Marcusova touha 3/...

Anotace: Rozhodnutí

Rozhodnutí

Ráno jí probudilo slunce které jí hrálo na tváři. Líně se přetočila na záda a protáhla se. Události z noci už neřešila, spokojila se s myšlenkou, že se jí to jen zdálo. Asi to bylo kvůli těm knížkám, které tajně četla, ty byly plné takových věcí.

,,Nádherný den,, řekla si pro sebe, pak někdo zaklepal na dveře.

,,Dále,, řekla a posadila se.

,,Michel, přivezli tvé šaty.,, oznámila jí dívka s blonďatou hřívou. Byla to Anna, její služebná, ale Michel jí brala spíš jako sestru, vyrůstaly spolu a měly se rády.

,,Anno!,, zavolala na ní a běžela jí obejmout.

,,Tak mi je ukaž,, prosila Anna.

,,Tak se podívej,, vyzvala jí rudovlasá dívka a její hlas zesmutněl. Ples měl být už za týden, už jí zbýval jen týden svobody.

Anna položila krabici na stolek a otevřela jí.

,,Ty jsou nádherné!,, řekla zasněně a přecházela rukou po jemné látce.

,,Když myslíš,,odpověděla jí Michel tiše a znovu se posadila na postel.

,,Michel, proč z toho nemáš radost? Já bych byla štěstím bez sebe.,,

,,Protože už za týden, mě otec prodá,,

,,Ale no tak, nesmíš se na to dívat takhle, buděš mít krásný život po boku nějakého bohatého muže. Co já bych za to dala.,,řekla jí Anna konejšivě a zavřela krabici se šaty.

,,Jenže já chci lásku Anno, nezáleží mi na penězích. A co když to bude nějaký starý baron. Fuj.,,

Anna se zasmála.

,,Teda ty to vždycky musíš vidět černě viť?,,

I Michel se musela zasmát, opravdu ta představa šedivého muže nad smrtí byla k smíchu.

,,Anno, dnes je tak krásný den, nešla by jsi se mnou po obědě do parku?,, zeptala se Michel.

,,Myslíš, že ti to lord dovolí?,, Anna věděla jaký je starý lord když musí svou dceru někam pustit.

,,Uvidíme, zkusit to můžu.,, konstatovala Michel a začala se oblékat.

,,Tak po obědě!,, zavolala na ní Anna ještě mezi dveřmi.

Kuchařka právě zazvonila k snídani, proto se Michel rychle oblékla do světle modrých šatů a vyběhla z ložnice.

S úsměvem na tváři seběhla schody a ještě něž vešla do jídelny upravila si rozevláté vlasy.

,,Dobré ráno lorde,, pozdravila otce.

,,Dobré,, odpověděl lord, ale ani se nenamáhal zvednout oči od ranních novin.

,,Děje se něco?,, zeptala se nesměle, když si natírala chléb máslem.

Lord Segio překvapeně zvedl oči a zadíval se na dívku proti němu. Nebyl zvyklý, že se jeho dcera zajímá o to jestli se něco děje, nebo jak se má.

,,Mám jen menší problémy s plesem. Chce přijít skoro každý, a já už je musím odmítat. Vždyť by tu nebylo k hnutí.,, řekl hlubokým hlase a znovu se začetl do novin.

Michel se nechtělo bavit o plese tak prohodila jen prosté, Aha, a vrátila se k snídani.

Bylo na čase zeptat se otce jestli jí pustí odpoledne a Annou do parku.

,,Lorde?,, oslovila ho a čekala až jí otec bude věnovat pozornost.

,,Ano, Michel?,,

,,Chtěla bych jít po obědě s Annou do parku, mohla bych?,,

Lord se krátce zamyslel. Nerad jí někam pouštěl, ale nakonec usoudil, že když je venku tak krásně, tak pro jednou může udělat vyjímku.

,,Dobrá,, odpověděl jí a dívce tím na tváři vykouzlil úsměv. Rychle zhltla zbytek snídaně a se spokojeným úsměvem vyšla do zahrady.

Jen co vyšla na slunce zhluboka se nadechla a zavřela oči. Byl krásný letní den, ptáčci zpívali své krásné písně a celou zahradou voněly květiny. Dívka se procházela mezi záhony s ružemi a svými prsty něžně hladila ty hedvábné květy, potom zamířila k velkému stromu, který vládl celé zahradě. Sedla si do jeho stínu a opřela se o jeho kmen. Byl to staletý dub, a ona u něj vždy sedávala a užívala si krásné dny léta. Lehla si a mezi prsty si hrála se stébly trávy. Otočila se na záda a zadívala se oblohu, nikde nebyl ani jediný mráček, dívka znovu zavřela oči a na chladné trávě usnula.

Zdálo se jí znovu o tom muži, o jeho polibku a hnědých očích. Probudila se, protože uslyšela zvonení k obědu.

,,To už je tak pozdě?,, řekla si pro sebe a rychle se zvedla, urovnala si šaty a vyrazila směrem k domu.

Za kmenem stromu jí ale za paži chytla něčí silná ruka a přitiskla jí na strom. Dívka leknutím vykřikla, ale v zápětí jí umlčely teplé a hebké rty. Znala je, byl to znovu on, ten muž z obchodu. Chtěla s ním bojovat, ale on uchopil i její druhou ruku a zvedl jí je nad hlavu, podvolila se mu a začala mu polibky vracet. Opravdu byla tak neslušná, že se jí to líbilo? Svědomí k ní promlouvalo přísným hlasem. Nesluší se to! Volalo na ní, ale ona ho neposlechla, užívala si tu chvíli.

Jeho ruce jí hladily přes šaty po těle, chtěl jí, chtěl jí jen pro sebe. Přisál se na její krk a ona vydechla. Touha a vášeň mu pulzovaly v hlavě, ale pak se ozvala jeho rozumná stránka a přivedla ho zpět do reality. Nemohl pokračovat, nemohl se nechat unést a nemohl jí tak ublížit. Oddálil se od ní a jen na malý okamžik se jí podíval do očí. Pak zmizel.

Dívka zůstala sama, byla zmatená, rychleně dýchala a nechápala proč tak rychle odešel. Ztěžka si sedla zpět ke stromu, a prsty se dotkla svých rozpálených rtů. Nezdálo se jí to, opravdu tu byl. Najednou jí zalil krásný pocit, horko se jí rozlévalo po těle a ona se usmála.

,,Opravdu tu byl,, vydechla a zaklonila hlavu.

Z toho omámeného pocitu jí probudilo další zazvonění k obědu a dívka vyskočila na nohy, úplně na to zapoměla.

Utíkala do domu, ale pořád měla na tváři blažený výraz. Vtrhla do jídelny a málem vrazila do otce.

,,Omlouvám se,, vyhrkla ze sebe a posadila se na své místo.

,,Děje se něco Michel?,, zajímal se lord.

,,Ale ne, jen jsem v zahradě usnula a úplně zapeměla na čas.,, vysvětlila honem a pustila se do obědu. Těšila se až půjde s Annou do parku a všechno jí řekne.

Marcus prudce zabouchl dveře, a oddechl si, že už je znovu v bezpečí stínu. Nechápal, co s ním ta dívka prováděla, vždy se dokázal ovládnou, vždy dodržoval pravidla, ale v jejím případě to bylo omnoho těžší.

,,Marcusi?,, ozval se Antonův hlas z knihovny.

Muž se odlepil od stěny o kterou se opíral a snažil se tvářit vyrovnaně.

,,Ahoj Antone to jsi na mě zase čekal?,, řekl, a přešel ke dveřím do knihovny. Anton seděl v křesle a v ruce držel knihu.

,,Je den Marcusi, všiml sis? ,, řekl vyčítavě a knihu s klapnutím zavřel. Svýma zelenýma očima bratra zkoumal.

,,Chováš se jako naše matka. Musel jsem něco zařídit,, odpověděl mu, a nalil si sklenici Brandy, kterou měl Anton vedle sebe na stolku.

,,Zase jsi byl za ní, že ano?,, řekl po chvíli a pozorněji se na Marcuse zadíval.

Co mu měl říct? Nechtěl mu zase lhát. Pak ho napadla spásná myšlenka.

,,Víš co? Rozmyslel jsem si to, půjdeme na ten ples, když chceš.,,

Tím způsobil, že Anton úplně zapoměl na své otázky a široce se usmál.

,,Vážně?,, řekl překvapeně.

,,Ano, začni si shánět něco na sebe.,, řekl Marcus, který se teť také usmíval.

,,To nebude problém,, odpověděl mu bratr radostně a vyskočil z křesla. Rychle vyšel z knihovny a Marcus slyšel jeho kroky jak stoupají po schodech.

Vítězně se usmál a posadil se do křesla, kde předtím seděl Anton. I on se na ples těšil, chtěl jí znovu vidět.