Legie Zla 23/24

Legie Zla 23/24

Anotace: Ledový zachránce




Ledový zachránce

 

,,Curioso,, zněl mi její sametový hlas v hlavě pořád dokola až byl skoro reálný. Pak jsem si to uvědomil, bylo to skutečné. Opravdu volala mé jméno, pomalu jsem otevřel oči, a nevěřil jsem tomu co vidím. Vysel jsem za paže na řetězech, na rameni mi seděl Siles a dole podemnou byl svázaný Rayney s roubíkem v puse. Rychle jsem se rozhlédl po místnosti, nikde jsem neviděl Bel, až pak ve stínu jedné ze stěn jsem uviděl její bezvládné tělo. Mé srdce nachvíli přestalo tlouct, aby, když se znovu vzpamatovalo, začalo bít neuvěřitelným vztekem.

,,Bel!,, zavolal jsem její jméno, ale nepohnula se.

,,Ta už ti neodpoví,, ozval se něčí pobavený hlas, otočil jsem se za ním a uviděl jsem Rollanda jak ke mě pomalu kráčí.

,,Je mrtvá, vybrala si radši smrt než-li mě.,, pokračoval, a bestie ve mě volala po pomstě.

Neodpíral jsem jí to potěšení z nenávisti a nechal se jí ovládnout. Oči mi zrudly, vší silou jsem škubl levou rukou a řetěz povolil, to samé jsem udělal i s pravou a s hlasitou ránou jsem dopadl přímo před překvapeného Rollanda.

,,Jak.?,, stihl vyslovit pouze jedno slovo, než jsem se mu zakousl do hrdla. Trvalo to pouhých několik vteřin, a Rolland byl mrtvý.

Zpouzdra jsem mu vytáhl dýku a hodil jí Raynemu, který ji chytl a osvobodil se. Vlkodlaci, kteří ho měli hlídat, po smrti svého pána vzali nohy na ramena.

Rychle jsem přiběhl k Bel a klekl si u ní.

,,Bel,, zašeptal jsem jí a vzal jí do náruče.

Nic, nepohnula se. Neslyšel jsem její srdce, ani to jestli dýchá. Něžně jsem jí pohladil po vlasech, nechtěl jsem se smířit s myšlenkou, že by byla mrtvá.

,,Bel, už je po všem jsem u tebe,, zašeptal jsem jí znovu, ale ani tehdy se nepohnula. Celé tělo mi začala stravovat beznaděj. Rayney ke mě pomalu přistoupil a položil mi ruku na rameno.

Poprvé v mém dlouhém životě se mi do očí tlačily slzy a po chvíli už jedna po druhé kapaly na její tvář. Nemohl jsem jí přeci ztratit.

,,A co zkusit tvou krev? Jestli není příliš pozdě?,, zeptal se tiše Rayney. Na tuhle možnost jsem ani nepomyslel. Dýkou která ležela vedle ní jsem se řízl v místě svého bolavého srdce.

,,No tak Bel, ty nesmíš zemřít,, byl jsem zoufalý, moje krev ji stékala po tváři, ale ani to jí neoživilo.

,,Prosím prober se,, zaprosil jsem a pohladil jsem jí po tváři. Nic, vypadala jako kdyby spala. Rayney si klekl vedle mě a také jí pohladil po vlasech.

Nic nezabíralo, byla opravdu mrtvá. Tolik jsem jí miloval, a ona je mrtvá. Trhalo mě to zevnitř, ta bolest se nedala snést.

Sklonil jsem se k její tváři a s myšlenkou na poslední polibek jsem jí políbil. Dával jsem jí sbohem.

,,Miluji tě Bel, a navždy budu,, zašeptal jsem těsně nad její tváří, a když už jsem jí chtěl položit zpět na podlahu prudce se nadechla a anižby otevřela oči zakousla se do otevřené rány na mé hrudi.

,,Bel!,, vykřikl Rayney.

Nebyl jsem schopný slova, klečel jsem tam a tiskl jsem si jí k tělu. Žila, a to jediné bylo důležité.

Tehdy poprvé jsem někoho nechal nahlédnout do mé minulosti a do mých vzpomínek.

Pila dlouho a s každou další vteřinou byla silnější a já slabší. Nevadilo mi to, ona teť byla nejdůležitější.

Tolik se mi ulevilo. Když dopila, vzal jsem jí do náruče a vyrazili jsme k našemu sídlu. Celou cestu spala, hlavu měla opřenou o mé tělo a mě naplňoval ten nejúžasnější pocit na světě.

Když jsme dorazili do sídla s Raynem jsme jí odnesli do její ložnice kde jsem jí položil na postel. Nemusel jsem nic říkat a když mě Rayney poplácal po rameni a zmizel.

Byl jsem mu za to vděčný, chtěl jsem s ní být sám. Sedl jsem si vedle ní na okraj postele a čekal jsem jestli se probudí.

Autor Bea, 03.03.2015
Přečteno 328x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí