Dva na jednu - 12.

Dva na jednu - 12.

Anotace: Katrin se chystá na dovolenou s Patrikem, ale při pomoci sousedce je sama zraněná.

12.

          Katrin dobalila poslední tašku. Netušila, že na dva týdny u jezera bude muset zabalit skoro celý byt. Pro sebe vše vecpala do jedné tašky. Stačily ji několikery kraťasy, šaty, trička, spodní prádlo, plavky a jeden set oblečení, kdyby se ochladilo. Ale zatím co sobě vzala jedno tričko na den, tak dvojčatům vzala trička dvě na den, spoustu kraťasů a pro Emily několikery šatičky, velkou horu ponožek a celou jednu tašku zabraly pleny.

Dotáhla těžkou tašku ke dveřím a zkontrolovala hodiny. Dvojčata čekala půlroční prohlídka u dětské lékařky, a Katrin byla odmluvená, že se pro ně Holly zastaví a pojede s nimi. Do odchodu zbývalo půl hodiny. Katrin chytila právě plazícího se Patrika a vzala ho do koupelny. Venku bylo horko, a tak ho jemně otřela vlhkou žínkou, dala čistou plenku a oblékla ho do bílého trička s obrázkem zebry a do světle modrých kraťasů. Emily, která se připlazila za ní do koupelny, oblékla do bílých šatů s drobnými žlutými kytičkami.

Katrin se oblékla do stejných šatů, jaké měla Emily. Vlasy si vyvázala do vysoko posazeného culíku, vzala si sandálky s nízkou podrážkou a chystala se na jízdu. Nejdříve dala obě děti do postýlek a sešla do suterénu, kde byl schovaný kočárek. Vyjela s ním k hlavním dveřím a vrátila se do bytu. Vzala do náruče Emily a tašku s věcmi k lékaři a sešla dolů.

V přízemí uslyšela z bytu dva hádající se hlasy, řinčení rozbitého skla nebo nádobí. Věděla, že tam bydlí starší paní sama. Slyšela sousedku, jak někoho prosí, aby to nedělal, že nic u sebe nemá. Katrin ihned zabouchala na dveře: „Haló, paní Steinová! Je všechno v pořádku?!“ ptala se, ale uvnitř bytu najednou vše utichlo. Katrin posadila Emily do kočárku. Připoutala jí a tašku položila na místo vedle její dcery. Hádka v bytě za ní se ozvala znovu. Katrin opět zabušila na dveře, několikrát stiskla i zvonek: „Paní Steinová, jste v pořádku? Otevřete, nebo zavolám policii!“ Pak si řekla, že to asi nebyl dobrý nápad. Chtěla už se vrátit domů pro syna, když v tom se dveře rozletěly. Katrin si instinktivně stoupla před Emily, které se situace nelíbila a začala plakat. Z bytu vyšel na první pohled pochybný muž. Ačkoliv bylo teplo, měl na sobě šedou mikinu s kapucí.

 „Ty chceš volat policajty?“ rozeběhl se na Katrin?

 „Vypadni, nebo je zavolám!“ řekla Katrin odvážně, ale měla z muže strach. Zuby měl zkažené, z úst mu zapáchalo a zorničky měl zúžené jako špendlíkové hlavičky. Vlasy, které mu pod kapucí vyčuhovaly byly mastné, oblečení měl ošuntělé a čpělo kombinací zatuchliny, piva a moče.

 „Ty už nezavoláš nikam!“ křikl na ní a podíval se jí přes rameno. „Dej sem tu tašku!“

 „Nedám, jsou v ní jen plínky!“ odporovala Katrin, ale špinavec to zopakoval znovu: „Dej sem tu tašku!“ křikl, chytil ji za paži a z kapsy vyndal vystřelovací nůž. Jeho špinavé ostří se lesklo Katrin jen pár centimetrů před očima.

 „Dobře, dobře,“ vzala tašku z kočárku a podávala ji útočníkovi.

 „A teď si volej! Třeba andělíčka strážníčka!“ řekl a v tom Katrin ucítila na levé straně břicha ostrou bolest. Útočník vytáhl z Katrin svůj špinavý nůž, popadl její tašku a z domu utekl.

Podívala se na své břicho a v těch krásných šatech byla díra a její okolí začínalo sáknout krví.

 „Pomozte mi,“ řekla a podívala se na sousedku. Ta ale rychle zmizela v domě a zabouchla za sebou dveře. Katrin zůstala na chodbě sama s krvácející dírou v břiše a plačící Emily. Katrin se dvakrát zhluboka nadechla. S každým nádechem ji sice rána zabolela víc, ale musela si zachovat chladnou mysl a nepanikařit. Má Emily v kočárku, Patrika doma v postýlce, má díru v břiše a ten člověk ji ukradl všechno, včetně peněz, dokladů a telefonu.

 „To nic, miláčku,“ chlácholila Emily a dala ji do pusinky její dudlík. „To bude dobrý. Maminka tě odnese nahoru, za bráškou a pak si nějak poradí.“ Vzala dceru do náruče a pomalu vycházela schody do bytu. Při každém zvednutí levé nohy ji v okolí zranění silně zabolelo, ale schody pomalu vyšla. Aby se jí dveře nezabouchly, tak pod nimi měla strčený kolíček na prádlo. Teď ho ale nohou odkopla někam stranou a když s Katrin prošla, tak se za ní dveře zabouchly.

Katrin se podařilo dát Emily do bezpečí její postýlky a pak se zhroutila vedle ní.

 

*

 

          „To jsi vážně hodný, že s námi půjdeš na tu dětskou prohlídku,“ říkala Holly, když s Patrikem přijížděli k domu, kde bydlela Katrin.

 „Tak přeci vás nenechám táhnout se přes půl města s kočárem,“ vypl Patrik motor.

 „A taky si nenecháš ujít každou možnost, jak být s Katrin.“

 „To taky,“ řekl a vystoupil. „Navíc jsem se s ní chtěl stejně domluvit, jestli zítra vyjedeme ráno nebo až později.“

 „Slibuješ si něco, od dvou týdnů s Katrin na chatě u jezera?“

 „Tak hele ségra, za prvé, budeme tam jen my dva dospělí. Za druhé, vím, že když si dá Katrin o skleničku vína víc, je povolnější. A za třetí, já jsem přeci neodolatelný, ne?“ usmál se široce na svou sestru.

 „Neodolatelný blb,“ praštila ho do ramene a vyběhla schody k hlavnímu vchodu. Otevřela odemčené dveře a za nimi se málem přerazila o kočárek. „Hele, Katrin už se připravuje, vytáhla kočár.“

 „A proč je u toho kočáru krev?“ zeptal se strnule Patrik. Rozhlédl se kolem sebe a zahlédl kapky krve táhnoucí se po schodech nahoru. Rychle se po nich rozeběhl.

 „Hele, Emily dudlík,“ ukázala Holly na jeden schod, kam spadl Emily dudlík do kapky krve. Patrik téměř vyletěl zbývající shody a zazvonil na Katrin. Z bytu bylo slyšet jen dětský pláč.

 „Katrin!“ zabouchal Patrik na dveře, ale stále nic.

 „Ta krev končí tady,“ ukázala Holly na kapky krve na rohožce před dveřmi.

 „Sakra! Máš klíče?“

 „Já je nechala doma,“ odpověděla se slzami v očích. Patrik od dveří poodstoupil, jak mu to šířka chodby dovolila, a pak se proti nim rozeběhl. Musel to udělat ještě jednou, ale dveře pak povolily a rozletěly se.

 „Pane bože, Katrin,“ hlesl Patrik, když uviděl, jak se Katrin chatrně postavila a břicho měla od krve. Ihned se k ní rozeběhl a ona se mu zhroutila do náruče.  „Kat! Co se stalo?“ zeptal se a Holly obskakovala dvojčata. Emily byla též od krve.

 „Já jí chtěla pomoci, ale on mě bodnul,“ řekla tiše Katrin.

 „Kdo? Víš, kdo to byl?“ zeptal se a vyndával si z kapsy kalhot telefon. „Holly, zkontroluj děti, jestli nejsou taky zraněné,“ řekl sestře, když čekal na spojení se záchrannou službou.

 „Patrik je dobrý a Emily vypadá, že je jen umazaná od krve.“

 „Dobrý den, tady Patrik O´Hara, moji přítelkyni někdo bodl do břicha. Je při vědomí, ale rána hodně krvácí,“ řekl Patrik do telefonu, když se hovor spojil. Operátorka si od něj vzala všechny podrobnosti a navigovala ho co má dělat. Do deseti minut u nich byla záchranná služba a Katrin si přebrali odborníci.

