Dva na jednu - 11.

Dva na jednu - 11.

Anotace: Katrininy narozeniny a křest v jednom. Jedna dámská ruka v pánských kalhotách, jeden zlomený nos a dojatá Kat.

11.

 

          Katrin byla s dvojčaty venku. Bylo krásně a jízda kočárkem po parku dvojčata uhoupala ke spánku. Katrin se posadila na lavičku v parku, kočárek zaparkovala do stínu vysokého kaštanu a zavolala Holly.

 „Ahoj, jaké bylo rande?“ zeptala se hned zvědavá Katrin.

 „Ahoj. Bylo to úžasný. Dlouho jsem se takhle nebavila. Zítra se uvidíme zase. Co ty a Ben?“

 „Bylo to fajn. Po dlouhé době jsem se cítila jako žena, a ne použitá rohožka.“

 „Ale fuj, co to říkáš? Jaká použitá rohožka? Vždyť jsi pěkná ženská. No ale co Ben? Bude z toho něco?“

 „Mohlo by být, ale další rande domluvené nemáme.“

 „To klapne. No a jaká byla noc?“

 „Normální.“

 „Nepovídej. Po jak dlouhé době vedle tebe spal chlap?“

 „Patrik ti to pověděl?“

 „Jo, vytáhl mě kvůli tomu z postele.“

 „Tak asi víš i co mi ráno řekl.“

 „Jo, pochlubil se, že jsi ho poslala někam.“

 „Ne někam, ale do sprchy.“

 „Tobě se brácha nelíbí?“

 „Pane bože, musela bych být padlá na hlavu, aby se mi nelíbil. Ty jeho nepoddajné vlasy, jeho zadek, veselé modré oči a ten jeho nakřáplý hlas. To dokáže holku srazit na kolena.“

  „Ale?“

 „Ale proč mi to všechno musel říct po tom, co jsem se vrátila ze schůzky s Benem? Když jsem se s nikým nestýkala, tak to mě jako nechtěl?“

 „Ale chtěl, jen bych řekla, že se snažil to popírat, a proto si i začal s Erikou. A když tě viděl včera s Benem, tak to už nezvládl.“

 „Já teď nevím, co s tím.“

 „Nech to, ono si to nějak lehne. Co kniha?“

 „Posledních pět stránek a jde to k editorovi. Patnáctého června by měla vyjít z tisku.“

 „To je za dva týdny. To je super. Už se na ní moc těším. Musím teď běžet, ale zase si cinkneme. Pa,“ rozloučila se Holly a sotva Katrin schovala mobil do kabelky, rozezvonil se znovu. Tentokrát to byl Ben a zval Katrin do divadla. Když i on ukončil hovor, tak Katrin napsala mámě sms zprávu, jestli by mohla jeden večer hlídat dvojčata. Mohla by se zeptat Holly, ale nechtěla riskovat, že by ji zase Patrik vyhodil a hlídal by sám. Ne, že by se jí ten večer s ním nelíbil, vždy je s ním ráda. Ráda si s ním povídá, ráda ho poslouchá nebo si ho jen prohlíží.

V noci, kterou strávila vedle něj, se jí spalo nejlíp ze všech nocí, co si kdy pamatovala, ale to ráno to Patrik přepískl. Katrin si teď říkala, že to měla jen tiše přejít, ale bohužel. Naštěstí v telefonu se Paddy, jak se mu mezi blízkými říkalo, zdál být v pohodě. Možná to tiše přechází právě teď.

 

*

 

         

          „Dobré ráno, ospalče!“ budila Marlen Katrin, která u nich spala.

 „Ještě chvilku, než se vzbudí děti,“ zaškemrala a strčila si hlavu pod peřinu, protože její matka rozhrnula závěsy a otevřela okno dokořán.

 „Ty už jsou dávno vzhůru. Snídaně je na zahradě,“ řekla a odcházela.

 „Tak to jsi mě měla vzbudit dřív,“ řekla a pomalu vstávala z postele. Prohlédla se v zrcadle, ale nic zvláštního oproti vřerejšku neviděla. Rychle se osprchovala, oblékla a šla na snídani.

 „Dobré ráno, oslavenče!“ objal ji Paul a předal ji kytici růží.

