Rande v zoo

Anotace: Zamilovaný příběh o 15-ti letých lidech =)

,,Obraz pochází z 17.století…“
Fakt nuda,nechápu,proč si ten týpek,co nás provází myslí,že nás zaujme nějakým obrazem.A vida,nejsem sama,kdo tady mírně usíná.Většina spolužáků je zaujata něčím jiným.Holky sledují mladého průvodce,asi brigádník…musím uznat,docela kus.Modrý očka,roztomilý pihy (né jak ty moje!),hairstyle jako z časáku…pánové!Uznávám,že při pohledu na něj,bych byla schopná vzdát se plakátů Orlanda Blooma na zdi v pokoji.Ale…třeba je to takovej ten klasickej hezounek.Jé,sleduju mě!!!Ne…pokukuje po kolegyni….no ještě aby se soustředil na něco jinýho.Většina mých spolužáků s testosteronem v krvi pozoruje mladou brigádnici…no jo,modrooká blond kočena,dlouhý nohy,prsa trojky.Za tou by se určitě otočil i náš průvodce…dědula,přibližně 55 let.
,,Elis?Půjčíš mi ty tvoje super nový stíny?Musím se trochu vylepšit…vidělas toho borce?“Prostě Terezka,věčně přilepená u zrcadla,pohledem přejíždí brigádníka a visí na něm očima.Na chvíli se koukne na mě,a když se odevzdaně usměju,vlepí mi pusu na tvář a nezapomene na kouzelný slovíčko.
,,Teď se vás ujmu já,mládeži.Je mi 19,jmenuji se Tomáš,ale říkejte mi Tome.Na tomto zámku si přivydělávám jako brigádník….takže spolu teď projdem pár dalších místností,souhlas?“ Dámy se usmívají ještě víc než jindy,pánové jsou nešťastní.Ještě aby ne,museli se přemístit a ztratili z dohledu bárbí…chudáčci malí.Ach jo,pořád stejná nuda.Když se Tom na závěr prohlídky ptá na opakovací otázky,jediná kdo mu odpovídá,je naše třídní.Kluci jako obvykle provokujou,prostě jak malí.Schválně mě prozváněli,i když věděli,že nemám vyplej mobil.Tomáš mě pořád oznamoval,že jsem na zámku a je slušný mít mobil vyplej.Stejně jako celá třída se vesele tlemil Matesovým pokusům mě zesměšnit!
,,Takže,hezky se mi s váma povídalo,Elis si příště nezapomene vypnout mobil,viď zlato?Jinak,tady prohlídka končí,tak si užijte zbytek školního roku a možná se ještě někdy potkáme“ Doufám že ne!Když jsme vycházeli z té středověké budovy,strčil do mě Tom a předal mi papírek.Musím uznat,pečlivě složenej,otevírala jsem ho snad 5 minut.Po úplném otevření jsem byla poctěna přečíst si jednoduchou větu:ELISKO,ZAVOLEJ MI NA BLABLABLA…,,Já tě snad přerazím…já se kvůli němu maluju,tvářím jako superhvězda a tobě říká zlato….ne že bych ti to nepřála… ,,Proboha Monis,nešil…..je to takovej ten klasickej hezounek,kterej si myslí,že mu patří všechno“ ,,No jo,ale uznej,takovýho kluka nepotkáš každej den a když ti sám od sebe dá číslo“
,,Ticho prosím!Všichni pěkně do dvojic,ať se nepostrácíte…hledat vás po Plzni není zrovna můj růžový sen.Přece jen nemusí celé město vědět,že devítka si vyjela na výlet.Takže pojďme,zoo na nás čeká“…jsem nadšená,představa celodenního chození po městě není můj růžovej sen,ale hodně tmavší. ,,Uděláme to takhle,rozdělme se do skupinek a v těchto skupinách si budete sami procházej zoologickou zahradu.Za dvě hodinky se sejdeme všichni u východu,slyšeli mě všichni?“To zas bude den. ,,Eliško,nezajdem k nějakýmu stánku na kafe a kus řeči?“ Luboš!Můj dlouholetej nejlepší kamarád,proč ne. ,,Téda,kafe za tři pětky,docela solidní ceny,nemyslíš?“ Pobaveně jsem se zasmála,stejně jako Luboš.Kafíčko nám pomalu,ale jistě mizí z plastových kelímků a nejmíň po stý uznávám,že Luboš je fakt třída.Kluk s velkým K,vždycky se mě zastal,dalo se s ním mluvit o nejrůznějších věcech,prostě žádnej puberťák.On nezapomněl“Pořád nosí na krku můj řetízek….jednou jsem ho ztratila venku,on ho našel a zeptal se mě:,,Eliško,daruješ mi ho?Budu ho nosit pořád u sebe a bude mi nosit štěstí“ .Probral se:,,Ajaj,budem muset běžet,za půl hoďky máme být u východu.“ Tak se nechám táhnout za pravačku,div mi nevykloubí rameno. Zastavil u výběhu se zebrami,od malička jsou mými neoblíbenějšími zvířaty,a Luboš to ví.Chytil mě za obě ruce a upřeně mě pozoroval. ,,Proč jsme zastavili zrovna tady?“,zeptala jsem se okamžitě,protože dlouhé mlčení bylo čím dál nepříjemnější. ,,Eli,musím ti něco říct.Já…nevím,jak to vezmeš,ale dál už prostě nemůžu“ ,docela mě děsil. ,,Od první třídy vím,že lepší holku než jsi ty,nepotkám.Když s tebou mluvím,připadá mi,jako bych si povídal sám se sebou,jsi stejná jako já.Tvůj přívěsek nosím pořád.Už to nezvládám,zamiloval jsme se do tebe.Nečekám žádnej zázrak,jseš krásná holka a vím,že nemám na žádnýho 19-ti letýho kluka.Prostě jsem chtěl,abys to věděla.“ Panejo,ten mě zaskočil. ,,Luboši,já…“ …,,Nic neříkej,pochopil jsem…“ Právě že nepochopil vůbec nic!!!Přitáhnu si ho k sobě blíž,takže si hledíme do očí.Přibližuji se k němu,cítím jeho ruku na své.Líbám ho….o tomhle jsem tak dlouho snila!Moje první opravdová pusa,ale ne poslední!Líbáme se asi 10 minut,když v tom mi zazvoní budík na mobilu…za 10 minut máme stát u východu =)