Druhá šance - prolog

Anotace: ... tenhle příběh ještě neskončil.. tenhle příběh já žiji..

PROLOG

Ne vše se povede podle toho, jak si člověk naplánuje a přestaví. Věřte mi. Já o tom vím svoje.
Už, snad od základní školy, jsem si naplánovala svůj život. Zvláštní, když si 15-ti leté dítě naplánuje, co chce v životě udělat a čeho chce dosáhnout, že? Jenže u mě to tak bylo. Jako první cíl jsem si dala udělat střední školu a mít maturitu. Tento cíl jsem splnila. I když, s velkými nástrahami a problémy, tak mám doma maturitní vysvědčení. Druhý můj cíl byl získat titul bakaláře. Světě div se, ale tento rok jsem titul s úspěchem získala. Od 2.července jsem Bc. Ema Nováková. Jenže, slečna Nováková je tak moc cílevědomá, že si dala za další cíl, dostat se na inženýrské studium. To se povedlo. Takže mé sny a cíle ohledně mého vzdělání se mi zatím jen plnily.
A co můj osobní život? Byl na nule. Chtěla jsem vzdělání, vybudovat si kariéru, vdát se a založit rodinu. Takto pěkně postupně. Měla jsem od konce dubna známost, to je sice pravda. Ale moje známost, jménem Jirka, asi moc o vážný vztah neměl zájem. Rozešel se po deseti letech se svou přítelkyni, nutno říct, že už to bylo před dvěma lety, ale od té doby nikoho neměl. Člověk by si myslel, že už se z toho za ty dva roky dostal, ale bohužel opak je pravdou. Takže to zůstalo jen u občasného scházení, kina a večeře. Toť vše. A aby toho nebylo málo? Nastoupila jsem od konce června do práce. No, spíš na brigádu do nového obchodu, který se stavěl. A hned první den, když jsme se s vedoucí seznámily, mi představila Tomáše. První věc, co mě na něm očarovalo, byly jeho neuvěřitelně čokoládové oči a úsměv. Kdyby jste jen ten úsměv mohly vidět, asi by jsme byly ztraceny, tak jak byla okamžitě já. Tak málo stačilo a byla jsem v tom až po uši. Jeden pohled do očí, úsměv a z 24-leté holky, která měla svůj život dokonale naplánovaný, se stala 15-ti letá puberťačka, které se plány rozpadly. A to od základů.
Nutno podotknout, že jsem nesrovnávala ani Jirku a ani Tomáše. Každý je jiný a tihle dva pro mě byli, jako den a noc. Jirka? Starší, 33 letý, podnikatel. Hodný, milý. Ale tím to asi skončilo. Neposlouchal mě, stále byl jen on a tak strašně zaneprázdněný, že se veškeré scházení, muselo přizpůsobovat jemu. Byl stejně vysoký jako já. Krátké blonďaté vlasy, oči modré, nutno říct, že mu trochu odstávají uši, ale to není vada na kráse. Strašně hubený. Vypadá jako, odpuste mi to přirovnání, ale jako kdyby vylezl z koncentračního tábora. Jako chlap mě prostě nepřitahoval. Připadá mi takové tintítko, které zlomí i zafoukání větru. Oproti tomu Tomáš? Ach bože! Vysoký, tmavé vlasy, čokoládové oči, úsměv, že se mi podlamují kolena. Byl hodný, přátelský a pokaždé, když jsme měli špatný den, posadily jsme se na rampu v práci, dali si pivo a pokecali. Mohli jsme kecat o všem. Nikdy nenastala ta hloupá chvilka ticha. Víte, jakou jedinou chybu měl Tomáš? Byl to 19-ti letý kluk na střední škole. A málem jsem zapomněla dodat jednu maličkost. Proslýchalo se o něm, že je to gay.
Takže co na to vše říct? Život není spravedlivý, nikdy se neřídí našimi plány a nikdo nemůže určit, do koho se člověk zamiluje a do koho ne. Ale jak s oblibou říká moje maminka. Ten pravý, pro každého z nás, tam někde je. Jen o nás ještě neví nebo si to ještě neuvědomil. A já doufám, že ten můj pravý, ať je to kdokoliv a je kdekoliv, si to brzo uvědomí.