Rosamunda, paní na Redrosecastel 4

Anotace: Dívka, která měla nelehký život. Stíhá ji krutý osud, nejen pronásledování ale i zlé zranění....část čtvrtá

"Co?" tázevě se na ní dívali oba dva. "Nic co byste museli vědět." řekla unaveně. Napila se z lahvičky.
Později, když Kryštof odešel, se jí Marcos zeptal."Já vím, že je to pro tebe těžké, ale neměla bys mu to říct?" "Já jsem tak strašně zbabělá." rozplakala se Rosamunda. Marcos jí položil ruce na ramena. "Rose! Jsi velmi statečná. Každy na tvém místě by se tak cítil. Máš v rukou ohromný dar, al e také vím jaké to je." zahleděl se do prázdna.

"Jsi takový můj anděl strážný. vždycky se objevíš, když tě potřebuju."řekla mu, když sešli z věže. Procházeli se po zahradě." To zase ne. I když Tě mám na starost."
"Jak to myslíš?" podívala se nechápavě Rosamunda.
"Řeknu ti jen to co můžu. Čarodějové osudu, a není jich málo, se starají o každého na této planetě. Některé z těch zajímavých a složitých, jako je třeba ten tvůj nebo princů, má na starost vždy jeden z "Tisíce mistrů". To je společenství uvědomělého osudu, které pomáhá jedincům pochopit jejich osud, úděl nebo poselství. Já mám na starost Tebe. Objevuji se jen v případě, kdy je to nutné.Neboj se vidím s tebou všechny tvévize. Neznám ale celý osud, jelikož je tu vždy možnost volby.Můj čas se nyní naplnil. Opatruj se!" dořekl a opět zmizel.

Rosamunda vyběhla do svého pokoje. Našla proužky kůže a upletla z nich amulet s dvanácti přívěšky. *každý den jeden utrhnu* předsevzala si.

Uplynulo deset dní a Kryštof se chystal k odjezdu.
"už mě zde není potřeba. Děkuji za všechno co jsi pro mě udělala." rozloučil se s ní a vyjel z hradu. Rosamunda si ihned osedlala koně a vyjela skratkou ke Studánce pravdy.Cesta jí ubýhala rychleji, než si myslela a tak se ještě před soumrakem schovala v seníku, ze kterého měla rozhled na celou paseku i se Zlatým kamenem.

Za rozbřezku přijel Kryštof, vypadalo to, že na někoho čeká. Skutečně. Za dvě hodiny přijel jezdec na koni. Rosamunda zažila velké překvapení. Jezdec vypadal jako Kryštof a měl znamení královského rodu na plášti.
"Bratříčku, otec by Tě rád vyděl. Na to, že jsi dědicem trůnu nějako kašleš." ušklíbl se.
"Christiane! Ty moc dobře víš, proč jsem odjel. Otcova politika se mi nelíbí.Řekl jsem, že nepřijedu dokud se jeho názor nezmění. A ten hloupý nápad! Co má na lidech s červenými vlasy. Nikdy jsem to nepochopil." křičel na něj Kryštof.
"Otec umírá! Doufám, že bys za ním mohl přijet. Nebo je na to Tvá hrdost tak uražená?" křikl na něj opovržlivě Christian.
"Dobře."vzdychl si Kryštof.

Rosamunda viděla a slyšela všechno. Jejím vnitřním já se ozýval zmatek. Náhle však uviděla střelce, jak míří na Kryštofa. Rychle vylezla ze seníku a pomalu se přibližovala ke střelci. Rychle ho chytila pod krkem a odtáhla dál do lesa. K hrdlu mu dala tesák. Hrubým, rádoby mužským hlasem mu pohrozila. "Jesli mi neřekneš, kdo Tě najal a koho si chtěl zabít, tak Tě vážně zabiju!" a přitiskla mu tesák ještě silněji ke krku.
"Do...Dobrá...Král si mě najal abych zabil jeho staršího syna Kryštofa a nějakou holku s červenými vlasy, se kterou cestoval." když to dořekl praštila ho Rosamunda tesákem do zátylku tak až upadl do bezvědomí.

Christian čekal co se bude dít. Dávno už měl být Kryštof po smrti. *No nedá se nic dělat budu to muset udělat sám* pomyslel si a seskočil z koně. Náhle zaútočil na Kryštofa. tan neměl šanci se ubránit, kdfyž ho něco praštilo do hlavy a on omdlel.

Rosamunda se vydala na pomoc, trefila ale místo Christiana Kryštofa. *Jen aby se mu nic nestalo*

Zaútočila na Christiana zezadu. Sekal do něj, a její výpady nabíraly na intenzitě. Nakonec ho zneškodnila.
Kryštof se pomalu probíral, a když to Rosamunda zaregistrovala rychle utíkala ke koni a ujížděla pryč. "Počkej!" volal na ni. Nasedl na koně a vydal se za ní. Byla to hodně velká honička. Jeli přes celý les až na náhorní planinu, kde ze země tryskají gejzíry páry. Před Rosamundiným koněm náhle jeden vytryskl.

Kůň se začal plašit a vzpínat. Ujížděl tryskem přes planinu. na jejím koncibyla řeka a přes tu kůň nemohl. Tak Rosamundu shodil na zem. Kryštof za ní jel jak nejrychleji to šlo. Nejprve ale netušil, že to je ona. Když byl na dohled seskočil z koně a utíkal se podívat, co se stalo. když doběhl až k ní všiml si, že má červené vlasy. pornal ji."Rosamundo?" pošeptal jí do ucha. Nehýbala se. Jemně ji políbil na rty. Zvedl ji do náručí a nesl zpět ke koním. Náhle se ale probudila a začala se bránit, protože nevěděla co se děje. Když ale uviděla zblízka kryštofovu tvář začervenala se. Sehnul se a políbil jí. Jejich rty se tak setkali v nekonečném polibku.

Idilku narušil vzdálený hrom. Z nebe se spustil prudký liják. Jelikož byli na planině neměli se kam schovat. Nasedli na své koně a jeli ke skalám. Našli si malou jeskyni. Tiskli se k sobě, aby jim nebyla zima. Ani jeden nepromluvili, vědomi si počátku něčeho tak vzácného...byla to čistá láska...

Usnuli rychle, oba byli vyčerpaní dlouhou jízdou. Kryštof Rosamundu i ve spánku ochranitelsky objímal.

Když se však vzbudil nebyla tam nejen Rosamunda, ale ani jejich dva koně. U vchodu do jeskyně našel dýku se znakem vévody Greograna, otcov bratra, který mu vydatně posluhoval. Pod dýkou byl vzkaz.

Chceš-li ji ještě někdy vidět, budeš muset jít na můj hrad Braxemburg...Strýc Greogran