Už nejsem naivní...VIII.

Anotace: Duben

Promiň můj milý deníčku, asi už nebudu mít zase tak moc času jako minulé měsíce na to, abych si mohla všechno podrobně psát. Máme toho ve škole teď docela hodně, navíc jsem pořád unavená a podrážděná. Nemám na nic náladu. Dostáváme spousty nových domácích úkolů a bereme mraky nové těžké látky v matematice a geometrii. Zato má mimča mají energie na rozdávání. Na ultrazvuku jsem je viděla jak se pořád otáčí a kroutí jako červíci. Jednu chvíli jsem si myslela že se perou. Nebude to s nima jednoduchý. Ale to, koneckonců, není nic. A taky si jednu chvíli cucaly palec. Byla to vážně nádhera. Dokonce si myslím, že mi začínají být podobný:-). Asi jsem paranoidní. Martinovi doufám nebudou podobný vůbec.
Venku se nezapře pravé aprílové počasí. Chvilku svítí sluníčko, pak prší. Chvilku je teplo, pak chladno. Byla jsem se s Lukášem projít v aleji. Byla to nádhera, ale bylo mokro. Po dešti je vždy krásně čistý vzduch. A těch ptáků, vos, čmeláků a včel! Vídáme se teď docela málo, jelikož je pořád v práci. Když se vrací je už tma a to mě mamka nikam nepustí.
A ještě něco! Monika měla sedmnácté narozeniny. Udělala jsem jí duhový rámeček a dala jsem jí do něj fotku z první třídy, kde se objímáme. Já nemám dva zuby přední zuby ona tři, dva v předu a jeden vpravo. Moc se jí to líbilo, válela se smíchy a hned jí okomentovala. Dokonce mi řekla, že šatičky ve kterých na fotce pózuje ještě má. Neuvěřitelný. Je to starej vetešník. Schovává úplně všechno, je jí líto každé blbůstky a kýče.
Kromě narozenin Moniky se udála ještě jedna výjimečná událost hodná oslavy. Výročí sedmnáctiletého manželství mých rodičů. Takže dalších oslava “sedmnáct“. Zajeli si spolu na večeři do té restaurace, co tam Lukáš před pár dny nastoupil. Já zůstala doma. Byla jsem ráda, loni to neslavili vůbec, jelikož spolu vůbec nemluvili.
Ve škole to teprve teď začíná být opravdu zajímavé. Nevejdu se do lavice(vejdu, samozřejmě, ale musím si odstrčit židli:-)), navíc si na moje již značně vypouklé břicho začínají ukazovat ostatní spolužáci. Je to docela nepříjemné a otravné. Projdu po školní chodbě a první co slyším je „Hele to je ta co se nechala zbouchnout.“. O kom se asi mluví. Můžete hádat. A to ještě nevědí, že budu mít dvojčata. Snad z toho jednou vyrostou. No jen doufám, že se toho dočkám a bude to hodně brzo. Ale abych pravdu řekla- moc tomu nevěřím. Mám taky pocit, jakoby si mě někteří učitelé u tabule při zkoušení vychutnávali. Tak ať. mě nenachytají. Učím se pořád. Dá to fušku, ale nic moc na práci nemám.

váha: 70kg
výška: 164 cm
obvod pasu: 82 cm