nosorožci, ty bys tam neskočila a nestalo by se to, co se stalo."
 ,,Martine, teď už to nech být," řekla a do kanceláře vešla sekretářka s kávou a čajem.
 ,,Proč jsi vůbec přišla? Vracíš se snad?" zajiskřilo mu v očích.
 ,,No právě proto jsem přišla. Jdu akorát z kontroly."
 ,,A co? V pořádku?"
 ,,Jo, jsem v pořádku, ale doktor dneska řekl, že, no zkrátka řekl, že si myslí, že by nebylo pro mě dobré se k práci tady vrátit."
 ,,Doufal jsem, že přesně tohle mi neřekneš. Rád bych si tě tu nechal s tím, že bys dělala jen lehkou práci a přijal třeba ještě doktora na tu těžší. Nemůžu po tobě chtít, abys se přetahovala s hrochy, po tak těžké operaci. Ale ty nevydržíš dělat jen lehkou práci, znám tě. Potřebujeme ale nového tiskového mluvčí."
 ,,Sedět za stolem a psát prohlášení, nebo mluvit do kamery? Ne, to není nic pro mě."
 ,,Já vím. Rozhodně nechci přijít o tak skvělou lékařku, jako jsi ty. Zkusím to nějak vymyslet na schůzi s ostatními," povzdechl si Martin a napil se kávy.
 ,,Já se té práce taky nechci vzdát. Po novém roce začnu zase makat na fyzičce, abych na tom byla jako dřív a vrátím se."
 ,,Jo a tvůj Joachim mě zabije, ne? Nepřichází v úvahu," odmítl Martin.
 ,,Já nechci být ale zavřená doma."
 ,,Vždyť ty bys díky Joachimovi nemusela doma hnout ani prstem. Nemusíš pracovat. Nebo můžeš klidně dělat nějakou manekýnku, postavu na to máš."
 ,,Jo, budu předvádět plavky s nechutnou jizvou na břiše, viď?"
 ,,S tebou to není vůbec jednoduchý, viď? Jsem rád, že zůstalo jen u jednoho sexu."
 ,,Se svými nadřízenými to netáhnu," mrkla na něj a podívala se na hodinky. ,,Budu muset jít. Za chvíli přijde domu Joachim a nemá rád, když neví, kde jsem."
 ,,Po všem co se ti přihodilo se mu nedivím."
 ,,Děkuju za čaj," řekla a dopila ho. ,,Až budu zase něco víc vědět, tak se ozvu. Nebo se ozvi ty, až budeš pro mě něco mít. Tak na shledanou, pane řediteli," řekla, vzala si kabát a odcházela z ředitelny. Ještě se na skok zastavila u Hanse a pak odcházela. Táhlo jí to se jít podívat do výběhu nosorožců, ale nakonec tomu odolala.
          ,,Kdepak se mi flákáš?" zeptal se Joachim, když se Nora vrátila domů.
 ,,Byla jsem na kontrole a pak v práci," řekla a políbila ho na přivítanou.
 ,,Nejdřív mi řekni, co říkal doktor a pak to o té práci."
 ,,No, doktor byl spokojený, všechno se prý vyvíjí tak, jak má. Akorát mi řekl, že by nebylo nejlepší se vrátit k těžký práci v ZOO."
 ,,To s ním naprosto souhlasím," řekl a založil ruce na prsou. ,,Proto jsi byla v Zoo?"
 ,,Jo. Byla jsem to říct Martinovi, řediteli. Nebyl moc nadšený, ale dá se říct, že mi nabídl místo mluvčí."
 ,,To by nemuselo být špatný."
 ,,Ale to nechci. No, zatím se tam nevracím, tak o tom nebudu ani uvažovat."
 ,,Víš, že nemusíš do žádné práce, když budeš chtít."
 ,,Jochi, vždyť mě znáš."
 ,,Jo, znám a tak vím, že by s tebou bylo k nevydržení," sklonil se k ní, políbil jí a pak jí podal obálku s jejím jménem. ,,Tohle ti přišlo. Pošťák mi dovolil to převzít za tebe," řekl a sledoval, jak si Nora dopis otevírá.
 ,,Co to může být? Já vůbec nic nečekám," řekla a vyndala z obálky list papíru. Hned jak začala číst, tak u toho zbledla a když vše dočetla, tak se jí začaly klepat ruce tak, že jí list vyklouzl a upadl na zem.
 ,,Elo, copak je?"
 ,,Já už nechci, nechci, nechci," řekla Nora a z očí se jí začaly valit slzy. Joachim se pro papír sehnul a přečetl si ho.
 ,,Pojď ke mě," řekl a objal jí. ,,Zlato, neboj se, tam ti nic neudělá. Bude hodně daleko od tebe a já tam budu s tebou. Já a všichni tví blízcí tam budeme a budeme ho pečlivě sledovat. Nedovolím, aby se na tebe jen podíval, nedovolím," řekl a tiskl jí k sobě.
 ,,Já to nezvládnu."
 ,,Zlato, podívej se na mě," řekl a nastavil si její hlavu tak, aby se na něj podívala. ,,Tenhle soud s Benem bude ten poslední krok. Potom ho navždy zavřou a ty na něj budeš moci pro vždy zapomenout. Rozumíš mi? Musíš k tomu soudu jít, aby všichni věděli, co zrůdnýho ti udělal a půjde za to sedět. Půjde za to sedět na hodně, hodně dlouho. Rozumíš mi?"
 ,,Podařilo se mi Bena a všechno co mi provedl vytěsnit z hlavy. Dokázala jsem na to nemyslet. Jenže teď vím, že ho uvidím. Po Vánocích se budu muset dívat na ten jeho obličej. Budu na to muset myslet celé Vánoce," říkala a začala rychle a krátce dýchat.
 ,,Noro, klid, uklidni se. Slibuju ti, že bude všechno v pořádku," pohladil jí po tváři a druhou rukou ji držel za ty její.
 ,,Já, já nemůžu dýchat. Je mi z toho špatně. Asi, asi budu zvracet," vytrhla se mu a běžela do koupelny. Joachim jí tam chvilku nechal, ale stál za dveřmi a poslouchal. Když už to vypadalo, že zvracení skončilo, tak vešel za Eleanorou. Ta ležela na zemi u záchodu a svíjela se pod náporem pláče. Joachim jí vzal do náruče a odnesl do postele, kam jí uložil a díky bohu se mu jí podařilo i uklidnit.

               ,,Myslíš, že to tu zvládneš?" zeptal se Joachim, když druhý den odcházel z domu.
 ,,Jo,přijde máma s babičkou," řekla tiše a bez jakéhokoliv nadšení či zklamání. Ležela u toho v posteli, byla bledá s červenýma očima. ,,Přinesou cukroví od babičky."
 ,,No, tak mi nech nějaký vzorek."
 ,,Dobře," řekla, ale spíš to vyznělo jako povzdech. Přitáhla si přikrývku až těsně pod bradu a pak se na Joachima podívala.
 ,,Kočičko, budu zpátky co nejdřív. Jde jen o natočení přání pro naše fanoušky. Jen tam přiběhnu, řeknu Veselé Vánoce a hned zase pojedu k tobě," políbil jí na tvář.
 ,,To je dobrý. Já to tu zvládnu," řekla a zívla si.
 ,,Tak zkus třeba ještě usnout. Pa, lásko, miluju tě," řekl a odcházel.
          ,,Miláčku?" oslovila ho Nora, když večer seděl u televize a ládoval se cukrovím, které se při zdobení nějak poškodilo.
 ,,Copak?"
 ,,Tak mě napadlo, jestli nechceš přeci jen trávit svátky u mámy."
 ,,Cože?" podíval se na ní nechápavě.
 ,,No, já na Vánoce teď nemám vůbec náladu. Nechci ti to kazit," řekla Nora a vypadala jak zvíře, které jde na porážku.
 ,,Tak to teda ne, zlatíčko. Na zahradě je připravený stromek, který čeká jen na to, až ho ozdobíš a já si nepřeju nic víc, než prožít Vánoce s tebou. Nenecháme si je zkazit nějakým soudem, který bude až po nich. Nechci, abys tak myslela, bude to všechno v pořádku, neboj se, nic se nestane a my dva budeme mít ty nejkrásnější Vánoce. A budeme je mít spolu. My dva v tomhle domě," řekl Joachim a v tom pes, jejich vlkodlak, zvedl hlavu a nechápavě se na Joachima podíval.
,,Dobře, tak ve třech, ty obludo," řekl psovi a všiml si, že to Noře maličko vykouzlilo úsměv na rtech. Přitáhl si jí k sobě blíž, ovinul jí kolem ramen paži a dívali se na americký film s vánoční tématikou.

               Nora nemohla dospat a tak vstávala už v sedm hodin ráno. Byl Štědrý den a tak věnovala Falcovi štědrou procházku, téměř ještě jednou tak dlouhou, než byl Falco zvyklý. Když se vrátili, tak dostal velkou kost a spokojeně s ní ležel v předsíni.
 ,,Dobré ráno," uslyšela Nora za sebou a hned na to jí objaly silné paže.
 ,,Dobré ráno miláčku. Dáš si čaj?"zeptala se a zalévala si ten svůj.
 ,,Dám si kafe," odpověděl a rychle před ní postavil svůj hrnek. ,,Co že už jsi vzhůru? Poslední dobou tě musím z postele tahat."
 ,,Je Štědrý den, to nikdy nemůžu dospat, už jako dítě jsem to tak měla."
 ,,Nechceš mi říct, že z napětí co dostaneš za dárky?"
 ,,No jasně," řekla a hodila mu do kávy kostku cukru.
 ,,Zlato, doufám, že víš, že Ježíšek neexistuje?" zeptal se jí s naprosto vážným výrazem ve tváři.
 ,,Cože?"zvedla k němu vyplašeně hlavu. ,,Jak neexistuje? Co je to za blbost? Samozřejmě, že existuje, nosí mi dárky už celý život. Teď jsi mi zkazil celé Vánoce," řekla a vypadalo to, že bude plakat.
 ,,Elo, Elo, já, já myslel, že to víš. Každý dospělý to ví," vůbec nevěděl, co na to říct. Nora se na něj podívala a dostala záchvat smíchu.
,,Ty potvoro! Tys to řekla tak přesvědčivě, že jsem ti na to skočil!" prohrábl si vlasy.
 ,,Měl jsi se vidět, ten výraz byl k nezaplacení," smála se a Joachim byl za to rád. Sice byl terčem jejího smíchu on, ale Eleanora se smála, neplakala, netvářila se nešťastně, jako když dostala předvolání k soudu. Byla veselá.

Celá ta nálada jí vydržela celý den. Usmívala se nad cukrovím, nad jednohubkami, nad sváteční polévkou i nad bramborovým salátem, který ochutnávala, jestli ho Joachim udělal dobře. Z většiny za to mohl Joachimův vánoční punč plný alkoholu, který Nora celý den upíjela.
          ,,Sluší ti to," řekla Nora, když vešla do ložnice, kde se Joachim oblékal ke slavnostní večeři.
 ,,Děkuji," řekl a začal si zapínat knoflíčky na černé košili. Nora k němu přišla a knoflíky vzala na sebe.
,,Kočičko, já je chtěl zapnout, ne rozepnout to, co jsem si poctivě zapnul."
 ,,Nemluv mi do toho," řekla a košili mu stáhla z ramen a své rty přitiskla na jeho nahou hruď.
 ,,Elo, co děláš?"
 ,,Zřejmě jsem vypila moc punče," řekla a začala ho líbat na krk.
 ,,Doufám, že jsi ho vypila dost," řekl a hladově se zmocnil jejích rtů. Nechal košili sletět k zemi a Noru si přitáhl co nejtěsněji k sobě. Cítila tu touhu v sobě, se kterou již delší dobou válčila, ale jistá hladina alkoholu, jež jí kolovala žilami jí dovolila na všechno zapomenout a poddat se touze. Otočila se tak, že Joachim byl zády k posteli a tak ho tam shodila.
 ,,Co večeře?" zeptal se a sledoval svou přítelkyni, jak si svléká tričko a leze po čtyřech k němu do postele.
 ,,Večeře počká," řekla a s obrovským chtíčem ho políbila.
          ,,Všechno v pořádku?"zeptal se, když byli ještě nazí a propletení do sebe.
 ,,Jo, bylo to krásný," pohladila Joachima po tváři. ,,Možná jsem i trošku vystřízlivěla."
 ,,Tak to abych ti ještě nalil a můžeme klidně pokračovat," převalil se na Noru, ale oba hned ztuhli, neboť někdo zazvonil u dveří.
 ,,Čekáš někoho?" zeptala se Nora a nedočkavec za dveřmi zazvonil znovu. To donutilo vlkodava Falca štěknout.
 ,,Já ne. Kdo by to mohl být? Na Štědrý den? Sakra," zaklel a zvedal se z postele. Oblékl si trenýrky, skočil rychle do kalhot a šel ke dveřím. Nora poslouchala s kým se to Joachim u dveří baví. Podle hlasu poznala své rodiče, babičku, bratra s přítelkyní i Joachimovu matku a sestru. Hodila na sebe tričko, šaty a spodní prádlo si vzala do ruky a rychle mizela v koupelně. Pak se tam vystřídala s Joachimem a přidala se k rodině ona. Slavnostní večeři nakonec strávili v rodinném kruhu, se spoustou legrace, spoustou jídla a mezi lidmi, které měli oba rádi.