Z Afriky do divočiny- 18.

Anotace: Budu ráda, když se vám tento osmnáctý díl bude líbit( ps: asi jdeme pomalu do finále ;) )

18.

               Dveře se zaklaply a v kuchyni se rozsvítilo. Vlkodav přiběhl zkontrolovat stav.
 ,,Čau Falco," podrbala ho Eleanora za ušima a rozepínala si zip na svých kozačkách. Když se předklonila, tak jí pes za podrbání odměnil olíznutím přes obličej a zase odešel ležet na své místo. Nora se narovnala a rozepnula si kabát, který z ní pak Joachim stáhl a pověsil jí ho na věšák.
,,Uvařím si kafe, dáš si něco?" zeptala se Nora Joachima.
 ,,Kafe? Ty? Co se děje?" divil se, protože Nora byla vždy jen na čaji a kafe striktně odmítala
 ,,Třeští mě hlava," řekla a hodila svou kabelku na židli u stolu v kuchyni.
 ,,Tak si sedni, já ti ho udělám," řekl Joachim a Nora poslechla. Posadila se na pohovku a hlavu si opřela o konec opěradla a nohy natáhla na stolek. Joachim ji uvařil slabou a sladkou kávu a pak se k ní zezadu naklonil a položil jí na čelo studený obklad.
 ,,Ehmm, ty jsi zlatíčko," zamručela spokojeně Nora. Joachim se jen posadil do křesla a mlčel. Nora přesně věděla, co se mu honí hlavou.
,,Tak se zeptej," pobídla ho po chvilce ticha.
 ,,Ulevilo se ti?"
 ,,Myslíš, kvůli těm patnácti letům?" zeptala se a posunula si obklad na čele.
 ,,Jo."
 ,,Hmm, já nevím. Samozřejmě bych mu nejradši nařídila povinnou kastraci, nebo lobektomii, ale patnáct let by snad mohlo stačit. Ovšem otázka je co bude po těch patnácti letech, nebo co se stane, když mu třeba za dobrý chování prominou část trestu."
 ,,Ne, na to nesmíš myslet," řekl Joachim a přisedl si k ní.
 ,,Pořád mi ty jeho kecy znějí v hlavě. Když zavřu oči tak vidím ten jeho obličej, ty šílené oči a slizký úsměv."
 ,,Ano, i já měl problémy, když jsem ho viděl. Způsob jakým se na tebe díval se mi ani trošku nelíbil. Takhle se díval když jsem ho viděl naposledy."
 ,,Jak jsi ho zmlátil?"
 ,,Jo. Nejraději bych ho zmlátil znovu," řekl a pohladil jí jemňoulince po vlasech.
 ,,Proč tě za to nezažaloval?"
 ,,Asi mu bylo jasný, že když někoho zmlátíš, tak je to v porovnání s tím, co on provedl tobě úplné nic."
 ,,Víš, teď nám zmizel ze života. Už nechci nikdy nechci slyšet jméno Ben. Je zavřený, doufám, že tam přijde k nějaké újmě. Chci, abys byla od teď šťastná, hm?"
 ,,Já jsem taky ráda, že je ten soud za mnou. Jsem ale unavená, mám toho dnes fakt dost. Půjdu se vykoupat a lehnout si. Nevadí?"
 ,,To víš, že nevadí," usmál se na ní Joachim a políbil jí na hřbet ruky.
 ,,Zítřejšího Silvestra si náležitě užijeme," řekla Nora, Joachima políbila a odcházela do koupelny.

               Nora zaparkovala před Zoo a pospíchala na svolanou poradu. Byla stále v pracovní neschopnosti, ale na tuhle poradu byla od ředitele, Martina, pozvaná.
Měla ale pár minut zpoždění a tak vyběhla z auta a na vysokých podpatcích pospíchala do budovy ředitelství tak rychle, že za ní její kožené sako vlálo. Vyběhla schody do zasedací místnosti.
 ,,Dobrý den, omlouvám se, že jdu pozdě," omlouvala se, když vběhla do ředitelny.
 ,,Dobrý den, paní doktorko, ještě jsme nezačali, posaďte se," řekl Martin a usmál se na ní.
 ,,Ahoj," pozdravila se s Hansem, když vklouzla na místo vedle něj.
 ,,Ahoj, vypadáš dobře."
 ,,I se tak cítím. Jsem naprosto v pořádku. O čem bude ta porada?"
 ,,Nech se překvapit," usmál se Hans.
Porada začala jako si ji Nora ještě pamatovala a to pro ní nudnými řeči ohledně rozpočtu, o tom kolik zahrada vydělala přes zimu, co se během té doby rozbilo, co se naopak zpravilo. Pak požádal Hanse a ten mluvil o stavu zvířat. To už Nora pečlivě poslouchala, protože se tuto sezonu čekalo nadpočet zvířecích přírůstků.
 ,,Tak a teď k tomu nejdůležitějšímu," vzal si slovo zase ředitel a podíval se na Noru. ,,Většina z vás ví, že jsme měli k využívání dům v severním Schwabingu. Ten dům nebyl využívaný téměř vůbec, ale přes zimu prošel rekonstrukcí a prvního května se tam otevře klinika pro exotická zvířata. Ta bude spadat pod naší Zoo, ale vést jí bude hlavní lékař. Tím pokud samozřejmě bude souhlasit, bude doktorka Friedrichová," řekl Martin a Nora na něj vyvalila oči.
 ,,Cože? Já?"
 ,,Ano, doktorko Friedrichová, po skončení schůze vám vše vysvětlím a pak uvidíme, zda nabídku přijmete, nebo ne," řekl Martin a Nora kývla hlavou.
 ,,Tak, jaký sem?" zeptal se Hans.
 ,,Proč ty?"
 ,,Protože jsem mu navrhl, aby to dal jako první tobě. Říkala jsi, že sem se asi vrátit nebudeš moct a místo hezky v klidu na klinice by se ti hodilo. Nebo se ti to nelíbí?"
 ,,Uvidím co mi k tomu řekne říďa," řekla Nora, ale nadšení skrývat nedokázala.
          ,,Jochi! Jochi!" volala ho Nora, když přišla domů.
 ,,Joachime!" prudce otevřela dveře od sprchového koutu, kde se Joachim sprchoval.
 ,,Bože Noro, já se tě lekl. Co se děje?" ptal se zmateně.
 ,,Dostala jsem práci!"
 ,,Cože?"
 ,,Dostala jsem práci. Budu vedoucí lékař kliniky pro exotická zvířata!" jásala, zatím co po Joachimovi stékala voda a ve vlasech měl ještě plno pěny.
 ,,To je určitě moc fajn, ale myslíš, že to nevydrží pět minut až se osprchnu?"
 ,,Jo, pět možná jo," řekla a zavřela dveře. ,,Ale dělej!" ještě dodala přes dveře.
   ,,Tak povídej," došel Joachim do obýváku jen s ručníkem kolem pasu.
 ,,Martin, ředitel, ví, že se do Zoo jen tak vrátit nebudu moc. Je to sice skoro půl roku od operace, ale i tak je to tam náročné a můj doktor mi to nechce odvolit se tam vrátit."
 ,,Ano, to všechno vím."
 ,,No, ale vedení Zoo udělalo z jednoho domu, které má ve vlastnictví kliniku. Byla jsem se tam podívat, je to tam supermoderní. Jsou tam tři ordinace, hodně místa pro uzavření zvířat i boxy pro karanténu a nebo nebezpečná zvířata. Dokonce je tam i operační sál. Najali se noví lékaři, bude tam výukové místo pro studenty veteriny a plno jiného personálu. No a Martin chce, abych tomu šéfovala. Byla bych vrchní lékařka kliniky pro exotická zvířata," řekla Nora velmi zvláštním tónem a představovala si sama sebe, jak operuje třeba tygra.
 ,,No, to zní dost dobře. Žádná dřina?"
 ,,Žádná."
 ,,Žádní nosorožci?"
 ,,Žádní."
 ,,Kde to bude?"
 ,,V severním Schwabingu. Od první května."
 ,,To už je za dva týdny. Přijala jsi to?"
 ,,Řekla jsem, že si to musím rozmyslet."
 ,,A přijmeš to?"
 ,,Myslíš, že mám?"
 ,,Teď se mě ptáš úplně zbytečně, protože i když řeknu ne, tak to přijmeš, budeš-li chtít," řekl a odvázal si z pasu ručník a začal si s ním utírat záda, která měl ještě vlhké.
 ,,Co jsi říkal? Nějak se nemůžu soustředit?" usmívala se a pozorovala nahého Joachima.
 ,,Dostáváš mě do rozpaků," řekl a natáhl si trenýrky.
 ,,Zavolám mu a přijmu to,když jsi mi teď zkazil podívanou."
 ,,Tak fajn," natáhl si kalhoty a pak se natáhl k Noře, vzal její obličej do rukou a políbil jí.
 ,,Zavolej mu. Já musím na tu tiskovku, kvůli reprezentaci."
 ,,Ach, jsem na tebe tak hrdá," řekla a hodila po něm tričko. Jakmile Joachim odešel, tak volala ihned Martinovi a novou práci přijala.

               Byl červen, Nora byla se svou novou prací na Klinice velmi spokojená, naplňovala ji, ale čím dál tím víc si uvědomovala, že jí něco chybí. Navíc se to umocňovalo vždy, když se viděla s přítelkyní Evou a její dvouměsíční holčičkou Klárou a nebo se svým bratrem, který měl čerstvého syna Michaela. Nepomohla jí v touze po dítěti ani rozjetá nadace, která prosperovala a díky ní už se do chudých částí Afriky poslalo několik zásilek s hygienickými potřeby, jídlem, pitím, vybavením pro děti do škol, ale také s penězi.
A tak vždy, když byl Joachim na zápase mimo město, tak celou noc trávila u počítače a hledala informace o adopci. Bylo tomu tak i nyní, kdy seděla v kuchyni u stolu, zády ke dveřím a na internetové diskuzi sbírala informace od žen, které už adopci podstoupily.
Byla do toho tak zabraná, že neslyšela auto, která zastavilo u domu ani odemykání dveří a proto když jí pak Joachim položil ruku na rameno, tak sebou leknutím škubla a zakřičela.
     ,,Joachime, co tu děláš?" zeptala se, když ho objala.
 ,,Překvapení."
 ,,No to vidím. Gratuluju k vítězství, ty můj šikulo," řekla a políbila ho.
 ,,Děkuju. Co tady provádíš po nocích?" zeptal se a podíval se na monitor počítače.
 ,,Zabíjím čas bez tebe," řekla a rychle stránku zavřela.
 ,,Teď už mě tady ale máš," řekl, hodil si jí přes rameno a odnesl až do postele.

               ,,Teda, paní doktorko, to byl blázen," řekla Nořina sestra v ordinaci na klinice.

 ,,Nechápu, jak mohl čekat, že mu dám povolení chovat lva uprostřed Mnichova a ještě k tomu v bytě. To bych si nedovolila ani já," řekla Nora a začal jí zvonit telefon.
,,Ahoj," pozdravila, když viděla že ji volá Joachim.
 ,,Ahoj zlato, dnes máš v práci dlouhou?"
 ,,Jo, do pěti."
 ,,Tak po práci hlavně nechoď nikam nakupovat nebo tak. Sejdeme se doma, od půl sedmé máme rezervaci v Mangostinu."
 ,,V Mangostinu?"
 ,,Nelíbí?"
 ,,Ale jo. V šest jsem doma."
 ,,Tak fajn. Posílám pusu, pa," řekl Joachim a oba hovor ukončili.
     ,,Vadilo by vám, kdybych dnes odešla tak o dvacet minut dřív?" zeptala se Nora sestry.
 ,,Ne, kdepak. Posledního máme ve čtvrt na pět."
 ,,Fajn," řekla Nora a jakmile onen poslední zvířecí pacient se svým lidský pánem odešel, tak ze sebe Nora svlékla zelenou operační halenu, kterou v ordinaci nosila, nasedla do auta a jela do nejbližšího butiku, kde si koupila krémové elegantní šaty a hned zase jela domu.
       

     ,,Neseděli jsme na úplně stejných místech přesně před rokem?" zeptala se Nora, když si pročítala vinný lístek.
 ,,Ano. Právě, že je to přesně před rokem, tak jsem to tu vybral. Já si totiž tu naší první večeři troufám nazývat začátkem našeho vztahu. Takže dnes máme první výročí."
 ,,Já vím a už se moc těším, na to druhé a pak páté a pak třeba desáté."
 ,,Jsem moc rád, že to tak cítíš. Mimochodem, už jsem ti řekl, že ti to moc sluší?"
 ,,Hned co jsem vyšla z ložnice a pak když jsem se obouvala."
 ,,Ještě ti to možná řeknu několikrát. Jak bylo v práci?"
 ,,Ale přišel tam nějaký blbec, abych mu napsala povolení, že může v bytě uprostřed města chovat lva."
 ,,Lva? Nedala jsi mu to, že ne?"
 ,,Ne! To bych si netroufla ani já."
 ,,Tak to moc rád slyším. Ze začátku bych možná i řekl, že bys to dokázala."
 ,,No, dokázala, ale tak troufalá fakt nejsem," řekla a Joachim si oddychl.
 ,,Tak jsem z práce pospíchala, že jsem se ani nestihla vyčůrat. Hned jsem zpět," řekla Nora, usmála se na něj a odcházela. Joachim ji sledoval a hned jakmile zašla za roh, tak se natáhl a na talířek na předkrm, který byl na stole připravený jí položil malou bílou krabičku.
Nora se vrátila, posadila se a když se s židlí přisouvala, tak si krabičky všimla.
     ,,Jochi?" povytáhla obočí.
 ,,Copak zlato?"
 ,,Ano, vezmu si tě. Moc ráda si tě vezmu."
 ,,Co-cože? Ani jsi tu krabičku neotevřela. Co když tam jsou náušnice?"
 ,,I tak si tě chci vzít."
 ,,Ach jo, já tě prostě nemůžu nemilovat," vstal od stolu, šel blíž k Noře, klek si na kolena a krabičku otevřel. Vyndal z ní prsten s obrovským kamenem a nasadil ho Noře na prsteníček.
 ,,Takže, teď oficiálně. Miluji tě. Vezmeš si mě?"
 ,,To víš, že jo," usmála se na něj. ,,Vezmu si tě," odpověděla Nora a za odpověď jí Joachim políbil a pevně objal. Měli salonek jen pro sebe a číšník, který jim byl k dispozici jim začal tleskat.