Podzimní ticho / Kapitola 8 - Není cesty zpět

 

 

 

                  Kapitola 8 - Není cesty zpět 

 

Becky si vyměnila pohled s Jane. „No... chlapi jsou někdy fakt divní. Ale třeba má fakt hodně práce."

Emma se napila kávy a přemýšlela. „Možná... ale mám pocit, že mi něco tají. Když se ho na něco ptám, je odtažitý. Tohle není Mark, jak ho znám."

Becky se opřela o pult. „Možná bys měla zjistit, co se děje. Zkus se poptat, třeba někdo něco ví."

Emma se zamyslela. Ano, přesně to udělá. Začne pátrat, co se děje.

 

Po chvíli se Emma rozhodla jít domů. Cestou ven z kavárny jí pípnul telefon – zpráva od Alexe.

Alex: Hej, co děláš? Potřebuju s tebou mluvit.

Emma se podivila. O čem chce mluvit?

Emma: Jsem venku, jdu domů. O co jde?

Alex: Můžem se sejít? Je to důležité.

Emma váhala, ale nakonec souhlasila. „Fajn, kde jsi?"

Alex: Pojď za školu, budu tam za deset minut.

Emma zrychlila krok. Něco jí říkalo, že Alex ví víc, než říká.

 

Emma dorazila na místo a po chvíli viděla Alexe, jak se opírá o lavičku.

„Co se děje?" zeptala se hned.

 

Alex se na ni podíval a povzdechl si. „Emmo... potřebuju ti něco říct. Ale nejdřív mi slib, že se nebudeš hned zlobit."

Emma se zamračila. „Co to znamená? Alexi, řekni mi to."

Alex si promnul ruce a podíval se stranou. „Viděl jsem včera Marka. Na tom... 'rodinném' večírku."

Emma ztuhla. „Cože?

„Jo... Nebyla to žádná rodinná záležitost. Byla to kalba s jeho fotbalovým týmem. Alkohol, tráva... Mark tam byl opilej."

Emma zalapala po dechu. „To není pravda... Mark by mi to neudělal. Řekl, že má rodinné problémy."

Alex pokrčil rameny. „Taky bych si to myslel. Ale já tam byl. Viděl jsem ho na vlastní oči. A nebylo to poprvé."

Emma se cítila, jako by se jí zhroutil svět. „Lže mi..."

Alex jí položil ruku na rameno. „Emmo, jen chci, abys věděla pravdu. Nechci, aby ti ubližoval."

Emma byla v šoku. Celou dobu měla pocit, že něco není v pořádku, ale slyšet to takhle od Alexe bylo jako rána pěstí.

Musí zjistit víc. Musí Marka donutit říct jí pravdu.

**************************************************************

 

Dny plynuly a Emma cítila, že se mezi ní a Markem něco mění. Zpočátku si myslela, že je jen unavený nebo vystresovaný kvůli zápasům, ale jeho chování bylo jiné. Začal rušit jejich schůzky na poslední chvíli. Někdy neodepisoval vůbec, jindy odpověděl jen stroze a bez emocí. Když už se sešli, Mark byl duchem nepřítomný, podrážděný a jeho nálady byly nepředvídatelné.

Emma si začala všímat detailů. Častěji mizel, někdy byl cítit alkoholem, jindy měl v očích zvláštní skleněný pohled. Ale když se ho na to ptala, vždy jen mávl rukou a změnil téma.

Jednoho večera se měla s Markem sejít u ní doma. Čekala na něj, ale nepřišel. Zprávy nečetl, telefon nezvedal. Po hodině a půl se rozhodla mu zavolat. Nakonec hovor přijal.

 

 

 

      „Co je?" řekl otráveně.

 

 

 

 

 

 

 

 

Emma na chvíli ztuhla. „Marku... kde jsi? Měli jsme se vidět."

Zavládlo ticho. „Promiň, zapomněl jsem. Mám toho moc. Zápas, škola, rodina... nemůžu všechno zvládnout najednou."

Emma skousla ret. „Marku, chováš se divně. Poslední dny... jsi jiný. Vůbec se mi nesvěřuješ. Děje se něco?"

Mark si povzdechl. „Neřeš to, Emmo. Prostě teď není nejlepší čas. Jakmile se všechno trochu zlepší, uvidíme se víc, jo?"

A pak hovor ukončil.

Emma se cítila, jako by ji někdo uhodil do žaludku. Co se s ním děje? Proč se tak vzdaluje?

 

*************************************************

Poslední dobou se Emma cítila sama. Jediný, kdo tu pro ni byl, byl Alex. Každý den si s ní psal, ptal se, jak se cítí, občas jí pomohl se školou. Když se potkali na chodbě, usmál se na ni tak, jak to Mark už dlouho neudělal.