 „Děkuji tati.“

 „Dáreček ti dáme večer, zajdeme spolu někam na večeři.“

 „Tak jo. A co máte v plánu do té doby?“ ptala se Katrin a vzala si syna na klín. Ten se dožadoval její misky s jogurtem.

 „No, mně přivezou dnes kozy,“ řekl Paul. „Takže je budu s dvojčaty pozorovat.“

 „Jak s dvojčaty?“

 „No, domluvili jsme si, že táta si nechá dnes prcky a my si uděláme dámskou jízdu,“ řekla Marlen a zavrtěla se v bocích.

 „Mami? Vážně?“

 „Jo. Máme připravenou masáž, pak manikúru, pedikúru, kosmetiku, kadeřníka. Zajdeme si někam na oběd a pak půjdeme na tu slibovanou večeři.“

 „Můžu mít proti tomu námitky?“ zeptala se Katrin a v tom Patrik sáhl svou malou ručičkou do Katrininy misky, převrhl jí, trocha jogurtu se vylila a on si nenasytně rval upatlanou ručičku od jogurtu do pusy a mlsně se olizoval a mlaskal.

 

*

 

          Zatím, co Katrin se nechávala hýčkat a zkrášlovat, tak ostatní pro ni připravovali překvapení. Holly pronajala restauraci a zařídila tam občerstvení. Patrik zařídil hudbu a Katrininy šaty a zároveň domluvil s Marlen, aby Katrin někam vytáhla. Pamela se zhostila pozvání tisku a televize a Kira zařídila vše s nakladatelstvím. Do křestu knihy a zároveň oslavy narozenin zbývaly dvě hodiny.

 „Tak jo, tady je všechno hotový?“ ptal se Patrik, když se všichni sešli v restauraci.

 „Já myslím, že jo. Jídlo je domluvené v kuchyni. Pití bude normálně na baru anebo u obsluhy na place. Máme k dispozici i terasu, ale s tou nic dělat nebudu. Pojedu se dát trochu do pucu, když tu bude ta televize a noviny.“

 „Dobře. Tady jsou šaty a boty pro Katrin. Je možné ji nějak doručit?“

 „Jo, já to zařídím. Katrin je teď u kadeřnice. Pošlu tam mého Alexe,“ řekla Holly a na svého nového přítele zamávala.

 „Takže je to s ním všechno ok?“ ptal se její straší a starostlivý bratr.

 „Jo. Až nebude a bude potřeba ho zbít, tak ti dám vědět,“ zapitvořila se a vysvětlovala Alexovi co a jak.

 

*

 

          „Slečno Hoffmanová, máte tu zásilku,“ přinesla recepční kadeřnického studia bílou krabici ke Katrin. Ta v té chvíli měla na hlavě natáčky.

 „Pro mě? Vždyť nikdo neví, že jsem tady,“ nechápala Katrin, ale krabici otevřela. Na vrchu byl vzkaz.

Obleč si mě, obuj si mě a přijď v 19:00 do restaurace La Patty.

 „Kdo ti to posílá?“ ptala se Marlen.

 „Netuším. Co když je to nějaký úchyl?“ ptala se Katrin.

 „Neboj, není,“ usmívala se potutelně Marlen.

 „Ty něco, víš? Že jo. Jsi jediná, kdo by mohl dát někomu zprávu o tom kde jsem.“

 „No samozřejmě, že něco vím. Zlato, přemýšlej. Máš narozeniny a nikdo z tvých přátel ti celý den nezavolal.“

 „Myslíš, nebo víš, že něco plánují?“

 „Tak to nesmím říct,“ usmívala se Marlen. „Ale podívej se, co ti to přišlo.“

Katrin sňala hedvábný papír a pod ním byly šaty. Byla to ta nejvíc rudá barva, jakou kdy viděla. Šaty měly prodloužený zadní díl hladké sukně až téměř ke kotníkům, zatím co v předu sahaly nad kolena. Vrchní díl byl na rozdíl ze saténové sukně, z krajky, ale byl podšitý, takže nebyl průhledný. Záda šatů byla celá z průhledné krajky s drobnými knoflíčky uprostřed. K šatům byly v krabici i boty. Jemné třpytivé sandálky na tenkém podpatku.

 „Bože, to je nádhera. Kdo je vybíral?“ rozplývala se Katrin.

 „To nevím, ale tohle se k nim bude hodit,“ vyndala Marlen z kabelky dřevěnou černou sametovou krabičku.

 „Ne, to ne,“ věděla Katrin o co jde. V krabičce totiž byly šperky po babičce. Dědily se v rodině už pět generací. Katrin se na ně chodila tajně dívat, když byla malá.

 „Celý den se modlím, aby nás někdo nepřepadl. Ne každý nosí v kabelce briliantový náhrdelník a náušnice,“ řekla Marlen.

 „Ale ty se dědí jako svatební dar.“

 „Není důležité, jestli se vdáš, nebo ne. Už jsi toho zvládla dost. Sama se staráš o dvě děti,“ řekla Marlen a Inge Liehneová, která se starala Katrin o vlasy, si povzdychla a vzlykla. „A teď jsi vydala skvělou knihu.“

 „To jo, to je pravda. Ta knížka je opravdu dobrá. I když je tam můj zatracený syn největším záporákem,“ řekla Inge.

 „Vy jste to četla také?“ otočila se na ní Katrin.

 „Jo. Marlen mi jednu přinesla. Nejdřív jsem to číst nechtěla, ale když jsem viděla kolegyně, jak to tady o přestávce čtou a rozplývají se nad tím, tak jsem se začetla taky.“

 „Vy jste šílenec,“ kroutila Katrin hlavou.

 „Nekroutit hlavou, jinak budete mít účes nakřivo,“ pokárala ji Inge.

 „No vidíš. Teď to máš potvrzený. Kniha je super, ty jsi super, tak nebudeme čekat na nějakou svatbu. Teď jsou tyhle šperky tvoje,“ řekla Marlen a Katrin už se jen těžko bránila slzám.

 

*

          Před restaurací bylo živo, stejně jako uvnitř restaurace. Holly vše kontrolovala, když ji najednou přišla sms zpráva.

 „Paddy!“ volala přes půl restaurace na svého bratra, ale ten ji neslyšel. Zkusila to ještě jednou, ale stále nic.  Vzala ze stolu s občerstvením malou houstičku a hodila ji po Patrikovi. Jenže se netrefila. Netrefila se do Patrika, ale do muže stojícího před ním.

 „Pardon, ale můžete vrazit do toho za vámi?!“ zvýšila hlas, ale ještě úplně nekřičela. Muž se zatvářil kysele, ale udělal oč ho Holly prosila. Otočil se a zaťukal Patrikovi, který stál k muži bokem, na rameno. Když se na něj Patrik podíval, tak ukázal na Holly.

 „Pět minut!“ zakřičela na bratra. Ten přikývl a šel ke vchodu. Cestu mu však zastoupil Ben.

 „Neměl bych ji přivést já, jsem její přítel.“

 „Ne Bene, udělám to já. Je to tak domluvené,“ odbyl ho Patrik a vyšel ven.      

          K chodníku před restaurací právě přijížděla Marlen. Patrik k vozu přiskočil a otevřel Katrin dvířka se slovy: „Vítejte madam.“

 „Paddy, páni, tobě to sluší.“ Patrik měl na sobě tmavě modrý oblek a bílou košili. Neměl kravatu ani jiný doplněk a působilo to uvolněněji, ale stále společensky. Podal Katrin ruku a pomohl ji z vozu.

 „Ale ty vypadáš božsky. Všichni tam uvnitř padnou na zadek.“

 „Jak všichni?“

 „Jen nejbližší. Tak prosím, krásko,“ nabídl jí rámě a vedl do restaurace, kde už je uvedla Pamela, která měla celý večer ohledně moderování, na svých bedrech.

 

          „Vy jste šílenci!“ říkala Katrin, když opadl všechen ten šrumec od chvíle, kdy vešla do jámy lvové. Dávala jeden rozhovor za druhým, přitom všichni se ptali víceméně na to samé, proč se rozhodla napsat knihu, jaké to je vychovávat dvojčata samotná, jaké to je, když s ní byl cizí muž u porodu, jaké to je mít slavné přátele jako Patrika a Pamelu anebo také jestli s Patrikem něco má.  

 „To jsi nečekala co? Oslava narozenin a k tomu křest knihy,“ hihňala se Holly.

 „To teda ne. Ty šaty jsi vybrala báječně.“

 „To já ne,“ řekla a šibalsky se usmívala.

 „Tak já budu přemýšlet kdo to byl,“ řekla a odcházela na toaletu.

