Legie Zla 21/24

Anotace: Vlkodlačí kousnutí

Vlkodlačí kousnutí

 

Měl jsem na Rollanda takový vztek, nejradši bych ho hned na místě zabil.

,,Jak ti to mohl udělat?,, zeptal jsem se tiše, ale odpověď jsem nečekal. Kousnutí hodně krvácelo, chtěl jsem najít Rayneho, ale nemohl jsem jí nechat samotnou. Musel jsem jí odnést do bezpečí.

Nezbývalo mi moc času, jestli se rychle nedostanu do sídla, už bude pozdě na to abych jí zachránil.

,,Bel, vydrž ještě.,, šeptal jsem jí, a doufal jsem že mě alespoň uslyší.

Když jsem otevřel dveře od sídla uviděl jsem Rayneho.

,,No konečně...,, nedořekl větu, rychle položil sklenici na stolek a pospíchal mi pomoct.

,,Do háje Curioso co se stalo?,, zeptal se mě, když za mnou pospíchal po schodech do prvního patra.

,,To tvůj bratr!,, procedil jsem skrz zuby a vpadl jsem do své ložnice, kde jsem Bel opatrně položil na postel.

Rayney se ztěžka posadil vedle Bel na postel, a nemohl uvěřit tomu co právě slyšel.

,,Můj bratr? Myslíš Rollanda? Ale vždyť ten je mrtvý!,, vysoukal ze sebe nakonec.

,,Rayney všechno ti vysvětlím, ale teť musím pomoct jí, nemám moc času.,, odpověděl jsem mu rychle a svlékl jsem si košili.

,,Co chceš dělat?,, zeptal se Rayney a nechápavě mě sledoval.

,,To co jsem udělal, abych zachránil Vesnu.,, vysvětlil jsem mu a došel jsem si na stolek pro dýku.

,,Po-p-čkej, p-počkej, to mi nedáš ani žádné instrukce?,, koktal ze sebe překvapený Rayney.

,,Všechno už znáš Rayney, teť se ale nemusíš ničeho bát.,, řekl jsem mu klidně a lehl jsem si vedle Bel.

,,Jsi si jistý?,, řekl ještě než jsem se řízl na hrudi, a na postel začala odkapávat má krev.

,,Naprosto.,, vydechl jsem skrz zatnuté zuby a čekal jsem jestli se Bel pohne.

Netrvalo to dlouho a vůně mé krve jí přivedla zpět k vědomí, prudce otevřela oči. Jejich nádherná rubínová barva byla pryč. Místo ní měly její oči zlatavě žlutou barvu, bylo skoro pozdě. Ale zadívala se na mě a pak její zrak upoutala rána na mé hrudi. Znovu ke mě zvedla oči a já jsem přikývl, jako kdybych jí dával souhlas. Pak se do mě zakousla, její zuby mě pálily jako rozžhavené železo. To nebylo dobré znamení. Čekal jsem příliž dlouho? Bylo už pozdě, a já jsem teť ze sebe nechával pít vlkodlaka? Zatnul jsem zuby a rukou jsem stiskl hranu postele, která pod tou silou praskla.

,,Curioso,, slyšel jsem Rayneho hlas. Podíval jsem se na něj, vypadal vyděšeně, chtěl mi pomoct.

,,To je v pořádku Rayney, to je dobré,, vysoukal jsem ze sebe namáhavě a znovu jsem stiskl zuby. Ta bolest mi spalovala celé tělo. Jediné co mě drželo při tom nápadu dát jí svou krev, byla naděje. Malinká naděje v to, že zvrátím to prokletí, a ona se vrátí zase taková jako dřív.

Muselo se to podařit. Rychle jsem ztrácel sílu, i sevření které jsem daroval své posteli zesláblo.

,,Bel,, zašeptal jsem jí do vlasů a ona se na mě podívala. Vínově rubínová barva jejích očí byla zpět, tolik se mi ulevilo.

,,Jak je ti?,, zeptal jsem se znovu a pohladil jsem jí po tváři.

,,Co se stalo?,, zeptala se unaveně a položila si hlavu na mou hruď.

,,Všechno má svůj čas, vše se dozvíš, teť spi.,, řekl jsem jí něžně a pohladil jsem jí po vlasech.

,,Rayney, přinesl by jsi do haly nějakou láhev? Hned přijdu.,, poprosil jsem Rayneho, on je přikývl a rychle odešel.

,,Málem jsem tě ztratil Bel.,, řekl jsem jí tiše, a ona se se zavřenýma očima usmála.

,,A tys mě zase zachránil,, odpověděla mi a znovu otevřela oči.

,,Dokud budu dýchat, vždy tě zachráním.,, s těmi slovy jsem jí políbil. Musel jsem, byl jsem tolik rád, že se mi podařilo jí přivést zpět. Polibek mi vracela, ale cítil jsem jak moc je unavená.

,,Bel, odpočiň si,, zašeptal jsem jí a ještě jednou jsem jí políbil.

Nechal jsem jí ležet v mé posteli, a potichu jsem odešel za Raynem do haly.

Seděl u krbu a v rukách si pohrával s dopitou skleničkou. Sedl jsem vedle do druhého křesla a také jsem si nalil.

,,Jsi v pořádku Rayney?,, zeptal jsem se opatrně.

,,Ale ano,, odsekl mi chladným tónem.

,,Rayney, nemohl jsem ti to všechno říct, neměl jsem čas. Bel byla přednější.,, vysvětlil jsem mu a napil jsem se ze své skleničky.

,,Já vím, já se na tebe nezlobím. Nerozumím tomu co se stalo s Rollandem. Pokud jsem si dal správně dohromady to co jsi mi řekl, a to co jsem viděl na Bel. Jí Rolland pokousal, ale kdyby byl upír nic by se jí nestalo. Tak kde je chyba?,, řekl trochu rozčileně.

,,Chyba je v tom, že tvůj bratr je teť vlkodlak.,, řekl jsem opatrně a čekal jsem na jeho reakci.

,,Cože?!,, vykřikl najednou a postavil se.

,,Rayney uklidni se, je mi to líto ale je to tak.,, řekl jsem klidně a taky jsem se postavil.

,,To nemůže být pravda!,, vykřikl znovu.

Nevěděl jsem co mu mám říct, abych ho uklidnil. V jeho situaci bych asi reagoval stejně, ne-li hůř. Ale musel si zachovat chladnou hlavu.

,,Rayney, je tu další věc kterou s tebou potřebuju probrat. Rolland chtěl aby se k němu Bel vrátila. Ale bohužel né proto, že by jí miloval, ale díky její krvi chtěl stvořit další jemu podobné, je posedlý představou toho že stvoří Polodlaky. Vlkodlaky skřížené s upíří krví.,,

,,To už nemůže být můj bratr.,, řekl Rayney po chvilce ticha.

Znovu se ztěžka posadil do křesla a já mu nalil další sklenici Whisky.

,,Víš, myslím, že tím jak ho vlkodlaci zachránili, nebo přivedli zpět k životu, se změnil. Tak jako Vesna. Ale on je nebezpečný. To co jí udělal jen proto že se mu vzepřela, se nedá odpustit. Bojím se, že se před ničím nezastaví.,,

,,Jak ho můžeme zastavit?,, zeptal se nakonec a jedním hltem vypil obsah sklenice.

,,To ještě nevím, ale bude-li to nutné, zabiju ho.,, odpověděl jsem mu a on jen přikývl.

,,Curioso jsem ti vděčný za to, že jsi Bel zachránil.,,

,,Udělal bych to znovu, kdyby to bylo nutné, věř mi.,, slíbil jsem mu a doplnil jsem nám sklenice.

,,Pořád tomu nemůžu uvěřit, nechápu jak se mohl takhle změnit.,, řekl smutně a napil se.

,,Rayney, vlkodlačí prokletí ti změní povahu, podle toho jak na něj Bel reagovala, se jí taky nelíbilo to co vidí, a už vůbec se jí nelíbilo, když jí nazval svým majetkem.,,

,,To že udělal?,, podíval se na mě překvapeně.

,,Ano,, odpověděl jsem mu a pomalu jsem se zvedl z křesla.

,,Kam jdeš?,, zeptal se mě a taky se zvedl.

,,Jdu k Bel, teť jí musíme hlídat, bojím se, že se jí pokusí znovu získat.,, pomalu jsem stoupal po schodech a Rayney šel za mnou.

,,Snad brzy přijdeme na to jak ho zastavit.,, řekl mi když otevíral dveře od své ložnice.

,,Snad,, odpověděl jsem mu a pak jsem pomalu otevřel dveře do té své.

Bel pořád ještě spala, pomalu jsem přešel až k ní a potichu si lehl do postele. Byla tak nádherná, něžně jsem jí pohladil po tváři. Nechtěl jsem jí probudit, ale otevřela oči a zadívala se na mě.

,,Promiň nechtěl jsem...,, Nestačil jsem větu dopovědět, když mě políbila. Jako kdyby na mě čekala. Líbala mě a já pomalu ztrácel kontrolu. Cítil jsem jak mi horko postupuje celým tělem, jak je možné, že mě vždycky donutí ztratit kontrolu. Oplácel jsem jí polibky stejnou vášní jakou mi je dávala. Ta bestie ve mě volala po jejím těle, chtěl jsem z ní strhnout šaty a vzít si jí, ale byl jsem to pořád já. Zrychleně dýchala a tep její krve mi pulzoval v hlavě. Musel jsem něco udělat.

Dlaní jsem přejížděl po jejím nádherném těle a začal jsem jí líbat na krku. Nedalo se to zastavit, chtěl jsem jí.

Vzepřela se proti mému tělu, pevněji jsem jí obejmul. Vydechla na mé tělo a mě zamrazilo.

Vpletl jsem prsty do jejích vlasů a surově jsem jí zvrátil hlavu. Vzdychla a já se zakousl do jejího hrdla.

Slyšel jsem jak tlumenně vykřikla, ale nezastavila mě. Bojoval jsem sám se sebou, nechtěl jsem jí ublížit, ale přesně to jsem teť dělal.

Odtrhl jsem se od ní a zadíval se do jejích rubínových očí.

,,Bel, nemůžu promiň mi to.,, řekl jsem tiše a políbil jí na ránu, která se ihned zacelila.

,,Co se děje?,, odpověděla mi zmateně.

,,Teť to nejde, nemůžu tě takhle ohrozit.,, musel jsem od ní pryč, každým svým pohybem mě sváděla.

Rychle jsem vyšel z ložnice, u hlavních dveří jsem si oblékl plášť a vyšel jsem ze sídla.

Musel jsem si urovnat myšlenky. Musel jsem být chvíli sám.