Jednoho odpoledne spolu seděli v knihovně a učili se na test z biologie. Emma se mu svěřila.

„Já už nevím, co mám dělat. Mark se pořád vymlouvá, ruší schůzky... ale já vím, že mi něco tají."

Alex chvíli mlčel. „Myslím, že se bojí, že ho odhalíš."

Emma se na něj podívala. „Odhalím co?"

Alex pokrčil rameny. „Něco, co ti nechce říct. Co když má problémy, které neumí řešit?"

Emma si povzdechla. „Ale proč se mnou o tom nemluví? Místo toho mě jen od sebe odstrkuje."

Alex se jí zadíval do očí. „Protože je srab."

Emma na něj vykulila oči. „Alexi..."

„Promiň, ale je to pravda. Když tě někdo miluje, tak ti neubližuje tím, že tě ignoruje a lže ti do očí."

Emma na chvíli sklopila pohled. Bylo možné, že Alex má pravdu?

 

Mark Emmu vídal s Alexem čím dál častěji. Viděl je, jak spolu sedí v knihovně, smějí se, píšou si zprávy. A každým dnem v něm rostl vztek.

Jednoho dne, když Emma odcházela ze školy, ji Mark nečekaně chytil za ruku.

„Musíme si promluvit." Jeho hlas byl chladný a napjatý.

Emma si ho překvapeně prohlédla. „Dobře... o čem?"

„O Alexovi."

Emma zamrkala. „Co s ním?"

Mark sevřel čelist. „Co se mezi vámi děje?"

Emma se zamračila. „Nic! Jsme jen přátelé."

Mark se zasmál, ale v jeho smíchu nebylo nic veselého. „Jo, jasně. Jen přátelé. A proto spolu pořád trávíte čas? Protože ty už se mnou evidentně být nechceš."

Emma nevěřila vlastním uším. „Marku, to není fér. Ty ses mi odcizil. Já jsem se snažila s tebou mluvit, ale vždycky mě odstrčíš. Co po mně vlastně chceš?"

Mark zavrtěl hlavou. „Chci, abys přestala trávit čas s Alexem."

Emma na něj zůstala zírat. „To nemyslíš vážně..."

 

„Ale jo, myslím! Ten kluk... neměl jsem mu nikdy dovolit, aby se k tobě přiblížil!"

Emma vytrhla ruku z jeho sevření. „Marku, přestaň! Nemůžeš mi zakazovat, s kým se budu bavit."

Mark ji probodl pohledem. „Takže si ho vybíráš místo mě?"

Emma zavrtěla hlavou. „Já nikoho nevybírám. Chci být s tebou, ale ty... ty se mi vzdaluješ. A já nevím proč!"

Mark na ní chvíli jen zíral, jako by přemýšlel, co říct. Nakonec se otočil a beze slova odešel.

Emma se cítila, jako by se jí rozpadal svět pod rukama. Tohle už nebyl Mark, kterého znala.

************************************************************

Rozhodla, že už nebude jen čekat. Začne pátrat na vlastní pěst.

Další den se zastavila u Alexe. „Potřebuju vědět víc o Markovi. Ty ho znáš, že? Dřív jste se kamarádili... řekni mi, co se děje."

Alex se na ni podíval a chvíli váhal. Nakonec si povzdechl.

„Dobře. Ale varuju tě – možná se ti to nebude líbit."

Emma se zhluboka nadechla. „To risknu."

Alex se opřel o zeď a sklopil pohled. „Víš, proč se jeho rodina přestěhovala sem? Proč Mark nikdy nemluví o své minulosti?"

Emma pomalu zavrtěla hlavou.

Alex si ji chvíli zkoumavě prohlížel a pak řekl: „Jeho otec má temnou minulost. A Mark... Mark taky není takový, jak si myslíš."

Emma polkla. „Co tím myslíš?"

Alex se k ní naklonil blíž a zašeptal: „Pátrej dál, Emmo. Začni s jeho rodinou. Tam najdeš odpovědi."

Emma cítila, jak jí po zádech přeběhl mráz.

Co když... je pravda horší, než si kdy dokázala představit?

******************************************************

 

„Emma se rozhodne jít až na dno pravdy o Markově rodině. Co všechno skrývá minulost a jaké tajemství ovlivní její vztah s Markem i Alexem? Připravte se na odhalení ale jedno bylo jisté – nic už nebude jako dřív. Co všechno ještě vyplave na povrch? To se dozvíte v další kapitole…“

Další kapitola už brzy :) Děkuji že čtete :)