Poslední pomoc 3

Anotace: No, tak trochu té romantiky vám určitě neuškodí.. Snad to bude vysvětlení pro všechny, kteří dosud byli z děje trošku zmatení.

KAPITOLA 3.

               ,,Dobrý den,“ pozdravila Sarah, když přišla na neurochirurgické oddělení největší kliniky ve městě.
 ,,Dobrý den,“ pozdravila ji mladičká sestra. ,,S čím vám můžu pomoc?“ zeptala se a usmívala se na ní.
 ,,Sháním vrchní sestru,“ řekla Sarah.
 ,,Zkusím jí sehnat,“ řekla sestřička a Sarah si prohlížela oddělení. Všimla si nových křesel na chodbě, ve kterých momentálně posedávaly studentky na praxi. Nová lednice pro pacienty a ozdobený vánoční stromek na nízkém stolečku. Přešla k němu a vzala do ruky ozdobu ve tvaru zlatého třpytícího se srdce. Moc dobře si pamatovala, jak ji před třemi lety na podobný stromek věšela na stejném místě.
     ,,No, to se mi snad zdá,“ uslyšela Sarah za sebou povědomý hlas. Otočila se a uviděla známou tvář.
 ,,Silke, ahoj,“ přišla k ní Sarah a radostně se spolu objaly. ,,Ty děláš vrchní sestru?“ ptala se Sarah.
 ,,Jo, vrátila jsem se asi před tři čtvrtě rokem z mateřské. Těšila jsem se do práce na své sestřičky a přijdu a tady úplně nové tváře a ty někde v dáli,“ vyčetla ji jemně její bývalá nadřízená, na krátko ostříhaná brunetka s čokoládovýma očima.
 ,,Jak se to stalo? Já odejdu na mateřskou a ty měsíc po mě někam do divočiny. Máš čas? Nechceš mi o tom povědět? Můžeš mi povědět úplně všechno. Třeba proč jsi odjela, jaké to bylo, na jak dlouho jsi tu teď a tak podobně.“
 ,,Já čas mám. Co ty?“
 ,,Když vynecháš omáčku, tak já taky,“ řekla Silke a vedla Sarah do své malé pracovny.

