Dva na jednu - 9.

Anotace: Pár nových postav nikdy neškodí.. Opět jeden poklidný dílek, ale už brzy se trochu přiostří.

9.

 

Karin probudilo krátké zazvonění u domovních dveří. Vyhrabala se z postele a vzala sluchátko od interkomu, ale pak si vzpomněla, že nefunguje. Vykoukla proto z okna. Protřela si oči, když viděla kdo stojí pod okny, ale opravdu tam stála Erika.

„Ahoj, můžu s tebou na chvilku mluvit?“ zeptala se

„Z okna, nebo chceš jít nahoru?“

„Raději bych šla nahoru.“

„Tak pojď,“ řekla a na dálku ji otevřela, to naštěstí starý interkom zvládl. Než Erika došla nahoru, podívala se kolik je hodin a musela si oči protřít znovu- byla sobota půl osmé ráno.

„Ahoj, hezké šaty,“ pochválila Katrin, když Erika vyběhla schody. Měla na sobě úpletové šaty béžové barvy se světle modrými puntíky. Šaty byly s krátkým rukávem, kulatým výstřihem, délkou sahaly nad kolena a měly maličký rozparek.

„Děkuju, tobě to včera taky slušelo.“

„Cože?“ nechápala, jak to může Erika vědět.

„Na tom pohřbu. S Patrikem,“ podala jí noviny, kde byli společně vyfocení.

„Jo, hele, jestli jde o to, že jsem tam s ním byla, tak se asi můžeš zase rovnou otočit a odejít.“

„Ne, to vůbec. Já jsem ti přišla vrátit tričko,“ podávala ji Erika tričko v sáčku „A taky jsem se ti přišla omluvit,“ dodala a podávala ji kytici barevných tulipánů. Katrin na to neměla slov. „No, přemýšlela jsem a zjistila jsem, že jsem se chovala jako naprostá slepice.“

„Tak s tím souhlasím,“ přičichla si k tulipánům. Její nejoblíbenější květiny.

„Myslíš, že to můžeme nějak smazat?“

„Myslím, že nevím o čem mluvíš. Ono se něco mezi námi dělo?“ zeptala se Katrin a dělala schválně ze sebe zmatenou.

„Ty jsi prostě skvělá,“ řekla Katrin a objala ji.

„Jsem ráda, že jsi dospěla k tomu jak jsi se chovala. Ale víš, kdo si zaslouží taky omluvu?“ zeptala se a ukázala Patrikovu fotku v novinách, které držela v ruce spolu s květinami.

„Já vím. Mám k němu teď namířeno, tak mi drž palce.“

„Buď milá a přirozená a bude to ok.“

„Dobře. Děkuju. Ahoj,“ rozloučila se a odcházela.

Chvilku nato se ji rozezvonil telefon. Volal Patrik a do telefonu oslovil Katrin: „Ahoj miláčku.“

„Patriku? Nespletl jsi si číslo?“ ptala se a u toho převlékala Emily z pyžama.

„Ne, neboj, nespletl jsem se. Jen jsem si přečetl dnešní noviny. Mimochodem, moc ti to tam sluší.“

„Sice jsem je ještě nečetla, ale asi už chápu.“

„No, píší tam o tobě jako o mé krásné a tajné přítelkyni.“

„Pecka. Když už o tom mluvíme, tak zrovna za tebou jedna přítelkyně míří.“

„Přítelkyně?“

„Ano, Erika.“

„Erika?“

„Jo, byla se mi tu omluvit.“

„Omluvit?“

„Budeš opakovat všechno co řeknu?“

„Ne, promiň, jen mě to překvapilo.“

„Tak dělej překvapeného i až k tobě přijde.“

„Jo, budu.“

„Já musím končit, ahoj.“

 

*

Erika byla nervozní, když klepala na Patrikovi dveře od bytu. On ji otevřel jen v krátkých volných kalhotách.

„Ahoj,“ pozdravil a opřel se ležérně o hranu dveří.

„Ahoj. Asi jsi překvapený, že mě tu vidíš, ale já se ti přišla omluvit, za to jaká jsem byla.“

„Tak to je skvělá zpráva.“

„Tady jsem ti přinesla něco jako omluvu.“

„Chceš mě uplatit karamelkama?“ zeptal se a vzal si od ní velkou skleněnou dozu s jeho oblíbenými karamelkami.

„Ehm, možná.“

„A jdeš dál?“

„Můžu?“ zeptala se skoro až ostýchavě.

„Musíš,“ vtáhl ji dovnitř, zabouchl dveře, opřeli ji o ně a začal jí líbat.

„To vědět, tak jsem přišla dřív,“ řekla Erika.

„Pššt,“ umlčel ji Patrik dalším polibkem. Posadil si ji na sebe a odnášel do své ložnice.

Při milování měl většinou zavřené oči, ale vždy, když je otevřel, tak pod sebou neviděl Eriku, ale Katrin a musel si dávat velký pozor, aby neřekl její jméno.

          „Nechceš přijít zítra na můj koncert?“ zeptal se Patrik, když se Erika po vydatném sexu oblékala.

„Cože? Vážně mě zveš na koncert?“ byla překvapená a oblékla si šaty. Otočila se k Patrikovi zády. „Zapneš mě, prosím?“

„Jo, zapnu a jo, zvu tě. Není to ale nic extra je to odpoledne v parku, je tam jeden openair.“

„Super, to ráda přijdu.“

„A pak bys mohla jít se mnou k ségře na grilovačku a pokračovat tam v těch omluvách.“

„Já si nejsem jistá, že mě tam budou chtít.“

„Když tam přijdeš, budeš milá a přirozená a omluvíš se jim tak jako mně, tak bude všechno v pohodě.“

„Tak já si to ještě rozmyslím. Už musím jít, mám pohovory s uchazečkami o práci.“

„Teď? v sobotu? No tak dobře vyber a já ti večer zavolám.“

„Tak jo. To bude super. A tohle bylo taky super.“

„Jo, to jo. Tak pa,“ políbil jí a Erika odešla.

Patriku, jsi kretén. Řekl si sám sobě a odešel do sprchy. Stále ale nedokázal po předchozím dnu přestat myslet na Katrin. Když za ním Erika přišla až domů, tak toho využil. Myslel si, že když se s ní vyspí, že nebude myslet na Katrin, ale bylo snad ještě horší.

 

*

 

     V neděli odpoledne se Katrin dostavila k Pamele. Ta naplánovala pro všechny venkovní grilování.

„Ahoj!“ vítala ji paní domu, když se objevila na zahradě.

„Ahoj Pam, jak se máš?“

„Jo, dobrý. Moc ti to sluší. Máš krásný šaty,“ chválila Pamela Katrinin outfit, což byly dlouhé šaty až ke kotníkům v temně modré barvě s rukávy k loktům a splývavou sukní.

„Děkuji. Mám i něco na převlečení, kdyby se víc ochladilo.“

„Ty myslíš na všechno.“

„A přinesla jsem nějaké masíčko,“ poklapala na velkou tašku přes své rameno.

„Jé, to jsi nemusela. Ale kde máš mini Patrika a Emily?“

„Vzali si je naši. Prý si mám odfrknout.“

„A to je taky pravda. Pojď, seznámím tě.“

„To ještě neznám celou rodinu?“

„Ne, ale teď už budeš. Tohle je Kathleen. Je to naše velká sestra. Je z nás nejstarší. Kathy, tohle je Katrin.“ Pamela seznámila Katrin s elegantní ženou. Kathleen měla tmavě hnědé vlasy, které ji sahaly lehce pod ramena. Svýma tmavě hnědýma očima si Katrin prohlížela a u toho ji podávala svou ruku s dlouhými prsty.

„Dobrý den, moc mě těší.“

„To i mě. Konečně vás poznávám. Všichni mi volají a říkají a Katrin tohle a Katrin tamto a já vůbec nechápala o koho jde. Ale už mi to všichni řekli, tak už vím. Tak doufám, že z vás budu stejně nadšená, jako zbytek rodiny. Mimochodem, někde tu je i můj syn Jan, ale netuším kde.“

„Super,“ řekla Katrin a měla smíšené pocity. Z Kathleen šel respekt. „Těším se, až ho taky poznám. Zajdu si dovnitř uložit tašku,“ řekla Katrin a Kathleen jen přikývla.

