Anotace: Příběh pomalu pokračuje. Patrik prodělá výslech od rodiny, pokusí se něco zjistit o otci dvojčat a Holly se konečně dočká a seznámí s Katrin.

4.

 

                Katrin se v neděli vzbudila ve dvě hodiny v noci. Cítila velkou úzkost, motala se jí hlava, ztěžka dýchala a klepaly se jí ruce. Za okny byla pochopitelně ještě tma a dvojčata spala a ještě minimálně tři hodiny spát měla. Katrin vstala a potichu odešla z ložnice. Natočila si sklenici vody a snažila se uklidnit. Potřebovala by někoho, komu by se mohla vypovídat, vyprázdnit hlavu a vylít si srdce. Chvilku přemýšlela, že by se přihlásila někam na seznamku, ale po chvilce to zavrhla, protože si dokázala představit, co by jí ostatní uživatelé odpověděli, když by napsala, že hledá kamarádku. U toho přemýšlení si pohrávala s propisovačkou, která zůstala ležet na stole. Najednou ji to napadlo. Došla si pro papír a vše, co by chtěla říct kamarádce, začala psát.

 

*

            Patrik byl pozvaný na oběd k Pamele. Věděl, že ho čeká výslech ohledně Katrin a Eriky, ale na druhou stranu se těšil, až jim o pátku povypráví.

 „Čauky, jdeš akorát včas,“ otevřela Holly dveře dřív, než stačil zazvonit.

 „Ahoj. Co je dobrého?“

 „Pečené kuře na pomerančích, rýže, salát a jako dezert jsem upekla borůvkové mufiny.“

 „No teda, ty jdeš do sebe,“ řekl a plácl jí po zádech.

 „A co v pátek?“ ptala se ještě na chodbě.

 „Holly, počkej, já si umyju ruce a pak vám to řeknu najednou.“

 „Jéžiš,“ protočila oči a odešla do jídelny, kde bylo plno. Kromě Pamely, Karla, jejich dvou synů a Holly, seděl u stolu ještě Patrikův bratr Joseph, jeho žena Kira a jejich tři děti.

 „Ahoj, netušil jsem, že tu budete všichni. To je super. Ahoj brácha,“ ťuknul si s bratrem pěstí. „Ahoj Kiro, sluší ti to,“ políbil se s ní Patrik na tvář.

 „Ahoj, teda, ty jsi nějaký nabitý energií,“ divila se jeho švagrová Kira.

 „Která za to může, Erika nebo Katrin?“ usmíval se potutelně Karl a Pamela před něj postavila talíř s jídlem.

 „Patrik nám to poví, ale až po jídle,“ řekla Pamela.

 

            „Tak povídej. Základ už nám Holly s Pam všechno řekly, tak jsme zvědaví na pokračování,“ pobídl po obědě Joseph Patrika.

 „Byl jsem v pátek u Katrin a pak s Erikou. Ty dvě jsou sestřenice.“

 „A kterou z nich si vybereš?“ ptal se Karl.

 „No, Erika mě políbila, sama od sebe, ale Katrin jsem viděl v podprsence.“

 „Ty jsi prase, ty jsi jí hned na první návštěvě svlíknul?“ ptal se Joseph.

 „Ne, kdepak. On jí malý poblinkal a ona se zrovna převlíkala, a když jsem zazvonil, tak přiběhla jen v podprsence.“ Vysvětlil Patrik, že není žádný zvrhlík, ale že to byla náhoda.

 „A co říkala, byla naštvaná, že jsi přišel? A co dárečky?“ ptala se Holly.

 „Byla moc ráda, že jsem přišel. Prý jí zajímám a mám přijít kdykoliv budu chtít. Dárečky co jste nakoupily, se jí moc líbily a říkala, že se jí líbíte a to vás ještě ani neviděla. Trefily jste se jí do vkusu s tím čajem.“

 „To je super. Mohla bych jít příště s tebou?“ ptala se Holly.

 „A my všichni taky,“ řekl Karl. „Jsme na ni zvědaví.“

 „Ne, ty jsi jen zvědavý, jestli by zase přišla otevřít v podprsence,“ řekla Pamela.

 „Neboj, mě zajímáš jen ty. A i bez podprsenky,“ mrkl na Pamelu její manžel.

 „A ta druhá? Ta Erika?“ zeptal se Joseph.

 „Já nevím, Joe, co si o ní myslet. Hodně mluví o sobě, o své práci a o tom, jak si vybudovala firmu. Když jsem se jí zeptal na Katrin, tak byla najednou úplně jiná. Říkala, že za Katrin chodí s nákupy, ale Katrinina máma ji za to platí. Že prý spolu od mala ve všem soupeřily a víc než rodina je pro Eriku kariéra a vlastní úspěch.“

 „To je divný, ne? To by mě teda nenapadlo brát si peníze za to, že někomu dojdu na nákup.  Jako neřeknu zaplatit ten nákup, ale jen za to že nakoupím, to je pitomý,“ říkala Holly.

 „No právě,“ přikývl Parik.

 „Tak už se s ní neuvidíš?“ ptal se Joe.

 „To jsem úplně neřekl. Trochu mě k ní něco táhne. Ale nevím co a proč,“ pokrčil rameny.

 „A půjdeš zase za Katrin?“ zeptala se Holly.

 „Jo, určitě půjdu. Asi někdy v týdnu.“

 

*

 

Nic nebylo pro Katrin horší, než příprava na jízdu kočárkem. Než obě děti oblékla do teplého oblečení, ve kterém by mohly v zimě ven, tak jí stékaly čůrky potu po zádech. Následovalo snesení dětí do přízemí, kde byl zaparkovaný kočárek.  Nedokázala odnést a uložit tam obě děti najednou, takže vzala nejdříve Emilly a Patrik zůstal ležet v postýlce. Katrin ho sledovala na video chůvičce. Emilly zasunula do teplého fusaku a běžela pro Patrika. V jedné ruce držela mimino v klouzavé kombinéze, druhou rukou zamykala dveře od bytu a odcházela zpět do přízemí k Emilly. Katrin zachumlala Patrika také do fusaku, přes každého ještě dala deku a svrchní potah kočárku. Otevřela vchodové dveře od domu dokořán, ale zarážka, aby dveře zůstaly otevřené, nefungovala a dřevěný kolík, který tam byl pro tyto případy připraven tam nebyl pro změnu vůbec. Katrin tedy jednou rukou držela dveře a druhou se snažila vyjet kočárem. Popojela jen kousek, zjistila, že to jednou rukou nejde a tak couvala a dveře tlačila svým zadkem. Když ze dveří vyjela, tak byla zralá na sprchu, protože se celá zapotila. Následoval jí další úkol a to sjet ze schodů. Nájezdy na schodech byly, to ano, ale jen pro kočárek na jedno dítě. S dvojkočárkem se tam nevešla. Naklopila tedy kočár na zadní kola a pomalu sjížděla schod po schodu.

Najednou to šlo nějak lehce. Kočár ji ze schodů někdo pomohl snést, akorát přes něj neviděla, kdo to byl.

  „Jé, Patriku, ahoj,“ usmála se na něj, když zjistila, že to on ji pomohl.

 „Ahoj, kam se chystáte?“ nakoukl do korbičky kočárku, kde na něj vykukovali dva zabalení Eskymáci. „Na procházku?“

 „Dobrovolně ven s tímhle kolosem? Ani náhodou. Jdeme k doktorovi na pravidelnou prohlídku.“

 „Pěšky?“

 „Metrem.“

 „Metrem? Ty jsi šílenec. Odvezu vás.“

 „Ne, to je v pohodě. Já to nějak zvládnu.“

 „Ani na to nemysli. Máš autosedačky?“ zavrhl Patrik možnost, že by Katrin s dvojčaty se v zimě kodrcala metrem.

 „Mám,“ řekla Katrin.

 „Tak pro ně skoč,“ řekl a Katrin si povzdechla a vrátila se do bytu. Rychle ze sebe shodila kabát i svetr s tričkem. Oblékla si triko i svetr nový, čistý, nezpocený, navlékla kabát, popadla autosedačky a spěchala ven.

                        „Děkuji, že jsi tu se mnou. Sama bych to asi nezvládla,“ říkala, když u dětského lékaře dvojčata po prohlídce oblékali.

 „Nemáš zač. Mně to nevadí. Já jsem s vámi rád,“ usmál se Patrik.  „Nehodila by se ti nějaká opatrovatelka?“

 „Ani nevíš jak moc. Brala bych ji klidně i na hodinu denně, ale nezbývá mi na ni.“

 „Já ti ji zařídím.“

 „Ne, to nejde. Nemůžeš za mě platit chůvu.“

 „Vím o jedné, která to bude dělat i zadarmo. Nech to na mně,“ řekl a vyšli z ordinace dětského lékaře.

 „Erika se v pátek zmínila, že prý tady ve městě máš jen ji,“ promluvil Patrik, když  stáli na červené na semaforu.

 „To nemáte s Erikou lepší témata, než mě?“ pousmála se Katrin.

 „Přišla na to řeč ani nevím jak.“

 „Aha. No, je to tak. Moje rodiče žijí v Austrálii.“

 „A jak to, že ty jsi tady?“

 „No, dostala jsem tu dobrou nabídku práce, tak jsem sedla na letadlo a po dvou měsících dobré práce jsem zjistila, že jsem těhotná. Takže jsem pracovala, jak jen mi to šlo a pak hodně z domova. Teď bych taky mohla, ale není na to čas.“

 „A táta dvojčat?“

 „Žádný není.“

 „No, počkej. Přeci nejsi panna Maria.“

 „No, to nejsem, ale když jsem mu řekla, že jsem těhotná, tak mi odpověděl, že ho nemám svýma blbostma obtěžovat.“

 „No to je kretén.“

 „Asi tak.“

 „Já to nechápu. Já mít takové dvě malé lásky, tak jsem šťastný jako blecha.“

 „No, to je už uzavřená kapitola. Kariéra je pro něj důležitější.“

 „Jako pro Eriku,“ dodal Patrik.

 „Erika je kapitola sama o sobě, ale na to brzy přijdeš,“ řekla Katrin, když Patrik zaparkoval před jejím domem. „Půjdeš nahoru na čaj?“

 „Ne, já musím být za chvíli někde jinde. Jen ti pomůžu s prcky nahoru. A zítra ti přivedu tu pečovatelku.“

 „Ty jsi šílenec,“ zasmála se Katrin.

 

            Bylo deset hodin večer, když Katrin dala byt do pořádku. Zametla a vytřela, umyla po sobě hrnek, talíř a pánev od večeře a poskládala suché prádlo z věšáku, aby na něj mohla navěsit hned mokré.

 „Království za sušičku,“ povzdechla si a svalila se na gauč. Byla ráda, že nekojí a může si dát skleničku vína. Se sklenkou si sedla ke stolu, vzala čisté papíry a pokračovala v psaní. U toho pomalu snědla celou čokoládovou bonboniéru. Ze psaní ji vytrhl až hladový pláč Emilly a Patrik ji hned následoval. Rychle jim připravila mléko, nakrmila je a dala je opět spinkat. Po té si dopřála rychlou a horkou sprchu a usnula.

 

*

 

            „Tadá, nekecal jsem, tady ti ji vedu,“ řekl Patrik druhý den po obědě, když Katrin otevřela dveře.

 „Tak pojďte dál,“ řekla překvapeně Katrin.

 „Ahoj Katrin,“ pozdravil ji Patrik a políbil na obě tváře. „Dovol, abych ti představil tvou pomocnou sílu. Tohle je Holly a nějakým záhadným způsobem je to moje sestra.“ představil Patrik štíhlou zrzku s vlnitými vlasy a mezerou mezi předními zuby. „Ségra, tohle je Katrin.“

 „Ahoj, moc mě těší,“ objala Holly Katrin, která byla o půl hlavy vyšší. „Je super, že tě konečně poznávám. Patrik o tobě a o dvojčatech pořád mluví.“

 „Těší mě. Dáte si čaj? Kávu?“ zeptala se Katrin.

 „Dáme si čaj,“ řekl Patrik a nenápadně nakukoval do ložnice.

 „Proč mluvíš za mě? Já bych si zrovna dala kávu,“ říkala Holly a následovala Katrin dál do bytu.

 „Protože kafe chlastáš pořád,“ řekl Patrik a v obýváku si klekl na zem, kde ležela dvojčata. „Ahoj bobíšci,“ řekl a nejdříve se sklonil k Emilly, aby jí dal malou pusu na čelo a pak k Patrikovi.

 „Pane bože, ti jsou krásní. Je, to jsou ty bodýčka, co jsem vybírala já,“ byla Holly nadšená, když si klekla na zem k dvojčatům. „Ahoj, já jsem teta Holly. Od teď se budeme vídat často, protože já budu vaší mámě pomáhat, aby byla v pohodě, odpočinutá a pořád tak krásná, aby se strejdovi Patrikovi líbila ještě víc, než teď,“ říkala Holly dvojčatům a Katrin se u zalévání šálků s dvěma čaji a jednou kávou začervenala.

 „Tak, co na ni říkáš?“ zeptal se Patrik a kývl na Holly, která ještě pořád něco potichu vyprávěla dvojčatům.

 „No, jo, super, ale já si ji opravdu finančně dovolit nemůžu,“ šeptala Katrin.

 

 „Ale no tak, už jsem ti říkal, aby sis s tím nedělala starosti, že to je moje věc. Navíc, Holly nežije z peněz, ta žije z koukání na seriály. Hlavně proto jsem ti jí sem vzal, potřebuje zase trochu práce a o děti se umí báječně postarat, Pamele, druhé sestře, se starala o dva kluky. Holly děti zbožňuje a když po ní někdo chce práci, tak jí udělá rychle a dobře. Dokonce umí i vařit a péct.“

 „Ale to já přeci nepotřebuju. Já si občas něco uvařím.“

 „Jasně, chleba s máslem, co?“ dělal si Patrik legraci.

 „Anebo vajíčka,“ dodala vážně Katrin a Patrik si říkal, že přivedl Holly právě včas.

 „Holly, máš tu čaj,“ zavolal jí její bratr od stolu a podal jí hrnek.

 „Jo, podej mi ho,“ řekl a natáhla se pro hrnek. Když se do něj podívala, tak pohledem nechápavě loupla po Patrikovi, ale Katrin na ni spiklenecky mrkla. Místo čaje jí totiž udělala tu vytouženou kávu.