     ,,Odjela jsem víceméně bez rozmyslu. Potřebovala jsem pryč z města, nebo spíše ze země a viděla jsem inzerát, že shání sestry do Arábie. Tak jsem si trochu zjistila co a jak, psala jsem si se sestřičkami, které tam buď zrovna byly, nebo se už vrátily. Všechny mi popsaly slušné jednání, slušné bydlení a slušné peníze. Všechno za mě zařídila agentura a za dva týdny jsem seděla v letadle,“ vyprávěla Sarah svůj odlet.
 ,,No, ale co byl ten impulz, který tě donutil tam letět? Vždyť tady v kolektivu jsi byla oblíbená u sester, pacientů i doktorů. Primář se dokonce rozhodoval, že by pověřil vrchní sestrou tebe, když já odcházela na mateřskou,“ říkala Silke a někdo zaklepal na dveře. ,,Dále!“ zvolala a ve dveřích se objevil muž v bílém plášti.
 ,,Čau Silke, dobrý den, už je program na zítra?“ zeptal se čtyřicetiletý lékař s hnědými rozcuchanými vlasy.
 ,,Ahoj Georgu,“ pozdravila ho Sarah a on teprve potom zpozornil, kdo to u vrchní sestry Silke Hansenové vlastně sedí.
 ,,Sarah? No to není možné. Jsi to vážně ty?“ zeptal se nevěřícně a objal jí na přivítanou.
 ,,No jasně, že jsem to já. Ty jsi ale nějak zešedivěl, ne?“
 ,,To je kvůli tobě. Když jsem byl ještě statný muž s bujnou a tmavou kšticí, tak jsi mě nechtěla a chodila jsi za Martinem. Tak jsem se rozhodl vypěstovat si taky šediny, jako má Martin.“
 ,,Zrovna jsem chtěla říct, že ti to sluší.“
 ,,Hezký lidi by neměli těm ošklivým říkat, že jim to sluší. No, musím běžet na ambulanci.“
 ,,Tady máš ten program. Jeden je tvůj a jeden jim na ambulanci nech,“podala mu Silke dva listy papíru s rozpisem operací.
 ,,Dík. Sarah, přijdeš večer?“ zeptal se jí Georg.
 ,,Kam?“
 ,,Ještě jsme se k tomu nedostaly. Večer máme neurochirurgický večírek. Určitě musíš přijít. Přijdou i holky, který tu s tebou dělaly a teď jsou na mateřský, nebo dělají jinde.“
 ,,No, asi bych mohla,“ zapřemýšlela Sarah.
 ,,Tak my se tady se Silke domluvíme, že budeme dělat jako že jsme tě tu vůbec neviděli a pak bude překvapení, až tam přijdeš. Všichni tě rádi uvidí. Musím letět, ahoj,“ řekl a z kanceláře odešel.
          ,,Takže, kde jsme to byly? Jo, důvod proč jsi odjela,“ řekla Silke.
 ,,Samozřejmě, že kvůli Martinovi.“
 ,,Já myslela, že jsi s ním byla šťastná.“
 ,,Jo, když jsem byla s ním, tak to bylo fajn. Jenže pocit, že po mě za ním přijde manželka byl strašný. Chtěla jsem se s ním rozejít, přestat se soukromě vídat a brát si jiné služby, ale nechtěl o tom ani slyšet. Říkal, že to beze mě nezvládne.“
 ,,Nechtěla jsi, aby se rozvedl?“
 ,,Ne, to musí chtít on, nebo jeho žena.“
 ,,A on o tom nemluvil?“
 ,,Ne, nikdy to nezmínil. Proto pro mě bylo jediným řešením odejít odtud.“
 ,,Ještě, že to takhle nedělají všichni. A teď jsi se vrátila jen na Vánoce?“
 ,,Já bych raději napořád.“
 ,,A vrátíš se k nám?“
 ,,Máte místo?“
 ,,Jejej, my máme místa. Od února otevíráme další stanici. Možná bys mohla dělat staniční. To by bylo super.“
 ,,Další stanici?“
 ,,No, dětskou neurochirurgii. Hustý,co?“
 ,,Zírám. Ale o asi bude muset rozhodnout pan profesor, co?“
 ,,Tak třeba ti to večer nabídne sám,“ řekla Silke a zazvonil jí telefon. ,,Hansenová, jo, hned tam budu,“ řekla do telefonu a pak se otočila na Sarah. ,,Holky si večer prý berou na sebe šaty. Tak chlapi prý půjdou do saka,“ řekla a podala jí pozvánku na večírek.
 ,,Ok. Přizpůsobím se. Zatím se měj,“ řekla Sarah a odcházela z oddělení. Snažila se zmizet tak, aby nepotkala žádnou známou tvář.

              ,,Wau. Kam jsi se tak vyfikla?“ ptala se Luisa, když se se sestrou střetla doma.
 ,,Jdu na neurochirurgický večírek,“ řekla Sarah a zapínala si zip umístěný na zádech na tmavě červených šatech.
 ,,Pozval tě pan profesor?“
 ,,Ne, neviděla jsem se s ním. Jen s Georgem a Silke, vrchní sestrou.“
 ,,Georg je ten s tím rozcuchem?“
 ,,Jo, to je on. Myslíš, že vypadám dobře?“ zeptala se Sarah a Luisa si jí prohlížela.
 ,,No, černé kozačky super, červené šaty sexy, ale ta pletená vesta nic moc. Ta to celé kazí.“
 ,,Když já nemám nic, co by se k tomu hodilo. Ale nechci jít jen v šatech a kabátu. Je prosinec.“
 ,,Tak čekej,“ řekla Luisa a běžela ke své skříni, kde začala přehazovat oděvy z jedné strany na druhou a pak se k Sarah vrátila a podala jí kožené sako. ,,Tak, tohle k tomu půjde dokonale,“ řekla a sledovala, jak se do něj Sarah obléká. Její oděv tak byl dokonalý a mohla odejít.

