Malířka, která toužila zase chodit 3

Anotace: Ateliér, jedno prázdné plátno, barvy a štětce...Nechybí tu něco? Aha, před plátnem sedí dívka na vozíku...Dokáže překonat nástrahy osudu a jít za svým snem?....

Do ateliéru přišla ještě v čas, na hlavu si nasadila svůj oblíbený šátek, aby jí nelítaly vlasy všude okola a aby nebyla vidět náplast na čele. Do místnosti vešel muž středního věku.
"Dobré ráno, studenti," zašveholil radostně.
"Dobré ráno, pane Parkere," ozvalo se dvacet studentů od svých pláten.
"Dnes to bude malba postavy. Techniku nechám na vás. Čas dokončení bude za týden. Nejlepší práce bude vystavena v mé galerii. Dejte se do práce."

Rose má nejraději malbu olejovými barvami. Z baťohu si vyndala skicář a uhly. Její fantazie začala pracovat naplno. V poslední době četla příběh o Petru Panovi a Wendy. Ráda kreslila ve stylu starých mistrů. Načrtla přilétajícího Petra, jak nachází dospělou Wendy v pokojíčku, a s ní malou Janu, kterou pak odnese do země Nezemě. Náčrt měla rychle hotový. Na plátno pak jemným uhlem přnesla náčrt. Posledními detaily byly obličeje hlavních hrdinů. U sebe měla jen společnou fotografii celé její rodiny než se stala ta nehoda. *I co, namaluju tam sebe a svojí mamku* řekla si v duchu a obkreslovala obličeje. Velkým oříškem pak byl obličej Petra Pana. Jen tak něco načrtla. Ta tvář jí připadala povědomá. *Ach ne. Nakreslila jsem tam Tomův obličej. Já jsem se asi zbláznila* plácla se nevěříccně do čela a zapomněla, že tam měla tu náplast. "Auuuu!" moc ji to bolelo. "Není ti nic?" zeptal se jí kamarád Johnny.
"Ne nic. Dobrý. Jen jsem se šťouchla štětcem do oka," zalhala nevinně.

Plátno pomalu dostávalo barvy. Staroanglický dům, vytrážové okno, dětský pokojík. Jako poslední postavy. Wendy šla rychle. Jana taky, ale s Petrem měla Rose největší problémy. Nakonci hodiny sbalila plátno a vydala se směrem k domovu. Parku se vyhnula, jelikož zrovna jel nizkopodlažní autobus a Rose hodně spěchala. Dnes jí měl přijít nový nájemník do bytu. Když dojela domů, uklidila plátno do ateliéru a pustila se do vyklízení pokoje pro hosty, kde měla všelijaká stará nedodělaná plátna. Dala si je do ateliéru, který pak pečlivě zamkla, protože neměla ráda, když se na její nedokončené obrazy někdo dívá. Jakmile uklidila, dala se do vaření večeře.

Tom spěchal přes park s kytkou v tašce a láhví vína v ruce. Za deset minut měl být na schůzce ohledně nového bydlení. Poté, co otci oznámil, že chce být hercem, bylo pro něj být doma utrpením. Otec ho nakonec vydědil. Hledal si nový byt a v novinách narazil na zajímavý inzerát. Teď už ale stál před vchodem, zmáčknul barevný zvonek a čekal na odpověď. Z mluvítka se ozval příjemný hlas: "Pojďte nahoru. Sedmé patro." Zavřel za sebou dveře a sunul se k výtahu. Stiskl sedmičku. Za necelou půl minutu stál před bytem. Zazvonil na zvonek. Dveře se začaly pomalu otevírat....

"A..Ahoj," dívala se na něj jako by spadla z višně.
"Ahoj," koukal na ni stejně překvapeně.