V kuchyni narazila na Karla, jak hledal něco v lednici.

„Ahoj,“ pozdravila ho a on se vylekal.

„Teda, já se lekl, že jsi moje žena,“ rozhlédl se , jestli Pamela není v dohledu. Nebyla.

„Tak to nejsem. Ztratil jsi tam něco?“ kývla Katrin k lednici.

„Spíš tam něco hledám.“

„Tak až to najdeš, můžeš tam přidat i tohle?“ podala mu krabičku s naloženým masem a klobáskami.

„Páni, to vypadá dobře. To ty sama?“ otevíral krabičku a přivoněl si.

„Maso jo, to jsem nakládala já, ale klobásky posílá táta. Jak teď nic nedělá, tak zkoušel vyrobit klobásy a asi měl být místo doktora řezník.“

„Tak to se těším, až ochutnám.“

„A Holly se tu někde vyskytuje?“

„Je dole v dílně.“

„Zajdu tam.“

          Cesta do sklepa vedla přes halu, kde narazila na velmi sympatického mladého blonďáka.

„A hleďme, nový maso u O´Haarů. Já jsem Jan,“ představil se jí vysoký a štíhlí mladík.

„Ale, tak tady jsi. Já jsem Katrin. Už jsem měla tu čest s tvou matkou.“

„Copak? Matinka mě dohazovala? Jestli jo, tak se klidně nechám, protože jsi výstavní kus.“

„Jane?!“ oslovil ho Karl.

„Strejdo, kde se tu vzala tahle mladá šťabajzna?“

„Utři si tu poslintanou bradu. Tohle je dost možná tvoje teta.“

„Teta? Copak se z Holly stala lesbička?“

„Nezapomeň na svého strejdu Patrika,“ řekl Karl a odešel, aby nemusel čelit Katrininu nechápavému a pichlavému pohledu.

„A sakra. To abych se klidil. Ale kdyby to s tetou Holly byla pravda, tak se rád přidám,“ řekl a zezadu mu přiletěl pohlavek.

„Aby tě teta Holly nenakopala do zadku!“ stála za ním už pěkných pár minut.

„A sakra,“ vzal Jan nohy na ramena. Katrin se jen tázavě podívala na Holly.

„To byl Jan, myslí si, že když je mu dvacet, tak může vést silný řeči,“ řekla Holly a vedla svou kamarádku do dílny. „Mimochodem, je to syn Kathleen, už jsi se s ní viděla?“

„Jo, hned jak jsem přišla.“

„Ségra působí respekt, co?“

„To teda jo.“

„Ale jen působí. Dá se říct, že mě ségra vychovala, společně s tátou, samozřejmě,“ říkala Holly a u toho brousila sochu ze žuly, kterou tvořila.

„To jsi mi říkala, že tvá maminka umřela u porodu.“

„Jo, měla výduť na břišní aortě. A Kathleen v té době bylo třináct, Josephovi dvanáct, Patrikovi deset a Pamele bylo šest. Takže Kathleen tak nějak musela pomáhat s výchovou.“

„To je krutý. A já si stěžuju, jak to mám s dvojčaty těžký.“

„No pozor, v našem případě za to mohl osud. V tvém případě za to mohl debil Jörg.“

„Georg.“

„To máš fuk. Tak a dnes už na to kašlu,“ odhodila velký pilník z ruky a zadívala se na sochu velkou skoro půl druhého metru. Z kusu kamene se začínal rýsovat klečící anděl.

„Anděl?“ ujistila se Katrin.

„Jo, ještě mu dodělám obličej schovaný v dlaních.“

„A bude to mít nějaké jméno?“

„Jo. Bude se jmenovat „Proč můj bratr nechce mou kamarádku“. „

„Co s tím všichni máte?“

„Protože je očividný, jak po tobě Patrik slintá. Už od chvíle kdy tě poznal nemluví o nikom jiném. Když se vrátil z toho pohřbu, tak říkal, že jsi mu byla velkou oporou a že tam byla jedna chvilka, kdy tě chtěl políbit.“

„Asi vím která.“

„Tak už jsme mysleli, že mu to došlo, že tě chce.“

„A?“

„A včera volal, že přivede Eriku. Ale určitě mu neříkej, že víš, co nám říkal.“

„Neboj, mlčím jako ryba.“

„Ale nevypadáš překvapeně, že ji přivede,“ řekla podezřele Holly a svlékala si pracovní kombinézu, načež ji Katrin pověděla o Eričině omluvě. Holly si jen povzdechla a odešla se umýt od prachu z broušení kamene. Katrin zatím zamířila přes kuchyň na zahradu, ale tam se setkala s dalším novým člověkem. Byl to muž s širokými rameny a vypracovanýma rukama. Jeho oblečení, světlé džíny a tmavě červené tričko napovídalo, že nebude mít vypracované jen svaly na rukou. Vlasy měl skoro černé, ale kolem uší už trochu prošedivělé. Když uslyšel za sebou pohyb, tak se otočil a na Katrin teď hleděly dvě čokoládově hnědé oči. Obličej byl přívětivý s pečlivě upravenými vousy. Po chvilce mu došlo, že na ni civí.

„Pardon, stojím tu a zírám. Já jsem Ben Kluge. Vy budete určitě ta slavná Katrin, že?“

„Jestli slavná nevím, ale jinak jste se trefil. Jsem Katrin Hoffmannová,“ podala mu ruku. A on se slovy, že ho těší jí nabídl rámě a doprovodil jí na zahradu.

          „Pozvala jsi Bena s nějakým záměrem?“ ptala se Holly své sestry Pamely, se kterou stály na vrchním konci schodiště a Bena s Katrin sledovaly.

„Nevím, o čem mluvíš,“ řekla Pamela a s potutelným úsměvem na rtech odcházela do zahrady, kde se začínalo grilovat.

 

          Jakmile dorazil i Patrik s Erikou, tak si okamžitě všiml toho, jak se Katrin skvěle baví. Nemohl si nevšimnout ani toho, s kým se baví.

„Zdravíčko, Bene, tak už jste se seznámil s naší Katrin?“ zeptal se ho, když se míjeli ve dveřích do koupelny.

„Ahoj Patriku. Katrin je skvělá. Moc se bavím.“

„Jo, je skvělá. A dnes jí to moc sluší.“

„A jí to někdy nesluší? Mimochodem, i tvá přítelkyně je kočka,“ řekl Ben, i když si to úplně nemyslel.

„To jako fakt?“ zeptal se Jan, který procházel okolo. Ani jeden z mužů na to nic neřekl. Patrik vyšel zpět na zahradu a Ben za sebou zavřel dveře koupelny.

 

          „Tak co? Vypadá to, že tě Ben dobře baví,“ řekla Holly, když si Katrin přisedla k ní, Pamele a Kathleen.

„Jo, je s ním sranda, je pozorný, milý a pozval mě na večeři.“

„Páni, ten nemešká.“

„Co Erika?“ zeptala se Katrin a podívala se na Pamelu, tak jen protočila oči.

„Řekni nám raději, co kniha,“ pobídla ji místo tlachání o Erice, která zůstane navždy tou stejnou Erikou. Kathleen se při zmínce o knize zaposlouchala.

„Vypadá to dobře. Dostala jsem od Kiry kontakt na skvělého editora. Poslala jsem mu první polovinu , on si to přečetl, řekl mi, že je to možná nový bestseller. Nabídl to několika nakladatelství a myslím, že říkal tři z pěti že se mu ozvaly, že to chtějí.“

„No to je paráda. My jsme ti to říkaly,“ řekla Pamela. „A už se blížíš ke konci?“

„Myslím, že mi zbývá tak třicet stránek. Martin, ten editor, na mě tlačí, že když to ještě teď v květnu dopíšu, tak dohlídne na to, aby to do prázdnin vyšlo.“

„Píšete román? O čem?“ zeptala se Kathleen a Pamela s Holly jí to začaly jedna přes druhou vyprávět.“ „To zní super. Nebudeme si tykat?“ nabídla pětačtyřicetiletá Kathleen a tím byly ledy prolomeny.