              V restauraci, kde se neurochirurgický večírek konal, už bylo rušno. Vrchní sestra Silke seděla vedle váženého lékaře Brusche. Ten jí něco špital do ucha a ona se tomu chichotala.
Sarah ale očima hledala někoho jiného. Byl jím profesor a vedoucí lékař neurochirurgické kliniky Martin Samt. Člověk, který umí zázraky s lidským mozkem a se srdcem Sarah. On byl důvod, proč se na tři roky uklidila do Arábie. A právě v tuto chvíli stála a dívala se na něj.
Martin měl hlavu skloněnou nad nějaký list papíru a něco vysvětloval Georgovi. Ten si ale Sarah všiml a jemně strčil do Martina.
Jeden pohled stačil k tomu, aby Sarah věděla, že tři roky v cizině jí od Martina neodpoutaly.
     ,,To není možný,“ řekl Martin, když se přišel jako poslední se Sarah přivítat.
 ,,Ahoj Martine,“ pozdravila ho.
 ,,Rád tě vidím. Moc jsi nám chyběla.,“ řekl a sklonil se k ní, aby jí objal. Martin, byl přes sto osmdesát centimetrů vysoký,charismatický muž s širokými rameny a tmavými vlasy, které mu s padesátkou na krku, šedivěly.
 ,,Však mě oddělení taky.“
 ,,Moc jsi mi chyběla,“ upřesnil Martin a stále jí držel v objetí.
 ,,Pustíš mě už?“
 ,,Promiň, nechal jsem se unést,“ řekl a ze svého objetí ji vyprostil. ,,Ale vypadáš neskutečně. Neuvěřitelně ti to sluší. Pojď se k nám posadit a povídej co a jak,“ řekl a dovedl jí ke stolu, usadil jí na volnou židli a objednal jí skleničku růžového vína.

     Sarah dlouho vyprávěla o tom, jaké je to v Arábii. Každý se zajímal o něco jiného.
 ,,Tak už jí nechte,“ řekla Silke a vzala Martina za rukáv a táhla ho na parket tančit. K Sarah si přisedl doktor Sven Hobjerg a během přátelského hovoru se jí dotkl tu na lokti, tu na koleni a nebo jí chytil za ruku.
Profesor Samt to všechno sledoval a Silke poznala o co mu jde.
 ,,Ale no tak, jsou to tři roky,“ řekla otráveně.
 ,,O čem mluvíš?“ dělal Martin, že neví odkud vítr vane.
 ,, Málem jsi si učurnul,když jsi jí viděl.“
 ,,Já nikdy neříkal, že to mezi námi skončilo. Chtěl jsem s ní být oficiálně. Proto ten rozvod.“
 ,,Jenže Sarah to cítila asi jinak,“ řekla Silke a podívala se na ní a na doktora Hobjerga, který Sarah právě líbal na hřbet ruky. ,,Hlavně klid,“ řekla Silke, když ji Martin opustil na parketu a šel za Hobjergem.
 ,,Smím tě, cizinko, poprosit o tanec?“ zeptal se a na Hobjerga se zle podíval.
 ,,Já ale dlouho netančila a asi jsem to zapomněla.“
 ,,S tak dobrým tanečníkem jakým jsem já nemůžeš nic zapomenout,“ řekl a Sarah jeho nabízenou ruku přijala a odešla s ním tančit. Pohupovaly se do rytmu hudby a Martin ji jemně držel. Dotýkal se holé kůže na zádech, kde byly šaty vykrojené a Sarah cítila to teplo jeho dlaní, které na ní působily jako rozžhavené uhlíky na vosk.
     ,,Přijela jsi na Vánoce?“ zeptal se Martin.
 ,,Hlavně jsem se přijela podívat jestli jsou naši v pořádku, po tom co se stalo v centru.“
 ,,Jo, bylo to strašný. Nevěděli jsme kam dřív. Na sále jsme byli nonstop.“
 ,,Moje máma měla v té vybuchlé části krámek,“ řekla Sarah a Martin přestal tančit .
 ,,Je v pořádku,“ zeptal se s obavami.
 ,,Zrovna ten den si vzala dovolenou.“
 ,,A je všechno v pořádku?“
 ,,Podle toho co říkala, tak si myslí, že jsem tam snad tu bombu dala já.“
 ,,Cože? To je přeci blbost! Pojď, potřebuješ panáka,“ řekl a vedl ji k baru. Objednal ji whisky a donutil, aby to vypila na ex.
 ,,A teď mi pověz, co to s tvou mámou je.“
 ,,Myslí si, že jsem taky terorista. Říkala věci, že to jsou moji kamarádi, že jim tam pomáhám, zatím co oni tu vraždí místní. Jenže pravda je, že tam se stane mnohem více útoků. Každou chvíli se město třese v základech a houkají sirény. Teroristům není cizí ani jejich vlastní zem, jejich vlastní kultura a historie.“
 ,,Pane bože, já to věděl, že jsi tam v nebezpečí. Doufám, že už se tam nevrátíš!“
 ,,Nevrátím.“
 ,,Vážně?“
 ,,Dala jsem tam výpověď. Všechno mám tady. Rodinu, byt, kamarády,“ řekla a podívala se na lidi kolem sebe. ,,A také bývalé milence,“ řekla a podívala se na Martina.
 ,,Moc se mi po tobě stýskalo. Měl jsem o tebe strach,“ řekl a pohladil jí po rameni.
 ,,No, když už tu s tebou jsem a do Arábie se už vrátit nechci, tak jak jste na tom s volnými místy?“ zeptala se, aby se vyhnula řečem o tom, jak se jejímu milenci po ní stýskalo.
 ,,Tak to potřebujeme další skleničku,“ řekl a když oba vypili další sklenku whisky, tak jí pověděl o rozšiřování jeho oddělení a potřebě nových sester.
 ,,Teď jde o to, jestli chceš jako sestru mě,“ řekla Sarah.
 ,,Tebe chci jako všechno. Samozřejmě, že i jako sestru. Ten nápad, abys byla vedoucí dětské neurochirurgie vůbec není špatný. Ale vyřešíme to až v práci jo? Teď chci dělat jiné věci,“ řekl a stáhl ji z barové židličky a dotáhl na parket, kde to divoce roztančili a po chvilce se k ním přidali téměř všichni.

     ,,Co děláš?“ ptal se Martin, když viděl, jak se Sarah snaží své alkoholem unavené oči přinutit na to, aby dokázali přečíst v mobilu to správné jméno.
 ,,Snažím se zavolat ségře. Má pro mě přijet,“ řekla a nestačila ani postřehnout jak se to stalo a Martin jí telefon vzal. ,,Vrátíš mi ho?“ zeptala se a naklonila se k němu víc.
 ,,Jen když ty mi vrátíš tohle,“ řekl a Sarah políbil. V restauraci byli už mezi posledními, tak si to dovolil. Sarah ho nejdřív od sebe odstrčila, ale pohled do jeho šedých očí plných touhy jí přiměl,aby mu oplatila nejen jeden polibek. Martin si jí k sobě pevně tiskl, přesně tak vášnivě, jako před třemi lety, než od něj odešla do světa.
 ,,Teď bych prosila ten telefon,“ řekla a Martin jí ho vrátil. ,,Kterým taxíkem si mě chceš odvézt k sobě?“ zeptala se ho a Martin na nic nečekal a odvoz k němu domu zařídil.