 „Pojedu s Katrin. Ty si zavolej k sobě třeba ségru, ať tu nejsi na děti sama. Já ti zavolám hned jak budu něco vědět,“ řekl Patrik a odjížděl sanitkou s Katrin.

 

*

          Záchranáři přivezli Katrin na akutní příjem. Patrika usadila sestra před ošetřovnou.

 Za pár minut k ošetřovně spěšně přicházel Ben: „Patriku, co se stalo?“

 „Katrin je zraněná. Někdo ji pobodal.“

 „Volali mě k tomu, já ji vyšetřím a dám ti vědět. Teď musíš počkat tady,“ řekl a jen za ním zavlál cíp pláště, jak rychle vběhl na ošetřovnu.

Chvilku po něm tam přiběhla i Marlen.

 „Patriku, co se děje?“ oddechovala, jak běžela přes celý areál nemocnice.

 „Já ani nevím. Byli jsme domluvení, že jí pomůžu na očkování s dvojčaty a když jsme s Holly přišli, byla Katrin už zraněná. Říkala, že chtěla někomu pomoc, ale víc nevím. S dětmi zůstala Holly, těm nic není.“

 „Tak fajn, posaďte se, Patriku, já zjistím, o co jde. Určitě bude v pořádku,“ stiskla mu rameno a vešla na ošetřovnu.

          „Katrin, jsem tady s tebou,“ přišla Marlen k dceři a pohladila ji po zpoceném čele.

 „Mami? Kde jsou děti?“ ptala se jí Katrin zmateně a unaveně.

 „Jsou doma s Holly, neboj se, jsou v pořádku. Doktore, co víte?“ podívala se na Bena.

 „No, nevypadá to nejlíp. Ta rána je hluboká šest až osm čísel. Ale břicho je tvrdé, tlak klesá. Bojím se, že to někam zatýká,“ říkal Ben. „Zařiďte statim sono, udělejte statimové odběry a raději i krevní skupinu,“ řekl pokyny sestře.  Ta jen kývla a udělala co chtěl.

 „Můžu nějak pomoc?“ nabídla se Marlen.

 „Ne, zvládnu to. Vy byste tu vůbec neměla být.“

 „Sono je plné, ale můžeme okamžitě vyrazit na CT,“ informovala Bena sestra.

 „Fajn, ránu zkomprimujeme a jedeme hned,“ řekl Ben a vyjeli z ošetřovny. Na chodbě okamžitě vyskočil Patrik z lavičky:„Bene! Co se děje?!“ chtěl vědět Katrinin stav, ale Ben neodpověděl a pokračoval s Katrin na lůžku na další vyšetření.

 „Vezou ji na vyšetření CT,“ chytila ho Marlen za paži.

 „Proč? To nestačí jen zašít?“

 „To by bylo super, kdyby to šlo. Ale ta rána je docela velká. Doktor se bojí, že krvácí dovnitř, do břicha.“

 „Co teď můžu udělat?“ ptal se nervózně.

 „Čekat.“

 

          „Jak to vypadá?“ ptal se Patrik, když skončilo vyšetření CT a Ben za nimi rychle přišel.

 „Není to nejlepší, budeme jí operovat, docela dost nám krvácí do dutiny břišní.“

 „Můžu s vámi na sál?“ zeptala se Marlen.

 „Nic proti, paní profesorko, ale ne. Máme tu nového a velmi zkušeného lékaře, bude mi asistovat. Já se vám ozvu, až budeme hotoví,“ řekl Ben a rychlým krokem odešel.

Autor Lůca, 07.02.2021
Přečteno 41x
Tipy 1
Poslední tipující: jitoush
ikonkaKomentáře (2)
ikonkaKomentujících (2)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

....Jéééééé chtěla jsem st.tož. ...Ale no tak,Ty jí kladeš jednu past za druhou,ještě že si ji nechala psychickou odolnost a přátele, kteří jsou vždy připraveni pomoci....až na tu lásku. ...když se přiblíží nadosah,tak ji prostě přímo před nosem pro jistotu odchýlíš. ...si ale zahráváš. ....Ji.

24.02.2021 15:57:18 | jitoush

Na lásku musí uzrát ten prvý čas ;-)

24.02.2021 21:27:29 | Lůca

© 2004 - 2021 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter