Pod maskou hříchu - Kapitola 19.

Kapitola 19 — Ben

Hra byla jednoduchá. Nebo aspoň na začátku byla.

Sázka. Provokace. Královna školy, která měla spadnout z trůnu.

Jenže se něco změnilo.

Teď jsem stál na chodbě kampusu, opřený o skříňky, a sledoval Elenu Adamsovou.

A už to dávno nebylo jen kvůli sázce.

„Takže?“ ozval se vedle mě Mark. „Na co tak zíráš?“

Nevěnoval jsem mu pohled.

„Na nic.“

„Jasně,“ zasmál se Tom z druhé strany. „Na nic jménem Elena Adamsová.“

Protočil jsem oči.

„Jste trapní.“

„Možná,“ pokrčil rameny Tom. „Ale ty se na ni díváš už dobré dvě minuty.“

Zvedl jsem hlavu.

Elena stála u skříňky na druhé straně chodby. Vlasy měla stažené do volného culíku a na rtech ten lehký úsměv, který poslední dny začala používat častěji.

Ten úsměv nebyl nevinný.

Byl to test.

Věděl jsem to.

A podle toho, jak se na mě dívala, začínala něco tušit.

Hezký úsměv.

Ten papírek jsem do její skříňky dal schválně. Když byla zaneprázdněna svou skříňkou a vzkazem, rychle jsem vytáhl telefon Ghosta a napsal jí.

Ale příště ho zkus jen pro mě.

Chtěl jsem vidět její reakci.

A nelitoval jsem toho.

Telefon mi zavibroval v kapse.

Takže mě sleduješ i ve škole?

V koutku úst mi cukl úsměv.

Samozřejmě, že sleduju.

Jen ještě nevíš, jak moc.

Neodpověděl jsem. Nastavil jsem tichý režim, odlepil se od skříňky a pomalu přešel přes chodbu.

Elena mě sledovala už z dálky, jako by něco tušila.

Když jsem zastavil těsně před ní, lehce nadzvedla obočí.

„Cole.“

„Adamsová.“

Chvíli jsme na sebe jen koukali.

Pak si opřela rameno o skříňku.

„Takže…“

„Takže?“ zopakoval jsem.

„Začínám mít pocit, že mě poslední dobou hodně sleduješ.“

Uchechtl jsem se.

„To bys chtěla.“

„Možná,“ pokrčila rameny.

Její oči zůstaly na těch mých.

A ten pohled byl jiný než dřív. Otevřenější, provokující, záměrný.

„Tak mi řekni,“ pokračovala tiše. „Sleduješ mě?“

Naklonil jsem se o něco blíž.

„Myslíš, že bych měl?“

Na zlomek vteřiny se jí zrychlil dech.

Jen trochu.

Ale všiml jsem si.

„Nevím,“ řekla.

„Tak to zjisti.“

Odstoupil jsem dřív, než stihla odpovědět.

Za zády jsem slyšel Tomův smích.

„Cole,“ zamumlal. „Ty si fakt hraješ s ohněm.“

„Tak hraju, no a?“ odsekl jsem. Ale stejně nejhorší na tom bylo, že ikdyž jsem to nedával znát, tak ten oheň už mě začínal pálit.

Večer byl chladnější než předchozí noc.

Stál jsem ve stínu stromů na kraji parku a sledoval postavu přicházející po chodníku.

Elena.

Poznal bych ji i poslepu.

Zastavila se pod lampou a nervózně si přejela rukou po vlasech.

Telefon v mé kapse zavibroval.

Jsi tady?

Vytáhl jsem druhý telefon a odpověděl.

Vždy.

Zvedla hlavu a rozhlédla se do tmy.

Usmál jsem se pod maskou.

Ta maska byla zvláštní věc.

Schovávala moji tvář.

Dovoloval mi být někým, kým bych jinak nebyl.

Když jsem konečně vystoupil ze stínu, Elena se napjala.

Neutekla.

Nikdy neutíkala.

To se mi na ní líbilo.

„Opět se setkáváme,“ řekla tiše.

Hlas měla klidný, ale cítil jsem v něm napětí.

Přešel jsem k ní pomalu.

„Kdykoliv.“

Zastavil jsem se těsně před ní.

Byla ode mě sotva pár centimetrů.

„Akorát začínám mít pocit,“ řekla, „že si se mnou jen hraješ.“

„A vadí ti to?“

Chvíli mlčela.

Pak pokrčila rameny.

„To nevím.“

Natáhl jsem ruku a pomalu jí odhrnul pramen vlasů z krku.

Zachvěla se.

„Dobře,“ zamumlal jsem.

„Proč?“

„Protože kdyby ti to vadilo…“

Naklonil jsem se blíž k jejímu uchu.

„…už bych tu nebyl.“

Její tep se zrychlil.

Cítil jsem to.

Moje prsty sklouzly po jejím zápěstí a zastavily se v její dlani.

„Pořád chceš vědět, kdo jsem?“ zeptal jsem se tiše.

„Ano.“

„A co když se ti odpověď nebude líbit?“

Podívala se na mě.

Přes masku mi viděla jen oči.

„Risknu to.“

Na okamžik jsem zaváhal.

Byla mi na stopě.

Možná víc, než jsem si chtěl přiznat.

A někde hluboko v hlavě se objevila otázka, která tam předtím nebyla.

Mám ji nechat to zjistit?

Nebo ji svést z cesty?

Moje ruka pomalu sklouzla na její bok a přitáhl jsem ji o něco blíž.

„Možná bude lepší, když zatím zůstanu tajemstvím.“ zašeptal jsem.

Elena se nadechla.

Tahle hra už dávno nebyla jen moje, protože teď jsme ji hráli oba.