Z hlavní restaurace vedly dveře do malé chodbičky a pak teprve byly toalety. Katrin prošla chodbičkou a otevřela dveře na dámské toalety. Když ale viděla, co se tam děje, tak téměř bez dechu a s očima na vrch hlavy vycouvala ven. Opřela se o stěnu a snažila se vstřebat to, co viděla.

 „Kat? Co je? Je na holkách zase plno?“ přišel Patrik k toaletám. Katrin neodpovídala. „Kat! Haló!“

 „Co? Ne, není tam plno. Teda vlastně jo. Je tam Ben.“

 „Ben? Na holkách?“ chtěl Patrik vejít na dámské. „Je opilý?“

 „Nechoď tam!“ chtěla ho Katrin zadržet, ale Patrik s trhnutím otevřel dveře dokořán. Přistihl tak Eriku, která měla jazyk v Benovo puse a ruku v jeho kalhotách.

 „Ty hajzle!“ chytil Bena za rameno a dal mu pěstí. Jedna dobře mířená rána a křupnutí jeho nosu slyšeli všichni čtyři.

 „Ty debile! Zlomil jsi mi nos!“ zařval Ben a trhal papírové ručníky, aby měla krev z jeho nosu do čeho se vsáknout.

 „Však jsi ten úžasný chirurg, tak si to sprav. Ale teď vypadni! Už tě tu nechci vidět ani minutu!“ ukázal Patrik rozzlobeně na dveře.

 „Paddy, já ti to vysvětlím!“ vrhla se mu Erika kolem krku. On ji ale chytil za paže a odstrčil ji od sebe.

 „A tuhle couru si vezmi s sebou!“ dodal Benovi.

 „Katrin, takhle to nebylo,“ skláněl se Ben ke Katrin s kapesníky u nosu.

 „Já jsem viděla sama, jak to bylo. Zkazili jste mi nejlepší večer mého života. Doufám, že se vám po tom bude dobře spát,“ řekla smutně a odešla. I potřeba na močení ji přešla.

 

          „Ahoj,“ přišel Patrik za Katrin, která už pozdě v noci seděla se skleničkou šampaňského v tom nejzazším konci terasy.

 „Ahoj,“ vzhlédla k němu. „Dobrý?“ zeptala se, když si k ní přisedl.

 „Jasně. Věděl jsem, že to s Erikou nebude na dlouho, dobrotu sekala jen chvilku. A ty? Dobrý?“

 „Jo. Naštěstí jsem si s Benem nestihla začít něco víc.“

Měl jsem Benovi spíše poděkovat než mu vrazit pěstí. Myslel si Patrik. Teď mám ke Katrin volnější cestu. Musím toho využít.

 „Doufám, že to teď nebude znít blbě, ale nechtěla bys i s dvojčaty se mnou na dovolenou? Mám dva týdny volno mezi letními koncerty a chtěl bych jet k jednomu jezeru, kde máme chatu a o kterém moc lidí neví. Myslel jsem, že bys si tam mohla taky trochu odpočinout.“

 „Aha, no, já nevím. Je to vhodné?“

 „Stoprocentně. Copak si nemůžou dva blízcí přátelé vyjet spolu na malou dovču?“

 „Máš pravdu. Víš co? Tak jo. Pojedeme.“

 „Super!“

 „A teď si pojď zatančit,“ zvedl ji na nohy a vedl zpět do restaurace. Jemně ji k sobě přivinul, jednu ruku ji položil na kříž, druhou rukou uchopil její ruku a jen se jemně pohupovali do rytmu pomalé hudby.

 „Děkuji za šaty. Jsou nádherné.“

 „Jak víš, že jsou ode mě?“

 „Jen jsem si tipla. Děkovala jsem takhle už i Holly.“

 „Ty jsi ale mazaná,“ řekl a přitiskl si ji k sobě ještě víc.

Nakonec se celá akce povedla, i přes nepříjemnost s Erikou a Benem.

Autor Lůca, 30.01.2021
Přečteno 40x
Tipy 2
Poslední tipující: jitoush
ikonkaKomentáře (1)
ikonkaKomentujících (1)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Tož někdy to jisté události prostě rozčísnou. ....Ji.

24.02.2021 15:51:26 | jitoush

© 2004 - 2021 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter